teacup komentáře u knih

Čistá depka. Jen si nemůžu pomoct, ale jako bych to už četla nebo viděla - možná svého času v Manželských etudách?

3 29.10.2020

Osvědčená četba, která nikdy nezklame. Tentokrát čteno v nemocnici, a opět skvělé.

15 29.10.2020

Tak nějak úplně zbytečný počin.

15 29.10.2020

Děj se odehrává v Ohiu v roce 1977 a týká se převážně odvěké lidské touhy někam patřit a zároveň být sám sebou. Členové rodiny Leeových, kde otec je čínského původu a matka běloška, zejména děti, se každý sám po své snaží buďto zapadnout a nebo naopak uniknout z maloměstského prostředí, ovládaného nejen společenskými normami 70., potažmo 50. let, ale také všudypřítomnými nesplněnými sny a ambicemi předchozí generace. O tom, jak je důležitá komunikace. Velmi dobře literárně zpracované a velmi smutné. Čteno v originále.

2 29.10.2020

Originální verze z 18. století, čteno kvůli studiu. Vzhledem k jazyku a stylu se to moc dobře nečte, nicméně není vyhnutí. Zajímavé postřehy stran vztahu kolonizátor x kolonizovaný, diskutuje se vztah k bohu (poslušnost) a také ekonomické aspekty kolonizace.

29.10.2020

Re-reading po cca 20 letech. Už mi přišlo příliš moc shovívavého nadhledu intelektuálních mužů nad pošetilými ženuškami, byť míněno v dobrém. Londýnské postřehy jsou pořád milé a svěží.

1 29.10.2020

"It is not the culprits who need to be forgiven; rather it is the victims, because they are the ones who cause all the trouble." (531)

Alias Grace is an amazing story which ruminates on various issues such as guilt x innocence, sanity x madness, both physical and mental imprisonment, women's position in the society of the 19th century, where there were only limited roles they can play... and comes back again to the ubiquitous virgin/whore dichotomy which seems to be extremely deep-rooted and persistent in many cultures.

Margaret Atwood does a great job here putting together various pieces of material she had discovered in archives and interlaces them with vivid details, at the same way as Grace makes her patchwork quilts of tiny cuttings of cloths.

4 29.10.2020

Jak to jen...

Myslím, že Oksanen to řekla sama: "Už nějaký čas jsem hledala hlavní postavu pro svůj nový román ... téma i námět už jsem prakticky měla, ale chyběla mi tvář."

Bylo hrozně poznat, jak se snaží našroubovat svůj námět na postavy, kterým to vůbec nesedí, nemají skoro žádný charakter, většina z nich má víceméně jen jednu vlastnost (!), hrozně se pletou, nemají žádný vývoj a člověku jsou totálně lhostejné. A proto to bylo ve výsledku tak špatné, i když pointa je fakt skvělá (nebudu spoilovat).

1 29.10.2020

"Zdá se mi, že jsme dali příliš velkou roli právníkům a matematikům na úkor básníků a filosofů." (256)

Srozumitelně a inteligentně seskupené kapitoly z historie filosofie, z níž se Sedláček zaměřuje na ty aspekty a teorie, z nichž se postupně vyvinula ekonomie jako taková. S většinou z nich se člověk už dříve pravděpodobně seznámil, tady jsou však nahlíženy v kontextu dobra a zla, a tedy v relativně novém pohledu.
J

3 29.10.2020

Hvězdička za dobrý nakladatelský kalkul a obrovský hype, který se podařilo kolem knížky vyvolat, a autorce za pečlivý historický výzkum, který je z knihy patrný. Téma rozhodně zajímavé, takže jsem si knížku sbalila s sebou k vodě. Podle anotace jsem čekala "románovou kroniku ztraceného města", dostala jsem červenou knihovnu jak z prastarých zažloutlých novinových sešitků po babičce.

Jakoby se autorka nemohla rozhodnout, jestli teda chce vytvořit historický portrét ztraceného města, nebo spíš napsat romantickou venkovskou ságu - opravdu byla každá žena v dobách, kdy nebylo co dát na stůl, štěstím bez sebe ze čtvrtého, pátého těhotenství?

Šikmý kostel má být první částí zamýšlené trilogie, tak snad další díly budou lepší, i když je číst nejspíš nebudu. Víc popisů plení záhonků a drhnutí podlahy různými ženami v různých rodinách už nedám :-D

14 29.10.2020

Jako, vůbec to nebylo špatné, naopak. Ale: pár týdnů zpátky jsem četla Mlýn na mumie (aniž bych tušila o podobnosti, obvykle nečtu anotace předem) a nemohla jsem se ubránit srovnání. A za mě Stančík o hvězdičku vede. Pochvala ještě za skvělou grafickou podobu knihy, měla jsem výtisk z knihovny a ta ohmatanost dodávala ještě kus atmosféry navíc. Urbana ještě určitě vyzkouším.

3 29.10.2020

"...je mi, jako kdyby ze mě někdo odšrouboval víčko a protáhl mě velkou štětkou na mytí lahví." (80)

Skvělý. Hlavní hrdinka, atmosféra, literární styl. První půlka teda lepší než druhá. Plusové body za nostalgický pocit vyvolaný všudypřítomností pevných telefonních linek.

