Teina komentáře u knih
Skvělý! Skvost! Ne, vážně...tahle kniha patří mezi ty nejlepší, které jsem za život přečetla (a že jich není málo). Když jsem si četla stručný obsah, o čem kniha pojednává, zamlouval se mi fakt, že se jedná o jakousi hororovou knihu vyprávějící události léta roku 1960 v malém americkém městečku, jehož hrdiny jsou jedenáctiletí kluci, kteří se potýkají s hrozivým zlem. Po několika prvních stranách mě kniha pohltila natolik, že jsem jí začala hltat ve dne v noci. Nutno říci, že kniha opravdu není jen “příběhem vykreslujícím hororové události”, které zažívají chlapci o letních prázdninách, nýbrž je také příběhem o nezlomném poutu a přátelství těchto chlapců, o jejich důvěře, vzájemném porozumění, o dobrodružstvích, kteří tito chlapci zažívali v lese, v zatopeném lomu, nebo na farmě. O tom, co jsme my, jako děti na počátku 21. století, již ztratily a o čem skvěle referuje právě Dan Simmons v samotném závěru knihy. Ano, tato kniha je spojována s podobným námětem jako bylo Kingovo To, ale z mého pohledu (jako z pohledu čtenáře, který četl jak To, tak Temné léto), je záhodno říci, že Simmons má alespoň u téhle knihy mnohonásobně navrch před jedním z nejznámějších Kingových románů.
Naprosto fenomenální. A nezáleží na tom, jestli těmto věcem věříte, nebo si zachováváte odstup. Warrenovi naprosto přesně ví, o čem mluví. V knize jsou některé pasáže strašidelné, ba přímo znepokojující a děsivé, to ano, ale především se jedná o seriózní vhled do oblasti démonologie, z pozice Eda Warrena, a co taková činnost obnáší. Edovo vyprávění a zkušenosti doplňuje občasnými připomínkami i Lorraine Warren. Hodně věcí jsem se v knize dozvěděla, některé z nich mě přiměly k přemýšlení a některé jsem převedla na papír, abych je měla vždy po ruce. Jako celek je kniha zajímavě zpracovaná a určitě jí nečtu naposledy.
Na to, jak jsem se na Zimní přízrak jako na volné pokračování Temného léta těšila, má očekávání nebyla příliš naplněna. Děj i cokoliv ostatního v této knize se tolik lišilo od prvního dílu, až mě kolikrát napadlo, že Zimní přízrak psal snad jiný autor. Na můj vkus tam toho bylo až příliš, děj byl místy opravdu zvláštní. Knihu jsem měla rozečtenou přes měsíc. Nevinné dětství prvního dílu zde bylo smeteno krutou, dospěláckou depresivní realitou... Asi jsem si od knihy slibovala mnohem více, než mi nakonec bylo dopřáno. A na to, jak jsem si Dala v prvním díle zamilovala, tady mi jeho chování lezlo místy krkem a občas bych mu nejraději nafackovala.
Za mě jednoznačně nejlepší díl celé série. Nebyla nouze o strašidelné momenty (což mi třeba chybělo u druhého dílu) a jako vždy dokázala Darcy příběh obrátit v dobrý konec. Postavy byly vykresleny perfektně, že jste už po pár stranách věděli, koho si zamilovat a kdo vám tam naopak bude “pít krev”. Příběh svižně plynul a děj knihy byl nabitý hned několika zvraty. Bonusem v příběhu, který se mě osobně líbil a přišel mi zajímavý, byl lehký vhled do problematiky nadpřirozena a principu seancí. Knihu jsem díky skvělému příběhu přelouskala za chvíli, jak už to u Darcyiných knih bývá zvykem.
Ze začátku jsem příliš nevěděla, co od knihy čekat a také jestli mě bude bavit. Postupně jsem se však do ní ponořila, začala jsem sympatizovat jak s hlavní postavou Daniela, tak i druhou tajemnou postavou a čtení knihy mě začalo bavit čím dál tím víc. Navíc posledních 60 stran akce střídala akci. Určitě tuhle knihu mohu s klidem doporučit jako parádní duchařinu a stejně jako tomu bylo i u prvního dílu autorky, nese i tato kniha své poselství a nestává se tak jen dalším tuctovým duchařským příběhem.
Jak tu již pár lidí napsalo - edice světový bestseller nutně nemusí znamenat kvalitní počtení. Mě osobně se kniha líbila tak napůl, pořád jsem z toho taková na vážkách. První polovina nudná, vesměs se tam nic nedělo, možná jen dva tři náznaky na to, že se světem tam venku není něco v pořádku. Druhá polovina už byla o něco málo čtivější, ale to pověstné WOW, co u některých knih mám, opravdu nezaznělo. Knížku si vystavím na knižní poličku, ale víckrát už po ní asi nesáhnu...
Knihu jsem poprvé četla jako malá. Hrozně se mi líbila a zároveň mě děsila. I teď, po nějakých 15 letech, se ke knize vždy znovu ráda vracím, prostě jen tak, z nostalgie :).
Kniha byla super, bylo v ní dost zvratů a překvapení. A ačkoliv jsem se vždycky bála jen Kingova Řbitova zviřátek, myslím, že Duch domu Ashburnů je další strašidelnou knížkou, nad kterou budu ještě dlouho přemýšlet a bát se jí!