stavlamich
komentáře u knih
Sluneční hodiny, Měsíce, Hlas ticha
Karel Toman (p)
Sbírku Měsíce jsem už znala, tu mám ráda. Z těch dalších se mě nejvíc dotkly básně V říjnu a Zima. Bylo příjemné zase číst a vnímat poezii, po nějaké době... :)
Vítěz je sám
Paulo Coelho
Knihu jsem nepochopila a autor mě zklamal. Nikdo, kdo napíše dobrým konec postavám, kterým vložil do úst větu "Pro lásku bych zabíjel" a skutečně nechá tu postavu zabíjet nejprve ve jménu lásky a poté s domněním, že ve skutečnosti vraždí ta "milovaná" osoba, nemůže čekat, že si získá můj obdiv. I kdyby kniha nedopadla tak zvláštně a nezanechala ve mně tak rozporuplné pocity, nelíbila by se mi. Bylo pro mě velice těžké ji číst. Je zjevné, že tu jde o střet generací. Paulo Coelho (73 let) zjevně není šťastný ve společnosti, která je mladá, rychlá, nepochopitelná, krásná, krutá. Nelíbí se mu, o čem mladí lidé sní a jak své sny realizují, protože podle něj jsou to špatné sny a špatné postupy. Má na tenhle názor samozřejmě právo, ale nikdo nemůže čekat, že s ním budu souhlasit. Ne, pro lásku bych nezabíjela. Ne, ničit světy nedává smysl. Ne, neexistuje bůh nebo osud, který určuje, kdo si zaslouží žít, kdo si zaslouží zemřít a kdo by měl vykonávat spravedlnost. A dokonce si ani nemyslím, že láska je to nejdůležitější na světě. Coelho píše o lidech, kteří jsou osamělí, kteří moc pracují a málo času tráví s ostatními. Ne každý člověk, který upřednostňuje práci, je nutně nešťastný. Neexistuje univerzální řešení, jak být spokojený, neexistuje jediná definice toho, kdo je to vítěz a co je to samota.
No nevadí, aspoň už vím, proč se tyhle knížky líbily mému bývalému úchylnému učiteli v hudebce.
Ještě mě napadá - v komentářích jsem četla, že je to kniha přelomová, protože Coelho tam smývá pozlátko světa celebrit a ukazuje, jak jsou všichni nešťastní a zoufalí. Možná jsem to jako člověk, který ví, že být "celebrita" není životní výhra, neměla číst a brát jako něco slibného. A neberte to tak ani vy. Je to skeptická, negativní kniha, která ukazuje, že ať už jste v životě měli jakýkoli sen, vedlo to všechno jen k tomu, že jste se stali hrozným člověkem a teď jste v depresi a i když máte peníze, jste nešťastní a přejete si umřít. Asi.
Železnicí přes mosty a tunely
Josef Schrötter
Moc hezká publikace. Líbilo se mi, že každý zmíněný tunel či most/viadukt zde byl i vyobrazen, ať už kresbou či fotografií. Kniha je dobře členěna, obsahuje strašně moc drobných zajímavostí a hlavně je to takový zajímavý průvodce po železnici a mohl by sloužit i jako poradce, když se chcete vydat na výlet a vzít to po zajímavé trati. :) Líbilo se mi také, že kniha přesahuje Českou republiku a dává ji do souvislosti i s jinými evropskými a světovými státy a železničními stavbami. :)
Pravidla sýrárny
Michael Paterniti
Jsem zklamaná. Naštvaná. Hrála jsem si s myšlenkou, že dám knize hvězdičky tři, protože ten střízlivý konec to trošku zachránil, ale ne. Četla jsem to od února, několikrát jsem se naštvala a měla chuť s knihou praštit (a nejlépe si u toho představovat, že mlátím autora přes hlavu nebo přes prsty). Autor je novinář - a možná měl u tohoto povolání zůstat. O ovčím sýru z Kastílie by určitě vyšel skvělý článek. Ale na knihu to nestačí. To by to musel napsat jinak - dát tomu příběh s jeho náležitostmi, rozhodnout se, co je relevantní a co ne. Chápu, chtěl povědět Ambrósiův příběh, zároveň přiblížit Američanům kulturu starého Španělska... jenže do toho tam ještě vypráví o sobě, o své rodině, vypráví staré španělské pohádky, vykládá historii Pyrenejského poloostrova. A hlavně - a to mě nejvíc štvalo: pěje ódy na všechno, co jako Američan nezná. Akorát si za svůj vzor vybral celkem kontroverzní postavu finančně negramotného, odpovědnost nepřijímajícího a světem opovrhujícího Kastilce, který je možná snílek a dobrák, ale zároveň to není člověk, který se sám sobě dokáže postavit čelem, a místo toho celý život za své neúspěchy viní někoho jiného. A jeho největší chloubou je, že chodí srát (pardon, ale