StrašněHodná komentáře u knih
Umění zbavovat se nadbytečné veteše pro získání odvahy k novým myšlenkám a následné síly k činům. Propracovaný systém autorky je radostí zkoumat a nechávat se inspirovat.
Sama zbožňuji minimalizaci svých materiálních statků, abych našla vnitřní klid a měla prostor pro načrtnutí nových vizí. Každý má schované věci, knihy, nářadí...které jednou opraví, někomu věnuje, naučí se na ně, přečte je...tyto předměty sráží Vaši mysl k zemi, protože nekonečné moře "povinností", které si člověk nakládá na záda svými přehnanými dočasnými ambicemi, ho ve výsledku brzdí v rozletu.
Zjednodušeně: Když to nevede k dlouhodobému cíli nebo radosti, tak to bude veteš. :D
Pochybné ateistické povahy měšťáků, kteří nevěří ve stalinistickém Rusku ani v peklo ani v ráj, jsou konfrontovány se satanem a jeho suitou. Pro dnešního čtenáře jsou některé pasáže popisující šokované obyvatele Moskvy 30.let minulého století nadbytečně rozvleklé a detailní a román občas ztrácí jinak ďábelské tempo. Propracované dílo o morálce, které mělo zasáhnout meziválečné pragmatické bezvěrce, možná je vysmát i varovat, v současnosti je spíš už jen pikantním kouskem a chybí mu nadčasový přesah. Nedovedu si představit, že dnešní čtenáři by našli paralely pro náš svět.
Omlouvám se za případný spoiler, ale jsem zklamaná, takový brak!
Při vší úctě k panu Murakamimu, tato kniha mne vůbec neoslovila. Hlavní hrdina Tóru se postupně víceméně nechal svést od všech ženských, co se v té knize objevily, včetně stařeny. On životem pasivně prochází s minimální snahou do čehokoli zasáhnout.
Myšlenek, které by mne inspirovaly k zamyšlení bylo poskrovnu, zato vyprávění bylo často samoúčelně vulgární a bez napětí směřovalo k předvídatelnému závěru.
citace:
"Víš, Tóru, co se mi na pornokině líbí ze všeho nejvíc?"
"Nemám tušení."
"Když začíná nějaká sexuální scéna, slyšíš, jak všichni v sále polknou. Všichni naráz," řekla Midori. "Ten zvuk mám moc ráda. Je úplně dojemnej."
Tento román by fungoval, pokud by použitá přímočarost a efektnost tohoto příběhu měla přiblížit duševní stav člověka v boji o přežití – jen by bylo třeba o trochu více, aby podnítil čtenáře k zamyšlení. Opravdu jsem se snažila se do této těžko představitelné situace vžít a skrze ni nahlédnout na svou materiálně a vztahově bohatou přítomnost, ale autor mi to ani trochu v tomto neulehčil. Místo toho zůstala jen depresivní úzkost a strach.
Podle mne, násilnostem a prostému popisu věnováno příliš mnoho prostoru, autor jakoby se ani nesnažil hlouběji uvažovat. Jakoby se na příběh díval dětskýma očima....
Citace:
(rozhovor mezi mužem a starým poutníkem)
"Jak dlouho už takhle putujete?
Odjakživa. Na jednom místě zůstat nejde.
A z čeho žijete?
Prostě pořád jdu. Věděl jsem, že tohle přijde.
Vy jste věděl, že to přijde?
Jo. Tohle nebo něco podobnýho. Vždycky jsem o tom byl přesvědčenej.
Snažil jste se na to připravit?
Ne.
Co byste tak udělal?
Nevím."
Ještěže ženy nejsou mladé věčně, taková povýšenost! I když některé se tak chovají, že? ...nádherná satira.
Slečna Emílie díky moci své krásy mohla jít až na hranu, ba i za ní, a stále ji vše procházelo. Laskavý Čapek zdůvodnil ony ženské intriky a cynické urážky její staletou nudou.
Kéž bychom i pro skutečné ženy měli takové ospravedlnění! :D
A závěrem, jako pravá femme fatale, projevila neskonalý talent pro teatrální, moralizující a fatální sebeznemožnění.
Ke knize jsem se dostala na základě milého doporučení při odbočování v hovoru.
Holden je jako čistý list papíru, už jej opustila dětská fantazie a hravost, ale ještě si nevzal za své pokrytectví dospělého světa, a právě proto umí být jako správný puberťák pěkně protivný, a to i čtenáři.
Proč vlastně Salinger takovou sentimentální knihu napsal, a hlavně, proč byla tak oblíbená?
citace:
„Ale já nevím. To s tím odbočováním mi šlo na nervy. Já nevím. Se mnou je ten problém, že já to mám rád, když někdo odbočuje. Je to mnohem zajímavější.“
„Tobě je jedno, jestli se někdo drží věci, když něco vypravuje?“
„Ale není! Mně se líbí, když se někdo drží věci a tak. Ale nelíbí se mi, když se drží věci moc."
(protože na odbočování mám stejný názor :)
Doslova žně pro blázny, kteří mají neovladatelnou touhu vše analyzovat a třídit. Nabízí kromě přehledu tradičních metodik typologie osobnosti i autorovu vlastní optiku.
/Nenechte se zmanipulovat úvodním textem, jedná se o knihu vysvětlující autorovu vlastní typologii osobnosti :) /
Konečně poslední kapitoly, které se věnují praxi manipulace, jsou omezeny pouze na svazující okovy autorovy vlastní typologie. Nehledě na to, jak sám na začátku řekl, neexistují vyhraněné typy, a tak i tipy jak jednotlivé zmanipulovat jsou vágní a prolínají se.
Namísto této, doporučuji knihu: Nenechte s sebou manipulovat od I. Nazare-Aga.
Toto je kniha pro vnímavé uživatele architektury, nejen pro její tvůrce.
Autor je posedlý hmotou a vytvářením "atmosféry", a tak se jeho kniha zabývá především formou. Možná proto mi přijde kniha dnes už trochu retro, ale ne tak Zumthorovy stavby!
citace:
"Myslím, že je nádherné stavět dům a ten dům vymýšlet z úplného ticha."
"Nejvyšší kompliment pro mě je, když se z mé stavby nedá vyčíst žádný styl, když mi neřeknou: Aha, ty jsi chtěl vymyslet něco extra, nějaký super senzační tvar; ale naopak, když se veškerá zdůvodnění objeví při využívání."
p.s. Když otevřu dveře do bytu, vejdu do prázdné vstupní chodby, ani se nemusím podívat na botník a vím, zda tam on někde je nebo není...prosím, podle ozvěny.