stavlamich komentáře u knih

Nezvalovu ranou tvorbu mám ráda. Poetistická sbírka Básně noci, v níž jsou takové Skvosty jako Podivuhodný kouzelník, Akrobat a Edison. Především pátý zpěv Podivuhodného kouzelníka mě zaujal. A celý Edison, nemohu uvěřit, že jsem si ho nepřečetla už dávno. Je to zvukomalebné, takové uvolněné a přitom celkem melodické, plné osnov myšlenek, na které často není odpověď. Německý překlad Podivuhodného kouzelníka (Der wundersame Zauberer) se mi sice taky líbil, ale originál je originál.

1 14.08.2020

Když autor této knihy před pár týdny zemřel, trochu se mi tím "připomněl" - snad to nevyznívá špatně. Zkrátka jsem si vzpomněla, že mám (už ani nevím proč) v knihovně jednu z jeho knih pro mládež, Půlnoční palác. Loni jsem četla Zářijová světla a pamatuji si, že se mi líbila a že to bylo opravdu dobré a děsivé, možná trochu "mládežnické" a "naivní", ale vlastně proč ne. Že i tohle bude zajímavý příběh, kterému jsem však možná už trochu odrostla, jsem tušila.
Musím se přiznat, že jsem u čtení hodně bojovala s tím, co je fikce, co jsou metafory a co je tak, jak je to napsáno. A ono tam ve výsledku bylo od každého trochu. Zápletka byla vcelku jednoduchá a přesto poměrně komplikovaná a zamotaná a i když jsem trochu očekávala, že se tímto směrem události uberou, stejně mě pár věcí překvapilo.
Stejně jako minule, i u této knihy jsem si pořád říkala "Takhle na papíře je to trochu ujetý, málo detailní a ne úplně uvěřitelný, ale byl by z toho fakt dobrej film." Máte tam všechno možné - charaktery a velice charakterní město, o němž jsem toho doposud moc nevěděla. Když už jsem si říkala, že jsou postavy černobílé, autor začal používat paletu barev.
Je fakt, že kdyby měl autor víc "prostoru" - příběh mohl být klidně obsáhlejší, o několik set stran delší. Jenže to by musel mít ty drobnosti skutečně promyšlené. Což se úplně nezdálo. Ale možná je to i tím, že tam těch postav vystupuje několik (7, pokud dobře počítám, minimálně). To u mládežnických knih asi není úplně obvyklé, i když to posoudit taky úplně nedokážu. Popisy nádraží a taky toho dokonalého a jaksi nestárnoucího domu mě uchvacovaly a zároveň děsily. O to spíš, že k železnici jsem si vybudovala opravdu silný vztah (a o její historii jsem se před pár lety začala docela intenzivně zajímat). Právě ta "politická" narážka na problémy Indie za dob nadvlády Velké Británie mě zaujala asi nejvíc, rozhodně víc než ty mýty. Asi stárnu a přicházím o fantazii nebo co.

Na závěr bych snad jen doporučila nečíst anotaci. Fakt ne, to CooBoo moc neumí. Nevím tedy, čí přesně je to vina. Možná prostě některé knížky anotaci nepotřebují. Důvěřujte... hmm, pěkné obálce? Jménu autora? Instinktu? Já nevím. Možná všemu z toho.

Ačkoliv Zářijová světla takhle zpětně považuji za lepší, možná je to jen tím, že jsem už zapomněla na všechny ty nesrovnalosti a drobnosti, které teď po dočtení Půlnočního paláce mám v živé paměti. Nebo možná proto, že tuhle knihu napsal dřív.

1 14.08.2020

O technice Pomodoro už vím asi strašně dlouho, třeba osm nebo deset let. Fakt, pamatuju si, jak jsem to kdysi objevila a nadšeně se do toho pustila a nakazila i mamku, takže koupila tu minutku ve tvaru rajčete. I když osobně mi víc vyhovují stopky. Na Google Chrome je dokonce aplikace Pomodoro, to je taky fajn, můžete si tam nastavit i ty přestávky.
Na téhle knize hodně oceňuji a vyzdvihuji, že je stručná, přehledná a říká vám jen to, co potřebujete vědět, a ne milion zbytečností kolem, jako to v podobném žánru často vídám. (Důvod, proč se k tomuhle žánru dostávám, je prostý: Mamka si neustále takové knihy půjčuje či kupuje a já se k nim občas dostanu, občas mě to zaujme a nezřídka kdy mám pak potřebu snažit se ji přesvědčit, aby si přečetla taky něco jiného...) Autor prostě popíše, co to pomodoro a Pomodoro jsou, jak si to zapisovat, jak plánovat a hlavně, že se nemáme stresovat, když se to nepovede. Délka knihy (spíš knížky) je úměrná také tomu, jak jednoduchá metoda Pomodoro je.
Přesto si nemyslím, že ji budu zavádět na 8 hodin denně či víc. Možná, až se rozhodnu konečně se pustit do těch seminárek. Ale myslím, že jedno či dvě pomodora denně by mi mohlo pomoct naučit se lépe soustředit na to, co dělám.

