Szevcza
komentáře u knih

Hluboké, k zamyšlení... Některé kapitolky (druhý rozhovor) pro mě mě méně čtivější - považuji za méně aktuální. Zato první rozhovor - hodně, hodně silné, je z toho cítit duchovní spřízněnost s Dostojevským.


Ač posluchačka grunge, asi nejsem ta správná sebedestruktivní cílová skupina... Napsáno je to ale čtivě...


Nevím, rozhodně nejsem intelektuálka, ale pro mě byl čtivý jen závěr o Friedovi... Jsem přesvědčena, že zbytek psal autor pod vlivem návykových látek, popř. na psychiatrii. Pravda, mám ráda básně, které se rýmují a dávají smysl...


Mrazivě pravdivé, psychoanalytikové by zajásali...


Srdeční záležitost. Pan spisovatel velmi dobře rozuměl ženské duši, pokaždé, když čtu poslední povídku o Pritchardovi a Po francouzsku, je mi zvláštně melancholicky...

Nejvíc mi utkvěly povídky Za moře a zase domů a Po francouzsku... Ač muž, myslím, že ženy chápal Shaw dokonale...


Trošku nechápu, že je hlavní hrdinka tak ohromně inteligentní, ale na útěku ji zarazí, že nemá peníze... A tak... Chytlavé, ale občas trochu za vlasy přitažené...


Mrazivý výklad pohádky o Kožešince (Princezna se zlatou hvězdou na čele)...


A mně se to líbilo... Ještě dlouho mě bude strašit scéna s medem...


Bulvárek o tom, že i naši předkové se uměli odvázat...


Pohádky hezké, což o to, ale ten doprovodný text - Puškin jako první socialistický básník...


Nezapomenutelné jsou i ilustrace, které krásně dotváří děj...
