Tereza0107 komentáře u knih

Hezky zpracovaný, stručný přehled o skupině Silver A a jejich spolupracovnících. Ideální pro ty, kteří třeba chtějí podniknout nějaký výlet po jejich stopách, protože u každého jména, je vždy uvedená i adresa, kde daný člověk nebo rodina bydleli (jak dřívější adresa, tak novodobé přejmenované adresy). Určitě stojí za přečtení.

15 13.07.2022

Knížka už se nedala nikde sehnat, proto si představte moji radost, když jsem ji úplnou náhodou našla u nás v antikvariátu.
Kniha se mi moc líbila. Autor zde věnuje celkem hodně prostoru operaci Silver A a jejímu působení na Pardubicku, což pro mě byly jen a jen plusové body. Další, tady pro mě až příliš velký prostor, je věnován Pardubickému gestapu, jeho členům, popisu jejich práce, metod atd. Místy velmi zajímavé, místy méně. No a pak část věnovaná samotným Ležákům. Je zde uvedeno velké množství porůznu shromážděných výpovědí přeživších svědků, což bylo ohromně zajímavé číst. Mráz mi šel po zádech z deníkových zápisků a výpovědí pracovníků krematoria, kteří měli za úkol odvážet těla popravených na pardubickém Zámečku. Dochována zůstala i některá poslední slova lidí jdoucích na smrt, vyřčená těsně před zastřelením.
Opravdu mnoho pro mě dosud neznámých informací. Určitě si knihu přečtěte, pokud ji tedy ještě někde seženete.

15 15.06.2022

Druhý díl Šelmy se mi líbil o trošku méně než ten první. Ze začátku mi trvalo, než jsem se prokousala všemi těmi protiteroristickými řečmi. Poté příběh nabral na obrátkách, zápletka byla zajímavá a profesorovo vyšetřování mě bavilo. Musím říct, že jsem byla celá napnutá a očekávala jsem nějaký grandiózní konec. Ten však bohužel nepřišel. Byla to extrémní rychlovka, až jsem si říkala, že je to škoda, protože potenciál tam byl. A když jsem mohla takovou dobu pročítat všechny Theovi chytré a odborné monology, tak si autor mohl dát s koncem trochu více záležet. Prostor ve stránkách tam určitě byl, protože knížka je to relativně tenká. No tak uvidíme s čím přijde v příštím díle.

15 09.12.2021

Na další pokračování Cizinky jsem se moc těšila, proto jsem byla překvapená, že mě kniha ze začátku nijak zvlášť nebavila. Skotské shromáždění, které bylo protkáno spoustou zbytečných postav a politických postojů, táhnoucí se nějakých 150 stran mi přišlo jako bezdůvodné navyšování počtu stránek. Po návratu děje na Fraserův hřeben se příběh naštěstí vrátil do "starých dobrých kolejí" a já si konečně mohla užívat zajímavé příhody hlavních postav. Pouto Jamieho a Claire mě asi nikdy neomrzí a jejich láskyplné rozhovory mám úplně nejradši. Byla jsem příjemně překvapená, že se ke konci tohoto dílu rozuzlila zápletka záhadné existence muže z kmenu indiánů, kdy se v minulém díle nakouslo, že byl nejspíše dalším cestovatelem mezi Kameny, ale linka zůstala neobjasněná. Další plus je, že se do děje příštího dílu nejspíše vrátí mladý Ian. Po dočtení mi zůstal takový příjemný pocit klidu a pohody a těším se na pokračování série, které na mě v knihovně čeká.

15 08.01.2020

Poslechnuto jako audiokniha a ač zde na databázi má vysoké hodnocení, mě bohužel nijak nenadchla. Vlastně jsem se u nějakých pasáží celkem nudila a nijak zvlášť mě nezajímalo, kdo muže z chatrče zabil. Tak nevím, jestli pro mě bude tato detektivní série ta pravá ořechová. Dám šanci ještě dalšímu dílu a uvidím.

