Stardust komentáře u knih
Příběh z roku 1934 je méně detektivkou a více politickým thrillerem či gangsterkou. Vzhledem k vývoji celé série (a doby) se nic jiného ani čekat nedalo. Opět velmi čtivé a napínavé čtení. Kdyby se mi ale tato kniha dostala do ruky jako první, asi bych se k sérii nevrátil. Mám raději detektivky než romány o temných stránkách dějin. Předpokládám, že bude už jenom hůř.
Autorka má cit pro jazyk a pro dialog, ale vlastně nevím, co chtěla psát. Začíná to velmi zajímavě, jako dekonstrukce módního traumatického severu. Tato pošklebující se linka mě bavila nejvíc. Ale pak se do toho dostala opravdová detektivní zápletka, poněkud naivní milostný příběh, trocha katolické meditace. Některé motivy by mě bavily zvlášť, ale takhle není pořádně rozvinutý žádný z nich. Snad kromě milostného příběhu.
Místy jsem si jen říkal, jestli detektivní zápletka není ironická. To bych dal bod navíc.
Volker Kutscher přitvrdil (místy docela brutální popisy mučení), ale přitvrdila i doba (1933). Zajímavý je i důraz na Prahu jako město německé emigrace. Jsem zvědavý, jak daleko to autor s hrdiny potáhne. Nechtěl bych číst o tom, jak Rath vyšetřuje drobnou kriminalitu v lágru.
Možná o něco lepší společenská sonda než román. Ale stojí za přečtení. Z dnešní perspektivy také doklad kontinuity normalizační mentality.
O poznání akčnější než jednička. Do té míry, že akce možná trochu válcuje detekci a to je škoda. Také hlavní hrdina se místy ocitá za hranou uvěřitelné morálky. Ale to nic nemění na tom, že se Křížová palba čte jedním dechem a nelze ji jen tak odložit. To umí málokdo.
Pozoruhodný román. Často se o něm mluví jako o temné vizi islamizované Evropy, ale (jak je trefně rozebráno v doslovu) Houellebecq nabízí poněkud ironicky Islám jako léčbu neduhů upadající evropské civilizace. Jak říká Dr. House, léčba je jednoduchá, klíčová je diagnóza. A ta se autorovi velice povedla. Na své si přijdou i milovníci dekadentů z konce 19. stol, se kterými je vedena paralela.
Čitelné. Přeplácané, jak to u Kulhánka bývá dobrým zvykem, ale určitě jedna z jeho lepších knih.
Na české poměry hodně dobrá věc. Akce, hlášky, trocha kvalitní detekce. A hlavně: Kopřiva umí psát.
Po pokračování Letopisů královské komory se Vondruška konečně dostal i k pokračování Mein Kampfu.
Čitelné je to cca jako první díl. Kdo chce "nekorektně" postrašit Islámem, ať si raději přečte Podvolení od Houellebecqa. To je alespoň dobře napsané, vtipné a ironické. Tohle je jenom nudné, dlouhé a fašistické.