v knize se to objevilo mnohokrát) někam do přírody na horu, protože to je ten pravý život, a jestli jste si někdy dovolili jít na záchod, jste zkažení globalizovanou a až příliš liberální společností. Samotný autor mi připadal, jako kdyby si tímhle "objevem" chtěl něco kompenzovat. Jako kdybych teď jela někam do Schwarzwaldu, tam potkala takové ty lidi, co čekají, až jablko spadne na zem a pak teprve ho mohou sníst, a jinak se živí slunečními paprsky a schovávají se před škodlivým "wifi zářením". A mě to strašně nadchlo a rozhodla jsem se tam za nimi přestěhovat, snažit se žít jako oni (co víc, vzít s sebou celou svou rodinu) a pak o nich psát knihu, obdivovat je a odsuzovat životní styl všech, kteří si kdy dovolili být součástí společnosti tak, jak zkrátka funguje - používat elektřinu, hromadné dopravní prostředky, jídlo nakupovat v obchodě a občas také přemýšlet nad budoucností. Uch, fuj, omlouvám se za svou skepsi a hořkost a kritiku, tuhle knihu mi několik knihomolů doporučilo jako skvělou, a pro mě to bylo vážně utrpení. Podle mého názoru to prostě autor nezvládl. Stránka věnovaná úvaze o poznámkách pod čarou, kde jsou čtyři poznámky pod čarou, které hlásají pouhé "a další poznámka, protože můžu", vysvětlování naprostých zbytečností, které s ničím nesouvisí, nejsou relevantní a akorát čtenáře vyčerpávají... Nevěřila bych, že to kdy řeknu, ale prostě psát rozvláčně a detailně se musí umět. Kdo to umí - třeba Victor Hugo. Nevěřila bych, že to kdy řeknu, ale tam to dává smysl, protože to pro příběh bylo později relevantní. Tady mi to připadalo spíš jen jako vycpávky, snaha nafouknout max. padesátistránkový příběh na tři sta stran. Proč? Protože autor se během psaní začal topit v dluzích, protože nebyl schopný knihu dopsat? (Ano, i o tom tam píše...) Vážně, tahle kniha je tak strašně nekonzistentní. Už od začátku víte, jak to dopadne, a nedá se ani říct, že by se v průběhu čtení na původní kostru nabalovaly nějaké nové informace. Spíš spousta nových odboček.
PS: Opět velice subjektivní závěr, ale přesto ho musím napsat: Nesnáším takové ty patetické rozplizlé popisy, jak nějaké jídlo chutná, jako když skáčete na křídlech jednorožce po duze. Nehledě na to, že ten slavný sýr, Parámo de Guzmán, vůbec nezní lákavě. Prý je strašně slaný a naložený v oleji. Škoda, že aspoň tady jsem se nemohla zachytit a mít radost, protože sýry jinak miluji (i ty slané, i ty mastné, ale tohle nějak... chjo).
Prostě za mě velikánské zklamání. Kdybyste tu knihu někdo chtěl, ráda vám ji zadarmo věnuji.
Bitva na Hackhamské pláni
John Flanagan
Několikrát jsem se přistihla u toho, že mě něco fakt štvalo. Respektive že to rušilo můj cit. Totiž třeba fakt, že královna odjela do kláštera, který "nebyl náboženský". Nebo že Halt měl kompas. Nebo že se tam zase objevilo až moc postav, které známe až z pozdějších let. Jakoby náhodou tam všichni hrdinové sehráli důležitou roli a jakoby omylem kdokoliv jiný z jejich boje vypadl. Ale ne, nechci tomu křivdit. Je to skvělá série a myslím si, že pokud na ní někdo vyrůstal, mohl se od hraničářů a dalších hrdinů hodně naučit. :)
Hvězdy nad Berlínem
Sarah Matthias
Bylo to hezké a smutné a vlastně i docela originální a naplňující. Ale utnula bych to tak v polovině a nechala na čtenáři, ať se sám domyslí, jak to dopadlo s Maxem a Lili a jejich láskou... Z téhle knihy je cítit, že je určena mladým, možná těm, kteří o problematice tolik nevědí. Je hezká. Ale na tu pátou hvězdičku bych potřebovala víc.
Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle
Miroslav Macek
Bylo to takové milé, uvolňující čtení. Přesně na způsob Saturnina, což by někdo označil jako vykrádání Jirotky, ale mně se to docela líbí, vážně si u toho člověk hezky odpočine a pousměje se, ale snad to není úplně prvoplánová zábava. A do čtenářské výzvy jsem knihu zařadila proto, že opravdu nebýt obálky, která je hodně podobná tomu novému napsání Saturnina, které se mi líbilo, asi bych si jí nevšimla, když jsem mamce vybírala dárek k narozeninám.