14 22.01.2024

Terapie láskou se mi líbila více, než jsem čekala. Knížka se čte rychle, dalo by se říci, že to je příběh vyprávěný člověkem, kterého právě propustili z psychiatrické léčebny.
Bylo zajímavé vidět, jak psychicky narušený Pat vnímá svou realitu, jak si vykládá růžné věci po svém nebo absolutně nebere na vědomí věci, které se mu do jeho reality nehodí. No nebudu lhát, byla jsem celkem napnutá, co se to vlastně v jeho manželství s Nikki ve skutečnosti stalo.
Jediné co, mě v knížce hodně otravovalo, byly ty stále dokola opakující se pasáže o fotbalu. Knížka už je takhle dost krátká a kdybych měla odečíst všechny ty Orlí hymny, skandování a tanečky, tak bychom skončili tak na 150 stránkách?

14 06.03.2023

Stručně a přehledně popsané životy a osudy statečných lidí, zapojených do odboje na Pardubicku. Je to sice trochu letem světem, ale to se od tak útlé brožurky dalo čekat. To nic nemění na tom, že se to dobře četlo.
Na konci se dozvídáme i o příbězích často trochu opomíjených a ne tak známých odbojářů, spolu s údaji, kde tenkrát žili nebo kde zemřeli. Za to jsem byla ráda. Dělala jsem si v hlavě pomyslnou mapičku Pardubic, či přilehlých vesnic a představovala si, jak to k sobě měli daleko, jak často se mohli potkávat v běžném životě na ulicích, kudy asi tak chodili nebo jestli já sama chodím ulicemi, ve kterých se tato smutná součást historie odehrávala.

14 18.05.2022

Hrozně nerada čtu příběhy se zvířaty, protože to u mě většinou zavání slzavým údolím - a taky že jo. Konec jsem samozřejmě hrozně probrečela. Satoru byla moc sympatická postava - přátelský, empatický, milovník koček a vůbec všech zvířat a svým způsobem takový uklidňující. I přes všechno, co se mu v životě stalo nezahořknul a staral se o druhé.
Příběh jako takový se mi ale celkem dost táhnul. Celá knížka je takové pomalu plynoucí vyprávění o Saturově životě, žádná zápletka nebo napětí.
Co se mi naopak líbilo, byla kočičí perspektiva světa. Nano měl jako klasický příslušník kočičího kmene všechno na háku. Dobře no, můžu s tebou zůstat, když se tak snažíš a krmíš mě, ale jsem toulavá kočka a klidně se můžeme kdykoliv zase rozejít každý svou cestou. Na konci bylo však moc hezky ukázáno, že to je všechno jenom taková ta "kočičí póza" a Nano svého páníčka moc miloval. No nic, než se zase dojmu, knížce dávám tři hvězdičky a to hlavně za milé postavy, za příběh naopak hvězdičky strhávám. A příště už žádné knížky o zvířatech.

14 18.08.2021

Zezačátku jsem se do knížky nemohla začíst. Bylo to nejspíš tím, že jsem těsně předtím dočetla Smrtící bílou od R. Galbraitha, a tak jsem z extrémní popisnosti a rozvleklosti skočila do extrémní stručnosti a do děje, který jakoby neměl čas na nějaké zdržování.
Je až s podivem, jak moc mi postava Doris stihla přirůst k srdci, když vezmu v potaz, že na to měla pouhých 288 stránek. Linky z minulosti se mi moc líbily. Až jsem si občas přála, aby se příběh tak často nevracel do smutné a osamělé současnosti, kdy bylo Doris 96 let.
Avšak příběh z minulosti byl krásný. Dorisinu sílu a odhodlání, začít pokaždé znovu v cizí zemi, bez znalosti jazyka a pomalu bez peněz, nešlo neobdivovat. Příběh je ovšem postavený hodně na šťastných náhodách. Pokaždé, když Doris narazila na nějakého člověka, který jí byl zrovna ochoten zachránit a ubytovat jsem se musela ptát. Kolik lidí, by bylo ochotno ubytovat ve svém domově naprostou cizinku a to vždy na relativně dlouhou dobu? Byla to dříve opravdu taková samozřejmost nabídnout někomu neznámému pomocnou ruku?
Každopádně nevím, kdy jsem si naposledy u knížky takhle pobrečela. Slavík? Dopisy, které nikdo nečetl? Příběhy, které vzbuzují otázku co by bylo, kdyby, bývají z těch nejsmutnějších. Na dobu, kdy jeden ztracený dopis mohl znamenat takové neštěstí dvou zamilovaných lidí, nechci ani pomyslet. Knížku jsem dočetla v 1 ráno a příběh Allana a Doris dozníval v mé hlavě ještě dlouhou dobu.

