slunicko1958 komentáře u knih
Mám přečteno poměrně rychle, ale nevím, co jsem přečetla. Knížku nebo blok? Vazba se mi opravdu nelíbí a to je asi tak jediné, co mohu vytknout.
Některé fejetony jsou jemně veselé, jiné výrazně veselé (mě nejvíc rozesmálo martyrium při nakupování v době covidové). Marek Eben má obrovský dar, že se umí vyjadřovat kultivovaně, výstižně a s nadhledem. Připomněly se mi fejetony Františka Nepila Dobré a ještě lepší jitro. Podobně laskavé čtení...
Protože jsem kdysi viděla film, věděla jsem, že mě čeká neveselý příběh.
Zpočátku jsem byla zklamaná. Podle mého názoru je zhruba první třetina románu poněkud nudná. Do čtení jsem se musela nutit. Nebavilo mě číst o lumpárnách hochů sice z rozvrácených rodin, ale moje sympatie si nezískali. Myslím si, že kdyby autor tuto část zkrátil, knize by to prospělo.
Pak přišel zvrat - jak v osudech chlapců, tak v mém vztahu ke knize. Často jsem se musela z hluboka vydýchat, abych mohla číst dál. Brutální, pro silné povahy.
Jeden z chlapců (vypravěč tohoto příběhu) rád četl román Hrabě Monte Christo. Stejně jako Edmond Dantès ani hrdinové této knihy svůj klid v duši po vykonání pomsty nenašli.
Kniha se skládá ze dvou románů z doby vlády Jana Lucemburského a Karla Čtvrtého. Je to opravdu objemná kniha...
Čte se dobře, autorka se vyjadřuje srozumitelně. Ale to obrovské množství jmen mi dělalo velké problémy! Často jsem o jejich nositelích musela vyhledávat informace na internetu, stejně tak o tom, kdy se daná událost odehrávala. V románech se nesetkáte s žádným datem, pouze při zakládání Karlova mostu.
Vilém z Landštejna, hlavní hrdina prvního románu, byl obdivuhodný muž, čestný, spravedlivý, rozvážný, laskavý, statečný. Snadno si získá sympatie čtenářů.
Hlavní postava druhého románu, Jindřich z Hradce, byl úplný opak svého nenáviděného strýce Viléma. Jindřich byl sice šlechtic, ale prudké povahy, rváč, lhář, lapka, násilník, vrah. Snad i proto mě druhá část bavila méně.
Kniha i přes uvedené výtky stojí za přečtení, rozšířila jsem si znalosti o životě české šlechty ve středověku.
"Víte, je to to nejpodivnější, co jsem kdy v životě slyšel. Takhle přesvědčit starou paní, aby se potloukala po kraji a hledala něco, když neví co." (str. 229)
Ano, slečna Marplová se potuluje po kraji, hledá něco, a neví co, a ona to dokonce najde! Nejprve jsem si myslela, že mě tato detektivka nebude moc bavit, když jsem viděla film. Ale brzy jsem zjistila, že knížka má s filmem málo společného.
Začínala podivně, ale postupně se začal odehrávat docela zajímavý příběh. V závěru jsem začínala cosi tušit, ale není na škodu, když jsem zjistila, že jsem uvažovala správně...
Na tuto knížku jsem byla hodně zvědavá nejen kvůli nadšenému hodnocení čtenářů, ale také proto, že D.Grohla obdivuji spoustu let.
Jeho knížka se mi četla docela dobře, i když (hlavně v první polovině) se našly pro mě nezajímavé pasáže, které mě sváděly, abych je přeskočila. Odolala jsem! Druhá polovina byla čtivější.
Doporučuji, celkově je to kvalitní čtení.
"Nebudu vám vypravovat dlouhé složité historie. Řeknu jen, že tak jednoduchá věc, jako je lahvička inkoustu, mi byla vodítkem." (str. 200).
Na detektivkách Agathy Christie mě baví sledovat, jak její geniální hrdinové, zde Hercule Poirot, dokážou pomocí nenápadného detailu objasnit i ten nejsložitější případ. To se potvrdilo i v této knížce.
Ideální oddychová četba.
Knihy Jiřího Šulce jsou velmi zajímavé. Jejich základ tvoří skutečná událost a díky autorově schopnosti vyprávět příběh i pomocí částečné fikce jsou tak čtivé. Něčím mi připomínají díla F. Forsytha.
Platí to samozřejmě i pro tento román. Spisovateli se podařilo nesmírně poutavým způsobem popsat události kolem akce, která není laické veřejnosti tolik známá.
Jsem nadšená.
Chtěla jsem si dát přestávku od vrchního inspektora Gamache, ale potřebovala jsem vědět, jak bude vyřešena vražda poustevníka. Takže jsem se chtěla soustředit hlavně na tuto dějovou linku, ale i ty zbývající jsem přečetla se zájmem.
Kdyby se kauza poustevníka definitivně ukončila v předchozím díle, byl by tento román podle mého názoru opravdu velmi slabý.
Myslím si, že předchozí dvě knihy se mi líbily víc.
Tato detektivka není podle mého názoru špatná, jen má velmi košatý děj. Hodně dějových odboček, hodně popisů, charakteristik, jídla (a to není fér), fantazy vyprávění se mi také příliš nezamlouvalo...
Přesto se knížka čte moc hezky, je napínavá, zajímavá.
Plánovala jsem, že si dám od případů vrchního inspektora Gamache na chvíli pauzu, ale když jsem si v příspěvcích zdejších čtenářů přečetla, že příběh v dalším díle pokračuje, musela jsem si knížku vypůjčit.
Tyto přesahy do dalších knih nemám ráda.
