Starlet komentáře u knih
Třetí a díky bohu i závěrečný díl Kroniky pozůstalých. Třetí díl je asi nejslabší z této série, musela jsem se do ní nutit a už v polovině knihy se modlila za nějakou dobrou zápletku, vyvrcholení nebo za cokoliv, tak abych se do knihy začetla.
Děj byl ale bohužel předvídatelný a hlavního zrádce jsem odhalila téměř hned za začátku. Závěrečná bitva mi přišla zvláštní, uspěchaná a ta část s Komizarem byla opravdu divná, tak nějakou jsem čekala něco, něco víc a ne takový konec.
Taky bych něco málo řekla k milostnému trojúhelníku, který mě štval už od samého začátku, protože mi připadalo, že hlavní hrdinky byla strašně nerozhodná a tím i autorka. Chvilku to byl Kaden potom Ref. Když jsem se naučila mít ráda Kadena, začala jsem nemít ráda Refa, když jsem konečně Refa začínala brát vážně, přišel na scénu zase Kaden. Jako panebože, proč. A co ten konec.
Prostě nesnáším milostné trojúhelníky a možná proto jsem si příběh moc neoblíbila. Ovšem zkusím i autorčinu druhou sérii a to Zlodějský tanec, které má být lepší.
Je škoda, že autorka má v každé knize stejnou mapu. V každém díle, nám mohla ukázat detailně jinou část. já bych ráda viděla třeba detail Vendy, nebo dalších měst. Škoda.
NESUĎ KNIHU PODLE OBALU
Příběh o lásce mezi nepřáteli. Princ a princezna, kteří mají uzavřít mír mezi jejich zeměmi pomocí sňatku. Ona jemná dívka ctící etiketu svého dvora, on nevycválaný princ milující svobodu.
Celý svět je nádherně vystavěný, máme tu princezny a prince, různé kultury se svými zvyklostmi a všelijakými pravidly. V tomto příběhu můžeme najít boje, intrikaření, utíkání před zajetím, trochu násilí a tako trochu té lásky. Hlavní hrdinové mi byli už od začátku velice sympatičtí a jejich příběh krásně plynul od začátku až do konce, nikde se nezdržoval. Rychle jsem se knihy začetla a prostě stránky se četly sami. Autorčin styl psaní mi sedl a knihu jsem téměř nepouštěla z ruky.
Myslím, že ještě takovou knihu, nebo podobnou knihu jsem nečetla, byla to opravdu bomba a doporučuji všem.
Obal vás sice může trochu odradit, ale rozhodně ten příběh co je mezi deskami, stojí za přečtení.
Nebylo to zas tak špatné. Čekala jsem trochu víc, ale nakonec pomalý rozjezd nebyl, až tak špatný. Celý příběh je založený hodně na vzájemném poznávání a postupné přitažlivosti. Trochu jsem čekala standardní trojici erotiky (sex, zamilovat se, rozhádat se a zase se k sobě vrátit), ale nakonec se tak nekonalo.
Je to kniha na jeden večer, začnete v deset a skončíte ve dvě ráno. Idieálka
Milý příběh, který se četl dobře, rychle a s lehkostí. Mnoho se dalo očekávat, ale to se dalo nějak čekat. Nápad s uspořádáním rande bylo skvělé, a u některých jsem se dobře bavila.
Lehké čtení na jeden večer, ovšem moje očekávání nijak nenaplnilo.
Temné fantasy, s velkou porcí vášně, erotiky, napětí a akce- tohle si prostě potřebujete přečíst.
Třetí díl je za mě o hodně lepší, jak druhý, je tu více akce a chemie mezi Darcy a Styxem mi tu přijde mnohem více lepší a uvěřitelnější. Díky tomu jsem hltala každou stránku.
