tatoke komentáře u knih
Neznal jsem Ketchuma, a příjemně mne překvapil.
Právě tou přímočarostí, se kterou se drží svojí linky a neodbočuje. Nevětví, nekošatí příběh.
A je to příběh, ve kterém by klidně mohli účinkovat moji - nebo vaši - sousedé. Ty vzorce chování, ty charaktery přece důvěrně známe...
Je z toho smutno, jako je občas neokoralému člověku smutno, rozhlédne-li se kolem sebe.
V Americe nebo ve Ztracené Lhotě...
A pokud je člověku smutno (nebo veselo, nebo jinak - ale nějak), byla kniha zřejmě dobře napsaná.
Wilbur to umí - chytne vás a nepustí, dokud nedočtete poslední stránku.
Jen mi nejde do hlavy, proč si to v Alpressu nikdo nepřečte a neopraví chyby, kterých je tam neskonale mnoho. Překladatelských i češtinářských.
Chtěl jsem se jen podívat, jestli by se knížka mohla líbit devítileté holce a neodložil jsem ji, dokud jsem nedočetl :)