teacup komentáře u knih

Takové to, když si objednáš Sally Rooney's Normal People z Wishe. Podle anotace problémy dnešních třicátníků - fakt? Víceméně směšný pokus o popis (nejen) podnikatelského prostředí, do kterého se hlavní pár celkem naivně vrhne, odpovídal spíš divokým devadesátkám - podnikatelé v bílých ponožkách, fialovém saku a se zlatými řetězy ještě po roce 2013?? Ale no taaaaak....

Dostálová se snažila nacpat do příběhu témata závislosti, domácího násilí, sexuálního zneužívání, dluhové pasti, mezigeneračních vztahů, nemoci, problémů se sebepřijetím, sebevraždy, dokonce holocaustu, a to jsem ještě určitě něco vynechala. Tolik témat se nedá ukočírovat a tak se některá vyřeší ne moc elegantně "sama". Dostálové Soběstačný je o level jinde, toto se čte jako slohovka

3 14.12.2024

Román mnohem víc o společnosti než o jednotlivcích. Společenská smetánka v Kanadě ve 30. a 40. letech 20. století, pokrytectví, touha po penězích a moci, ale také politická a sociální témata jako třeba marginalizace žen a jejich práv rozhodovat o vlastním životě.

Jak je u Atwoodové zvykem, text je sžíravě ironický a pekelně hutný, ale čas strávený prodíráním se knihou rozhodně stojí za to.

"All stories are about wolves. All worth repeating, that is. Anything else is sentimental drivel." (423)

4 04.01.2022

(SPOILER) Těžký život jednoduché ženy. Je zvláštní, proč tolika z nás připadají inspriativní a obdivuhodné hrdinky submisivní, nevzdělané (a neochotné se jakkoli dovzdělat), zajímající se jen o své nejbližší okolí (politika a společenské dění jsou jen "žvanění"), které rodí dvakrát do roka a jedou vytrvale jak králíček Duracell svou každodenní rutinu kolem domácnosti. Ideální muž je zde prezentován jako ten, který se o ženu umí "postarat", je trochu natvrdlý a proto mu žena říká jen to, co uzná za vhodné, i když "to" chce celkem často, tak "to" nikdy netrvá moc dlouho, aby se to nedalo vydržet, ale hlavně - a to je zásadní - umí všechno opravit a dovede ocenit domácí stravu! A komunisti zas nebyli tak špatní, jasně, nějaké to znárodňování a zavřeli pár sousedů a tak, ale zas dali byt a ROH rekreaci u Mácháče. Bagatelizace alkoholismu a znásilnění included. Brr.

13 12.12.2021

Pro začátek: Atkinsonová nepíše o žádném bombastickém odhalení velkého spiknutí, ale popisuje drobnou a často nudnou každodenní práci agentů, kteří mají na starosti lokální záležitosti a konspirace menšího významu. Hlavní hrdinka Julie nastupuje do MI5 jako písařka v osmnácti letech a, i vzhledem ke svému věku, jednoduše dělá svou práci, bez nějakého zvláštního vlasteneckého nadšení. Jak se ale postupně ukáže, minulost má dlouhý stín a práce pro MI5 však s koncem války nekončí. Chytře napsané, zapojující do spolupráce i čtenáře. Kdo čeká lineární děj nebo zásadní špionážní zápletku, bude zklamán. Kdo chce proniknout do atmosféry válečného Londýna prostřednictvím každodenní práce "obyčejné" písařky, bude spokojen.

Nezapomeňte na závěrečnou poznámku autorky, kde uvádí na pravou míru některé historické souvislosti, uvažuje nad podstatou historické fikce a podělí se také o poměrně obsáhlou bibliografii pro případné zájemce o další související informace.

2 29.08.2021

Pokračování mého čtenářského love/hate vztahu s MK. Někdy nevím, jestli mě víc baví nebo rozčiluje.

Kunderův vzah k ženám je jako obvykle zoufalý (rozlišuje pouze dva typy mužů dle jejich vztahu k ženám a to "adoranty" a "gynofoby"; signifikantně používá ženy buď jako nástroje nebo jako pozadí scény, snad jen k Tamině je neobvykle laskavý); a to, jak se bere smrtelně vážně, je už takový úsměvný kolorit. Ale co si budeme, ať už adorovaný nebo zesměšňovaný, MK umí a nejspíš perfektně ví, co dělá. Prakticky nelze pojmout po jednom přečtení.

