Syd
komentáře u knih
Dům o tisíci patrech
Jan Weiss
Hlouběji a hlouběji, sestupujeme s hlavní postavou do její vlastní psýché. Od mělkých vrstev v horních patrech až do nejhlubších a nejbizarnějších zákoutí duše v patrech nejspodnějších, kde je třeba porazit jakousi prohnilou buržoázii sebe samého, snad možná jakési superego. Neuvěřitelná surrealistická, čili nadreálná, perla české literatury.
1Q84: Kniha 1 a 2
Haruki Murakami
Magický realismus se vším všudy. Náboženská sekta, noční obloha se dvěma měsíci, Little People vycházející z mrtvé kozy, mystická sedmnáctiletá holka... Někteří čtenáři tomu vyčítají právě tyto "prvky sci-fi". To já je naopak velice oceňuji. V knize jsou dobře vyjádřeny pocity vyvolané tím, že se svět mění, že už není tím, čím býval. Něco mezi dechberoucím šílenstvím a dechdávající fascinací. Rozpouštění pevných hranic poznání. Mění se svět, nebo se mění jedinci? Toť schizofrenie postmoderny.
1984
George Orwell (p)
Are you such a dreamer
To put the world to rights
I'll stay home forever
Where two and two always makes a five
Stepní vlk
Hermann Hesse
Pro mě velice osobní kniha, působící na mě jako zjevení. Jako by mi zde Hesse, o čtvrt století starší a zkušenější než já, ukazoval, čeho se vyvarovat, abych neskončil jako hrdina románu. Je třeba nalézt rovnováhu mezi intelekuálností a pudovou světskostí, mezi apollinským a dionýským. Poslední Hesseho kniha, kde se vypořádává s Nietzscheho filosofií.
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
Tak trochu zopakuji to, co tu v komentech již několikrát zaznělo. Tohle je již několikátá knížka, co jsem od Murakamiho četl; a ač mě jeho ostatní romány nadchly, tady jsem se ukousával nudou.
Možná je mé hodnocení zkresleno tím, že už jsem Murakamiho stylem psaní nasycen,možná je ta kniha skutečně nudná. A nezachraňují to už ani ten "divný sex a divné vztahy", jak píše Tyet hned podemnou. Murakami zde postmoderním způsobem překombinoval všemožné příběhové linky, přičemž výsledkem je nudný chaos. Poslední třetinu knihy už jsem četl jen abych tento román dočetl, bylo mi už docela jedno, jak hlavní postava skončí. Už v půlce jsem ztratil motivaci číst, možná i proto, že Murakamiho styl znám, a tušil jsem, že to stejně zakončí nějak absurdně.
Mimochodem, zajímavé je použití postavy Ušikawy z románu 1Q84, což zdá se naznačuje, že oba romány se odehrávají ve stejném Murakamiovském universu. Nicméně, nic mě nemotivuje k tomu, abych se dopátrával podrobnějších spojitostí.
Micromégas
Voltaire (p)
Dost možná úplně první "sci-fi", ve kterém figurují mimozemšťané z jiných planet. Voltaire plně využívá poznatky své doby o vesmíru (proto se nezdráhám toto dílo považovat za vědeckou fikci). Celé dílo je prosyceno osvícenským diskurzem, kdy na jednu stranu jsou zde vyzdvihovány vědy a rozum, na stranu druhou je zde kritizována zpátečnická církev té doby a spekulativní filosofie (Leibniz, Malebranche, Akvinský).
Vskutku zajímavá třicetistránková jednohubka.