14 26.10.2020

Už jsem pár knih od této autorky četla a vždy se mi moc líbily. Bohužel z této poslední jsem lehce zklamaná. Jako by jí chyběly grády. Příběh mi přišel zdlouhavý, v hodně místech přešlapoval na místě a nic se nedělo. Ale četla jsem trpělivě dál a říkala si, že určitě musí přijít nějaké velké finále. Bohužel nepřišlo.
Mám ráda autorčiny osvědčené kombinace kdy jsou příběhy z minulosti vyprávěny (respektive vyjevovány) někomu z přítomnosti. Ale tady něco chybělo. Že by tak skvělé autorce po tolika knihách už došly nápady?
Co se mi naopak líbilo a zlepšilo to mé hodnocení, byl konečný dovětek. Autorka v něm odhaluje, že postava Thomase je z velké míry inspirována životem jejího skutečného předka Thomase Erskina, kdy se historky o něm v rodině tradovaly z generace na generaci a jejím snem bylo o nich sepsat knížku.
No a jak toto hodnocení uzavřít? Budu doufat, že další autorčina knížka ve mě vyvolá větší nadšení, na které jsem u jejích příběhů zvyklá.

14 12.08.2020

Tato knížka mě opravdu nemile překvapila a zároveň donutila k zamyšlení, co všechno může proboha získat zlatou nálepku "Edice světový bestseller". Dočetla jsem pouze proto, že nerada odkládám rozečtené knihy.
Prakticky po celou dobu čtení jsem se dost nudila, postavy mi byly nesympatické (rozmazlená Kitty, zatrpklá stará mladá Elizabeth, namyšlená Marie, naivní Paul..), děj plytký, od začátku bylo jasné, jak vše dopadne. Musím souhlasit s komentářem pode mnou, že kapitoly, které popisovaly práci, postavení a názory služebnictva mi přišly jako vystřižené z Panství Downton. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo měl stejný pocit. Tudíž jediné, co mohu hodnotit kladně je hezká obálka, kvůli které jsem se do knížky vlastně pustila. Do dalších dílů této rodinné ságy se již nepustím.

14 01.06.2020

Musím říct, že styl vyprávění Diany Gabaldon mi hodně vyhovuje - jakoby měl v sobě nějaký skrytý uklidňující účinek. Každý večer jsem se těšila na ten odpočinek, kdy si otevřu knihu a vrátím se do poklidné atmosféry Fraserova hřebene.
Bavilo mě sledovat pokusy Brianny, Rogera a Claire o zjednodušení a zpohodlnění každodenního života v 18. století tím, že se snažili do jejich podmínek zakomponovat některé z vynálezů modernější doby, jako třeba potrubí na teplou vodu, sirky, či použití éteru při operacích. Pobavila mě situace, kdy Roger vyřezal malému Jemmymu ze dřeva autíčko a všichni přemýšleli, zda to je dobrý nápad a jestli to není nebezpečné. A mně pořád nešlo do hlavy, proč by mělo být autíčko pro děti nebezpečné, než mi secvaklo, že v 18. století si děti asi s autíčkami nehrály, když lidi ještě ani nevěděli, co to auto je. :D
Co bych tomuto dílu naopak vytkla bylo až moc "zajímavých" situací, které tím, že jich bylo hodně trochu působily jako snaha o nucené ozvláštnění děje. Abych byla konkrétnější a moc neprozradila, mám na mysli, že v knížce bylo až moc těhotenství, potratů, znásilnění, únosů, porodů trpaslíků, cizoložství, vražd, kradení zlata atd. Přemýšlím o čem asi budou další díly, když si autorka vystřílela všechny tyto zápletky v jednom dílu.
Ale dost s negativitou, protože jsem si čtení Ledového dechu opravdu užila i se všemi těmi výše zmíněnými situacemi. Určitě si koupím i další díly!

