Taťka Hraboš komentáře u knih

(SPOILER) Nejprve jsem si myslel, že jsem výjimečně - stejně jako v Norském dřevu - narazil na Murakamiho realistu, ale brzy jsem byl vyveden z omylu. Těžko říci, jestli ta trocha nereálna knize pomohla, nebo naopak - myslím, že by tenhle komorní příběh trochu netradičního milostného trojúhelníku obstál sám o sobě. Tím spíše nejsem přesvědčený o nutnosti toho snad happy-endu, ale Murakami zjevně nerad zatěžuje své čtenáře špatnými konci. I tahle kniha mě utvrdila v závěru, že Murakami patří mezi autory, kteří si stále znovu a znovu zpracovávají svá oblíbená témata (paralelní světy, samota atd.) a v zásadě stále týmiž způsoby. Pokud si ale člověk dá přiměřeně dlouhou pauzu mezi jeho knihami, vůbec to v tomto případě nevadí.

11 11.03.2023

S hodnocením klasiků mám často trochu problém. Jednak se mi málokdy poštěstí dostat do rukou nějaký novější překlad, takže kromě dobového jazyka spisovatele musím ještě zápolit s archaickou češtinou. A za druhé je tu ten nešťastný způsob výuky literatury na střední škole v mé době (snad je to dneska už jinak), kdy do nás hustili obsahy knih a tím dopředu zabíjeli potěšení z příběhu. To je bohužel i případ Anny Kareninové. Síla téhle knihy se tak pro mě soustředila spíše do skvěle propracovaných postav (i když musím říct, že kromě Levina a Kitty mi žádná zvlášť sympatická nebyla – právě s ohledem na jejich žebříček hodnot) a výborně vykresleného rozporu mezi produktivním, s přírodou, zemí a lidmi spjatým životem Levina a jeho mužiků a prázdným, společenskými styky a zábavou vyplněným životem většiny ostatních postav.

11 10.06.2022

(SPOILER) Žádná kniha není úplně dokonalá, ale to jestě neznamená, že to není výborné čtení. Tady by se dal vytknout třeba závěr (z mého pohledu by příběhu nijak neublížilo, kdyby končil závěrečnou bitvou a odhalením), nebo nesoulad mezi věkem hlavních postav a jejich dospělým způsobem myšlení a chování (jakkoli se autor v předmluvě snaží tenhle prvek obhájit). Na druhé straně ale asi málokterý jiný autor dokázal tak výborně vykreslit postavení a společenskou osamělost výjimečně inteligentního člověka (tím spíše pak v armádě) a armádní dril. Kniha by klidně mohla sloužit i jako výborná učebnice metod manipulace a způsobů boje proti ní. No a pak jsou tu samozřejmě neméně hezky propracovaná etická témata – zejména ve vztahu mezi lidmi a Termiťany. Přinejmenším z těchto důvodů si knížka své postavení na výsluní žánru zaslouží.

11 24.09.2021

Nevím, jestli to tak ostatní čtenáři mají podobně, ale pokud se mi na knize něco nelíbí, komentář se mi píše snadno. Pokud je to naopak, jen těžko hledám slova. Asi bych se musel uchýlit k obvyklým klišé - kniha námětem, zápletkou, postavami i kompozicí originální, napínavá, s výbornou atmosférou, jazykově vytříbená. Přitom asi nejde o to, že by taková kniha byla bez nedostatků, úplně dokonalá, ale člověka při četbě pohltí natolik, že ty nedostatky prostě nevnímá. To je případ i této knihy (a vypadá to, že celé série). Samozřejmě, podmínkou je, aby byl člověk fanouškem žánru, jinak moje nadšení zřejmě sdílet nebude.

11 02.09.2021

Obvyklý Cílkův textový mišmaš (anebo se pletu a jen jsem u něj měl v poslední době štěstí na podobně koncipované knihy?). Poutavé povídání o mém oblíbeném tématu - zahradách a zahrádkách, z mého pohledu o něco nudnější text o athénské Akropoli, alarmující a přesto žádným hysterickým způsobem podaný výklad skleníkového jevu, vlivu člověka na něj a jeho dopadů na svět a do toho pár kratších, souvisejících textíků. Nevím, jak to dělá, ale i z relativně suchopárných informací dokáže stvořit velmi čtivou knihu (i když na čtení v jednom zátahu to není – to množství informací vyžaduje přiměřené dávkování).