1 03.08.2020

Tohle je hodně dobrá učebnice. Sice už trochu starší (2015), ale základy asi naučí. Tedy, necítím se úplně sebejistě, ale zítra začnu zkoušet pracovat na vlastním projektu a už se na to těším. Myslím, že pár cihel jsem si z toho odnesla a že ty základy postavit dokážu. A když ne, vím, kam se podívat. Rozumím termínům a trošku se orientuji v tom, jak má být program strukturován a jak je potřeba o něm přemýšlet. Byť jak říkám - tahle kniha udělala z člověka, který o programování neví vůbec nic, pouze začátečníka. Teď se ukáže, kolik času a trpělivosti tomu obětuji, a jestli to někam povede. :)

1 30.06.2020

To zas bylo...Vančurovo dílo. Já nevím, jak jinak knihu popsat. Nejde o to, že by byla o ničem nebo že by se nedala číst, ale prostě... Ten jazyk mi přišel tak překombinovaný, že to opravdu bylo dost nesrozumitelné a nehezké. Poetimus mám moc ráda, ale nesmí se to přehánět na úkor srozumitelnosti. Nebo snad nechtěl autor, aby čtenář rozeznal poselství knihy, má-li tedy nějaké? Jen díky anotaci a faktu, že nám o knize řekl pár slov kdysi dávno češtinář, jsem byla schopna se udržet. Což je možná škoda, ale prostě Vančura mě i napodruhé zklamal a neoslovil. Naštěstí není jediným prvorepublikovým autorem, žeano.

1 08.01.2020

Tuhle útlou knížku se určitě vyplatí si přečíst! Pokud se o média, historii a fake news už nějakou dobu zajímáte, ne vše pro vás bude novinkou. Ale i tak vás možná něco překvapí. Zároveň se ale trochu bojím, že třeba moje babička by si z téhle knížky nic neodnesla. Asi je to určeno spíš mileniálům - a tak nezbývá než doufat, že se trocha osvěty podaří.

1 22.11.2019

Úplně mi vypadl třináctý díl, ale nečetla jsem ho tak dávno a hned mi to všechno zase naskočilo. Maddie je fajn hrdinka, už jsem si na ni zvykla. Kasandra mě, jako vždycky, trochu štvala. Moc mi tu chyběli Halt a Will, ale musím si zvyknout, že už se teď nebudou objevovat v každé knížce. Trochu mi vadila ta černobílost, ale občas se to autor snaží vyvážit, takže ve výsledku je to prostě příjemné pokračování Hraničářova učně. :)

1 04.06.2019

Ale jo, bylo to hezké. Dobře se to četlo a mělo to poslání. Nádherný, květnatý jazyk. Hrozné postavy, které mě neustále štvaly, ale nakonec se aspoň někdo z nich zachoval správně. Byť vím, že v reálu by se nejspíš tak nezachoval. Je to vlastně docela smutné, o čem tahle knížka pojednává, co o nás samotných říká.

1 22.02.2019

Konečně se mi zase jednou vyplatilo, že nečtu anotace. Tohle byla skvělá knížka, vážně mě to pohltilo. Co víc, myslím, že je to nejděsivější příběh, jaký jsem kdy četla, fakt jsem se u toho bála. Ale zároveň to mělo řadu krásných stránek. A především oceňuji, že se to obešlo bez zbytečného krveprolévání. Asi se teď nějakou dobu budu bát stínů, nebo nad nimi budu aspoň přemýšlet. Víc neprozradím. :)

1 19.02.2019

Já nějak nevím, co si o téhle knize myslet. Je to silný životní příběh, autorka to v životě jistě neměla jednoduché a rozhodně bych to nechtěla zažít. Ale prostě se mi to četlo špatně. Vadily mi ty éterické pasáže. Vadilo mi, že je to takový monolog. Vadilo mi, jak se autorka vyjadřuje, jak si protiřečí. Neříkám, že tenhle příběh nestál za to, aby byl převeden do knižní podoby. Ale nedokážu si představit, že by někomu vnesl do mysli něco jiného než zmatek.