14 06.04.2020

Po dočtení Tatéra z Osvětimi jsem měla smíšené pocity. Knížka jako taková se mi líbila - hezký příběh, sympatické postavy, hezky se to četlo, ale jakoby chyběly emoce. Měla jsem dojem, že si autorka odbyla povinnost, příběh odvyprávěla a to je vše. Nejspíš to bude tím, že kniha byla původně pouze scénář. Některé pasáže vyloženě působily, jakože život v Osvětimi byl vlastně celkem brnkačka - támhle dostanu diamanty od žen z Kanady, tady je vyměním za jídlo a to pak rozdám mezi ostatní lidi. Ale kromě tohoto pro mě otravného zlehčování se mi knížka líbila a nelituji, že jsem si ji přečetla. Je psaná podle příběhu, který někdo skutečně prožil a to určitě nechci shazovat.

14 24.04.2019

Ze začátku jsem z knihy nebyla moc nadšená, přišlo mi, že některé pasáže jsou zbytečně moc popisné. Ale když jsem se prolouskala začátkem, tak mi kniha začala příjemně odsýpat. Líbilo se mi prostředí příběhu, odehrávající se ve světě celebrit, jelikož zavražděná byla světoznámá, nadějná modelka. Kdo byl vrah jsem netušila až do úplného konce a musím říct, že mě hodně překvapilo jak se vše nakonec vyvrbilo.

14 07.03.2019

Knížku jsem si náhodně vydražila v aukci pro kočičí útulek s tím, že i když nebude dobrá, tak peníze za ní poputují alespoň na podporu zvířátek. Ale ona naštěstí dobrá byla!
Ten nápad na zápletku mě moc bavil. Byl originální a okamžitě mě vtáhnul. Nejedná se sice o ten typ thrilleru s extrémně napínavou atmosféru, ale člověka prostě zajímá, co za těmi zdánlivě nevinnými fotografiemi v novinách je.
Myšlenka na to, jak jsou lidé lehce vysledovatelní a předvídatelní, mě maličko zneklidnila a hned jsem začala přemítat nad svými každodenními rutinami. Budu si muset začít dávat víc pozor, na případná "náhodná setkání".
Navíc jsme se nedávno vrátili z Londýna, tudíž mě prostředí Londýnského metra vrátilo ve vzpomínkách zpět na dovolenou a bylo to úplně jako bych příběhem cestovala také.

13 20.02.2024

Poslechnuto jako audiokniha, namluvená Veronikou Kubařovou. A můj názor, že série bude mít sestupnou tendenci se nezměnil ani po poslechnutí třetího dílu. Sice nám do domácnosti přibyla nová postava možné pratety - psychó, ale jinak asi nepřišlo nic nového. Příjemná odreagovačka, ale na víc, jak tři hvězdičky, to nevidím.

13 04.05.2023

(SPOILER) Už jsem se párkrát přesvědčila, že zlatý štítek s označením světový bestseller není zárukou super počtení. Což se mi potvrdilo i tady. Vzhled obálky je takový temně poutavý, tak jsem čekala mrazivý příběh, u kterého se mi bude tajit dech. To se ovšem nedostavilo. Naopak jsem se místy přistihla, jak se uchechtávám nad klíčovými odhaleními zápletky, které měly způsobit u čtenáře wow efekt.
Rozčilovalo mě, ke kolika policejním informacím se Nora jako pouhá zahraniční novinářka dostala. Určitě se člověk prakticky z ulice může dostat do archivní databáze fotografií nalezených neidentifikovaných mrtvých lidí atd. Dále tu na mě působila hodně velkou roli náhoda. Nora různě pobíhá po půlce Anglie, nepřipadá mi, že bychom se nějak přibližovali odhalení případu, ale jdeme se podívat do domova seniorů a světe div se, zrovna tu narazíme na naši hlavní pohřešovanou osobu - mno.
Myslím, že tři hvězdičky jsou tak akorát.

