Sova15 komentáře u knih

Jak je nožné, že se něco takového děje ještě v 21.století? Jak mohou takovéto zločiny páchat lidé pod rouškou náboženství? To jim to jejich Alláh promine? A pokud je islámské náboženství takto založeno, máme se oprávněně čeho bát. Vždyť bychom všichni "nemuslimové" byli nepřátelé a mohli bychom dopadnout jako Farida.
Autorku obdivuji, chápu, jak se cítila v zajetí i potom. Chápu i její odchod do Německa, ale není přeci řešení, aby všichni, co nesouhlasí s IS odešli. Situace je složitá a řešení je v nedohlednu. Zbývá nám jen sympatizovat s podobnými osudy???

14.01.2021

Knihu jsem zvolila, protože se mi moc líbily Medisonske mosty i Pomalý valčík. Jazyk a styl psaní mě nezklal, je to nádherné čtení o životě v Americe. O svobodě člověka. Knihy autora se krásně a nenásilně propujuji.

27.12.2020

Paní Haškovcová je mistrem svého oboru. Knihu jsme si chtěla přečíst už dlouho (pracuji ve zdravotnictví), ale stále byly důležitější a zajímavější jiné knihy. Až mne život dohonil a budu potřebovat více informací z tohoto oboru pro péči o svou maminku.
Je to smutné čtení, ve smutné době, ale díky této knize se situace, která jednou přijde (snad co nejdéle) bojím o trošku méně.
Určitě doporučuji všem, kteří stojí před podobnou situací jako já, všem zdravotníkům, pečovatelům, kteří se setkávají s vážně nemocnými lidmi. Napoví, co je a co není důležité.

22.09.2020

Knihu jsem poslouchala v autě a líbila se mi. Ale pravda, závěr je nějaký vytracený. Jak se otec vrátil domů?

11.09.2020

Autorku a tedy i hlavní postavu jsem moc nepochopila. Pominu-li to, že nechala děti, ač velké, v Německu a rozhodla se žít v Africe, nechápala jsem i jiné její jednání. Pokud byla spokojená, je všechno v pořádku. Ale ke konci knihy mi to tak nepřipadalo. Upřímně - jsem ráda, že jsem dočetla.

13.08.2020

Kniha je velice zajímavá a nadchla mě. Potulovala jsem se s ní po tomto kraji za památkami Santiniho. Je vidět, že "něco" mezi nebem a zemí je. Jsem ráda, že jsem mohla chvíli zastavit a nechat na sebe krajinu, stavby působit.

20.07.2020

Krásná publikace, která oslovila i mě -laika. Ve Ždáru jsem už byla loni (doporučuji muzeum) a protože jsme chystali poblíž, chtěla jsem být už trochu poučena o geniálních projektech Santiniho. Jeho hra se světlem a stíny, geometrické a matematické informace ukryté ve stavbách, to je obdivuhodné. A tak jsme seděli v chladnu v kostele na Zelené Hoře a poslouchali zasvěcený výklad průvodce. A i když počasí nepřálo, zajeli jsme i do kostela v Obytčově a podívat se na hospodu,kterou navrhl Santini do Ostrova nad Oslavu. (Zbytek máme na příště). Santini byl machr a já se těším na klidné rozjímaní v dalších jeho stavbách.

08.06.2020

Váhám, co napsat, povinná četba. Ale mně se to tenkrát asi líbilo. A alespoň vím, o co jde, když mi někdo řekne, že se plazím jak Meresjev.

Nádherná publikace o mém oblíbeném kraji.

29.10.2019

Nádherná knížka, několikrát jsem i poslouchala CD. Dobrá škola do života.

06.06.2018

Dobrý nápad jak jinak přiblížit hrdiny naší historie.

05.06.2018

Knížka je zajímavá, ale zatím jsem ji odložila.

Pokud by kniha byla poloviční, stačilo by. Autor publikuje staré, známé věci, ale někdy je dobré si je připomenout. Moc by se mi líbilo dřímámí po obědě, ale to mi asi neprojde. :(
Souhlasím, že prevence proti vyhoření je pohlcující koníček, sport, přidala bych přátele.

04.05.2018

Na knížku jsem se těšila. Dávno jsem viděla film s Julií Roberts a moc se mi líbil. Jak to tak bývá, v knize je toho víc. Itálie mě nadchla, chápu lásku k jídlu. Některé další pasáže byly trochu zdlouhavé, ale myslím, že většina toho, co bylo napsáno mělo pospolu smysl. Nevím, zda pisatel "Zlý jablko" je žena či muž. Ale my ženský, to takhle máme. Stále je v něčem hrabeme, i třeba po roce. Těžko za něčím úplně zavřeme dveře.

08.09.2017

Vybrala jsem si knížku, protože se právě chystáme do Říma na vlastní pěst. Před několika lety jsem tam byla, ale na cestu připravuji čtením průvodce, zjišťováním informací na netu, ocenila jsem pravdivý popis míst, různé zajímavosti, které lze jen těžko zístat jinde. Příběh byl zajímavý, ke konci trochu zamotaný. Ale hlavní postavy byly krásně vykreslené, mnohdy jsem se v určitých situacích s nimi mohla ztotožnit.

15.05.2017

Souhalsím s Marluksou, asi jsem od knihy čekala něco jiného. Ale přesto se mi líbila. Prožívala jsem životopisné události Sullyho. Má pravdu v tom, že když člověk dělá, to co ho baví, dělá to lépe a s láskou. (Ale kolik z nás dělá to, co baví?)
Je pro mne nepředstavitelné, jak rychle se musí pilot rozhodnout, co udělá, když nastane krizová situace. A pokud se nerozhodne dobře....ale co je v dané situaci nejlepší? Je to velká odpovědnost. Až příště poletím, určitě na knihu a Sullyho budu myslet.
Ale odpovědná je i každá jiná práce - řidiče autobusu, učitele, lékaře i uklízečky (např. jestli bude operační sál čistý). A to nám možná chtěl autor sdělit.

25.03.2017

Knížka napsaná tak, že jí rozumí i laik. Nic netají a docela vystraší.

15.02.2017

První díl jsem nečetla, hned si ho napíšu do rubriky "Chystám se číst" (knihy mi tam díky databázi knih neubívají, ba naopak).
Velice čtivá kniha, napínavá až do konce, až jsem musela číst do hluboké noci.

01.02.2017

Dobrá knížka, čím déle jsem četla, tím více mne bavila.
Jen vydání "na šířku" - čte se blbě v leže.

13.06.2016

Kniha je opravdu nesprávně přiřazená. Autorem MUDr. Karel Kubát a ne jeho otec RNDr. Karel Kubát.
I můj dojem je rozporuplný. Ač jsem ze zdravotnictví, některé pasáže byly dost odborné. Chápu asi úmysl autora - abychom vedli střídmý život. To je v pořádku. Ale ani ten není zárukou, že neonemocníme cukrovkou. Co ti relativně hubení a "nelíní" pacienti s touto diagnozou. Není vše jen černobílé. Ale úmysl autora je zdařil - zamýšlím se nad sebou.

13.06.2016