sola_lupa komentáře u knih
Něco vážně sedělo, ale když má člověk v přechodném domově kočku, moc vtipné mu to tedy nepřijde.
Čekala jsem, že druhý díl naváže tam, kde první díl skončil. Vůbec jsem nečekala, že pokračování bude stejným příběhem jen s tím rozdílem, že bude z pohledu Rhianon. (Ano, občas bych měla číst obsahy a anotace, já vím.)
Nebylo to tak, že by se mi pokračování úplně nelíbilo, ale pro mě byl tento příběh dostačující z pohledu A. Nenadchl mě tedy, ale zároveň ani neurazil. Bylo to takové pohodové čtení, ke kterému už se člověk nejspíš nevrátí i přesto, že bylo milé.
V tomto díle platilo staré známé - co se může pokazit, to se i pokazí. Podle mě se jedná o jeden z nejlepších dílů Poseroutky.
Druhý díl byl pro mě stejně vynikající jako první. Vážně úžasné počtení, které člověku ukáže, kolik emocí může v jedné knize být.
Díky celé téhle sérii si začínám čím dál tím víc přiznávat, že jsem milovala a miluju všechny psy, co potkám, i když se na ně třeba jen usmívám, když prochází se svými psovody. Vlastně to není kniha jen o lásce ke psům, ale i k jiným zvířecím druhům a i lidem. Jsem ráda, že jsem na celou sérii narazila.
Abyste si nemysleli, normálně tak moc sentimentální nejsem. Aspoň je vidět, jak moc mě kniha dostala do kolen.
Tohle je můj starší úlovek z Levných knih, který mě dodnes těší. Dvě srdcovky v jedné knize, kdo by je neměl rád...
Musím uznat, že mě začátek vyděsil. Ovšem jakmile se příběh rozjel, nestačila jsem zírat, jak jsem najednou napnutá a čekám, co se bude dít dál. O překvapivé zvraty zde není nouze a pokud vám budou postavy připadat jako psychopati, tak se nebojte, nejste sami.
Pozor, lehce obsahuje spoiler!!!
Dojemný příběh koně, který se dostane do první světové války. Film jsem zatím neviděla, ale kniha mi přišla velmi hezká. Pro mě asi nejhezčí byl obraz, kdy si Němec s Angličanem házeli na frontě, konkrétně na území nikoho, pod bílou vlajkou o Joeyho mincí. A k tomu se mi líbil také citát: „Bůh pomáhá těm, kteří si pomáhají sami.“
Rozhodně se jedná o zajímavý příběh, místy je tu na mě moc přeskoků, tak to moje mysl nestíhala úplně pobrat. Určitě se těším na další díl a vývoj příběhu.
Viděla jsem film Nerve, ale tohle... To je o víc jak třídu vyšší liga! Neváhejte a jděte do toho, čte se to, že člověk ani neví jak a najednou je konec. Pokud se nebojíte sociálních sítí a cítíte se jako velcí páni a mistři za monitorem, po tomhle už se bát budete a budete opatrnější. V této knize je všechno - pidi kapka zamilování, která je téměř nepodstatná, boj o život, zabíjení, egomaniaci, ochránci, zbabělci, žháři, vyvrhelové, zachránci, oběti pro dobrou věc,... a nejlepší na tom všem - konec, který dává prostor pro další úvahy.
Tohle si člověk vyloženě musí přečíst. Ta krásná nenávist Anglie a Francie tu je stále i po takovém množství let vidět. Ale nejhlavnější je merde a ještě pokrčení rameny. Plus teď asi vstoupím do stávky, protože jaro nám očividně stávkuje taky a když může ono, tak potom i my všichni.
Podrobný návod jak převést šéfa a ještě si otevřít kavárnu, a to vše jako Angličan ve Francii a s minimální ztrátou čehokoliv... No neberte to!