Napřed to horší: nechápu, proč to řadit mezi severské thrillery, vlastně ta mystery line tam byla jaksi navíc a častokrát jsem i zapomněla, že on se vlastně pořád vyšetřuje zločin. Je tam na můj vkus příliš mnoho postav, které nejen že mají podobná jména, ale vůbec jsou od sebe těžko rozlišitelné. Příklad - stránka před koncem: "Bernard je mrtvý." Já: Omg, on tam byl nějaký Bernard???!!

Smilla, napůl Gróňanka (Grónka?), napůl Dánka, je jednou z těch asociálních hrdinek, které "nezapadají" (dneska je takových teda imho až moc, ale toto je román z roku 1992) a díky ní je román plný zajímavých postřehů o věcech, o kterých se normálně člověk moc nedozví, pokud se vyloženě nepídí, jako např. grónsko-dánské vztahy, asi tisíc druhů sněhu a ledu, a nebo běžný život v Grónsku ve 20. století. A sarkastické glosy navrch.

"Připadá mi, že už jsem ho někdy viděla. Tenhle pocit ve mně obličeje a místa vzbuzují stále častěji. Nevím, jestli jsem už toho viděla tolik, že se svět začal opakovat, nebo jestli to je předčasným opotřebením duševního aparátu." (121)

11 29.10.2020

První Nesbø, kterého jsem četla. Mám obrovské zpoždění, vím :-) Standardní thriller, přečteno za dva dny, napětí fungovalo, měla jsem nicméně jistý morální či etický problém s ukončením a tím pádem celkovým vyzněním příběhu. Obávám se, že nejsem asi úplně cílovka, ale určitě zkusím ještě něco s HH.

29.10.2020

"Ve vězení aspoň víš, co se stane. Teda, doopravdy to nevíš. Předpovědět se to nedá. Trochu nuda. Ale aspoň se nemůže stát žádná tragédie ani nic hroznýho. Teda jasně že může. Samozřejmě že může. Ale ve vězení aspoň nemůžeš o všechno přijít, protože to se už stalo."

Zoufalství a beznaděj, aneb jak dospívání v chudé čtvrti San Francisca a jedna víceméně náhodná událost ovlivní zbytek života. Příběh devětadvacetileté Romy, odsouzené ke dvěma doživotním trestům a šesti letům navrch, se odehrává v letech 2001-2008. Autorce se v románu podařilo zachytit bezútěšnost každodenního života v kalifornské ženské věznici, kde jsou lidské bytosti redukovány na čísla a prakticky dokonale odosobněny. Mezi vězenkyněmi panuje hierarchie, trochu škodolibost a neochota poradit a pomoci si navzájem, na druhé straně se jim podařilo vytvořit jakousi společnou inteligenci, díky které ve vězení dokáží přežívat. Souběžně s vyprávěním Romy sledujeme příběh vězeňského učitele Gordona Hausera, který propojuje vnější svět s izolovaným vězeňským, do něhož vnáší alespoň špetku lidskosti. Trochu navíc je imho v knize příběh Doce, policisty, který se sám stává zločincem, potěšily naopak odkazy na Thoreaua, Dostojevského či skutečný příběh anarchisty Teda Kaczynského.

Zajímavé téma, dobře napsané. Plus i za překlad Olgy Bártové.

1 29.10.2020

Bohužel jsem se nedostala dál než do třetiny knihy... přišlo mi to neuvěřitelně melodramatické a utahané. Paní zdá se zatím žádnou další knihu nenapsala. Aspoň že tak :)

Za 15 minut? Ani náhodou :) Nicméně kniha obsahuje zajímavá, opravdu rychle připravená jídla. Lze využít k normálním dennímu vaření - jen s trochou plánování, co nakoupit cestou z práce. Vypadá a chutná to fakt dobře.

2 06.10.2015

Asi se mi knížka zrovna trefila do nálady, přečetla jsem za nedělní odpoledne a výborně jsem se bavila :)

29.09.2015

Téma, které známe všichni na vlastní kůži. Knihu provází slušné promo, zkusila jsem. Nápady možná dobré, ale nedá se to bohužel číst. Vtipné obrázky. No, možná několik věcí by šlo přece jen aplikovat do praxe. Tak jo, jen co dopíšu recenzi. Hned potom se do toho pustím, pokud teda mezitím nezačnu dělat něco jiného...

1 16.08.2015

Četla jsem v originále. Koupila jsem si knihu jen tak naslepo, abych měla co číst v letadle. A moc mě to bavilo. Líbilo se mi dilema, které se knihou line - zda jsme také vinni, když o věcech víme, ale nic neuděláme? Postavy a příběhy, které spolu zpočátku nijak nesouvisely, se postupně úžasně propojily a román tak skvěle vygradoval. Za mě dobrý :)

16.08.2015

Příběh jako stvořený na dlouhé zimní večery. Četla jsem Annu Kareninu ve slunném létě, což ubralo malinko kouzla. Rozmáchlé dílo obsahující řadu rovin, kdy se v jednom plánu odehrává love story Kitty a Levina a Anny a Vronského na pozadí dokonale vykresleného života v Rusku se všemi možnými detaily. Román funguje i jako sociologicko-historická sonda v mnohých ohledech platná i dnes. Otázka uplatnění ženy ve společnosti, organizace práce z pohledu zaměstnavatele a zaměstnanců, politikaření a kariérismus, přetvářka a oportunismus, rozdíly mezi městem a venkovem, pokukování po "západním" stylu života. Vše bylo a je aktuální i dnes.