13 26.10.2022

Do této knížky jsem šla s tím, že to nejspíš bude taková trochu slátanina s pár stránkami, vydaná pouze pro to, aby z toho káply zas nějaké ty peníze. No nevím, kde jsem tento předsudek vzala, ale knížka předčila má očekávání a mile mě překvapila.
Byla to taková nenáročná oddychovka, se zajímavým námětem. Hodně mě zaujal popis uvažování psychicky nemocné Azy. Až jsem si kolikrát říkala, že mě to vlastně nikdy nenapadlo přemýšlet, co se takto psychicky nestálému člověku asi může honit hlavou a jak můžou být jeho utkvělé představy skutečné, vtíravé a nekonečné.
Jako další plus vidím i autorovu schopnost vyjadřovat se. Moc se mi líbil jazyk, jakým popisoval vztah Azy a Davise. Kolikrát jsem se u nějakého odstavce zastavila a četla si ho i několikrát za sebou, jak se mi jeho myšlenka líbila.
Hvězdičku strhávám hlavně za to, že jsem se na začátku, než jsem se do knížky dostala, celkem hodně nudila. Ale nějak se to pak najednou přehouplo a já zbytek knížky slupla jako malinu.

⭐️„Říkala, a ne jednou, že roj meteorů se na nebi děje, přestože ho pro mraky nevidíme. Komu záleží na tom, jestli nemůže líbat? Ona vidí skrz mraky.“ (Davis)

⭐️„Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty.“

⭐️„První lásku si pamatujete, protože vám předvede, protože vám dokáže, že můžete milovat a být milování, že nic na světě si člověk nemůže zasloužit, až na lásku, že láska dělá z člověka osobu, a že je v ní jedno jak i proč. Ale pod tím nebem, když vaše ruka spočívá v jeho, tohle všechno ještě nevíte. Nevíte, že v té krabici na stole je ten obraz se spirálou a na něm je zezadu na rámu přilepený lísteček: Ukradl jsem ho pro tebe ještěrce. D.“

⭐️„Díváte se na stejné nebe a on po chvíli řekne: Musím jít, a vy řeknete: Tak nashle, a on řekne: Nashle, Azo, a nikdo neřekne nashle, když tě nechce zase vidět.“

13 11.04.2022

(SPOILER) Zhruba do třičtvrtě knížky jsem si byla jistá, že dám pět hvězdiček - no a pak to začalo jít z kopce a míra uvěřitelnosti začala prudce klesat. To máme jedno zmrtvýchvstání, jednu improvizovanou cestu do Bankoku, jednu extrémně bohatou thajskou babičku, která si naštěstí může dovolit koupit na co si ukáže a každá druhá postava je adoptovaná. Trochu jakoby posledních sto stránek napsal někdo úplně jiný, který se tam snažil napěchovat vše, co šlo. Přitom kdyby autorka tyto "podivnosti" vynechala, tak je to za mě moc hezká, nenucená knížka, kterou jsem si užila.
Co se týče postav, občas mě rozčilovala nelogickost jejich jednání. Julii se navrátí mrtvý, ulhaný manžel a ona s ním zůstane na úkor Kita, kterého do té doby miluje. Kita nezajímá Juliino vysvětlení celé situace, nebere telefony a říká si "Jen buď šťastná miláčku." Ale do Thajska se za ní přiřítí jak na koni se svou bezmeznou láskou.
Každopádně je to moje čtvrtá knížka od této autorky a vím, že jinak se mi její psaní moc líbí. Už se těším, až se pustím do série Sedm sester.

13 12.01.2022

Tak nevím, kde nastala chyba. První díl jsem zhltla za týden, kdežto druhý jsem louskala přes měsíc.
Příběh mi přišel tak nějak bez energie a akce a ani postavy jakoby už neměly čím překvapit. I když vlastně ať nekecám, Nina a její armáda mrtvých mě trošku překvapila, ne že ne. Rozčiloval mě Kaz a jeho neustálé opakování fóbie z jakéhokoliv lidského kontaktu (trošku jako Strikovo stěžování si na bolavou nohu ve Volání kukačky) a štvala mě i Inej, která je děsně loajální a zamilovaná, ale celé dva díly vlastně jenom postává kolem Kaze, sleduje jeho reakce a asi čeká až zahřmí.
Takže moje první kniha v roce 2021 se u mě s úspěchem bohužel moc nesetkala.

13 25.01.2021