sola_lupa komentáře u knih

"Kterak se záhadným způsobem dali dva dohromady" - jinak to nejde popsat. Začátek neměl ani hlavu, ani patu, jen zmatené vykreslení postavy frajírka a náhodné zjevení někoho, koho okamžitě miluje a zbytek je opravdu záhada. Nevím, jestli je to tím, že příběhu opravdu hodně uškodilo, že je to podané formou mangy, nebo by to byla tragédie i v jiné formě...
Uvidím, jak bude vypadat druhý díl.

17.12.2024

Kniha nabízí jako všechny předešlé díly jen ten pozitivní náhled na život, kdy lidi kolem reagují tak podporujícně a bezmezně laskavě, jak si představujete ve své hlavě. Takže se všichni až do morku kostí podporují a o všem ujišťují a nikde za celých 344 stran nepřelétne přes stránku ani mráček.
Snad mi tenhle sarkasmus nikdo nebude mít za zlé, ale člověk vzhledem k realitě potřebuje ukázat i ty nástrahy nedorozumění a nepochopení. Ono totiž je fajn se od telenovely jménem život občas odpoutat, proto to moje hodnocení, ale malá příprava na občasný náraz neuškodí.

16.12.2024

Až je mi líto, že příběh už tímto dílem končí. Tak jsem se začetla, že mu nemám co vytknout.

14.12.2024

Ve druhém dílu manga neztrácí dech a jede na plné obrátky. Člověk celou knihu slupne jako malinu a hned má chuť na další díl.

13.12.2024

První díl jsem četla před delší dobou a moc se mi líbil. A protože jsem se konečně dostala k tomu, abych sérii dočetla, dala jsem si opáčko i jedničky. A můžu směle říct, že to bylo stejně skvělé čtení jako poprvé.
A trošku od věci - anime film taky doporučuji.

13.12.2024

Mám radost, že snad všechna velká témata, která se v předešlém díle jen naťukla, se tu rozvedla. Bylo to moc fajn. A samotné kresby jsou top - strop. Autorka to pěkně rozjela.
Mám jedinou připomínku, a to že komiks stále postrádá větší náhled do nitra postav v krizových situacích. Jsem zvědavá, co přinese díl pátý.

2 12.12.2024

(SPOILER) Třetí díl už autorka poněkud překombinovala. Připomíná mi aktuální filmová díla, v nichž když už je některá z ústředních postav nehetero, tak musí být všichni kolem taky.
Celý díl jsem navíc čekala, že se téma duševního zdraví a poruch příjmu potravy trošku rozebere nebo se poukáže na možná řešení, ale nestalo se tak. Došlo se pouze do bodu, že se jedna z postav řezala a už všechno dobrý, jedeme dál. A když Charlie omdlí, protože v podstatě vůbec nejí, tak to učitelé neřeší, jenom Nick po něm starostlivě pokukuje.
Jinak jsou všichni celou dobu šťastní, usmívající se měsíčci na hnoji. Prosím, ať tento díl byl jen příprava úrodné půdy pro díl čtvrtý.

2 08.12.2024

Druhý díl se mi líbil ještě o kousek víc než ten první, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že ty slovní projevy jsou až moc okatě holčičí. Nicméně pořád mám před sebou zbytek série, uvidíme, jaké to bude dál.

3 28.11.2024

Možná to není ten nejlepší komiks na světě a možná není ani určený pro mou věkovou kategorii, proto mi připadal takový lehce nedotažený.
Ale na druhou stranu snad právě i proto oceňuji ty malé náznaky, které jen ťuknou do myšlenek, ale nedořeknou je. Nic se v tomto komiksu příliš nekomplikuje, je takový přímočarý a zároveň jemný a milý.
Za sebe se těším, až si přečtu pokračování.

