Tereza0107
komentáře u knih
Anna Klevská: Královna s tajemstvím
Alison Weir
Jedna z opomíjených královen, o které jsem vcelku nic nevěděla, ale po přečtení se stala mojí oblíbenkyní. Líbilo se mi, že to nejspíše měla v hlavě srovnané, nehnala ji dopředu žádná přehnaná hrdost, víra nebo touha po bohatství a postavení. Zachování chladné hlavy a to, že znala všechny ty odstrašující případy z minulosti, z ní nejspíše udělalo jednu z těch šťastnějších manželek.
Moc jsem si čtení čtvrtého dílu užila. Už mám připravenou Kateřinu Howardovou, i když díky tomu, že Anna byla "první přeživší manželka", tak máme už dopředu drobný spoiler z jejího pohledu.
"Pochopila, že náklonnost nemá s vnějším zjevem nic společného. To lidská povaha si získává srdce druhých. Ani na okamžik si nemyslela, že to je láska, ale zdvořilost, s jakou se k ní její manžel choval a jeho laskavost od základu proměnily její city k němu."
Pověz včelám, že se nevrátím
Diana Gabaldon
Mám přečtenou celou sérii Cizinky a na tento díl jsem se moc těšila. Bohužel ho musím vyhodnotit jako jeden z těch méně zajímavých. Pasáže které jsou zaměřeny na linku Johna Greye jsem jen prolétávala, absolutně mě nebavily. Snad nejvíc se mi líbily popisy obyčejného života na Hřebeni. Účasti v bitvách už jsou hodně ohrané a myslím, že už nemůžou čtenáře ani zaujmout. Za mě tentokrát jen tři hvězdičky.
"Říká se, že když odněkud odjíždíte, neměli byste se otáčet, neboť to nosí smůlu, ale Rachel se bez zaváhání otočila a dívala se. Jamie se díval také, stál uprostřed cesty jako na stráži. Zvedl ruku a ona také, zamávali si.
Když se s někým loučíte, nikdy nevíte, jestli to není naposled. To nejmenší, co můžete udělat, je říci, že máte toho druhého rádi - a ona si přála aby to udělala."
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
Miluju sérii Hunger games, takže Baladu o ptácích a hadech jsem si nemohla nechat ujít, i když mi to trvalo pěkně dlouho, než jsem se k ní dostala. Asi jsem čekala trošku víc, musím říct, že jsem se místy celkem nudila a knížku jsem odkládala. Každopádně bylo super vrátit se do oblíbeného fantasy světa a dozvědět se více o minulosti prezidenta Snowa. Čtyři hvězdičky si knížka ale určitě zaslouží.
Katastrofa na Bílé Desné
Ladislav Žák
Útlá brožurka sice jen pár stránkami, ale zato bohatá na informace a svědectví lidí, které katastrofa protržené přehrady zasáhla. Obsahuje mimo jiné i velké množství fotek, pro vytvoření představy, jak hrozivé následky po sobě voda zanechala. Člověku se až tají dech.
"Krátce po katastrofě jsem si prohlédl zničenou obec. Byl to ošklivý zážitek a všichni jsme byli hluboce otřeseni nad troskami dlouholeté poctivé práce a neúnavného zápasu o zvelebení obce. V neuvěřitelně krátké době proběhlo tak veliké zpustošení. V hromadách nakupeného dřeva a neuvěřitelných trosek ležících vedle řečiště objevují zoufalí lidé strašlivé nálezy. Zde leží dítě, tam žena a někde jen části těl osob doslova rozervaných. Jsou slyšet zoufalé dotazy, neviděls našeho, naši...? Nekonečné minuty nejistoty a zoufalství." (vikář Eduard Gnendiger)
Měli jsme štěstí
Georgia Hunter
S touto knížkou jsem počítala jako s tutovkou, co se mi bude líbit, ale překvapivě se mi celkem špatně četla. Měla jsem hrozný zmatek v postavách, kterých zde bylo asi trilion a všechny se pořád někam stěhovaly a přesouvaly, že jsem ve finále vůbec nevěděla. Asi za to mohlo i velmi časté střídání vypravěčů kapitol.
Byla jsem překvapená, když jsem si na konci přečetla dovětek autorky, že knížka je inspirovaná skutečným osudem její rodiny, za což knížka nabývá na váze a je to až neuvěřitelný příběh s velmi výstižným názvem, protože takový případ štěstí je opravdu ojedinělý.
Zapletený
Emma Chase
Na to, kolik má kniha hodnocení, jsem asi čekala trochu více. Bylo to takové prvoplánové a ohrané. Jak se z největšího sukničkáře a kariéristy široko daleko stane kompletně jiný člověk, v okamžiku kdy zahlédne tu pravou. Od začátku víte, jak vše dopadne a tak od půlky knížky jsem četla už jen ze setrvačnosti, protože nerada nechávám rozečtené knížky.