11 13.08.2021

(SPOILER) Pro mě v tomto okamžiku nejslabší díl ze série, což je ale asi dáno i jeho určením – být přechodem mezi dějově bohatými a relativně uzavřenými prvními dvěma díly a těmi dalšími. Proto mu prostě chybělo více toho, co autor umí podat výtečně – více akce. Závěrečný souboj pod hradem Montsombre znamenal jen částečnou kompenzaci. Kromě toho tu Will skončil jaksi na vedlejší koleji, ač je to série s ním v hlavní roli. Na druhou stranu oceňuji, že se v tomto díle autor pokusil i o osvětu – ukázat dětem, jak nebezpečné jsou drogy a co s člověkem dokáží udělat (tady možná trochu přeháněl, ale v tomto případě souhlasím, že účel světí prostředky).

11 13.05.2021

Obvykle se nesnažím o knize před čtením zjistit více informací, než které mi stačí k závěru, že kniha stojí za přečtení, protože nechci přijít o žádné překvapení v knize skryté. Tuhle útlou knížku jsem si pořídil v antikvariátu proto, že byla v nějaké britské anketě označena za nejlepší detektivku všech dob. O to víc mě proto překvapilo, že je to možná více kniha o historii než detektivka - v obou ohledech je ovšem výborná. Chápu, že pro ni Britové mají slabost - když se snaží osvětlit jeden z velmi sporných momentů a rehabilitovat jednu z nejvýznamnějších postav jejich historie. Českému čtenáři bych před četbou doporučil trochu se s oficiální verzí osudu Richarda III. seznámit, třeba i prostřednictvím známé hry Williama Shakespeara - o to zajímavější pak pro něj bude četba verze obsažené v knize.

11 06.02.2021

Knížku jsem si půjčil, protože vyhrála Pulitzera, ovšem vzhledem k tématu a homosexuální orientaci hlavního hrdiny (a svým předsudkům) jsem žádný extra zážitek nečekal. Nakonec to ale pro mě bylo nesmírně příjemné překvapení. Hlavní hrdina mi kupodivu nejvíce připomínal medvídka Pú - svou naivitou, neobratností, bezelstností a upřímností, s nimiž se snadno dostával do tragikomických situací. Jen to Púovo nenarušitelné sebevědomí mu chybělo. Výborná kniha, psaná se záviděníhodným nadhledem a plná skvostného humoru.

11 04.12.2020

Houellebecq v nejlepší formě – nemilosrdně upřímný, provokativní, vtipný, inteligentní a vzdělaný, posedlý sexem a dávající nepokrytě najevo, co si o naší současné západní civilizaci a také islámu myslí (divím se, že není na jejich indexu jako Rushdie). Tahle knížka je takovou atypickou, ale velmi silnou love story, což ovšem znamená, že v ní autor dává najevo nejen to, čemu nevěří, ale dokáže být i pozitivní a ukazuje, že i on nějaké hodnoty uznává (i když světu podle svých představ moc šancí nedává).

11 09.10.2019

Gerald Durrell v netradiční poloze, ale i pohádky zvládá výborně. Dle mého názoru se tu pořádně "vyblbnul". Pohádky holt dávají autorům ještě více svobody, než kterýkoli jiný žánr. Tahle knížka je kromě fantazie plná i Durrellova typického humoru, ale nechybí jí ani napětí, překvapení, morální ponaučení, prostě nic, co by dobrá pohádka měla mít. Jedinou výtku mám k závěru - dobývání baziliščího hradu mohl autor věnovat více prostoru; takhle mi ten konec připadal nějak moc rychlý.

