sssmile komentáře u knih
Zavřela jsem knihu a
Aha?
Cože...?
Počkat....
Takže ona....?
Lidi, více zmatená už být nemůžu. Mám pocit, že kdybych knížku četla vzhůru nohama, pochopila bych toho úplně stejně.
Bylo to dost
zmatené
nejasné
popletené
matoucí
zvláštní
podivné.
Po dočtení jsem sama začala uvažovat, co je v mém životě skutečné a co ne.
Na otázku, co tahle kniha, bych nejspíše odpověděla 48.
Upřímně, jsem ráda, že to mám za sebou. Ne že by se mi to nelíbilo, jen mě někdy unavovaly odstavce a odstavce myšlenek, ve kterých jsem se občas ztratila a pěkně zamotala. Jinak super knížka, no a, že už je to nějaký čas, co prvně vyšla.
Tato kniha se mi velmi líbí, jednak svým nápadem a jednak stylem psaní. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Ze začátku je to sice dost zmatené, ale později se vše projasní. Chápu, že některým se tato knížka hůře čte kvůli někdy až moc krátkým kapitolám, avšak mě osobně to vůbec nevadilo.
Nevím, co si mám o příběhu myslet. Celkově se mi dobře četl, slabší byla jen prostřední část. Ale stalo se skutečně něco takového? Zažila skupina 3-5 lidí věci za hranicemi lidského chápání? Dá se najít nějaká bláznivá teorie s červími dírami? Nebo se nic z toho nestalo a neexistuje ani samotný Igor? Nechce se mi tomu věřit, avšak je tu stále Co když? Spoustu otázek, na které s největší pravděpodobností nenajdu nikdy odpovědi.
Není to typická knížka. Styl psaní se určitým způsobem odlišuje a dokonale se hodí k tomuto příběhu. Dodává mu určité kouzlo a atmosféru. Sledovala jsem Mel na chodbě ve škole, pozorovala ji oknem jejího domu a koukala klíčovou dírkou do kumbálu. Moc ráda bych Melindě pomohla, ale mohla jsem jí jen přihlížet zpovzdálí. Půvabná knížka.
Líbilo se mi to více než první díl. Částečně za to můžou kapitoly z různých koutů Alagaësie či Surdy, částečně pár zajímavých zvratů. Nepřečetla jsem to jedním dechem, na to je kniha moc tlustá, ale číst Eldesta bylo příjemné. Nežila jsem sice Eragonův život, nedýchala stejný vzduch, avšak ráda ho budu sledovat při další jeho cestě.
Nijak moc mě tato knížka neoslovila. Typická Wilsonová.
Tina mi nebyla moc sympatická, přišla mi trochu rozmazlená. Ale přiznávám, jsem už asi na tuto knížku trochu stará.
Celkem nic moc. Děj protáhlý, přišlo mi, že tam pořád spí, jí, chodí a dost se hádají.
První díl mi nesedl a trvalo opravdu dlouhou dobu, než jsem se rozhodla přečíst si dvojku. Ale ta mě velmi překvapila a mezera mezi druhým a třetím dílem bude rozhodně kratší.
Bomba!
Strašně se mi líbí, že charaktery dvou hlavních hrdinek jsou úplně odlišné. Nejvíce jsem si asi oblíbila postavy Thorna a Iko, bez nich by to prostě nebylo ono.
Hra Romeo a Julie mě nezaujala tak moc, jak bych chtěla, třebaže jsem si půjčovala hlavně kvůli ní. Asi by mi více seděla, kdyby veškerý text byl napsán ve verších. Tartuffe se mi četl lépe, ale to bude možná i tím, že komedie mám raději než tragédie.
Nevím, nějak jsem se do toho nemohla začíst, chytlo mě to až na poslední čtvrtině. Konec mi přišel hodně otevřený a celkem smutný. Někdy jsem nechápala rozhodnutí postav, ale já jsem jiná. Za mě takový průměr.
Velmi se mi to líbilo.
A asi to nevydržím, pokud se A odhalí až v posledním díle.
Knížka se mi velmi líbila. Problém byl v tom, že asi tak dva měsíce před tímto jsem četla knihu s tím samým rozuzlením, takže konec pro mě nebyl tak překvapující. Nicméně skvělá knížka.