4 19.11.2024

(SPOILER) POZOR, OBŘÍ SPOILER!
Jak jsem u dvojky říkala, že pokračování nechci, protože se bojím, co se stane... Tak to beru zpátky. Protože to je nádherná ukázka toho, jaký život je. Vyberete si muže, všechno je fajn... Až na to že není.
Najednou jako kdyby nám roztomilého Jerouška někdo vyměnil za prototyp skutečného chlapa na jednu zprava a druhou o futra. Nejvíc mě naštvala ta část, kdy jí zdrhne noc před svatbou, protože má raněné ego, že byla někde pár dní s Conradem, i když se nic nestalo. Že Belly Conrada možná miluje, mu přijde na mysl až za dlouhou černou propastí. A že se vyspal s jinou hned pár dní po tom, co byli oni dva od sebe, přitom ji přece ták strašně miluje a nic to neznamenalo a vlastně ona mu Belly nedala všechno, hlavně svoje panenství a srdce, mu přijde samozřejmě normální jako si dát kakao ke snídani... Vážně? No život.
Celý ten díl mě tak hrozně rozčiloval, až se mi líbil. A CooBoo se pochlapilo, ve vydání nebylo zas tolik chyb. Bod pro ně.

2 17.07.2024

Příběhem se jedná o moc fajn oddechovku a ráda bych ji doporučila. Jen se děsím, co bude v pokračování. Protože za mě by to takhle mohlo klidně skončit a byla bych spokojená jako želva. Bohužel čekám nepěkné zvraty.
ALE! Před čtením se předem obrňte. Knížka neviděla korektora ani z jedoucího vlaku. Místy byly ty chyby dost nepříjemné, a přestože jsem četla od stejného vydavatele i horší, pořád je v ní chyb jako máku.

2 30.06.2024

Trošku jsem zatížená tím, že jsem jako první viděla seriál, který se mi líbil víc. Knížka je ale určitě taky fajn, i když mi v ní přijde Belly malinko otravná. O tom, že se mi knížka zamlouvala, podle mě svědčí i fakt, že jsem si z knihovny půjčila hned po dočtení prvního dílu oba díly následující.

25.06.2024

Tento díl je pro mě třetí knihou ze série, který se mi dostal do rukou. A zatím i nejslabší.
Hlavní hrdina je docela sympťák, který si jde svou cestou. Když se naskytnou problémy, chce je řešit. Jenomže to mu ustavičně znemožňuje hlavní hrdinka, která je otravná, myslí si, že má právo na úplně všechno na světě, i když si za to nezaplatila a nikdy nepřizná, že by mohl mít pravdu i někdo jiný než ona sama. Já tomu říkám "patent na blbost".
Až do strany sto jsem každou chvilku myslela, že knížku vezmu a spálím ji na prach, přestože je to dosti barbarské. Naštěstí byla ušetřena tohoto osudu, byla totiž z knihovny.
S velkým sebezapřením jsem ji dočetla. Nemám totiž ráda nedočítání knih. Nakonec byl můj pocit z knížky o něco lepší, ale ne o moc. Doufám, že díly, které jsem ještě nečetla, jsou zase o něco lepší než tento.

Ze začátku jsem se čtením knihy trošku zápasila, ale potom jsem se docela rozjela. Musím říct, že šlo celkově o příjemné čtení. Jen mě pořád mrzí, co se v knize stalo jedné postavě. Ale takový je život.

19.03.2024

Pamatuji se, že mě první díl vážně bavil. Ale ta čtyřka už byl takový dojezd. Pořád to bylo na jedno brdo. Nora se v ničem neposunula. Jen na úplném konci se sebrala, aby to nepříteli natřela. Vývoj její postavy tedy nebyl v podstatě nijaký, házeli si s ní v příběhu jak s míčkem a dělali si s ní, co chtěli. Od hlavní postavy čekám víc. Bohužel i od jejího pevného bodu alias Patche, bych předpokládala něco víc než jen: Jsem drsný, nejlepší a ty jsi můj středobod vesmíru.
Ale pokud má člověk rád fantasy v kombinaci s romantikou a nevadí mu v knížce občas až šílená rozvleklost, kdy se pořád řeší to samé dokola až do zblbnutí, bude to číst s nadšením. Série to není špatná, ale ten poslední díl už mě osobně tak nenadchl.