"Nikdy nic nepředpokládejte, i když si myslíte, že víte všechno, i když jste si jistí, že máte pravdu. Přesvědčte se. Když to neuděláte, může vás to stát tu nejlepší věc, jaká vás v životě potkala."
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Po zaklapnutí každé knížky od autorky se ve mně rozlívá takový zvláštní pocit melancholie. Její příběhy jsou vždy tolik hořkosladké, že ještě nějakou dobu po dočtení, jakoby doznívají.
Moje třetí knížka od paní Mornštajnové a určitě se zařadila na top příčku. Přečteno prakticky na posezení, vůbec nešla odložit. Jen v mém vydání chyběly celkem klíčové 4 stránky, to mě trošku rozladilo :D
Povídej, co vidíš
Joy Fielding
Na to, že polovina knihy je vlastně jen popis vnitřního rozpoložení hlavní postavy, která se snaží vyrovnat se svým postraumatickým syndromem po znásilnění, mě knížka docela vtáhla. Není to sice nic moc napínavého, ale čtyři hvězdičky si zaslouží.
Strach
Jozef Karika
Moje první knížka od Jozefa Karika a WOW, já nestačím zírat. Po dlouhé době knížka s opravdu hororovou atmosférou - no já se bála jak blázen. Cíleně jsem jí četla vždycky ve dne a pro jistotku ještě když byl někdo doma. Autorovi jsem věřila každé slovo, ta zima, pochmurnost a beznaděj z knížky přímo čiší. A ten konec?! Musela jsem si zkontrolovat, jestli mi náhodou někdo nevytrhl nějaké stránky, toto jsem opravdu nečekala. Musím urychleně posehnat nějaké další knížky od pana autora, jsou totiž návykové.
To nejlepší z nás
Nicholas Sparks
Moje druhá kniha od N. Sparkse a pokaždé se přistihnu, že začínám číst s úzkostí, jaká emocionální houpačka mě tentokrát čeká - protože všichni víme, že na konci každé jeho knížky je potřeba mít u sebe minimálně balíček kapesníčků. Začátek jako vystřižený z červené knihovny (mladá láska, rozdělená nemilosrdným osudem a rodinnými vztahy, která se po dvaceti letech znovu setká). Jeden by si myslel, že konec "a žili šťastně až do smrti", je tu zaručen a já si ho samozřejmě celou tu dobu v skrytu duše přála, ale i tak jsem se zatajeným dechem čekala tu bezútěšnou "Sparksovskou ťafku", kterou dostanu, jen jsem nevěděla, z kterého směru přijde. A samozřejmě, že přišla. Ale zároveň všechny linky postav, jejich pohnutky a životní výčitky, do sebe najednou tak hezky zapadly, že to asi přebilo tu sklíčenost, s kterou vždycky dočítám.
"Amanda věděla, že rodiče by zuřili, kdyby se to dozvěděli, ale v té chvíli nezáleželo na ničem jiném, než na hvězdách, jeho teplém těle a na tom, jak něžně ji k sobě tiskl, jako kdyby si nedokázal představit budoucnost bez ní. Jsou takové všechny první lásky?"
"Dal jsem ti ze sebe to nejlepší", řekl jí jednou a ona při každém úderu synova srdce věděla, že přesně tohle skutečně udělal.
Černá kniha českých bestiálních vrahů
Jaromír Slušný
Po zkouknutí seriálu Metoda Markovič: Hojer, jsem se rozhodla ještě se chvíli "vézt na vrahounské vlně" a tak se ke mně dostala černá kniha českých vrahů. Kniha je rozdělena do několika kapitol, každá z nich pojednávajíc o jiném vrahovi/skupině vrahů. Je to takový všeobecný přehled faktů, něco jako delší novinové články. Za mě jsem asi čekala, že autor půjde trochu více do hloubky, ale to by kniha musela být dvakrát tak silná. Ale efekt to na mě samozřejmě mělo. Když člověk čte o tolika obětech, které se prostě jen ocitly ve špatné době, na špatném místě, tak si najednou dvakrát rozmyslí, než se někam vydá večer sám :D
Vždycky je to manžel
Michele Campbell
Od této knížky jsem moc nečekala, ale ono to někdy není na škodu, alespoň má pak čím překvapit. Víc než thriller to bylo spíše rozmotávání psychologických a vztahových propletenců, které si na sebe lidé v průběhu života nabalí, až z nich postupem času není úniku. Dokud pohár trpělivosti nepřeteče a nestrhne s sebou lavinu událostí, která od základu změní nejeden život. Tolik toxických vztahů v jednom příběhu, tady se autorka opravdu vyřádila.
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
Moje druhá knížka od autorky a moje pocity se naprosto shodují s pocity z Kavárny v Kodani. Čtení pro relax, únik z reality, krásné popisy okolního světa, krásná místa, žádný spěch, hodně hygge, znovuobjevení sama sebe, láska - pokud u knížek hledáte nějaké z těchto klíčových slov, tak série od J. Caplinové je právě pro vás.