Opět se ocitáme v prostředí upírů a k tomu i v prostředí vlkodlaků. Setkáváme se tu s poměrně nevinou Darcy, která se prostě snaží proplouvat svým život, když ji najednou její život zkříží jeden vlkodlak a jeden upír- a nedej bože, že jsou oba dva sexy. Takže se ocitáte v citovém vydírání a prostě si říkáte komu více fandit... za mě ale ne, první volbou byl Styx- upírský sexy král, no prostě nefanděte mu, že.
Jsem strašně ráda, že díly svým způsobem navazují a odkazují na sebe...Shay byla skvělá jako vždy, ale trochu ztratila to svoje badass kouzlo ale Vipapir, kterého jsem v jeho série nedokázala vystát, si u mě dokázal to jeho kouzlo trochu napravit.
Co se týče Leveta, ten suprově dokázala zařídit humor.
Samotný děj, mi tu přišel mnohem více propracovanější, více akce s více tajemstvím.
Druhý díl, byl za mě o hodně slabší než první. Nevím, jestli to bylo očekáváním, které jsem dostala z prvního dílu, ale prostě to teď nebylo ono.
Není tu nic nepředvídatelného, Vipapir je arogantní upír, který chce a získá všecičko. Jeho kouzlo, které jsem si zamilovala v Zrození temnoty se vytratilo. Svým způsobem mi vadila ta jeho posedlost.
Děj byl průměrný a klasicky předvídatelný, ale svůj účel pohodového čtení to splnilo, prostě nic závratného.
Snad se mi touha po sexy upírech napraví v třetím díle.
Ráda bych řekla, že jsem si příběh oblíbila, ale za mě to bylo prostě jenom MEH...
Hned na začátku se nás autorka snaží navnadit velkou akcí, u některých to mohlo zabrat, u mě to ovšem až tak moc nezabralo, spíše v mých očích uškodilo.
Vybudovaný svět je poměrně jednoduchý, s nádechem Ruska a něco jako ruského jazyka. Svým způsobem je škoda, že si autorka více nevyhrála se světem, který asi bude rozvíjen v dalších dílech, ale co se jí musí nechat, má překrásnou mapu.
Co se týče samotných postav, máme tu klasiku-princeznu, obdařenou mocí. Ana- s tím jménem jsem bojovala ,,Ana, Ano" sem tam jsem si říkala, jestli odpovídají ano, nebo ji oslovují Ano. Trochu víc mě to mátlo. Co mě vadilo bylo, že nejdřív byla Ana strašně mocná a pak největší chudák .
Ramson mi připadal zase jako taková levná vykradená napodobenina Kaze Brekkera... a celkově ta kniha byla taková napodobeni Vranám, jako by to bylo asi takhle ,,Mohu si opsat domácí úkol?" ptá se Amélie ,,Jo jasně, ale trochu ho pozměň aby to nebylo stejné" odpovídá Bardugo... Asi takhle mi to připadalo.
Dědictví krve mě prostě neoslovilo, taky o tom vypovídá délka mého čtení - dva měsíce a jediné čemu mi brání tomuto dát 2/5 tak ten konec. Ten mi přišel tak nejlepší (a ne pro že to byl KONEC a hurá mám to dočteno), ale proto, že mi to přišlo nejvíce realistický.
Do dalších dílů se ale rozhodně pouštět nehodlám.
Nevím proč ale Aurora byla na mě strašně moc rychlá.
Asi abych příběh mohla nějak ohodnotit, nebudu hodnotit knihu jako celek, ale budu hodnotit každou číst knihy zvlášť, takhle mi to přijde mnohem více fér.
1. Část 3/5
V první části jsme neuvěřitelnou rychlostí byli vhozeny do samotného dění příběhu. V této části nás autorka zasype, do slova a do písmene, plnou hromádkou názvů, technologických postupů, jmen, hodnostmi a druhy mimozemšťanů. Opravdu dlouho mi trvalo se zorientovat v hlavních postavách a rozhodně tomu nepomáhalo, že každá kapitolka byla vyprávěna z jiného pohledu. Autorka se snažila, aby to všechno dobře odsýpalo a nikde se to nezastavovala- tady vyloženě použiju terminologii Star Treku, protože mi to připadalo, jako by byla nastavena rychlost na warp a nikde se nezastavuje, nebo taky jak to máme v Auroře- skočit do přehybu a letíme.
