slunicko1958
komentáře u knih
Kytice
Karel Jaromír Erben
Kdo by neznal Erbenovu Kytici (z pověstí národních)?
Knížka třinácti epických balad, které mají poněkud výchovný charakter. V každé básni se totiž člověk proviní buď proti církevním zákonům (např. Svatební košile - dívka se rouhá k Panně Marii, Štědrý den - proti boží vůli jednaly dívky, které chtěly znát budoucnost), nebo proti světským zákonům (Zlatý kolovrat, Dceřina kletba) i proti morálce (Polednice, Poklad). Pak ve většině případů následuje trest, někdy odpuštění.
Kytici jsem prožívala natolik, že když jsem potkala člověka v červených botách, vyskočil mně v paměti verš z Vodníka.
Balady jsem si připomněla pomocí vydání, které nemá ilustrace. A to mě trochu mrzí.
Básně mají pravidelný rým, takže se dobře čtou i pamatují. Užívala jsem si starší podobu spisovné češtiny i perfektní navození atmosféry.
"Šedivé mlhy nad lesem plynou,
jako duchové vlekouce se řadem;
jeřáb ulétá v krajinu jinou -
pusto a nevlídno ladem i sadem.
Vítr od západu studeně věje
a přižloutlé listí tichou píseň pěje. Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni listové na dubě šepcí ji znova:
ale málokdo pochopuje slova,
a kdo pochopí, do smíchu mu není."
(Záhořovo lože, str. 80)
Trampoty pana Humbla
Vladimír Neff
Číst o životních osudech takového bezcharakterního hajzla nebylo vůbec jednoduché. Zpočátku jsem jen nevěřícně kroutila hlavou, pak mě popadal vztek a nakonec mně bylo smutno. Uvědomila jsem si, že takových Humplů je opravdu mnoho.
Také jsem velmi rychle poznala, že čtu knihu skutečného Spisovatele.
Pastýř
Frederick Forsyth
Povídka na jedno odpoledne.
Je zde hodně technických údajů o letadlech, a já nejsem technicky založená.
Úžasná je atmosféra, vylíčení příběhu včetně pocitů pilota, který se připravuje na smrt. Záhada v závěru knížečky povídku vydatně osvěžila.
Úplně jiný žánr, než jsem zvyklá u knih F. Forsytha.
Smrt na kůru
Dalibor Vácha
Skvělý čtenářský zážitek. I když to je smutný román o nepopsatelné statečnosti československých vojáků i civilistů a jedné fatální zradě.
V úvodu každé kapitoly je uvedena ukázka z protektorátního tisku a v závěru dobová anekdota. Autor čtivost a napětí této knihy zvýšil i používáním krátkých, úsečných vět. Líbily se mi myšlenkové pochody jednotlivých postav, jejich uvažování, přání, vzpomínky.
Zaujal mě i doslov včetně úvahy, jestli jsme či nejsme národ Čurdů.
M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek
Dalibor Vácha
Román se mi moc líbil. Je pravda, že rozjezd byl trochu pomalejší, ale zhruba po první třetině se od knížky těžko odcházelo.
Každý z trojice statečných mušketýrů na mě působil odlišně. Balabán jako klidný, rozvážný člověk, organizátor, Mašín byl impulzivní, energický až zbrklý. Jeho dopis dětem je však mimořádně dojemný. Morávka autor vylíčil jako přemýšlivého, filozofujícího střelce. Není divu, že ke konci života musel bojovat i proti depresím.
"Janotkovi byli také na dně. Další rodina, která odbojářům věnovala, co jen mohla. Pokud válka jednou skončí, pomyslel si Morávek, kdo jim všechno nahradí? Nepochyboval o tom, že nikdo." (str.270)
Autor popisuje nejen odbojovou činnost Tří králů, ale nevyhýbá se zmínkám o jejich osobním životě.
Opravdu povedená a poučná kniha.
Honzíkova knížka zvířátek
Martina Kovářová
Na tuto knížku jsem byla hodně zvědavá, ale hned v úvodu můžu říct, že nic tak hrozného jsem ještě nečetla.
