Stamby
komentáře u knih
Vnější tma
Cormac McCarthy
Má v pořadí třetí knížka od C. McCarthyho. Mrazivá, ponurá a bezradná atmosféra váš při čtení přímo obklopuje a přetrvává ještě dlouho po zavření knížky. Do děje čtenáře vtahuje naprosto vyčerpávající popis krajiny, rychlost děje naopak zrychlují prosté a strohé dialogy.
Nejsem naturalistický nadšenec a proto byla "drsnost" atmosféry pravděpodobně mým maximem (už s Cestou jsem měl co dělat).
Zajímavý je i pohled skrze náboženskou úvahu která pro mě vyústila v bezútěšné pocity o ne-existenci "údělu člověka".
McCarthy mi znovu ukázal, že dokáže napsat knihu, kterou budu (i opakovaně! ) číst pro navození deprimujících nálad.
Nadějné vyhlídky
Charles Dickens
Pomalý posun děje by v kombinaci s poutavým popisem nebyl až tak nepříjemný, avšak Dickens se jakožto realista věnuje spíše detailní analýze a střízlivému popisu myšlenek hlavního hrdiny. Dalším realistickým znakem je vývoj hlavního hrdiny v průběhu času, v případě Dickense je však tento vývoj na můj vkus až příliš podbízivý a jednostranný. Milovník přehnaného melodramatu si v závěru knihy přijde na své.
Na knize mě táhl především strhující popis atmosféry a právě ten pomalý a utahaný děj, který zároveň v mém pohledu působil negativně. Dickens jednostranně propaguje prostý život v chudobě, který Pip prožil v dětství. Toto podání mi příliš nevonělo a proto mě nezaujala celková myšlenka knihy. Možná mi až moc připomíná děj O. Twista.
S odstupem času vidím své hodnocení jako přehnaně tvrdé, ale skutečností zůstává, že se v zásadních myšlenkách neztotožňuji s Dickensem, ale obdivuji jeho literární podání.
