TeraBum komentáře u knih
Šáhla jsem po knížce skoro doslova naslepo, takže téma mě až tolik nezajímalo... i přesto jsem knihu přečetla relativně rychle. Pokud vás aspoň trochu zajímají kavárny či jejich historie, nebo celkově historie Prahy, určitě nebudete zklamaní.
Přestože to není můj šálek kávy, tahle knížka je povedená. Vyšla vlastním nákladem, což podle mé zkušenosti většinou znamená nezvládnutý design, tady to ale vůbec neplatí, knížka je vizuálně nádherná. Obsah je pak doslova přehlcen slovními hříčkami a všemožnými odkazy na různé historické události. Jak jsem řekla, můj šálek kávy to není, ale rozhodně se tím nenechte odradit a dejte knížce šanci.
Jde poznat, že autorka se psaním neživí, ale to, co chybí na stylu, bohatě vynahrazují zážitky které popisuje. Nudit se nebudete.
Trochu jsem se bála, že kniha bude stereotypní, ale nakonec jsem byla mile překvapená. Autorka umí psát, navíc má velmi lidský pohled na věc. Obzvlášť jsem ocenila "historické okénko" o ženách, které se ještě v 60. letech nenechaly odradit tvrzením, že nejsou po fyziologické stránce schopny uběhnout maraton, a za účast na něm tvrdě bojovaly. Tahle knížka mě přinutila být pyšná na to, že jsem běžkyně.
Hlavní dějová linka zajímavá, stejně tak spousta zajímavostí okolo (zmínka o Zátopkovi potěšila). Jenže události kolem závodu a i fakta o Tarahumarech jsou trochu zkreslené, kniha je spíše románem než literaturou faktu. Tohle člověk pozná hlavně když si přečte "české pokračování" Ti, kteří utíkají pěšky. Každopádně se to ale moc dobře čte a musí se jí přičíst k dobru jedna věc - přivedla tisíce lidí (včetně mě) k běhání.
Nádherné fotky s vyznačenými cestami zaručují, že knihu otevřu alespoň jednou do měsíce, abych se v ní na nějakou dobu ztratila.
I když pominu fakt, že se kniha nelíbila Daně Zátopkové, stejně nemůžu hodnotit kladně. Kniha je psaná hrozným stylem, jakoby se autor snažil ze sebe, Zátopka i z čtenářů udělat primitivy.
Už předmluva "Umřu dříve než mé hlasy?" je nádherou úvahou, která nám otvírá sbírku poeticky děsivých a děsivě poetických povídek. Povídka Jezero je pro mě srdeční záležitostí.
Ano, Born to run (stejně jako tisíce dalších lidí) přimělo i mě začít běhat, ale až díky této knize se ze mě stal Běžec. Životní příběh člověka s neuvěřitelnou vůlí a skromností mi pomohl pochopit, že i když je člověk občas ztracený, nevadí to. Důležité je mít se čeho držet. Já se chytla právě běhání, a den kdy jsem dočetla tuhle knihu, budu už navždy považovat za den, který mi změnil život. Po Born to run jsem sice začala běhat, ale až po přečtení této knihy jsem věděla, že už nikdy nepřestanu.