Szevcza komentáře u knih
Trošku nechápu, že je hlavní hrdinka tak ohromně inteligentní, ale na útěku ji zarazí, že nemá peníze... A tak... Chytlavé, ale občas trochu za vlasy přitažené...
Škoda, že maximum hvězdiček je pět...
Mimo jiné inspirace pro píseň River of deceit - https://www.youtube.com/watch?v=Fm72DPJCX58.
Až mi někdo příště řekne, že jsem Idiot, hezky poděkuju...
To, co jiné odrazuje, oceňuji - krásné popisy přírody... Problém je asi ve mně, čtenářce z 21. století, které charaktery postav připadají jako učebnice psychopatologie.
Jana je z mého pohledu masochistka, čím víc trpí, tím větší slast zažívá. Je velice inteligentní, ale jednoho dne se prostě sebere bez všech hmotných statků a čeká, že nějak bude. Čirou náhodou nakonec skončí u svých příbuzných, o kterých neměla tušení - zápletka jako z Esmeraldy.
Hlavní milovník drží svou manželku pod zámkem, nepovažuje za nutné o tom Janu spravit, ale je táááák něžný. Sice je jeho manželka přivázaná na řetězech, občas si odskočí k milence, ale do Jany, které by mohl být otcem, se opravdově zamiluje.
No a závěr - oba pochopí pravou manželskou lásku, jejímž smyslem je obětovat se pro druhého. Nejsem feministka, ale celkem mě uráží, že za happy end je považován fakt, že se zbohatlá Jana ujme zmrzačeného chlapíka, který ji prve ponižoval, lhal jí a ona má tu čest s ním prožít zbytek života... Pardon, jsem cynik, ale napsáno je to celé moc hezky, to bez debat.
Nemůžu si pomoct, ale být Will Traynor chudý kluk, asi by to vypadalo kapku jinak... Na můj vkus moc klišoidní, ale čtivé, to zase jo...
Ne zcela citlivě přeloženo, chybí biblické pasáže, které jsou celkem stěžejní... Mnohem lepší je slovenský originál, který znova vyšel v 90. letech.
Mrazivý výklad pohádky o Kožešince (Princezna se zlatou hvězdou na čele)...
A mně se to líbilo... Ještě dlouho mě bude strašit scéna s medem...
Byla osoba, která vymyslela knize obálku pod vlivem drog? V poslední době žasnu nad invencí, se kterou se hledají náměty na přebaly knih tak, aby co nejméně korespondovaly s dílem samotným...
Někteří lidé mají srdce jako dům,
do kterého se vchází bez zvonění.
Procházíš pokoji a doma nikdo není,
viděl jsi všechno, neviděl jsi nic.
Někteří lidé mají srdce jako led,
tak křehké, dotkni se ho, popraská.
Někteří lidé mají srdce ze skla -
ti nevydrží to co ty a já.
Něčeho se jim pořád nedostává,
tělo už pracuje a srdce teprv vstává,
trápí se opravdu a radost má jen v duchu.
Funguje bez tísně a bez poruch
jen na palivo pražského vzduchu.
Někteří lidé mají srdce něžné,
že nevyplaší sýkorky když zobou.
Neumí držet krok a rytmus s dobou, j
e rozdvojené tam i tam.
Někteří lidé mají srdce rozlehlé,
až jde z těch nepřehledných prostor strach.
Neklid je pohání ode zdi ke zdi,
i ve spánku jsou věčně na cestách.
Něčeho se jim pořád nedostává,
tělo už pracuje a srdce teprv vstává,
trápí se opravdu a radost má jen v duchu.
Funguje bez tísně a bez poruch
jen na palivo pražského vzduchu.
Někteří lidé si srdce nechrání,
je pro každého, jen ne pro ně.
Namáhají se jak tažní koně,
když odklízejí padlé stromy z cest.
Někteří lidé mají srdce něžné,
a rozlehlé a křehké jako led. J
ejich tep není rovný let,
milují přerývavě, ve spěchu.
Něčeho se jim pořád nedostává,
tělo už pracuje a srdce teprv vstává,
trápí se opravdu a radost má jen v duchu.
Funguje bez tísně a vzruchu
jen na palivo pražského vzduchu.
Bulvárek o tom, že i naši předkové se uměli odvázat...
Nechtěj se ptát, proč mnohdy smutno je mi, když nálada je nejveselejší...
Pohádky hezké, což o to, ale ten doprovodný text - Puškin jako první socialistický básník...
Nezapomenutelné jsou i ilustrace, které krásně dotváří děj...
Nejnehrdinštější hrdinové, a přesto s nimi soucítíte až do skvělého závěru