V první části se opravdu se vším seznamujeme a příběh je uváděn do warp rychlosti a všechno začíná na plno až v druhé části.
2. Část 4,25/5
Druhá část jede warp rychlostí od začátku až do konce. S postavami jsme už seznámení a teď se autorka vyloženě vrhne do akce a budování vztahů mezi posádkou. Teprve v druhé části se JÁ SAMA začínám orientovat ve jménech a začínám přicházet na kloub tomu, kdo a jak zapadá do příběhu.
Co se týče samotného děje, nijak moc mě to nepřekvapovalo, protože to místy bylo pravdu předvídatelné a sem tam jsem se divila, jak to bylo jednoduché pro naše postavy.
A když pominu všechno okolo a nějaké to budovaní vztahů společně s akcí, tak se dostáváme do 3. části
3. Část 2,75/5
Tato část má už jen asi 100 stránek do konce a upřímně, možná bych byla radši za to, kdyby to skončilo druhou částí a byl by ten příběh více rozepsaný, ale co už. V třetí části se začínáme dozvídat, co bylo nalomeno v prvních dvou částí a teoreticky si zakončujeme veškeré naše teorie se stalo. Za mě warpovsky rychlé vyuzlení a nakonec za mě velice očekávaný konec.
A teď kdybych měla shrnou celý příběh, tak ho hodnotím asi 3,5/5. Vývoj celého příběhu byl opravdu hodně rychlí a připadalo mi to, jako že si autorka napsala seznam všeho, co by chtěla nacpat do knihy a co nejrychleji si taky svoje bodíky i odškrtávala.
Asi největší vztah jsem si vybudovala ke Kalovi, byl to takový Legolas s fialovou krví- nebo taky po Stárkovsku- skřet jeden fialovokrevnej.
Na to, že se kniha jmenuje Aurora povstává, tak Aurora si uzurpovala pro sebe sotva pár kapitol z jejího pohledu, jinak ano-točilo se to jen kolem ní, ale asi bych chtěla více jejích pocitů.
Tohle bylo vše k mým pocitům z celé knihy a i když to hodnotím jen 3,5/5 tak se rozhodně přečtu pokračování, hlavně proto abych věděla jak se bude vyvíjet vztah těch dvou.
Teď nevím jestli mě třetí díl spíše zklamal, nebo nas***.
Třetí díl začíná přesně tam, kde skončil druhý díl. Proto jsem čekala, pokračování v bitvě a tak nějak jsem doufala opravdu v to Hořící království od úplného začátku, ale dočkali jsme se jen prázdných slov, politikaření a plánování.
Autorka nedokázala využít potenciál druhého dílu, který byl za mě nejlepší z celé série a prostě, jako by příběh začala zase psát od znova. Trvalo opravdu hodně dlouho, než jsme se vůbec něčeho dočkali, tím jak každá postava, začínala vlastně od nuly.
Asi nejvíce jsem si užívala kapitolky s Catherine, aspoň u ní se relativně něco dělo, i když se jednalo především po litické záležitosti. Ambrose, ten mi jako v předchozích dvou dílech vyloženě hnul z žlučí jen co promluvil, za mě asi opravdu nejméně povedená a oblíbená postava. March a Edyon byli za mě furt stále stejní a Tash, kterou jsem si v předchozích dílech opravdu hodně užívala a připadala mi z celé té podivné pětice asi nejlepší, no tak tady, ach bože, až na jednu kapitolku jsem si říkala, co to s ní ta autorka provedla.
Tady vlastně nejde ani co recenzovat, protože se tam nic nedělo, jen putování, dohadování, politické kecy- to se asi jako jedno z mála autorce dařilo psát dobře.
