Szevcza komentáře u knih
Zajímavé, autorka si dala práci s fakty
Hluboké, k zamyšlení... Některé kapitolky (druhý rozhovor) pro mě mě méně čtivější - považuji za méně aktuální. Zato první rozhovor - hodně, hodně silné, je z toho cítit duchovní spřízněnost s Dostojevským.
Ač posluchačka grunge, asi nejsem ta správná sebedestruktivní cílová skupina... Napsáno je to ale čtivě...
Asi jsem exot, ale přečetla jsem knihu jedním dechem.. Trochu jiná Amerika, než je nám většinou prezentována myslím. Každá doba a země má to svoje...
Před ženami intelektuálkami není dobré si nějak postesknout, protože při obvyklé a běžné frázi, jíž si ulevíme, například: "Ten život stojí za starou bačkoru...", intelektuálka ožije, ihned si zapálí cigaretu a začne diskutovat o smyslu života.
Nevím, rozhodně nejsem intelektuálka, ale pro mě byl čtivý jen závěr o Friedovi... Jsem přesvědčena, že zbytek psal autor pod vlivem návykových látek, popř. na psychiatrii. Pravda, mám ráda básně, které se rýmují a dávají smysl...
Nežiadam si márností od Hospodina, lebo bohatstvo, zisk a sláva radosťou chvíľkovou zapaľujú srdce človeka...
Nežiadam si do ruky meč, ktorého ostrosť premohla by nepriateľov, nech radšej Hospodin ostríha dušu moju i telo a chráni ich ako zrenicu oka svojho,...
Rozum môj nech spravuje radou svojou preláskavou, aby som mohol medzi spravodlivými obcovať spravodlivo. V trpezlivosti, viere a skutkoch nech som dokonalý a celý, aby moje činy neboli podobné piesku, ktorý rozmetá vietor.
Reč moja nech je nie vynášaná jazykom váhavým, úlisným a ľstivým, ale reč moja nech je ako prameň, z ktorého vyviera iba voda jedna.
Dokonalost sama, a popisy přírody absolutně nedostižné...
Mrazivě pravdivé, psychoanalytikové by zajásali...
Každá hezká žena si musí vypít svůj pohár hořkosti do dna... Cheers!
Srdeční záležitost. Pan spisovatel velmi dobře rozuměl ženské duši, pokaždé, když čtu poslední povídku o Pritchardovi a Po francouzsku, je mi zvláštně melancholicky...
Nejvíc mi utkvěly povídky Za moře a zase domů a Po francouzsku... Ač muž, myslím, že ženy chápal Shaw dokonale...
Její syn se chová krajně netaktně. Nejdřív se chtěl zastřelit a teď se chystá vyzvat mě na souboj...
Nejlepší a nejpoučnější je Škola bohatí -
Stěžoval sobě chudý nádeník ženě své:
„Vidíš, ženo, já nevím, čím to je; pořád dělám, nadřu se jako pes, a přec nemám co jíst a chodím bos a roztrhaný; náš pan farář pak nic nedělá, dobře se má, jí dobře a pije, a chodí přitom jako pán.“
Žena tišila jeho:
„Mlč, blázínku, to už na světě být musí, aby někteří dobře se měli a někteří zle.“
Muž se ale s tím spokojit nechtěl, nýbrž zašel k panu faráři a ptal se ho po příčině.
„Milý brachu,“ odpověděl pan farář, „já jsem si musel dát dříve notně zadek mrskat, a proto se teď dobře mám.“
Muž šel domů, a nařezav notných prutů vrbových, dal se od ženy až do krve flákat, připomínaje neustále:
„Jen notně, jen notně!“ Když pak myslel, že již bude mít dost, vstal a očekával, zdali se mu již peníze odněkud nepohrnou.
Seděl den první ..... druhý, a nemoha se ničeho dočkat, šel zase k panu faráři, stěžuje sobě, že si dal notně zadek vyflákat a že se má přitom ještě hůře než kdy prve.
„I Vy hlupáku, tak já to nemyslel, Vy jste měl chodit do školy a učit se jako já.“
Nádeník odešel, a koupil sobě abecedu a šel do školy. Na cestě našel pytlík dukátů i zdvihl jej a vrátil se zpátky, jsa potěšen, že škola mu již pomohla. I stalo se, že pán, který peníze ztratil, dal veřejně prohlásit, aby ten, kdo by byl takový a takový pytlík našel, na kancelář jej odevzdal. I oznámeno to na kancelář, že nádeník, který dříve nuzný byl, nyní dobře se šatí. I povolán na kancelář a ptán, zdali peníze nenašel.
„I našel, když jsem do školy chodil.“ Odpověděl nádeník muž již padesátiletý, a tak ho propustili se slovy:
Aha, tak to už je dávno, po tom my se neptáme,“ a nádeníkovi peníze zůstaly.
Ty a s tebou všichni bohatí dědicové se domníváte, že život je cit dovedený k dokonalosti. To se tedy pletete.