2 15.02.2024

(SPOILER) Je pravda, že druhý díl nebyl v té samé tónině jako ten první. Proto někomu může přijít, že byl o něco ochuzen, že vlastně dvojka nebyla tak dobrá.
S tím bych rozhodně nesouhlasila, protože se kniha zabývá vážným tématem. Nejde jen o stránku právní, ale i o traumata a s nimi spojenými psychickými problémy rozsáhlého charakteru. Nabízí čtenáři pohled na to, jak je těžké trauma překonat. A to hned dvojí. Jedno plynoucí ze šikany a využívání ve škole a druhé způsobené samotnými rodiči a jejich snahou zničit člověka takového, jaký je a jaký by mohl být. Vlastně kniha poukazuje, jak lidi umí manipulovat a udělat si z druhých marionetu s vodícími provázky svou odolností ne tolik nepodobnými chirurgické oceli. Řešení všech nastalých situací je v knize realistické a jsem opravdu ráda, že o tom všem někdo napsal knihu a ještě tak bravurně.
Možná mě pokračování nebavilo tolik jako první díl, ale to neznamená, že by byl o něco méně úžasný. Ba naopak, je opravdu skvělý a jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst.

Jen si tu odložím něco pro sebe:
Daniel se na tebe nesnaží dohlížet, a už vůbec ne tě urážet. Vyjednává si vlastní bezpečí.
"... nikdy jsem nebyl moc dobrý v rozpoznávání lží. Poprvé jsem patřil k té doopravdy populární skupině... mělo mi to být samotnému divné, ale nebylo. Asi proto, že mě to tolik těšilo."... "Člověku to stoupne do hlavy. Samozřejmě, byly tam věci, které se mi nezdály úplně... správné. Ale asi jsem to naschvál přehlížel, nebo se snažil si je nějak vysvětlit. Nechovat se jako dítě..."

"... prostě si na všechno vzpomenu, na to, jak se mi ze začátku taky všechno zdálo perfektní, a jaká noční můra z toho nakonec vzešla. Asi už mám vyryté do paměti, že takovéhle věci vždycky skončí špatně a všechno zničí, že... to přestane být doopravdy. A ty mě začneš nenávidět."
"Ale já bych nikdy-"...
"Já vím, že ne! Ale na tom nezáleží, chápeš? Nedokážu ovládat, na co myslím. Děje se to samo, jako když... třeba jako když ucukneš, když se ti něco rychle mihne před očima. Nepřemýšlíš nad tím, prostě to uděláš, pokaždé a automaticky. A tohle... funguje podobně..."

"Kita trochu děsilo, že si na svou osamělost a mizernou náladu začíná zvykat... Spíš jako by se pomalu smiřoval s tím, že takhle už se bude cítit pořád. Pemýšlel, jestli ej to jen nevyhnutelná přechodná fáze před skutečným zapomněním, nebo jestli má naopak dobře našlápnuto, aby se z něj stal jeden z těch lidí, co mají koutky pusy permanentně stočené dolů a na jazyku vždy připravenou nějakou pochmurnou předpověď"

"... Co na tom záleželo, proč udělal tohle nebo tamto, proč se rozhodoval tak, jak se rozhodoval, nebo proč proboha někdo, kdo by se dal považovat prakticky za génia, najednou začne mít strategické uvažování osmiletého dítěte..."

"Ta myšlenka voněla svobodou a čerstvým vzduchem. Nechtěl se věčně schovávat na dobře chráněném místě, kde se nikdy nic nestane. Nešlo ani o to, že by se muselo stát něco velkolepého. Neočekával zemětřesení a ohňostroje, o jakých se píše v knihách. Spíš opatrné objevování, nešikovné rozpaky, pár kroků dopředu a pár zase zpátky. Zemětřesení znělo děsivě; tohle naopak jako něco blízkého a skutečného."

