sreiser komentáře u knih
Připojím se k těm, kteří by hlasovali, že tato kniha je lepší než předchozí díl. Sice stále velmi jednoduchá oddechovka, ale oproti předchozímu dílu to není psáno tak útržkovitě.
Tak jsem se rozhodl, že si tu ságu také přečtu, abych viděl, proč je tak půjčovaná. Musím říct, že první díl mě příliš nenadchl - v podstatě celou knihu pluli sem a tam a seznamovali se s lidmi, o kterých už poté nikdy neuslyšíte (právě množství cizojazyčných jmen je asi největší bolestí celé knihy) a následně stavěli dům a seznamovali se se sousedy, o kterých pro změnu možná ještě uslyšíte. Možná je to škoda, protože jak jsem teď dočetl druhý díl, tak zjišťuji, že je o dost zajímavější (alespoň je tam nějaký solidní děj a i trocha toho napětí), ale obávám se, že dost lidí celou ságu zahodí hned po pár kapitolách a k dalšímu dílu už se nedostanou.
Souhlasím s Konaiovým komentářem. Oproti jedničce šla laťka velmi dolů. Takže jen doufám, že trojka bude lepší :-)
Nightlybird: Váš příměr k obloženému chlebíčku mě trošku pobavil, neboť já jsem při čtení získal pocit, že obírám hamburger v nepříliš dobré housce :-). Začátek nějak podivný, netušil jsem, jak se to vyvine. Pak jsem se dostal k šťavnatému kousku masa a nemohl jsem se odtrhnout. Poté jsem však musel dojíst i druhou půlku housky, závěr knihy, který mě překvapil, a to bohužel ne zrovna příjemně. Celkově pak na mě kniha působila dojmem mírně řečeno rozporuplným.
Viděl jsem jeden díl seriálu a ačkoliv se to moc často nestává, televizní zpracování mě zaujalo více než kniha. Možná to bylo tím, že jsem knihu četl dost přerušovaně, ale špatně jsem se orientoval v postavách i v tom, kdo je s kým v jakém vztahu, a občas i v časové souslednosti děje, neboť se tam vždy prolínal skutečný děj se vzpomínkami a představami. Zvláštní je, že přes všechny výhrady na mě kniha hlavně svou atmosférou zapůsobila spíše kladně.
Během čtení jsem dokonale zabloudil v tom, kdo je vlastně s kým a proti komu a kdo je kdo ve skutečnosti. Závěr jsem pak nějak nerozluštil vůbec, neboť mi to přišlo jako několik alternativních závěrů, přičemž jsem nepochopil, jak to vlastně celé doopravdy skončilo.
Knížka ve mně zanechala poměrně rozporuplný pocit. Hlavní hrdina na mě trošku působil jako ztělesnění textu písně Olympicu: "...tvůj pocit křivdy se pak těžko smejvá, když hledáš vinu vždycky jenom v druhejch." Sice zjišťujeme, že se k němu pár lidí zachovalo nespravedlivě, ale on sám se ke svým přátelům dokázal také chovat jako pořádný hulvát, takže si to svým způsobem zasloužil. Jinak knížka celkově asi průměr - nepotěší, neurazí.
Velmi dobrá knížka. Celkově na mě však působí spíš jako sbírka volně navazujících povídek než jako román. Ostatně mám pocit, že minimálně dvě povídky z této knihy jsem četl samostatně v časopisu Pevnost. Možná i kvůli tomu tam občas dochází k tomu, že autor vysvětluje věci, které čtenář už zná z předchozích příběhů (například to, že rusalka Líska hovoří telepaticky se svým "životním druhem" Vlkavou nebo že vůdce mstitelů Krutoboj byl v mládí zamilován do rusalky apod.), což chvílemi působí trošičku rušivě. Ale jinak je to jedna z nejlepších fantasy sbírek, které jsem měl možnost číst.
Trochu mě překvapilo, když jsem našel u Kronik poměrně nízké hodnocení. Snad je to tím, že oproti ostatním knížkám se nejedná o klasické příběhy, nýbrž o "útržkovité" zápisky skutečných zápisů. Svým způsobem na mě tyto kroniky zapůsobily silněji než ostatní Foglarovy knihy. Při čtení Hochů od Bobří řeky jsem si říkal, jak je možné, že všechno tak vycházelo, že až na drobnosti ti kluci byli ideální skupinou bez charakterových vad, a hlavně tak poslušní Rikitanových pokynů, až to bylo divné. Osobně jsem se při své krátkém působení jako učitel setkal spíš s opačným jevem. Kroniky mi však připomněly, že i on měl se svými svěřenci spoustu starostí a že oni ne vždy poslouchali, co jim říká. A Hoši od Bobří řeky z Foglarových knížek pro něj představovali svým způsobem ideál, sen, kterého se snažil dosáhnout.
Tak nevím, jestli jsem tak náročný čtenář vtipů, nebo mám tak diametrálně jiný smysl pro humor než autor, ale osobně jsem se zasmál asi patnáckrát, což u takové knihy dle mého názoru není moc. Možná je to dáno i tím, že mnoho anekdot ve sbírce je poměrně dlouhých a že autor pravděpodobně pro lepší navození atmosféry používá velké množství nářečních, zastaralých a cizojazyčných výrazů (např. Rusové mluví téměř výhradně rusky, Židé v jidiš, Moravané nářečně atp.), které na mě osobně v takovém množství působily spíše rušivě. A na závěr si ještě neodpustím "rýpnutí", že mi autor nesedl ani jako vypravěč, neboť mnoho z uvedených anekdot znám v lepším podání, s lépe vyjádřenou pointou. Ale to už je vysloveně věc názoru.
Stejně jako v mnoha dalších "nejúžasnějších sbírkách nejlepších vtipů" je vidět, že pro vydání takové sbírky stačí vzít starý vtip a dosadit jej na žádanou osobu. U mnoha z těchto vtipů na Klause si vzpomenu, jak jsem stejný vtip slyšel postupně snad na všechny české i slovenské ministry financí a premiéry, případně už na Husáka jako prezidenta. Jen nevím, jestli to svědčí o tom, že všechny vtipy už byly řečeny a již není co vymýšlet, nebo o tom, že vlastně všichni (nejen naši) politici jsou stále stejní :-).