Zajímavá detektivka. Neobvyklý způsob vraždy, naprosto originální provedení - to mě hodně překvapilo.
Občas jsem měla pocit, že čtu psychologický román, který řeší problémy rodiny, jejíž členové neumí mezi sebou komunikovat, neprojevují svoje city a pocity, takže hlavní slovo má přetvářka, závist i nenávist. A k vraždě stačí málo.
Autorka umí precizně vylíčit nádheru kanadské přírody i prostřeného stolu. A to vedro! Čekala jsem, kdy ty mušky začnou obtěžovat i mě. Ani humor v knížce nechybí.
Kvůli závěru, kdy si všichni všechno vyříkají a mají se rádi, jsem nedala plný počet hvězd. Připadá mi taková změna docela nepravděpodobná. Celkově napínavá, čtivá knížka.
Kdysi dávno jsem četla Vražedný chlad a nijak zvlášť okouzlená jsem nebyla. Když jsem si zde přečetla oslavné ódy na tento román, tak jsem si řekla, že jdu do toho.
První polovina knihy byla neskutečně nudná, jména postav se mi pletla, dlouho jsem nevěděla, kdo je kdo. Zadávala jsem si úkoly, kolik kapitol musím denně přečíst. Zhruba v polovině románu se vše zlomilo a najednou bylo velice těžké přestat číst.
Takže závěrečný dojem je pozitivní, přečtu si také další případ vrchního inspektora Gamache.
Po delší době jsem četla detektivku, od které se mi nechtělo odcházet. Drsná zápletka, napínavý děj, srozumitelné prolínání současných a dřívějších událostí, překvapivé rozuzlení, emoce...
Žádné oplzlosti a vyžívání se ve zvrácenostech. Autorce se román povedl. Jsem nadšená, skvělá odpočinková četba.
Jsem velmi spokojená. Knížka se mi četla velice dobře, spisovatelka se vyjadřuje s lehkostí. Text je prokládán úryvky dopisů doktorky Kálalové i útržky z deníkových záznamů její dcery. Zajímavé byly také moudré myšlenky v dopisech orientálních učenců.
"Rozlučme se, dokud se smějeme."
Četla jsem vydání, které je doplněno fotografiemi. Dokonce doslovy jsou čtivé a zajímavé. Nádherné čtení.
Knížku jsem četla podruhé, protože jsem si za ty roky vůbec nepamatovala, o čem byla.
Jsem nadšená. Děj má švih, napětí i humor. Dobře se to četlo!
Pokud se těšíte na klasickou detektivku z dostihového prostředí, budete stejně jako já zklamaní. Všechno se odvíjí kolem volební kampaně a jedná se hlavně o společenský román.
Tento román mě nudil, pořád jsem čekala, "kdy to začne". Žádné napětí, docela předvídatelný děj, černo-bílé charaktery postav. Jako by to ani nepsal Dick Francis...
Postrach je první detektivka z 87. revíru, kterou jsem přečetla, tudíž nemůžu porovnávat, jestli je lepší nebo horší než ostatní.
Přečetla jsem ji se zájmem, i když některé stránky bych s radostí vynechala. Nebavily mě.
V obou příbězích byl motiv zločinu nečekaný, ale to nic nemění na faktu, že to napětí při čtení jaksi chybělo. Bylo mi to jedno, celkem lehce se mi od čtení odcházelo. Další romány mě snad vtáhnou do děje víc.
Jsem těžce zklamaná.
První povídka sice trochu připomínala detektivku, ale ničilo mě to podivné nářečí. Na konci se najednou objevil vrah, překvapil mě, kde se tu vzal.
Druhá povídka ani detektivka nebyla, jen jakési naivní žvatlání starší slečny ze spořitelny. Ani Vašátko, ani Horác.
Nelíbilo se mi to. Od tzv. první dámy české detektivky jsem čekala mnohem víc.
Souhlasím, že tento díl je z trilogie nejslabší, ale není špatný. Velice hezky se čte, děj rychle ubíhá. Příběh je občas lehce předvídatelný, občas se vám ani nechce věřit, že je z konce 20. století (zanedbaná lékařská péče nebo vztah k interupcím připomíná středověk). Nadchly mě popisy přírody ve všech ročních dobách.
Při čtení jsem měla pocit, jako by autor "vystřílel munici" v prvních dvou dílech trilogie. Ale i tento román se dá číst a své příznivce potěší.
Pan generál Fajtl uměl literárně tvořit. Vyjadřoval se lehce, přirozeně, kultivovaně. Tentokrát svou pozornost zaměřil na životní osudy anglického válečného hrdiny, pilota RAF Douglase Badera.
Během čtení jsem si vzpomněla na jiného beznohého hrdinu, který chtěl bojovat coby invalida proti nepříteli, což podle románu zdůvodňoval argumentem, že není člověk, ale komunista. Na rozdíl od něj byl D. Bader "jen" člověk se svými kladnými i zápornými vlastnostmi, který bojoval za vlast a za záchranu svobody a demokracie.
Knížka je velice zajímavá, čtivá, je doplněna několika fotografiemi. DB se přátelil i s českými piloty a nesmírně si jich vážil.
Knížku jsem dočetla jen proto, abych se dozvěděla, kdo je Ken a jak to vypadá s jeho dědictvím.
Příběh se čte poměrně dobře, i když si takhle nějak představuji nízkorozpočtovou telenovelu... Nechce se mi věřit, že je knížka napsaná podle skutečných událostí. Tak hloupý člověk nemůže existovat. Spousta věcí je podivná a odmítám jim věřit. Další díly nehodlám číst.
Souhlasím s komentářem čtenáře jprst.