Každopádně největší přešlap bylo sáhnout po vydání od Atlantisu, které (stejně jako třeba Směšné lásky) autor "vylepšil" vyškrtáním některých scén, třeba pasáže uzavírající variaci na téma "blbosti hudby" o vzájemně prospěšné symbióze některých normalizacnich umělců reprezentovaných K. Gottem a režimu: "Prezident zapomnění i idiot hudby patřili k sobě. Pracovali na stejném díle. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám. Nemohli jeden bez druhého být." Takže úkol zní jasně: Atlantis nebrat a pro rereading zapátrat v antikvariátech.

6 10.08.2021

Mornštajnová jede dokola svůj osvědčený kolovrátek.... událostí, že by to vydalo na průměrný seriál, ale práce s postavami veškerá žádná. Mám dojem, že lidem v jejích knihách se dějí stále tytéž dost nepravděpodobné věci pořád dokola, děj je roztahaný přes několik dekád a musíme vyslechnout naprosto zbytečné detaily o zcela marginálnich postavách. Je to jako návštěva u staré tety...vlastně vás to ani nezajímá, ale není zdvořilé zvednout se a odejít.

9 01.06.2021

(SPOILER) Takový sci-fi Follett :D Četlo se to dobře, a když mi došlo, že není potřeba snažit se pochopit jakože "vědecké" pasáže, tak i rychle. S protagonisty jsem měla trochu problém, teda spíš s autorovým vztahem k jednotlivým charakterům. Chvilku jsem vydržela listovat na začátek na seznam postav a ujasňovat si kdo je kdo, ale pak jsem to pustila z hlavy, když autor to evidentně také moc neřešil a postavy jako prostí posouvači děje mu slouží dobře. A vůbec, koho ve sci-fi zajímají postavy a nedejbože nějaké emoce nebo dokonce vztahy? Autor řeší globální otázky na úrovni lidstva, v nichž je důležitý kolektiv a jednotlivec nehraje roli - oh, wait!

!!!SPOILER!!!Rozřezaná loď je efekt, který se bude perfektně vyjímat ve filmu - ale jako proč? A jak získali povolení na cizím území a jak se jim to na cizím území podařilo utajit, a jaktože se do toho dávno nezamíchaly Spojené státy, a jaktože to nebylo ve zprávách a co všichni ti dělníci...a kdo to pak uklidil? Nemůžu se zbavit dojmu, že Evans už v nějakém příběhu figuroval, bohatý americký synek, který který sází stromy v Číně, je veliké klišé. A co se stane, až skončí odpočet? Samé otázky. KONEC SPOILERU.

Na konci už to teda bylo trochu únavné, ale každopádně dobrý tip, když člověk potřebuje vypnout. Za čas dám i druhý díl.

7 06.04.2021

Nějak se stalo, že jsem se s Rollandovou útlou novelkou během svých středoškolských let minula, a tak jsem propásla ten správný věk, kdy je nejlepší Petra a Lucii číst. Vcelku pochopitelně příběh obsahuje řadu dnes už (doufám) přežitých klišé a některé autorovy představy, co se tak asi může honit v hlavě adolescentní holčině jsou celkem srandovní, ale za přečtení rozhodně stojí. Hvězdička navrch za ostrý konec bez zbytečných řečí.

4 20.03.2021

Jestli někdy budu uvažovat o žebříčku nejotravnějších románových protagonistů, tady Tóru Watanabe má svoje místo na 'bedně' jisté.

5 13.03.2021

"Člověk se nikdy nezbaví toho, o čem mlčí." (69)

Proč? Objednala jsem si spoustu knih z antikvariátu a jako dárek bylo přiloženo vydání Čapkova románu Povětroň v krásné vazbě z roku 1941. Byla by škoda si ho nepřečíst.

A? Zpočátku jsem byla celkem nadšená, kniha podle mého gusta, útržkovitý děj, hodně úvah a myšlenek. Napadlo vás někdy třeba, že "když se vám o někom zdá, neslyšíte ho mluvit a také nevidíte, že by pohyboval rty; vy jenom víte, co vám povídá"? (33).

Tak kde je problém? Ve druhé půlce. Jak nastoupil básník se svým kubánským příběhem, they've lost me. Najednou to byla kniha psaná bílým mužem pro bílé muže a, i když jsem si uvědomovala 80 let, které uplynuly, tak to moc nešlo. Najednou to už nebyl příběh pro mě.

A co konec? Tak tam jsem si spravila chuť! Odměnou za to, že jsem přetrpěla básníkovo plkání, byl skvělý záhadný konec. A otevřené konce, ty já můžu.

3 08.02.2021

Přečteno neplánovaně, leč poměrně tématicky 17. listopadu. Pro záhady řešené v knihovnách, archivech a starých matrikách já mám slabost.

