Tereza0107
komentáře u knih
Její konec
Shari Lapena
S knížkami Shari Lapeny mám pořád stejný problém. Její vypravěčský styl je na mě trochu moc strohý, kapitoly jsou velice krátké a ještě je pomalu každý druhý odstavec vyprávěn jinou postavou, což mi občas přijde matoucí.
Zároveň mám ráda, když jsou v knize pro čtenáře poskytnuta nějaká vodítka, aby mohl přemýšlet a odhadovat, co se vlastně stalo. Shari Lapena dělá ovšem to, že nám naservíruje velké množství vnitřních monologů postav, z nichž všechny působí nevinně a ani jedna nenaznačí, že by s vraždou měla cokoliv společného. A na závěr, dvacet stránek před koncem, udělá jakoby na oko velký bum, kdy se nám postava, jejíž myšlenky pročítáme skrz celou knížkou odhalí, že za tím vlastně byla celou dobu ona. Na mě osobně toto moc nefunguje, i když autorce nemůžu upřít čtivost a velice zajímavou zápletku, i když zahnanou do takového extrému, že jí vlastně vůbec nevěřím.
Tajemství Barunky Panklové
Helena Sobková
Knížku jsem sice četla delší dobu s přestávkami, ale moc jsem si ji užila. Líbilo se mi, jak spisovatelka nashromáždila informace z různých zdrojů, poté je porovnala, k nějakým se přiklonila a nějaké vyloučila. Vše bylo zdrojově podložené.
Autorka se věnovala i mnoho tématům, která mě opravdu zajímaly. Jak to bylo s nejasným rokem narozením Barbory Panklové a jaké mohly být důvody k uvádění rozličných dat narození? Byla Barbora opravdu spjatá se šlechtou vévodkyň Zaháňských? Dokonce se i dozvídáme něco málo o tom, jaká Božena Němcová skutečně byla a jak události ve svém životě prožívala - autorka nám zde dokládá pasáže ze skutečně dochované korespondence Boženy Němcové a to bylo něco, co mě nesmírně bavilo. Opravdu podařená publikace.
"Jaké mocné, nevyzpytatelné kouzlo - ptám se mnohdy sama sebe - spočívá v jistém člověku, že nás jediný jeho pohled, jediný potisk ruky o všecku sílu připravit může, že chvění jeho hlasu jako třtinou námi zmítá? - Proč pokojně bije srdce, když jeden přítel ruku nám stiskne, proč potisk druhého žár do žil vlévá? - Já poznala moc toho kouzla, a podala se mu bezbranně, s celou vroucností své duše!" (Božena Němcová)
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
Nakonec se mi kniha četla nad očekávání dobře a rychle. Zezačátku jsem bojovala s nechutí, že knížek o českém pohraničí vzniká poslední dobou tolik, že to bude jen další "Rozpůlený dům" nebo "Šikmý kostel" v bledě modrém. Ale ve finále jsem si čtení užila a příběh lidí sudetské vesnice mě bavil.
"Bylo to vlastně absurdní. Ona, která nevěděla dne ani hodiny. Nevěděla, kdy ji odsud s celou rodinou odsunou, kdy jí seberou rodný dům a navždy vyrvou ze života, na který byla zvyklá. Právě ona našla dost síly na to, aby mu teď byla oporou. Život je někdy plný paradoxů."
"Všichni čtyři pak měli pocit, že mezi nimi za těch pár týdnů společného soužití vzniklo nečekané přátelství. Nikterak pevné svými kořeny, ale o to upřímnější. To přátelství vyrostlo ze společného údělu, který obě rodiny nesly. Vzešlo ze zoufalství, z prožitých hrůz, ale také z naděje a lásky. Nemuseli o něm mluvit, nemuseli jej dávat na odiv, přesto ho zřetelně vnímali."
"Kdy tohle všechno pomine? Všichni se tak těšili, až skončí ta zbytečná válka. Těšili se na mír. Těšili se, že se život zase vrátí do starých kolejí. Ale normální život se nevracel. Jako by mezi lidmi pořád stála vysoká zeď, která se nedá překonat. Která je dělí na ty dobré a na ty špatné. Jako za války. Jen se role vyměnily."