Můj komentář asi vypadá jako skákání od jednoho k druhému. Za to se omlouvám, ale když mně se na té knize líbilo tolik věcí a člověk si na ně nemůže vzpomenou, jak šly po řadě... Ach, ještě humor! Ten je skvělý. :)
Na knihu jsem se těšila, protože jsem čekala něco úžasného. Je to asi hlavně kvůli tomu, že o této knize všichni básní snad celý můj život a stále je kolem toho velký rozruch.
Bohužel vidím Annu jen jako slečnu, která žila před ukrýváním v dostatku a z mého pohledu byla rozmazlená. Během ukrývání dospívala a to bylo tedy něco... Obešla bych se bez tak niterných výlevů. Vlastně celá kniha byla příběhem, který se téměř vůbec nedotýkal událostí vně domu. Jen občas vidíme trošku nástin. Vše, co se v domě děje je vlastně následkem nesnesitelné ponorkové nemoci, kterou by po takové době měl snad každý a také dospíváním, kdy dochází ke konfrontaci stejných i odlišných generací.
Co mě nejvíc mrzí je, že všichni obyvatelé měli velkou smůlu. Do konce války zbývala jen chvilka proti tomu, jak dlouho se ukrývali.
Na hodnocení se nedívejte, je spíše pro mě. Dle mého názoru nejde dost dobře hodnotit deník, který, i když možná prošel určitým filtrem, je stále plný až příliš osobními myšlenkami.
Jelikož komiksy jsem nakažena teprve krátce, šla jsem v knihovně naslepo. Mohu ale říct, že tohle byla docela šťastná volba. Kdo by nezbožňoval tohohle chlupáče s kvérem v packách a problémem na každém kroku, navíc když má za kámoše Groota. Příběhy byly fajn, humor mi taky celkem sedl. Kresbu raději soudit nebudu, na to ještě nemám kvalifikaci. Pokud jste zhrzená ex-přítelkyně, určitě se inspirujte prvním příběhem, jen si všechno lépe zorganizujte a naučte se bojové umění.
Tento díl byl ještě lepší než předchozí. Nejlepší hlášky byly asi ty dětské a potom: "Máte audioknihu o znakové řeči?" :D
Úvahy o životě, člověku, absurditě a protikladech, to vše zakomponované do Camusovi domoviny, ale s ohlédnutím i na jiné kraje a doby. Nějak nevím, co dodat.
Jedná se o trošku složitější čtení. Místy jsem se vracela pro lepší porozumění i připomenutí zajímavých myšlenek a postojů. Bylo hezké dozvědět se více o postavě tohoto známého autora z jeho vlastních řádků.
Stejně jako u předchozího dílu jsem dočetla do konce. Ovšem jednička byla alespoň trochu vtipná. Pokračování už bohužel vůbec vtipné nebylo a bavilo mě ještě méně než kniha první.
Eragon začal dospívat, ale stále je to "jen" mládě, které zažilo pár bitev. Tak nějak by to asi řekla Safira.
Pro mě je pokračování na jedničku s hvězdičkou. A deus ex machina v podobě léčby draky? Další hvězda navíc.
Poněkud netradiční zástupce žánru, a to já mohu. Smlsla jsem si na každém slově. Jediná část, která se mi příliš nezamlouvala, byl Giin proslov na konci knihy, který mi připomněl všechny typicky americké filmy tohoto typu. Ovšem jinak nemám co vytknout. Bavila mě vážně hodně, vřele ji doporučuji a sázím do hodnocení počet hvězd skoro jako na nebi v hodině západu Slunce.
Přečtena byla rychle, ale tak nějak mě moc nebavila. Něco málo ze statusů vtipných bylo, ale ten zbytek byl jen komentář k ději vně rodiny a v knize byl zbytečný. Myslím, že 50 stran by bohužel úplně stačilo.
Mám pocit, že někdo monitoroval můj život a udělal z něj knihu. Knihu, u které jsem se hodně bavila.
Jen tak jsem po ní sáhla v městské knihovně. A musím uznat, že vánoční náladou umí naladit dokonale i na konci října. A i když už nejsem cílovou skupinou knihy, užila jsem si ji do posledního slova.