Knihu tvoří kapitoly, které nemají žádný děj, žádný příběh s pointou. Honzík si vleze do postýlky, otevře encyklopedii zvířat, jedno zvířátko si vybere, tím se stane a ostatních toho druhu se začne vyptávat vždy na to stejné. Kolik měříte, kolik vážíte, čím se živíte atd. Zvíře ho proškolí a Honzík pak od něj dostane něco na památku (např. od bizona štětinu z ocasu) a vrací se do postýlky. Tato osnova platí pro každou kapitolu. Celkem nuda.
Co mě maximálně ničilo, to je velmi nízká úroveň vyjadřování paní autorky. Minimální slovní zásoba, jednotlivá slova i slovní obraty se neustále opakují, nelogické vyjadřování, množství pravopisných i stylistických chyb. A to nemluvím o nespisovných slovech... Zkrátka mi jednotlivé kapitoly připomínaly slohové práce žáků základní školy.
Je smutné, že tuto knížku někdo vydá (i po opravách korektorky!), chce za ni peníze a to nejhorší: je určena dětem. Krása slova, poetika, rozvoj zájmu dětí o další četbu - velké nic. Ba ani černobílé ilustrace nemůžou na děti esteticky zapůsobit.
To jsme to dopracovali.
P.S.: Jednu hvězdu dávám za vazbu.
Misery
Stephen King
Chápu čtenáře, kteří na romány S. Kinga nedají dopustit. Já k nim bohužel nepatřím.
Tuto knížku jsem přečetla se zájmem a zvědavostí, pasáže ze sklepa nebo úryvky nového románu jsem přelétla přímo nadzvukovou rychlostí.
Závěr mi připadal nekonečný, moc jsem si přála, aby Paulovo týrání už konečně skončilo.
Romány Stephena Kinga, které jsem zatím přečetla, by se daly spočítat na prstech jedné ruky, ale tento bych v pořadí oblíbenosti umístila na třetí místo.
Jurský park
Michael Crichton
Svět dinosaurů mě nikdy moc nezajímal. Tudíž jsem si musela pomáhat obrázky na internetu, abych zjistila, jak ty "potvory" vypadaly, i když je autor popisoval skvěle.
Skvělá je celá knížka. Děj má spád, čte se lehce. Jen Malcolmovy filozofické úvahy byly náročnější. Celkově je kniha zajímavá, napínavá a stojí za přečtení.
Psycho
Robert Bloch
Nebýt televizních přenosů olympiády, měla bych přečteno za jeden den.
Knížka se velice dobře čte, i když je v ní poměrně málo přímé řeči. Děj je napínavý, strhující. Zajímavé i poučné bylo sledovat myšlenkové pochody šíleného pachatele.
Temná děsivá atmosféra je vystavěná naprosto skvěle. Skoro jsem se bála.
A teď bych se znovu mrkla na film.
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Váhala jsem, kolika hvězdičkami mám tento román ocenit. Vzhledem k tomu, jaké "skvosty" v poslední době vycházejí, zvítězilo příznivější hodnocení.
Zhruba první polovinu knihy jsem vyčkávala, co z toho všeho vzejde, ale druhá polovina byla lepší. Zaujalo mě líčení poměrů v Baťově továrně, Baťovy vize a plány. Mile mě překvapilo začlenění skutečných postav do děje, znechutilo mě vypravování o poměrech v uherskohradišťské věznici včetně zmínky o Grebeníčkovi.
Námět knihy je velmi zajímavý, neotřelý, ale závěr románu (3. část) mě trošku znejistěl. Tolik dobrých skutků na mě působilo nerealisticky. Tím nechci říct, že nejsem ráda za pozitivní konec!
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Román je obsahově objemný, ale přečetla jsem ho poměrně rychle. Jednotlivé kapitoly jsou nazvány podle některých hlavních postav, vložená jsou dvě intermezza. V závěru jsou medailonky skutečných postav i obrazová příloha věnovaná městu.