Anna Klevská: Královna s tajemstvím
Alison Weir
Jedna z opomíjených královen, o které jsem vcelku nic nevěděla, ale po přečtení se stala mojí oblíbenkyní. Líbilo se mi, že to nejspíše měla v hlavě srovnané, nehnala ji dopředu žádná přehnaná hrdost, víra nebo touha po bohatství a postavení. Zachování chladné hlavy a to, že znala všechny ty odstrašující případy z minulosti, z ní nejspíše udělalo jednu z těch šťastnějších manželek.
Moc jsem si čtení čtvrtého dílu užila. Už mám připravenou Kateřinu Howardovou, i když díky tomu, že Anna byla "první přeživší manželka", tak máme už dopředu drobný spoiler z jejího pohledu.
"Pochopila, že náklonnost nemá s vnějším zjevem nic společného. To lidská povaha si získává srdce druhých. Ani na okamžik si nemyslela, že to je láska, ale zdvořilost, s jakou se k ní její manžel choval a jeho laskavost od základu proměnily její city k němu."
Pověz včelám, že se nevrátím
Diana Gabaldon
Mám přečtenou celou sérii Cizinky a na tento díl jsem se moc těšila. Bohužel ho musím vyhodnotit jako jeden z těch méně zajímavých. Pasáže které jsou zaměřeny na linku Johna Greye jsem jen prolétávala, absolutně mě nebavily. Snad nejvíc se mi líbily popisy obyčejného života na Hřebeni. Účasti v bitvách už jsou hodně ohrané a myslím, že už nemůžou čtenáře ani zaujmout. Za mě tentokrát jen tři hvězdičky.
"Říká se, že když odněkud odjíždíte, neměli byste se otáčet, neboť to nosí smůlu, ale Rachel se bez zaváhání otočila a dívala se. Jamie se díval také, stál uprostřed cesty jako na stráži. Zvedl ruku a ona také, zamávali si.
Když se s někým loučíte, nikdy nevíte, jestli to není naposled. To nejmenší, co můžete udělat, je říci, že máte toho druhého rádi - a ona si přála aby to udělala."
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
Miluju sérii Hunger games, takže Baladu o ptácích a hadech jsem si nemohla nechat ujít, i když mi to trvalo pěkně dlouho, než jsem se k ní dostala. Asi jsem čekala trošku víc, musím říct, že jsem se místy celkem nudila a knížku jsem odkládala. Každopádně bylo super vrátit se do oblíbeného fantasy světa a dozvědět se více o minulosti prezidenta Snowa. Čtyři hvězdičky si knížka ale určitě zaslouží.
Katastrofa na Bílé Desné
Ladislav Žák
Útlá brožurka sice jen pár stránkami, ale zato bohatá na informace a svědectví lidí, které katastrofa protržené přehrady zasáhla. Obsahuje mimo jiné i velké množství fotek, pro vytvoření představy, jak hrozivé následky po sobě voda zanechala. Člověku se až tají dech.
"Krátce po katastrofě jsem si prohlédl zničenou obec. Byl to ošklivý zážitek a všichni jsme byli hluboce otřeseni nad troskami dlouholeté poctivé práce a neúnavného zápasu o zvelebení obce. V neuvěřitelně krátké době proběhlo tak veliké zpustošení. V hromadách nakupeného dřeva a neuvěřitelných trosek ležících vedle řečiště objevují zoufalí lidé strašlivé nálezy. Zde leží dítě, tam žena a někde jen části těl osob doslova rozervaných. Jsou slyšet zoufalé dotazy, neviděls našeho, naši...? Nekonečné minuty nejistoty a zoufalství." (vikář Eduard Gnendiger)
Měli jsme štěstí
Georgia Hunter
S touto knížkou jsem počítala jako s tutovkou, co se mi bude líbit, ale překvapivě se mi celkem špatně četla. Měla jsem hrozný zmatek v postavách, kterých zde bylo asi trilion a všechny se pořád někam stěhovaly a přesouvaly, že jsem ve finále vůbec nevěděla. Asi za to mohlo i velmi časté střídání vypravěčů kapitol.
Byla jsem překvapená, když jsem si na konci přečetla dovětek autorky, že knížka je inspirovaná skutečným osudem její rodiny, za což knížka nabývá na váze a je to až neuvěřitelný příběh s velmi výstižným názvem, protože takový případ štěstí je opravdu ojedinělý.