3 18.11.2020

American Dirt (čteno v originále): Na knížku jsem se moc těšila chystala jsem se na vysoké hodnocení, ale když jsem začala číst, ukázalo se, že není ani zdaleka tak dobrá, jak jsem očekávala. Chicano/a a mexickoamerická literatura mě zajímá, i když do češtiny moc knih přeloženo nebylo. Kvůli DP jsem toho z této oblasti načetla spoustu a literární a vypravěčský styl se vůbec nedá srovnat. Použití španělštiny v American Dirt je neohrabané, což cítí i nerodilý mluvčí. A to já Spanglish velmi vítám. Nejhorší je nicméně to, že kniha je plná rasových předsudků a přímo z ní křičí, že je psána z "bílé" perspektivy. Za mě udělala autorka Mexičanům spíše medvědí službu. Mnohem autentičtější čtenářský zážitek z tohoto prostředí lze získat výběrem skutečné mexické nebo mexicko-americké literatury.

2 11.11.2020

"Když máš možnost, dej. Aspoň pomocnou ruku."

Dobrý to bylo. Přečteno na tři posezení. Děda je borec. U scény, jak jel Štěpán s dědou naposled na ryby, jako by někdo krájel cibuli. No a někteří lidi jsou holt stupidní kreténi.

10 08.11.2020

Normal People (čteno v originále v 6/2018, rereading 11/2020)
"Life is the thing you bring with you inside your own head." (210)

I gave this one a second reading. Still much more pretentious than tolerable, but I liked the emphasis on 'what would people think'. One would suppose that the new generation would be free from this and it seems that it is still an issue.

04.11.2020

(SPOILER) My Dark Vanessa (čteno v originále)

Upřímně řečeno se mně to vůbec nelíbilo. Doslova jsem trpěla, když Vanessa v adolescentním věku naskakovala na návnadu i s navijákem, rozčilovalo mě, když dospělá Vanessa strkala hlavu do písku, neschopná podívat se na svůj 'vztah', a samozřejmě jsem byla znechucená tím slabošským manipulativním slizákem.

Žádné pohodové čtivo, nicméně perfektní do mlhavého dušičkového počasí. Být o nějakých 50 stran kratší, bylo by to ještě lepší, poněvadž někdy se Vanessa únavně opakovala. V každém případě působivý debut mladé autorky, i když doufám, že už to nikdy znova číst nebudu.

‘I can’t lose the thing I’ve held on to for so long. You know? . . . I just really need it to be a love story. You know? I really, really need it to be that . . . Because if it isn’t a love story, then what is it?’
I look to her glassy eyes, her face of wide-open empathy.
‘It’s my life,’ I say. ‘This has been my whole life.’

4 03.11.2020

Tak toto mě teda fakt nebavilo. Příběh jak z Nemocnice na kraji města nebo z některé z řady různých Ordinací, který obsahuje všechna, ale ÚPLNĚ všechna klišé, které si o doktorech představujete z lékařských seriálů pro hospodyňky. Sex se sestřičkama? Je tam. Úplatky, kafíčka, bonboniéry? Jsou tam. Opilí doktoři operující pacienty jakoby se nechumelilo? Jasňačka. Manželka ve snobské roli paní doktorové? No jistě! A navíc mi vadily opakující se výrazy, třeba jak se Hynek pořád 'proléval studenou vodou' místo aby se normálně napil. Celkově slabé, Petra Dvořáková umí mnohem líp. Na druhé straně, kniha je vysázena obřím fontem, takže je přečtená za pár hodin, ideální čtivo do čekárny k doktorovi ;-)

7 30.10.2020

Navzdory zajímavému tématu a potenciálu to byla jedna z naprosto nejnudnějších knih, které jsem kdy potkala. Škoda.

29.10.2020

Čteno v originále. Po víceméně velice slibné první polovině se příběh stočil jinam a kniha jakoby změnila žánr. K horšímu bohužel. V létě k vodě nicméně OK, mámě by se to určitě líbilo.

"Don't mess up your time to live."

29.10.2020

Čteno v originále. Somehow I missed the hype 10 years ago, so I didn't know the plot was stolen from the news. I think, however, that 'Jack' definitely wins the title of the most annoying narrator of all times. How come he can read and write and knows all the difficult words (he even has hippopotami plural correctly!!) but he cannot use pronouns or past forms of common verbs (knowed, brung)? It was irritating enough after a few paragraphs but Donoghue imitated Jack for nearly four hundred pages. One more 'Can I have some?' and I would have started to scream.

4 29.10.2020

Nejsem moc na povídky, tak si povídkové knížky většinou rozkládám do delších úseků tak, abych četla tu a tam jednu. Bizarní povídky mě bavily, každá je jiná a všechny originální. Mohu doporučit.

3 29.10.2020