SSTknihy komentáře u knih
Bráchové Barry a Karry to uměli v předlistopadové době pěkně rozjet. Co na tom, že jim v padesátých letech komunisté sebrali veškerý majetek a zakázali studovat. Kariéra se v té době dala dělat i jinak a oni jsou ve šplhání po společenském žebříčku doslova mistři. Co na tom, že to všechno nakonec dopadne trochu jinak. Vtipný a satirický pohled na svět tehdejších šmelinářů, veksláků a rádoby mafiánů. V 90. letech to byl hit, dneska spíš jen svědectví dávno zašlých časů.
Málo známý příběh, o tom, co dokážou drogy a jakou destruktivní silou ničí nejen ty, které je užívají, ale i jejich blízké. Příběh nahlížený z pohledu matky, která postupně, den po dni začíná chápat, co se děje jejímu synovi, proti jakému démonovi stojí a jak limitované jsou její možnosti pomoci. Společně s My děti ze stanice ZOO a českým Mementem trojlístek knih, které bez příkras ukazují drsnou realitu světa drogově závislých.
Klasický příběh lásky, odehrávající se ve válečné době. Poselství je jasné – i v dobách zlých a šílených si chceme zachovat zdání normálnosti, milovat a zapomenout alespoň na chvíli na všechno zlé, co se děje kolem nás.
S přihlédnutím k tomu, že kniha vyšla již v roce 1928 (!), je třeba říct, že jde o věrohodný náhled do nitra a psychiky mladé lesbičky a obraz jejího duševního i tělesného osamění, ke kterému byla taková žena ve své době odsouzena. Myslím, že hovoří samo za sebe, že v době vydání vyvolal román nemalé pohoršení a stal se dokonce předmětem soudního jednání a byl zakázán! Z dnešního pohledu je to ale čtení poněkud těžkopádné, omotané sáhodlouhými popisy, stupňujícími se především v druhé části. Takže ten bod navíc v hodnocení je tak trochu za autorčinu odvahu. Buďme rádi, že se doba změnila.
Takové příjemné, doplňkové čtení k ve své době velmi oblíbenému seriálu. Když jsem si pod jednotlivými postavami představovala konkrétní herce, bylo to mnohem realističtější. Těžko říct, jestli by mě kniha zaujala sama o sobě, ale napsaná je čtivě a zábavně a určitě mě bavila.
Tak tohle moc pohodové čtení nebylo. Ale takový už je život, a kdo někdy prožil něco podobného, dokáže určitě ocenit, jak věrohodně byl příběh napsán.
Více i méně známé klasické pohádky, sesbírané a sepsané Boženou Němcovou, s ilustracemi Josefa Lady. Najdete tu třeba tu O bílém hadu, Alabastrovou ručičku, O Nesytovi nebo Sedmero krkavců.
Hezké milé vyprávění s pěknými ilustracemi.
Klasika, která neomrzí. Mě vždycky nejvíc vrtalo hlavou, proč se ten kluk jmenuje Budulínek. Myslela jsem si, že je to něco jako „budu líný“. Ale to by měl být spíš Neposlušlínek :-)
Zábavné, vtipné a poučné. A k tomu ty naprosto úžasné ilustrace Heleny Zmatlíkové, které jsme si obkreslovali jako malí pořád dokola. Tuhle knihu z knihovny prostě nevyhodím.
Vondruškoviny jsou pro mne taková klasika, která nikdy nezklame – vždycky se dobře pobavím, detektivní zápletky jsou dostatečně zajímavé, líbí se mi jazyk, kterým jsou příběhy psané a ačkoliv nejde o žádnou cenami ověnčenou literaturu, nikdy nelituji času, který s jejich hrdiny strávím. Takže už teď se těším na další.
Dějepis, který není podaný nudným způsobem, informace jsou jasné a přehledné, kniha je hezky ilustrovaná a nezatěžuje tunami čísel, dat a historických přehledů. Skvělé oživení dávno zaprášených a zapomenutých znalostí.