Zapletený
Emma Chase
Na to, kolik má kniha hodnocení, jsem asi čekala trochu více. Bylo to takové prvoplánové a ohrané. Jak se z největšího sukničkáře a kariéristy široko daleko stane kompletně jiný člověk, v okamžiku kdy zahlédne tu pravou. Od začátku víte, jak vše dopadne a tak od půlky knížky jsem četla už jen ze setrvačnosti, protože nerada nechávám rozečtené knížky.
"Nikdy nic nepředpokládejte, i když si myslíte, že víte všechno, i když jste si jistí, že máte pravdu. Přesvědčte se. Když to neuděláte, může vás to stát tu nejlepší věc, jaká vás v životě potkala."
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Po zaklapnutí každé knížky od autorky se ve mně rozlívá takový zvláštní pocit melancholie. Její příběhy jsou vždy tolik hořkosladké, že ještě nějakou dobu po dočtení, jakoby doznívají.
Moje třetí knížka od paní Mornštajnové a určitě se zařadila na top příčku. Přečteno prakticky na posezení, vůbec nešla odložit. Jen v mém vydání chyběly celkem klíčové 4 stránky, to mě trošku rozladilo :D
Povídej, co vidíš
Joy Fielding
Na to, že polovina knihy je vlastně jen popis vnitřního rozpoložení hlavní postavy, která se snaží vyrovnat se svým postraumatickým syndromem po znásilnění, mě knížka docela vtáhla. Není to sice nic moc napínavého, ale čtyři hvězdičky si zaslouží.
Strach
Jozef Karika
Moje první knížka od Jozefa Karika a WOW, já nestačím zírat. Po dlouhé době knížka s opravdu hororovou atmosférou - no já se bála jak blázen. Cíleně jsem jí četla vždycky ve dne a pro jistotku ještě když byl někdo doma. Autorovi jsem věřila každé slovo, ta zima, pochmurnost a beznaděj z knížky přímo čiší. A ten konec?! Musela jsem si zkontrolovat, jestli mi náhodou někdo nevytrhl nějaké stránky, toto jsem opravdu nečekala. Musím urychleně posehnat nějaké další knížky od pana autora, jsou totiž návykové.
To nejlepší z nás
Nicholas Sparks
Moje druhá kniha od N. Sparkse a pokaždé se přistihnu, že začínám číst s úzkostí, jaká emocionální houpačka mě tentokrát čeká - protože všichni víme, že na konci každé jeho knížky je potřeba mít u sebe minimálně balíček kapesníčků. Začátek jako vystřižený z červené knihovny (mladá láska, rozdělená nemilosrdným osudem a rodinnými vztahy, která se po dvaceti letech znovu setká). Jeden by si myslel, že konec "a žili šťastně až do smrti", je tu zaručen a já si ho samozřejmě celou tu dobu v skrytu duše přála, ale i tak jsem se zatajeným dechem čekala tu bezútěšnou "Sparksovskou ťafku", kterou dostanu, jen jsem nevěděla, z kterého směru přijde. A samozřejmě, že přišla. Ale zároveň všechny linky postav, jejich pohnutky a životní výčitky, do sebe najednou tak hezky zapadly, že to asi přebilo tu sklíčenost, s kterou vždycky dočítám.
"Amanda věděla, že rodiče by zuřili, kdyby se to dozvěděli, ale v té chvíli nezáleželo na ničem jiném, než na hvězdách, jeho teplém těle a na tom, jak něžně ji k sobě tiskl, jako kdyby si nedokázal představit budoucnost bez ní. Jsou takové všechny první lásky?"
"Dal jsem ti ze sebe to nejlepší", řekl jí jednou a ona při každém úderu synova srdce věděla, že přesně tohle skutečně udělal.