11 16.08.2019

Krásné, ale neveselé čtení. Teprve po přečtení této knihy jsem se začal pídit po okolnostech úmrtí autora a mé zjištění mne vlastně vůbec nepřekvapilo. Ta deprese ze života, nakonec marné hledání dostačujícího důvodu, proč v něm pokračovat, z knihy znatelně prosakuje. Otázkou je, zda byla knížka pokusem, jak si ten důvod ujasnit a z té deprese se vypsat, anebo jen jakýmsi prodlužovaným rozloučením - s mrtvým otcem, životem, čtenáři.

11 25.07.2018

Jedna z nejlepších knih, co jsem letos (a vlastně kdykoli jindy) četl. Psána brilantním jazykem, myšlenkově bohatá, vtipná i dojemná. Škoda toho závěru - vůbec ne proto, že by byl špatný, ale proto, že se člověk tak náhle, z ničeho nic musí rozloučit se všemi těmi úžasnými hlavními postavami, i když je náramně zvědavý na další vývoj jejich vzájemných vztahů.

11 07.08.2017

Nádherný ohňostroj fantazie a humoru. Vůbec se nedivím, že je tato knížka řazena mezi to nejlepší, co bylo kdy pro děti napsáno. Ale ani dospělý se při její četbě nijak nenudí. Našim klukům asi učarovalo, jak byla Pipi silná, odvážná a co všechno dokázala vymyslet – jinak totiž dávají přednost knížkám o zvířátkách a knížky s dětmi (tím spíše s malou holkou) v hlavní roli moc číst nechtějí. Současně koukají i na zfilmovanou verzi (kousek občas zahlédnu i já), ale ta má do kvality knihy hodně daleko.

11 14.02.2017

Autorka dokáže mistrně navodit atmosféru a napětí, takže i když má v sobě tato knížka i některé rysy červené knihovny a v zásadě je to detektivka (byť atypická), není to žádná laciná četba. Už dlouho mě žádná kniha tak nevtáhla do děje, měl jsem problém se od ní odpoutat a věnovat se svým každodenním povinnostem.

11 11.06.2016

Docela by mě zajímalo, co Herberta k napsání druhého dílu ponouklo – jestli jeho vlastní puzení vrátit se do tohoto působivého světa, nebo přání fanoušků nebo snad vidina výdělku ... Každopádně na sebe vzal velmi nelehký úkol, který podle mého názoru dost dobře nezvládl. Pokud vytvoříme skoro dokonalé hrdiny, jakými jsou Paul Atreides a jeho sestra, stěží se pak pro ně hledá rovnocenný protivník. Pak nezbývá, než – jak to udělal Herbert – v podstatě vybočit z mezí žánru scifi a vytvořit postavy vlastně už z oblasti fantasy, protože jak jinak schopnosti Tleilaxanů označit. To je jedna věc, která mi vadila. Tou druhou je zbytečná složitost (hraničící až s nesrozumitelností) knihy a téměř absence akce, kterou je jednička přímo prostoupená a kterou Herbert umí.

10 21.03.2024

Nestává se mi často, že bych se do čtení knihy občas musel nutit, i když je výborně napsána. McEwanův vybroušený, inteligentní styl mi sedí, přesto jsem z téhle knihy měl dlouho velmi smíšené pocity. Dobře napsaná kniha čtenáře vtáhne do děje, čtenář se pomyslně sám stává součástí příběhu (přinejmenším jako pozorovatel), ale součástí tohoto příběhu jsem se opravdu stát nechtěl. Situace hlavního hrdiny mi svým způsobem připadala bezvýchodnější než za nějakého válečného konfliktu či uvěznění. Ale i McEwan je naštěstí zjevně založením optimista, který si nelibuje ve špatných koncích. Každopádně velmi zajímavé téma a také zdařile zpracované, určitě lze tuhle knížku doporučit k přečtení, ostatně jako zatím všechno, co jsem od autora četl.