Příběhy, které jsou stejně rozličné jako ženy, které je vyprávějí. Psychoterapeutka Nataša sezvala své pacientky, aby si navzájem sdělily své životní osudy a tíži, kterou každá nese na svých bedrech, protože věří, že sdílená bolest je poloviční bolest. Ona sama se stává desátou pacientkou připojením svého příběhu. Čtivé, zajímavé, ale přiznám se, že trochu odtažité. Chybělo mi tam propojení, vzájemná reakce, alespoň náznak další cesty, spojenectví. Takhle zbylo jen deset samostatných příběhů.
Nejprve jsem musela překousnout poněkud zdlouhavý rozjezd a velké množství postav, ve kterých bylo těžké se zorientovat, pak dorazila poměrně nezajímavá hlavní hrdinka, která si mě nedokázala ničím získat, a k tomu zbytečně moc tragických nehod, zbytečně moc úchylek a na konci pomsta, která mi přišla už trochu přes čáru a vlastně mi bylo spíš líto postižených než hlavní hrdinky. Snad jedině ta móda zaujme, pokud máte hodně velkou představivost.
Stephi a Pippa jsou nerozlučné kamarádky. Stephi je rozumná, vyrovnaná, dokonalá matka i manželka. Pippa je chaotická, úzkostná, svobodná matka, co má fakt smůlu na chlapy.
Jenomže pak dokonalá Stephi zjistí, že jí manžel tak trochu zahýbá a kámoška ji překvapivě místo podpory celkem ochotně napráská policii. Navíc chudák Stephi si láme hlavu tím, že sama zašla párkrát na kafe s jedním sympatickým chlápkem, což její prudernost a náboženská výchova vyhodnotí jako jasnou nevěru. A protože jako na potvoru Pippa zrovna řeší své milostné problémy, vezme Stephi věci do vlastních rukou, ze kterých se jí to poměrně rychle vymkne. Drahý manžel končí v nemocnici a přátelství téměř na smetišti.
No, kdyby to bylo o polovinu kratší a bráno víc s humorem, pak by to možná šlo. Ale tohle bylo vážně na hranici uvěřitelnosti.
Tři bratři, náhlá smrt a lačná vidina velkého dědictví. Zdánlivě dobré rodinné vztahy se rychle rozpadají pod vidinou bohatství na kusy. Středobodem druhého příběhu je manželský trojúhelník v zapadlém venkovském hotýlku. Je to příběh nadvlády, moci, rezignace a krutého poznání, že i sebelepší plány mohou ztroskotat, když zasáhne osud.
Nenechte se zmýlit první povídkou! Autor byl známý hudební teoretik a milovník sci-fi, jehož zajímala především otázka technologií ovládajících nás svět. Ne, že by nebyly některé povídky zajímavé tematicky. Například ta, v níž jsou mimozemšťané přesvědčeni, že planetu Zemi obývají automobily a lidé jsou jen podivnými semeny, která ze sebe čas od času vystřelují, mě fakt pobavila. Ale celkově je to čtení náročné, filozofické, komplikované a vyčerpávající.
Tak tenhle podivný experiment mě nijak zvlášť neuchvátil. Začalo to sice jako zajímavý nápad, ale s každým přibývajícím dnem byla z celé akce cítit čím dál urputnější snaha dotáhnou to prostě nějak do konce a splnit závazek vůči nakladateli. Ubývalo na zajímavosti i vtipnosti. Možná ta podivná pachuť pramenila z toho, že ženě, která tráví večery po barech, vytáhne láhev vína na posezení a na každém kontinentu má hned několik milenců, lze těžko uvěřit, že upřímně hledá vztah a opravdovou lásku.
Docela příjemná oddechovka ve stylu Bridget Jonesové. Děj sice není nijak nápaditý a od začátku je jasné, kam se bude ubírat, ale pokud se chcete jen pobavit a užít si happyend, není to špatná volba.
Další z očitých svědectví o brutalitě totalitního režimu, tentokrát obohacené o detailní portrét násilnického a sadistického tyrana, který byl natolik posedlý sexem, že skrze něj řídil, ovládal, terorizoval i vládl. Zajímavější je spíš druhá část, kdy je příběh hlavní hrdinky zasazen do širších souvislostí, autorka popisuje, jak se k tématu dostala a vysvětluje, jak obtížné je dostat se k jakýmkoliv informacím v zemi, kde zločinem není to, že někdo někoho znásilnil, ale to, že byl znásilněn a vrhl tak potupu na celou rodinu.