teacup komentáře u knih
"Ve vězení aspoň víš, co se stane. Teda, doopravdy to nevíš. Předpovědět se to nedá. Trochu nuda. Ale aspoň se nemůže stát žádná tragédie ani nic hroznýho. Teda jasně že může. Samozřejmě že může. Ale ve vězení aspoň nemůžeš o všechno přijít, protože to se už stalo."
Zoufalství a beznaděj, aneb jak dospívání v chudé čtvrti San Francisca a jedna víceméně náhodná událost ovlivní zbytek života. Příběh devětadvacetileté Romy, odsouzené ke dvěma doživotním trestům a šesti letům navrch, se odehrává v letech 2001-2008. Autorce se v románu podařilo zachytit bezútěšnost každodenního života v kalifornské ženské věznici, kde jsou lidské bytosti redukovány na čísla a prakticky dokonale odosobněny. Mezi vězenkyněmi panuje hierarchie, trochu škodolibost a neochota poradit a pomoci si navzájem, na druhé straně se jim podařilo vytvořit jakousi společnou inteligenci, díky které ve vězení dokáží přežívat. Souběžně s vyprávěním Romy sledujeme příběh vězeňského učitele Gordona Hausera, který propojuje vnější svět s izolovaným vězeňským, do něhož vnáší alespoň špetku lidskosti. Trochu navíc je imho v knize příběh Doce, policisty, který se sám stává zločincem, potěšily naopak odkazy na Thoreaua, Dostojevského či skutečný příběh anarchisty Teda Kaczynského.
Zajímavé téma, dobře napsané. Plus i za překlad Olgy Bártové.
Téma, které známe všichni na vlastní kůži. Knihu provází slušné promo, zkusila jsem. Nápady možná dobré, ale nedá se to bohužel číst. Vtipné obrázky. No, možná několik věcí by šlo přece jen aplikovat do praxe. Tak jo, jen co dopíšu recenzi. Hned potom se do toho pustím, pokud teda mezitím nezačnu dělat něco jiného...
Tak tady jsem byla zklamaná... příběh silný, nosný, začátek výborný, stejně jako první polovina knihy, ale pak se kniha přelomila v nudu - snažila jsem se ze všech sil, ale skončila jsem před koncem a přiznám se, že jsem to prostě nedočetla. Navíc mě nadmíru iritovaly vysvětlující poznámky pod čarou - typu např. co to byla modrá knížka, výjezdní doložka apod. Tyto poučky příběh velmi rušily. Škoda
Perfektní kuchařka. Jo a taky nádherná kniha, nezvyklý skoro čtvercový formát a obří fotky jídel. Recepty jsou jednoduché, uvaříte podle nich cokoliv a bude to vypadat zrovna tak, jak jste viděli na fotkách v kuchařce. A chutnat fantasticky! A než se jídlo uvaří, ještě si počtete. Doporučuji, Deník Dity P. prostě patří do mé kuchyně :)
Mlsoun je parádně napsaná kniha a mistrovsky vypointovaná. Ačkoliv špionážní thrillery nevyhledávám, zde jsem se začetla od první strany.
Normal People (čteno v originále v 6/2018, rereading 11/2020)
"Life is the thing you bring with you inside your own head." (210)
I gave this one a second reading. Still much more pretentious than tolerable, but I liked the emphasis on 'what would people think'. One would suppose that the new generation would be free from this and it seems that it is still an issue.
Navzdory zajímavému tématu a potenciálu to byla jedna z naprosto nejnudnějších knih, které jsem kdy potkala. Škoda.
Čteno v originále. Po víceméně velice slibné první polovině se příběh stočil jinam a kniha jakoby změnila žánr. K horšímu bohužel. V létě k vodě nicméně OK, mámě by se to určitě líbilo.
"Don't mess up your time to live."
Originální verze z 18. století, čteno kvůli studiu. Vzhledem k jazyku a stylu se to moc dobře nečte, nicméně není vyhnutí. Zajímavé postřehy stran vztahu kolonizátor x kolonizovaný, diskutuje se vztah k bohu (poslušnost) a také ekonomické aspekty kolonizace.
První Nesbø, kterého jsem četla. Mám obrovské zpoždění, vím :-) Standardní thriller, přečteno za dva dny, napětí fungovalo, měla jsem nicméně jistý morální či etický problém s ukončením a tím pádem celkovým vyzněním příběhu. Obávám se, že nejsem asi úplně cílovka, ale určitě zkusím ještě něco s HH.
Asi se mi knížka zrovna trefila do nálady, přečetla jsem za nedělní odpoledne a výborně jsem se bavila :)
Četla jsem v originále. Koupila jsem si knihu jen tak naslepo, abych měla co číst v letadle. A moc mě to bavilo. Líbilo se mi dilema, které se knihou line - zda jsme také vinni, když o věcech víme, ale nic neuděláme? Postavy a příběhy, které spolu zpočátku nijak nesouvisely, se postupně úžasně propojily a román tak skvěle vygradoval. Za mě dobrý :)
Jednoduchá, útlá a poměrně vtipná knížka z ranku návodů na šťastný a spokojený život. Jestli jste ještě nic podobného nečetli, bude se vám to líbit. Je to pozitivní, má to šmrnc a humor.
Mám ráda suchý britský humor, fakt jo. Ale s Mortdecaiem a jeho knírem jsme se bohužel minuli. Tady už té snahy o vtip v jedné každičké větě bylo příliš.
Knihu jsem četla při nemoci, takže jsem nečekala nic náročného. Do postele při teplotě tak akorát :) Krátké kapitoly, velká písmena. Co mi vadilo, byl velice kostrbatý styl psaní - neúhledné věty, špatný slovosled, absurdní dialogy. Možná to byla vina překladu, to nedovedu posoudit. Literární kvality veškeré žádné.
Jak by vás ovlivnilo mít moc nad životy lidí? Příběh novináře Streatora a realitní agentky Helen, kteří tuto moc mají, se vyvíjí zajímavým směrem - je v některých případech konstruktivní destrukce ospravedlnitelná? Minimalistický styl vyprávění má spád a dobře se čte.
"Možná se do pekla nechodí za to, co uděláme. Možná se do pekla chodí za to, co neuděláme. Za to, co nedoděláme."