SvataDala komentáře u knih

Souhlasím s mnohým, co už bylo řečeno v komentářích níže. Saturnin je moje absolutní srdcová záležitost a nápad na jeho "pokračování" se mi zdál jako naprostá fantasmagorie. Knihu jsem ale nakonec dostala jako dárek, tak jsem se do ní pustila. Je sice hezké, že se autorovi podařilo naladit na Jirotkův styl, ale za cenu citování celých pasáží původního díla?! Je to pro mě nepochopitelné a otravné, stejně jako neustálé opakování toho, na co se chtěl Jiří Saturnina zeptat. Tematické rozvržení kapitol v podstatě kopíruje původní text. Dvěma hvězdičkami oceňuji autorovu snahu, ale už výběrové řízení na autora naznačuje, o jak blbý nápad šlo. Vydavatel chtěl vydělat, nikoli uctít památku. Jako odpočinkové čtení to doporučit lze, ale pokud má někdo původního Saturnina opravdu rád, ať si nekazí dojem.

10 11.06.2018

Zvykla jsem si na to, že je-li na přebalu knihy označení „bestseller“, zpravidla to o ničem nevypovídá méně než o kvalitě knihy. Neměla jsem tedy žádná velká očekávání, přesto mě ale realita trochu zaskočila. Pro mě osobně už to začalo tím, že je text napsán ich-formou, která mi v tomto případě vůbec nesedí. Ten největší průšvih je ale charakteristika hlavního hrdiny a motivace jeho chování. Když čtu fiktivní text, samozřejmě nekladu žádné vysoké nároky na pravdivost či pravděpodobnost, hlavní hrdina byl v tomto směru nicméně opravdu hodně špatně odvedenou prací v takovém typu textu. Jeho profese byla zvolená skvěle, ale tím to skončilo. Tyhlety „mimopolicejní“ postavy, které poučují agenty FBI, CIA a vůbec všechny policejní složky o tom, jak se bránit násilníkovi mě opravdu baví. Když to dělá Jessica Fletcher, tak se tomu zasmějeme, ale předpokládám, že autor si kladl trochu jiné cíle. Závěr knihy už ani nestojí za komentář, vraha asi autor vylosoval z klobouku, čímž veškerá péče o (za normálních okolností) poměrně důležitou součást příběhu skončila.

7 13.08.2020

Formálně celkem zajímavá kniha - tak do poloviny spíše sociologická studie než detektivka, což mě na jednu stranu docela nudilo, na druhou stranu je to zajímavý přístup autorky. Problémem pro mě byly obecně postavy - 99 % z nich je až extrémně nesympatických. Ženy jsou většinou za slepice, které dělají první poslední pro machistické a zároveň ubrečené chlapy, přičemž se všichni koncentrují víceméně do jedné ulice. Rozuzlení pro mě bylo zklamáním. Nicméně i tak je to docela příjemná oddychovka.

5 06.07.2018

Kniha se čte velmi lehce - pozornost může trochu narušit absence označení přímé řeči, na druhou stranu to krásně vystihuje prolínání reálného světa a duševního stavu vypravěčky. Zvláštní smutek avizovaný titulem naprosto prostoupil i mě. Cítím osamělost postav, ale zároveň lásku jeden k druhému, jakokoli je nevyjádřená/nevyjádřitelná. Autorka nemá potřebu vyslovovat cokoli fatálního (čemuž odpovídá i prvek neuzavřenosti), což je velmi osvěžující. Pro ocenění takové knížky je nutné být tím, kdo akceptuje superschopnost - pokud je čtenář na tohle připravený, Aimee Bender ho vtáhne do lehce surreálného světa velmi přirozeně.

2 26.05.2018

Nevím, do jaké míry hrálo roli moje osobní rozpoložení, ale dobré dvě třetiny knihy se mi velmi těžko udržovala pozornost. Měla jsem dojem, že se děj posouvá dost pomalu. Jednotlivé motivy se mi líbily, ale velkou část knihy mi nějak nehrály dohromady. Malé zklamání možná souviselo také s tím, že prvotní motiv k vraždění je poslední dobou tematicky zpracovaný ve velkém množství detektivek. I tak ale další Minierovy knihy určitě zkusím.

1 25.11.2018

Vyhovovala mi kompozice příběhu - narušení chronologie času a místa víc nutí čtenáře udržovat pozornost - občas je moc dobré mít možnost být zapojený a ne jen nasávat příběh jak houba. Zároveň jsem ale měla dojem, jako by autorka prostřednictvím vypravečky chtěla předvést svůj intelekt. Postavy tak pro mě většinu času byly spíš jaksi umělohmotné stroje na pronášení mouder. Mám ráda žánr novely, protože autor(ka) musí na poměrně krátkém prostoru vystavět koompozici tak, aby se vešlo všechno potřebné, proto je často to nejdůležitější neřečené a čtenář to prostě musí cítit - a tak i v téhle knize pro mě bylo nejzajímavější to, co v ní vůbec nebylo.

26.05.2018