Se čtením jsem měla problém, absolutně jsem si nepamatovala aktéry z předchozích dílů. Zhruba ve třetině knihy jsem se začínala orientovat. Uvítala bych na konci knihy minislovníček, protože některým slovům jsem absolutně nerozuměla, ať to byl slang nebo dialekt.
Jinak se román četl moc hezky. Nemůžu tvrdit, že bych byla do něho zabraná a hltala stránku za stránkou, ale tak nějak v poklidu. Takové klidné vzpomínání. Bylo mně líto lidí, hlavně dětí, kteří museli poslouchat a opakovat šílené agitační kecy. Rozčilovali mě ti, kteří je ochotně opakovali a podle těchto blábolů jednali. Litovala jsem oběti, především z řad církve nebo mládeže.
Markovič: Lovec přízraků
Viktorín Šulc
Knížka plná hrůzy. Těch deset případů, kterým se autoři věnují, je pro mě nefalšovaná hrůza.
Popis znetvořených těl obětí, výslechy podezřelých, svědků, názory znalců, vzpomínky vyšetřovatelů, úryvky ze zápisů výslechů, diagnózy, brutální fotografie - to všechno tvoří smutnou mozaiku otřesných československých vražd. Jednotlivé případy jsou v knize odděleny prázdnými černými stránkami, což ještě více umocňuje pocit absolutního zmaru a deprese. Autoři nezastírají zklamání z laxního přístupu některých kolegů či nadřízených při vyšetřování, stejně tak i ze zrušení trestu smrti.
Skvělá kniha, ale nejsem si jistá, že ji někdy přečtu znovu.
Ďáblové jsou tu
Louise Penny
"Peklo je prázdné. Ďáblové jsou tu."
Ano, ale nejen v Paříži. Jsou ty potvory všude.
Ale ke knize. Perfektní detektivka. Autorka svým lehkým, čtivým slohem dokáže čtenáře zaujmout od prvních stránek a nepustit, dokud román neskončí. Zásluhu na tom má i překladatelka. Děj rychle ubíhá, je plný napětí a nečekaných zvratů. Autorka se věnuje také rodinným vztahům, otázkám důvěry, odpovědnosti, empatie.
Závěr je trošku podivný až nevěrohodný, ale nijak mi to nevadilo. Zázraky se přece dějí. Potřebovala jsem se odreagovat od všedních starostí a to mi tento román beze zbytku splnil.
Žádné stopy
Frederick Forsyth
V knize je deset povídek.
Nechci hodnotit každou povídku zvlášt, ale jako celek se toto dílo čte velice pěkně, autor umí poutavě vyprávět a závěry jednotlivých příběhů jsou perfektní.
Kvintet
Frederick Forsyth
Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se smířila s tím, že nečtu politický thriller, jak jsem byla u tohoto autora zvyklá. Dokonce hrozilo, že knížku odložím. Naštěstí jsem to neudělala, a neochudila se tak o skvělý čtenářský zážitek.
Vězení pro krále
Ludmila Vaňková
I poslední část trilogie byla zajímavá. Děj probíhal nejen v Čechách, ale i ve Francii a v Uhrách.
Autorce se podařilo čtivým stylem vysvětlit různé historické události. Objevují se postavy, které v blízké budoucnosti zásadně ovlivní vývoj českého království, např. Jan Žižka. Svoji roli sehrávají pomluvy čili dezinformace namířené proti Zikmundovi. Král Václav se opět ukázal jako líný, nezodpovědný, náladový, nespolehlivý ožrala.
Bavilo mě tuto trilogii číst.
Jsme jedné krve
Ludmila Vaňková
Se zájmem jsem si přečetla 2. díl trilogie Rozděl a panuj.
Lehce, jen lehce si musím postěžovat, že výjevy z Francie, Tuniska či Turecka mě nijak neuchvátily. Stejně tak mě nezajímala manželská krize Mönchových. Ale ti byli určitým způsobem spojeni s českým prostředím.