"Tak tohle je život, pomyslel si Daniel. To předtím byla jen existence. Musel přiznat, že podřídit se a poslušně existovat bylo snazší. Šedé a beznadějné, snad, ale nekomplikované. Život vyžaduje úsilí. A někdy nahání strach. Ale Daniel začínal chápat, že ho ten strach nemusí pohltit, zajmout a ochromit, ne když mu to sám nedovolí. Učil se vnímat jej jako výzvu - tady jsem, koukej! Schválně, zkus mě překonat. Mám obtížnost tři hvězdičky z pěti, to bys mohl zvládnout. Víš, jak pak na sebe budeš hrdý? A když ne, svět se přece nezboří.
A to byl možná ten nejdůležitější objev ze všech. Že každý neúspěch je jen výsledkem jednoho jediného pokusu, a ne měřítkem jeho hodnoty jako člověka. Takhle se mění svět. Pomalu a po krůčcích."

3 10.12.2023

(SPOILER) Nejprve překlad. Nejlepší z překladů je od Martina Hilského, pokud si nevíte rady. Obecně jsou překlady Shakespeara také fajn od pana Topola.
A teď k dramatu samotnému. Kdysi jsem četla Z oříšku královny Mab a hrozně mě to bavilo. Jenže jak už nechodíte do školy, přijdou se čtením těchto děl problémy. Zkrocení zlé ženy jde chápat dvojím stylem. Ten první je, že je vše v žertu a náramně se u toho bavíte.
Druhý je, že je dílo mířeno na ženy. Že mají být poslušné, dělat, co se jim řekne a díky tomu patriarchát nastolí mír a dobro a vlastně si Petruchio vzal Kateřinu jen proto, že slyšel na peníze a vzal si do hlavy, že Kateřinu převychová a všem ukáže, jaký je kabrňák, protože se mu to podařilo. Kateřinu nakonec převychoval, ona ztratila sama sebe a stala se z ní poslušná puťka. Oproti tomu Bianca a na konci dramatu i vdova věděly, kde nastavit mantinely a nezajímaly se o nějaké mužské hlouposti jako je sázka o poslušnější ženu. S tím je poslaly k šípku i s prohranými penězi. Dalo by se oponovat, že však Kateřina byla zlá i na svou sestru. No byla, protože nikdo nemá rád dokonalé mazánky, když je sám přehlížen.
Hra mě tedy pořádně namíchla, protože si ji takto vykládám. Ale jde vidět, že ze strany mužů se od středověku, kdy tohle dílo vzniklo, nic nezměnilo. A ze strany nás, žen? No, my už nejsme ty křehotinky, o kterých Kateřina mluví, jen to mužské pokolení to není občas s to pochopit.
Co mě na tom ale rozhodně bavilo, byli sloužící. Nádherná hra se slovy. To jejich laškování až drzost, byly rozhodně příjemným zpestřením celé hry.

8 04.12.2023

(SPOILER) Někomu tahle knížka nebude dávat absolutně žádný smysl a nebude ho bavit a někomu bude dávat smysl až moc. Jsem ten druhý případ.
Co do psaní, je knížka konzistentní výrazy, stylem a vším, proto se čte tak skvěle. Jak se kluci poznali, moje čtení se zpomalilo, aby mi nic neuniklo, ale zároveň zrychlilo tak, že jsem zaráz přečetla sto stránek. Potom se tempo vyprávění trošku zvolnilo, naštěstí. Protože jsem byla psychicky pěkně vyždímaná, v dobrém. Tolik mi ta obří pasáž dala ran a vzala vítr z plachet. Místy jsem měla co dělat, protože jsem se musela hlídat a dýchat hodně zhluboka, abych u každé druhé věty nezačala brečet. Nikdo nechce mít knížku promáčenou slzami.
Knihu mám jako celek natolik ráda, že u mě výtisk zůstane už navždycky. A jak skoro žádnou knihu nečtu dvakrát, tuhle si dám klidně i potřetí.

A jako vždycky, abych se mohla vrátit k určitým pasážím, něco si tu nechám...