Černá kniha českých bestiálních vrahů
Jaromír Slušný
Po zkouknutí seriálu Metoda Markovič: Hojer, jsem se rozhodla ještě se chvíli "vézt na vrahounské vlně" a tak se ke mně dostala černá kniha českých vrahů. Kniha je rozdělena do několika kapitol, každá z nich pojednávajíc o jiném vrahovi/skupině vrahů. Je to takový všeobecný přehled faktů, něco jako delší novinové články. Za mě jsem asi čekala, že autor půjde trochu více do hloubky, ale to by kniha musela být dvakrát tak silná. Ale efekt to na mě samozřejmě mělo. Když člověk čte o tolika obětech, které se prostě jen ocitly ve špatné době, na špatném místě, tak si najednou dvakrát rozmyslí, než se někam vydá večer sám :D
Vždycky je to manžel
Michele Campbell
Od této knížky jsem moc nečekala, ale ono to někdy není na škodu, alespoň má pak čím překvapit. Víc než thriller to bylo spíše rozmotávání psychologických a vztahových propletenců, které si na sebe lidé v průběhu života nabalí, až z nich postupem času není úniku. Dokud pohár trpělivosti nepřeteče a nestrhne s sebou lavinu událostí, která od základu změní nejeden život. Tolik toxických vztahů v jednom příběhu, tady se autorka opravdu vyřádila.
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
Moje druhá knížka od autorky a moje pocity se naprosto shodují s pocity z Kavárny v Kodani. Čtení pro relax, únik z reality, krásné popisy okolního světa, krásná místa, žádný spěch, hodně hygge, znovuobjevení sama sebe, láska - pokud u knížek hledáte nějaké z těchto klíčových slov, tak série od J. Caplinové je právě pro vás.
Daisy Jones & The Six
Taylor Jenkins Reid
Knížku jsem si koupila na základě hodnocení zde a podle doporučení na Reessesbookclub, kde se na ní pěly úplné ódy. Bohužel to nebyl můj šálek čaje.
Hned ze začátku mě zaskočilo, že knížka je psaná formou rozhovorů. Na to jsem si ale po pár kapitolách zvykla a už mi to ani nepřišlo. Asi mi nesedlo to prostředí hudebního průmyslu, drog a alkoholu, které mě až tolik netáhne a nezachránily to ani postavy, ke kterým jsem si kvůli formě vyprávění nezvládla vytvořit téměř žádný vztah.
Jelikož mě knížka moc nebavila, prokousávala jsem se jí celkem dlouho. Jsem zvědavá, jestli se mi nebude více líbit seriálová podoba, na kterou se v blízké době, pro porovnání, chystám.
"Člověk musí druhým věřit ještě předtím, než si to zaslouží. To by jinak nebyla žádná víra, nemyslíte?" (Camilla)
"Láska a pýcha nejdou dohromady." (Camilla)
"Někteří lidé se nikdy nezmění. Máte pocit, že se z nich zblázníte, ale později, když z vašeho života zmizí, právě proto si na ně vzpomenete." (Billy)
"Vášeň je...jako oheň. A oheň je fajn, to ano. Ale člověk je spíš z vody. Vodu potřebujeme k životu. Nepřežijeme bez ní. Rodina byla moje voda. Proto jsem dal přednost vodě. Vždycky bych to udělal. A přál jsem Daisy, aby našla svoji vodu. Protože ode mě ji nemohla dostat." (Billy)
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Po Pomocnici, kterou jsem zhltla za pár večerů, jsem si od autorky samozřejmě musela pořídit i tuto. A opět to bylo super počtení. Kniha extrémně rychle ubíhá, krátké kapitoly vás nutí číst dál a dál, postavy jsou uvěřitelně a barvitě popsané (až tak dobře, že jsem postupem času podezřívala úplně každou postavu a to včetně té toulavé kočky :D ). Jediný můj problém s knížkami od Freidy jsou její závěry - moc na sílu, krkolomné a pro mě celkem neuvěřitelné. Ale i tak dávám plný počet vězdiček.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Už chápu, co na autorce všichni vidí. Je to absolutní oddech, pohlazení na duši a odpoutání se od všední reality. Zároveň na mě knížka působila až zvláštně motivačně a najednou mám potřebu, si jít zabookovat letenky do Kodaně, která mě před přečtením knihy nijak zvlášť nezajímala.
Byly tady, a už nejsou
Haylen Beck (p)
Ani mi to nepřišlo tolik jako thriller, nějaká napínavá atmosféra mě tedy nezasáhla. Nejspíš to bylo tím, že se autorka rozhodla, že čtenáři naservíruje, co se s dětmi stalo, hned od začátku a na stříbrném podnose. Začátek se rozjížděl slibně, pak přišla celkem dlouhá, nezáživná část a konec se pak zase rozjel. Ale na víc jak tři hvězdičky to za mě bohužel není.