10 12.09.2023

Nevím, čím to, ale ve druhém díle už mi tolik nevadily nedostatky, které jsem vnímal v tom prvním, asi jsem si prostě zvykl. Do popředí se naopak dostalo to, v čem je Sanderson dobrý - zápletky, akce, překvapení, dějové zvraty. Proto se také tahle kniha čte rychle, člověk se ani nenaděje a má 700 stran za sebou. Pokud jde o ta překvapení, ani Sanderson ovšem není úplně nepředvídatelný, především samotný závěr se v základu čekat dal. Jinak by ostatně nebyl důvod psát třetí díl.
PS: Jak si tak čtu komentáře níže, řadě čtenářů vadí, že do knihy Sanderson zatáhl politiku. Mě osobně zrovna ta politická linka docela zaujala - myslím, že se autorovi podařilo docela dobře vystihnout postavení a osud člověka, který se snaží uspět v politickém boji jen se slušností a čestností a nezneužívat moci, nevyužívat manipulace, úplatků, pohrůžek a jiných neférových metod.

10 22.08.2023

(SPOILER) Opravdu zajímavý mišmaš postav a prostředí - jen se nedokážu rozhodnout, zda je to klad knihy či naopak. S každou linií zvlášť bych problém neměl, ale jejich splétání dohromady se mi jevilo i v rámci žánru, pro který v tomto ohledu platí velmi volná pravidla, až příliš nepravděpodobné. Nejvíce rušivě na mě působil právě ústřední svět díla - svět olympských bohů a řeckých hrdinů a autorovo chabé vysvětlení (či spíše jen jeho náznak), jak vůbec mohl tento svět v realitě vzniknout. Pochybnosti také vyvolává možnost lidských hrdinů Trojské války vůbec vzdorovat bohům s jejich nadpřirozenými schopnostmi (však se také autor v závěru knihy popisu bojů cíleně vyhnul). Ani psychika postav románu není kdovíjak propracovaná (i když to Simmons jinak docela umí - viz třeba jeho Terror), ale to je podle mých poznatků v žánru scifi spíše pravidlo než výjimka (a to i u kvalitně píšících autorů). Jinak je to ovšem kniha čtivá a poměrně napínavá; pozoruhodná je schopnost autora každou kapitolu ukončit nečekanou, dramatickou událostí, aby následně děj zase zklidnil kapitolou z některého z jiných světů knihy. Není také marné si před četbou osvěžit právě Homérovu Illiadu (nebo aspoň v řeckých pověstech kouknout na dobývání Tróje) a kupodivu také Shakespearovu Bouři, zážitek z četby pak bude o to silnější. Mnohé souvislosti se zřejmě dají najít i s Proustovým Hledáním ztraceného času, ale to už je pro vyložené literární fajnšmekry se spoustou volného času .

10 22.05.2023

Začátek se Adamsovi nevyvedl, pak se čitelnost knihy o něco zvedla, ale přece jen je to o poznání slabší kafe než předchozí dva díly. Postavy se na většinu času rozdělily a tím jako by všechny ztratily šťávu, děj se namísto půvabně nepředvídatelného honu za myšlenkou života, vesmíru a vůbec zjednodušil na klišovité téma záchrany vesmíru (byť s řadou tu méně, tu více zajímavých odboček) a ani pasáže ze Stopařova průvodce už nejsou tak vtipné. Autorovi zkrátka trochu došly nápady a inspirace a jen slovní ekvilibristika (místy také recyklovaná) to nezachránila, spíše naopak - nejzáživnější byly pasáže, kde se o moc velkou originalitu vyjadřování nesnažil.

Typicky kunderovsky skvěle rozehraná hra s jazykem i postavami, kde není jediného zbytečného slova. Groteska protkaná řadou originálních úvah, byť si o řadě z nich myslím, že autorovi nejdou z duše, ale je to zase jen jakési provokativní pohrávání s myšlenkami a čtenářem. Kupodivu mi kniha prostředím, některými postavami a myšlenkovými konfrontacemi hlavně mezi Jakubem a Bertlefem připomněla Mannův Kouzelný vrch. V každém případě je to velice poutavé čtení, příběh, který si dokážu snadno představit i na divadelním jevišti (styl podání mi ostatně dojem divadelní hry navozoval docela dost).

10 18.04.2023