"Nezlob se, nejsem moc dobrý v mluvení s lidmi..."
"Nezlobím se. A myslím, že spíš lidi nejsou dobří v mluvení s tebou."
"Proč to říkáš?"
"Protože si myslím, že na mluvení s někým jste potřeba dva. Když píšeš, slova ti plynou, nikde ani zádrhel, nikde jediná falešná nota, je to jako poslouchat symfonii. Takže umíš i mluvit, jen z toho máš strach, a za to můžou ostatní."
...
"Ale ty... ty jsi v mluvení se mnou dobrý. Jak to?"
...
"Nejspíš proto, že chci doopravdy slyšet, co říkáš."

"... některé věci jsou v určitý moment důležitější než jiné. I kdyby jen pro toho, kdo o nich má mluvit. A to je to, co je dělá těžkými na vyslovení."

"Nevím, co se děje v tvojí hlavě, ale vyřešíme to."
...
"Ať už se bojíš, že se stane cokoli, zvládneme to"... "Ty to zvládneš. A já ti pomůžu, jak jenom budeš chtít. Nejsi na to sám. Slyšíš? Nejsi na to sám."

Když se někdo jednou spálí, kdo by mu vyčítal, že se nechce přiblížit k ohni?

Donutil bych lidi, aby k sobě byli upřímní. I ti, co mají ty nejlepší úmysly, řeknou sotva polovinu toho, co by bylo potřeba. A pak jsou tu ti, co na rovinu lžou. Nikdy nepoznáš, kteří jsou kteří, dokud není dávno pozdě... To je taky efekt motýlích křídel. Někdo ti řekne malou lež a nakonec to může zničit život tobě i dalším lidem.

Slyšíme slova, ale většinu času neposloucháme. Někdy si už předem uděláme názor na to, co ti chce ten druhý říct, takže ho ani nechceš vyslechnout. Nebo ho sice necháš mluvit, ale slyšíš jeho slova přes filtr té tvojí představy a ona pak lezou z té druhé strany ven úplně překroucená a zkomolená. Každý by měl slyšet to, co druhý říká, přesně tak, jak to říká.
...
Podle mě by se tím vyřešilo všechno.
...
Pak by zbyl čas na líná rána a palačinky s medem.

3 15.11.2023

(SPOILER) Četla jsem ze série už díl, který se odehrává v Římě. Proto jsem čekala naprosto stejnou pohodu, kde člověk nemusí přemýšlet a jen čte až do konce. Ale knížka mě dost překvapila, protože je zde využito pár momentů, ve kterých se někteří lidé mohou poznat a vlastně vám i sama kniha řekne, že byste se nad tím měli trošku zamyslet. Tím pádem může mít pro někoho i další přidanou hodnotu.
Pro sebe si sem dám jen pár úryvků.

"... že mi došlo, že mám tendenci utíkat, kdykoli se někdo přiblíží na dosah mých pocitů. Že jsem si zvykl na to, že mě lidi opouští - ať už schválně, jako táta, nebo neúmyslně, jako děda -, takže pak zkouším jejich trpělivost a stavím je do situací, v nichž mi dokážou, jestli se mnou být chtějí, nebo ne."

"Já jsem taky sám, Sereno. A nechci."

"Zjistila jsem pár věcí o sobě... Třeba to, že se s nikým nedokážu doopravdy sblížit, když budu mít pocit, že před ním nemůžu být sama sebou. To, že jsem se ale viděla očima někoho jinýho, mi zvláštním způsobem pomohlo zjistit, kdo vlastně doopravdy jsem."

Někdy jsme prostě tak stejní a tak spolu vycházíme a zapadáme do sebe naprosto dokonale, že vytvoříme zase ten stejný tvar, že nemůže vzniknout nic nového a vzrušující. Za to když jsme dvě puzzle, která jsou odlišná, ale zapadáme do sebe a vytvoříme tvar nový, vznikne něco nečekaného a dobrodružného.

1 11.11.2023

Už třetí díl o počínající válce nadpozemských ras a opět s tím tempem, díky kterému čtete a čtete a čtete a už můžete jít na díl čtvrtý. Nečekala jsem, že dojde k tolika zvratům. A už vůbec jsem nečekala, že i po přečtení dílu mi zůstane v mysli pár otázek, které měly být podle mě ve trojce objasněny. Snad odpovědi nabídne finále.

05.11.2023