Taj-ka komentáře u knih
Četla jsem knihu v originále, takže nemohu soudit nic o kvalitě českého překladu. Mě však knížka opravdu uchátila. Přestože hlavní linií příběhu je Alzheimerova choroba a na každém kroku je znát jak bezvýchodné situace musí nemocní lidé a jejich blízcí řešit a druhou linií je stará rodinná tragédie, ke které Maud v myšlenkách utíká - je to jedna z nejmilejších a nejhezčích knih, které jsem kdy četla. Ani stopa sebelítosti, smutku, vzteku nebo stěžování si. Opravdu doufám, že si pacienti i v reálném světě dokáží udržet tak pozitivní mysl, jako Maud. Obdivuji, jak se tak mladá autorka dokázala vcítit do starší dámy. Sice si připadám po přečtení zapomnětlivější, ale také vděčnější když si zapomenutou věc vybavím.
krásné, milé a čtivé. ani vám nevadí, jak si s vámi autor hraje, vodí vás za nos, aby v zápětí převrátil vaše očekávání naruby, protože to dělá hezky. jen název je zbytečně odrazující
Poslouchala jsem jako audioknihu a chvílema jsem se bála tak, že když průvan zavřel okno,vyskočila jsem metr nad zem. Velmi jsem ocenila že ač je kniha o nadpřirozenu, nijak ho nerozpitvává ani neobhajuje, jen nechává nevysvětlitelné viset ve vzduchu. Pořád mám strach pátrat jestli se podklady celého příběhu zakládají na pravdě.
Párkrát jsem uprostřed noci a sama doma nemohla knihu odložit, ale zároveň strachy nedokázala číst dál. Velmi intenzivní zážitek.
Kamarád mi řekl, že zvyknout si na Prachetta trvá tak dvě knihy... a asi jo. Po téhle knize se asi řadím mezi fanoušky, najednou mě Kantůrkův překlad přijde tak úžasný jako všichni říkají a hrozně mě to baví. Knize bych tedy vyčetla trochu zbytečné tóny lovestory v závěru. Téma rovnoprávnosti mi přijde super.
Rozhodně nejsem typický cílový čtenář a na Kantůrkův styl (ačkoli plně uznávám jeho výjmečný talent) jsem si musela zvykat. Oceňuji vtipnost a barvitost, ale trochu víc logické dějové linky by asi čtení udělalo míň vyčerpávající. Uvidíme jak budu mluvit po dalších kouscích (prý jich mám před sebou ještě čtyřicet).
Opět velmi napínavé a čtivé čtení. Ačkoli "šťastné rodinky z malého amerického městečka" mají často (z mého pohledu) hloupé nebo nepochopitelné problémy, v této knize to vůbec nevadilo. Příběh byl chytrý a univerzální.
Jako obvykle strhující. Tentokrát myslím že jsem skoro uhádla část rozuzlení předem, ale to mě nijak neodradilo číst ve dne v noci. Oproti sérii s Harry Holem bylo osvěžující že tady hlavní hrdinové neměli přežití jisté.
myslim ze jde o nejznamejsi knihu K.C. a pravem - kratka ale vystizna, uderna, gradujici a neuveritelne impresivni. kazde mezinarodni slovo by si zaslouzilo tak velkolepy vznik jako robot :)
Souhlasím s komentářem níže, že romantická linka dostává zbytečně moc prostoru a chvílemi je až nesnesitelná. Mnohem radši bych si přečetla víc v části rozuzlení a vysvětlení. Na druhou stranu, styl JKR je prostě neodolatelný, těšila jsem se na každou chvilku s knihou, celých 700 stran.
Velmi čtivé a pochopitelné i bez větší znalosti naší politické historie. Zároveň extrémně děsivé a tak nějak deprimující a bez mnoha naděje do budoucna.
Hlavně začátek je opravdu hodně technický, což se někomu může líbit, mě vyhovavalo když se prolínaly pasáže ze Země a z Marsu.
Různorodé povídky, z nichž budete alespoň jednu milovat a alespoň jednu nesnášet. Z komentářů tady na databázi s radostí zjištuju, že povídku kterou jedni nemohli vystát jiní opěvují. Takhle by podle mě měla dobrá povídková sbírka vypadat!
jedno z nejlehcich a pritom nejmilejsich cteni. malokterou knizku se vyplati otevrit kdyz mate jen pet minut casu, tuto ano
vtipne, ale na me asi trochu moc silene. Stopare miluju, tohle mi mozna jen zrovna nesedlo.
Před lety jsem Pratchetta odložila jako pro mne nečitelnou knihu. Asi před rokem jsem se přemluvila prokousat se Barvou kouzel a teď už jsem mu propadla. Čtu je postupně a baví mě to čím dál víc.
Knížka se mi moc líbila. Je milá, vtipná, čtivá a ač hlavní hrdina není zrovna "můj typ", tak je podle mě vylíčen opravdu objektivně, žádná idealizace.
většina povídek byla naprosto uchvacující, skvělé a rozmanité náměty a úžasná fantazie autora. moc jsem ocenila i závěrečné komentáře k jednotlivým námětům
Buď je tahle knížka opravdu stravitelnější (než Barva kouzel) a nebo už jsem si na ten styl (chaos a věčně nedokončené dějové linky) zvykla a dokážu si víc vychutnat drobné vtipy. Tak už jen 40 dalších knih.
Jedním slovem skvělé. Čtivé, plné informací, záživné, poučné. Vím, že na Martina Řezníčka zní chvála ze všech stran, ale prostě nelze než souhlasit.