1 15.02.2019

Moc hezká publikace, vážně vydařená. Viděla jsem fotky, které naprosto netuším, kde autor vyhrabal. Tak detailní pohled na legie jsem ještě nikdy neměla. Ale zároveň nemám z knihy pocit přesycení informacemi, bylo tam toho skutečně tak akorát. Jen doufám, že si toho budu co nejvíc pamatovat pro případ, že bych si první světovou vylosovala u maturity (otázka 21).
František Emmert je skvělý autor, jeho tvorbu mám ráda. Trochu mě štve, že moc neřeší čárky, ale asi jsem jen trochu puntíčkář a ''běžný člověk''se nad tím nepozastaví

1 05.01.2019

Juchů, poslední knížka do Čtenářské výzvy 2018 přečtena! :)
Temný cypřiš mám ráda, i když mi to vždycky přišlo dost děsivé, myslím v seriálové podobě.

1 24.11.2018

A zase se budu opakovat, když napíšu, že je mi líto, že jsem neobjevila tuhle sérii dřív. Ale bacha, začíná to být i pro dospěláky, Will s Alyss se několikrát políbili a vyznali si lásku! :D ♥

1 19.07.2018

Knihu vřele doporučuji všem, kteří váhají, jestli Babišovi důvěřovat nebo ne. Více v recenzi.

1 22.10.2017

Danny sice není zrovna můj člověk, ale vypráví dobře.

1 25.07.2017

Teda, tahle knížka překvapila. Fakt že jo. Sice jsem měla pocit, že jsem některé příběhy již četla, ale ono je to vlastně jedno. Překvapilo mě, jak kvalitně a vtipně, s pointou, se dá něco takového napsat. Tohle bych doporučila všem, které omrzí Fifty shades a další kraviny. Fakt je to lepší, i proto, že je to střídmější.

1 17.07.2017

Dokonalost. Tak zdařilou knížku jsem nečetla už hodně dlouho. Tedy, zdařilou tímto způsobem. Styl autorky mi stoprocentně vyhovuje, snad právě proto, že nepíše účelově čtivě, ale krásně květnatě. Ze tří povídek byla bezpochyby nejlepší ta druhá, u té jsem se opravdu nasmála a užila si ji. Je ale pozoruhodné, že v každé z povídek dokázala vytvořit jiný - přesto něčím podobný- charakter, který prostě člověka zaujal. A vlastně ne jen jeden. Babí léto je taková příhodná doba, která všechny tři příběhy spojuje. A taky z každého příběhu něco plyne. Třeba že život může být takový, jaký si ho uděláme. Když k tomu sebereme odvahu a dáme do toho kus sebe.

1 17.07.2017

Myslím, že od Shakespeara jedna z nejlepších her, co jsem zatím četla. Ten námět se mi líbil, i když se musím zvrhle přiznat, že mi toho Žida bylo líto. :)

1 23.04.2016

Konečně dočteno, musím si sama sobě zatleskat. Ne, že by se to četlo tak hrozně, spíš toho bylo fakt moc a jelikož se jednalo o stejnou dobu, pořád se tam řešily ty samé problémy z let 1945 až 48. Samozřejmě to nikomu nezazlívám, naopak bylo zajímavé číst různá stanoviska různě smýšlejících lidí, které spojuje to, že kritizovali KSČ, její program, snahy o ovládnutí ČSR a tak. Určitě mi to dalo o mnoho víc také proto, že jsme se o těch věcech ve škole skoro nezmínili, snad jen o Košickém vládním programu, volbách 1946 a únorovém převratu. Ale spousta jmen a spousta událostí nezazněla a jsem ráda, že jsem prostřednictvím téhle knihy narazila třeba na Helenu Koželuhovou, Ladislava Jehličku a další osoby, jejichž morálka mě docela oslovila. Takže když se to vezme kolem a kolem, četbu jsem si "užila". :)

1 23.04.2016

Moje první knížka od Vondrušky, která mě nezklamala. Naopak, od té doby jsem toho z pera tohohle skvělého historika přečetla už mnoho. :)

1 07.02.2016