Když jsem četla o osudech bratrů Lucemburků, ani jsem nevnímala, jak utíká čas. Václav, korunovaný ožrala, bystrý Zigi i příliš hodný Jan se snažili držet při sobě a starat se o dědictví svého otce. A ten Jošt! Dobře mu tak, že má v Brně tak nehezkou sochu.
Moc mě knížka bavila.
Ty jsi dědic svého otce
Ludmila Vaňková
Těšila jsem se na tuto trilogii. Je to stejné, jako když se po čase setkáte se starými známými.
První díl začíná pohřbem císaře. Správy jeho zemí se ujímá jeho nejstarší syn Václav, ale nemá pro vládnutí v tak složité době předpoklady. Ani státnické, ani lidské. Úspěšnějším panovníkem se zdá být Zikmund.
Autorka si všímá vztahů mezi bratry navzájem a bratranci, ale ani ty by jejich otce (Karla a Jana Jindřicha) nepotěšily.
Hrozivé jsou poměry v církvi, stejně tak v uherském království.
Opět jsem si vypomáhala internetem, abych si ujasnila, kdo je kdo, zejména v cizích královstvích.
Gott: Československý příběh
Pavel Klusák
Skvělá kniha, cenu Magnesia Litera získala právem.
Byl nejvyšší čas, že se objevil statečný člověk, který se nebál nenávistných komentářů, a pustil se do bourání "kultu osobnosti Karla Gotta". Je to těžká práce, protože jsme národ, který nemá paměť.
Kniha je velmi přehledně uspořádaná, jednotlivé kapitoly jsou věnovány různým obdobím ze života zpěváka i hudebního průmyslu. Za každou kapitolou je krátký medailonek věnovaný určité osobnosti (mě nejvíce zaujal ten o Karlu Svobodovi). Na bočních stranách jsou vedle hlavního textu doplňující informace. A všude spousta fotografií - z dobových filmů, novinových článků, portrétů z různých časopisů, policejních zápisů apod. Poslední stránky knihy patří seznamu vyobrazení, poznámkám a jmennému rejstříku.
Dokonale propracovaná kniha. Není tu žádná informace, u které by nebyl uveden její zdroj, tzn. žádné drby. A když o někom podávám objektivní informace, neznamená to, že ho nenávidím.
Četla jsem s internetem po ruce, často jsem si pouštěla ukázky, o kterých autor píše. Bylo to velmi poučné čtení, i když mnohé údaje nebyly pro mě nijak překvapující. Paměť mi zatím slouží.
Křik neviditelných pávů
Jarmila Loukotková
Když uslyším slovo "páv", vybaví se mi fotka jedné současné političky s tímto ptákem. Tentokrát však páv symbolizuje pýchu a hrdost.
Vynikající román. Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale postupně události dostaly spád. Autorka proložila děj svědectvím osobností, které v té době žily. Také časový horizont se střídá, ale to není na závadu.
Spisovatelka ukázala dva rozdílné světy, Řím a Karthágo. V jednom vládla disciplína, umírněnost, v druhém bohatství, přepych, poživačnost. A velká krutost.
Na str. 230 mě zaujaly nadčasové Regulovy myšlenky:
"Dav je jako netýkavá děvka, myslel si. Nesmí se mu říkat chátra, nýbrž lid. Pes vyžaduje kus masa; pakli mu ho přestaneš dávat, odvrátí se od tebe k tomu, kdo mu ho dá, a nesejde mu na tom, bere-li od ničemy, lháře a vraha, ale hlavně že bere. Všichni ti vlastenečtí křiklouni v zástupech by v okamžiku, kdy by jim nepřítel vlasti poskytl větší žvanec za to, že budou pro něj kovat zbraně, všichni by mlátili do kovadlin jako diví, vlast nevlast. Lůzu zvanou lid je třeba ustavičně krmit a cpát. Čímkoli. Penězi, snížením daní, poklesem cen, bezplatnými představeními, lichotkami a mnohdy i planými, neuskutečnitelnými sliby lepších zítřků, jen když za nimi ta chamraď ucítí prospěch."