Zasněžená žena
Leena Lehtolainen
Snad první kniha od finského autora (autorky), kterou jsem přečetla. Že je to zrovna detektivka, asi není tak překvapivé vzhledem k rozmachu severských krimi, ale tohle bylo vlastně velice příjemné čtení. Nic tak thrillerového jako Lars Kepler, ale zase klasika po vzoru Agathy Christie také ne. Spíš něco mezi. Vražda s mrtvolou, která měla jen pár škrábanců, a hlavní vyšetřovatelka, která kromě toho řeší ještě ranou fázi těhotenství a smrt kolegy za dramatických okolností. Mám od téhle autorky ještě několik dalších detektivek, tak se k nim v průběhu roku třeba dostanu. :)
Po operaci kolena - domácí cvičení a rehabilitace
Kateřina Honová
O svých problémech s kolenem (koleny) jsem se už určitě zmiňovala mnohokrát. Naštěstí jsem teď hodně aktivní, což jim asi prospívá, ale stejně čas od času bolí. V téhle knížce jsem se dozvěděla, že možná řadu věcí dělám špatně nebo bych je mohla zlepšit. Což bych ráda. Takže svůj účel splnila a já jen doufám, že mě něco jako operace kolene nikdy nepotká. :)
Rozlet - příběhy Milana Kroupy
Josef Čermák
Jsem ráda, že jsem si tuhle knížku konečně přečetla. Ležela mi v knihovně strašně dlouho, od té chvíle, kdy u nás na gymnáziu Milan Kroupa a Josef Čermák byli. Bylo to příjemné a inspirativní, i když se musím přiznat, že mi především Milanův vztah k ženám opravdu vadil. Nicméně nikdo není dokonalý. Pravopisné nedostatky knize asi odpustím, přihlédnu k věku autora. Bylo to hezké, takové průměrné, ale proč ne. Příběh ze života. A můžu si alespoň odškrtnout knížku ze Čtenářské výzvy na Databázi knih. ????
Nejistý zítřek
Avery Williams (p)
Spoiler!
Uch. Ech. Takže, co na to říct? Ze začátku mi to přišlo všechno hrozně zmatené, protože jsem si nepamatovala první díl. Jenže pak to bylo pořád takové bláznivé a podivné a far-fetched. Serafina, které je přes 600, se chovala, jako by jí nebylo ani těch šestnáct, co měla mít v Kaileyně těle. Hrála si s chudákem Noahem, důvěřovala každému a zároveň každého podezřívala, místo toho, neuvažovala vůbec logicky ani takticky ani racionálně ani jakkoliv jinak. Vážně asi nejsympatičtější mi byl Cyrus, kterého, chudáka, nakonec nezabila, ale zavřela do blázince. WTF. No nic. Potenciál tu byl, ale chtělo to dost jiné zpracování. Ale tak aspoň jsem si u čtení oddechla a zabývala se v myšlenkách úplně jinými věcmi, než které mě v realitě trápí.
Srovnávání, zabiják vašeho sebevědomí aneb Jak se srovnat sám se sebou
Katarína Szabados Filasová
To jsem přesně potřebovala vědět! :)
Okres Kladno na prahu nového milénia aneb Kladensko a Slánsko v roce 2000
Libor Dobner
Pěkná publikace, až na gramatické a faktické chyby. To neexistují už editoři a korektoři?
Historie a současnost podnikání na Kladensku a Slánsku
Libor Dobner
Příliš mnoho chyb, škoda, škoda. Jinak by to byla celkem hezká publikace.
Svědkyně ohně
Lars Kepler
Uvažovala jsem, jestli je to tak dobrý jako Písečný muž. Tohle je třetí díl, Písečný muž byl čtvrtý. Ten mě fakt dostal, tohle sice taky, ale bylo to stylově dost podobné, stejný způsob napětí. Ale samozřejmě originální zápletka a fakt dobré provedení, jen už mě to ani tak nepřekvapilo. Přesto ty čtyři hvězdy dám, protože místy mě to fakt přimělo.. děsit se spolu s knižními postavami. (I když technicky vzato jsem si ty dvě poslední kapitoly mohla odpustit, protože navazují na Písečného muže, takže už mě jejich děj nepřekvapil. Ale to je fuk. )
Vše o Habsburcích
Karl Vocelka
Zajímavé, přehledné, nepříliš vleklé a přesto obsáhlé a poučné. A hlavně čtivé. Doporučuji. :)
Plavání - anatomie
Ian Mcleod
Tato publikace, nebo spíš průvodce, se popisuje těžce. Všem bych však přála nahlédnutí (škoda, že zde není možnost vkládat fotografie), neboť obsahuje opravdu velké množství ilustrací, cviků, tipů a rad pro všechny plavce, ať už profesionály nebo prostě lidi, co si chtějí během plavání pročistit hlavu. Doporučení, kterých se mi v knize dostalo, jsem využila při trávení volného času na plovárně a zaznamenala jsem pokrok, z dvaceti bazénů za půl hodiny se rázem stalo čtyřicet uplavaných. Jak říkám - vřele doporučuji.