Když se příběh konečně dostal k válce, tak byla krkavá- další věc která se dá autorce připsat k dobru, ale jinak, byla až podivně rychlá a během pár stránek bylo zase po všem. Ohromné přípravy a pak bum a po pár stránkách máte znovu a to stejné- NIC.
Vyřešení konce za mě bylo opravdu velice komické, ano, sice to splnilo název knihy- Hořící království, ale jinak to bylo opravdu spěšné. Někdo by to mohl nazvat jako elegantní vyřešení všeho, za mě to ovšem bylo opravdu směšné.
Pro zakončení všeho toho-no ještě že Catherine si vybrala správně.
Na Bouřnou vránu jsem neslyšela moc dobré ohlasy, a možná proto jsem nešla do knížky s tak velkým očekáváním jako někteří čtenáři a možná proto se mi už od začátku knížka začínala líbit. Příběh byl jednoduchý, nijak nenáročný s hlavními hrdiny s nijak nenáročným myšlením. Někteří hlavní hrdinku-v tomto případě princeznu Thiu neměli moc v lásce, možná hlavně proto, že celou knihu furt ,,fňukala" kvůli vranám, mě to ovšem nepřišlo nijak neobvyklé oproti jiným příběhů s ještě blbějšíma hrdinkama. Hlavního hrdinu v tomto případě je to princ Ericen- byl arogantní a egoistický blbeček, kterého jsem si ovšem od začátku zamilovala.
V příběhu samozřejmě nechyběl milostný trojúhelník a mě tak chvilkama opravdu štval (ten milostný trojúhelník byl tak trochu vynucený)
Celý příběh ovšem nebyl tak strašný jako všichni povídají, mě se to celkem líbilo, možná hlavně proto, že jsem zrovna potřebovala nějakou nenáročnou knihu, u které můžu na polovinu vypnout mozek. Četlo se to opravdu rychle a stránky utíkaly pod rukama, což dává knize opravdu velké plus.
Autorka vytvořila krásný svět, ale podle mě nevyužila ten potenciál svého příběhu.
4/5 ovšem nemůžete to srovnávat s knihami Barduga, Maasové nebo Stehlíkové- to rozhodně ne.
Pozorovatelka koluje knižním světem už nějakou dobu, někomu se líbila, někomu zase ne. No já zůstanu asi někdy vprostřed. Příběh byl pro mě velice jednoduchý a četl se poměrně snadno, ale byla jsem, sem tam velice zmatená. V této knize bych velice uvítala mapu, protože by mě zajímalo rozložení toho světa - je to teoreticky náš svět, ale nejspíše postapokalyptický, nebo jiná dimenze, nebo já nevím, prostě se dělil na území podobající se našim, ale některé byly úplně smyšlené, což příběhu ubylo na kráse. Jak jsem říkala, příběh byl velice jednoduchý a hlavní hrdinka mi byla velice často krajně nesympatická, pořád si stěžovala, fňukala a nebyla spokojená. Další vadou na kráse bylo, že tam bylo strašně moc postav a čtenář jsem se ani nestíhal zorientovat a další postava znovu přibyla, nebo bylo změněno prostřední.
Z celé knihy jsem velice rozpolcená, jediný plusový bod asi na tom všem je, že se kniha četla opravdu snadno, rychle a byli tam Vikingové.
Autorka se sice snažila aby kniha byla obohacena o pohádky, takové jaké známe- ale mě to přišlo jako zbytečné a spíše jako vykrádání příběhů.
Do první poloviny se mi kniha moc nelíbila, ale ta druhá- no co si budeme nalhávat- miluju vikingi, ale zase- autorka to zkazila že až moc čerpala se severské mytologie. Buď má autorka hodně ráda severskou mytologii, nebo miluje marvel, prostě jedno z toho.
Pokud se někdo chce pouštět do knihy, VARUJI, kniha je určena pro mladší dívky (já bych si to v 11,12 rozhodně přečetla a považovala bych to za nejlepší knihu na světě). Příběh jednoduchý až sem tam stupidní, ale ve chvílích kdy si potřebujete odpočinout a vypnout mozek, ideální.