Daisy Jones & The Six
Taylor Jenkins Reid
Knížku jsem si koupila na základě hodnocení zde a podle doporučení na Reessesbookclub, kde se na ní pěly úplné ódy. Bohužel to nebyl můj šálek čaje.
Hned ze začátku mě zaskočilo, že knížka je psaná formou rozhovorů. Na to jsem si ale po pár kapitolách zvykla a už mi to ani nepřišlo. Asi mi nesedlo to prostředí hudebního průmyslu, drog a alkoholu, které mě až tolik netáhne a nezachránily to ani postavy, ke kterým jsem si kvůli formě vyprávění nezvládla vytvořit téměř žádný vztah.
Jelikož mě knížka moc nebavila, prokousávala jsem se jí celkem dlouho. Jsem zvědavá, jestli se mi nebude více líbit seriálová podoba, na kterou se v blízké době, pro porovnání, chystám.
"Člověk musí druhým věřit ještě předtím, než si to zaslouží. To by jinak nebyla žádná víra, nemyslíte?" (Camilla)
"Láska a pýcha nejdou dohromady." (Camilla)
"Někteří lidé se nikdy nezmění. Máte pocit, že se z nich zblázníte, ale později, když z vašeho života zmizí, právě proto si na ně vzpomenete." (Billy)
"Vášeň je...jako oheň. A oheň je fajn, to ano. Ale člověk je spíš z vody. Vodu potřebujeme k životu. Nepřežijeme bez ní. Rodina byla moje voda. Proto jsem dal přednost vodě. Vždycky bych to udělal. A přál jsem Daisy, aby našla svoji vodu. Protože ode mě ji nemohla dostat." (Billy)
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Po Pomocnici, kterou jsem zhltla za pár večerů, jsem si od autorky samozřejmě musela pořídit i tuto. A opět to bylo super počtení. Kniha extrémně rychle ubíhá, krátké kapitoly vás nutí číst dál a dál, postavy jsou uvěřitelně a barvitě popsané (až tak dobře, že jsem postupem času podezřívala úplně každou postavu a to včetně té toulavé kočky :D ). Jediný můj problém s knížkami od Freidy jsou její závěry - moc na sílu, krkolomné a pro mě celkem neuvěřitelné. Ale i tak dávám plný počet vězdiček.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Už chápu, co na autorce všichni vidí. Je to absolutní oddech, pohlazení na duši a odpoutání se od všední reality. Zároveň na mě knížka působila až zvláštně motivačně a najednou mám potřebu, si jít zabookovat letenky do Kodaně, která mě před přečtením knihy nijak zvlášť nezajímala.
Byly tady, a už nejsou
Haylen Beck (p)
Ani mi to nepřišlo tolik jako thriller, nějaká napínavá atmosféra mě tedy nezasáhla. Nejspíš to bylo tím, že se autorka rozhodla, že čtenáři naservíruje, co se s dětmi stalo, hned od začátku a na stříbrném podnose. Začátek se rozjížděl slibně, pak přišla celkem dlouhá, nezáživná část a konec se pak zase rozjel. Ale na víc jak tři hvězdičky to za mě bohužel není.
Alenka v kraji divů… a za zrcadlem
Lewis Carroll (p)
Myslela jsem si, že s Alenkou nemůžu šlápnout vedle, protože filmovou verzi této pohádky miluju, ale očividně jsem se spletla. Knižní verze se mi ukrutně vlekla, vůbec mě nebavila a do čtení jsem se musela vyloženě nutit. Docela zklamáníčko.
Někdo tě vidí
Clare Mackintosh
Knížku jsem si náhodně vydražila v aukci pro kočičí útulek s tím, že i když nebude dobrá, tak peníze za ní poputují alespoň na podporu zvířátek. Ale ona naštěstí dobrá byla!
Ten nápad na zápletku mě moc bavil. Byl originální a okamžitě mě vtáhnul. Nejedná se sice o ten typ thrilleru s extrémně napínavou atmosféru, ale člověka prostě zajímá, co za těmi zdánlivě nevinnými fotografiemi v novinách je.
Myšlenka na to, jak jsou lidé lehce vysledovatelní a předvídatelní, mě maličko zneklidnila a hned jsem začala přemítat nad svými každodenními rutinami. Budu si muset začít dávat víc pozor, na případná "náhodná setkání".
Navíc jsme se nedávno vrátili z Londýna, tudíž mě prostředí Londýnského metra vrátilo ve vzpomínkách zpět na dovolenou a bylo to úplně jako bych příběhem cestovala také.
Kopírák
Sam Holland
Na Kopíráka jsem byla opravdu zvědavá, protože jsem na něj od mnoha booktooberek slyšela pět samou chválu. Tak jsem se tedy nechala zinfluencovat a pořídila jsem si ho. A nemůžu říct, že by to bylo nějak špatné. Příběh se četl jedním dechem, postavy mi sedly a nenudily mě, zápletka s vrahem, který kopíruje nechvalně známé sériové zabijáky byla také super. Ale u thrillerů mi celkový dojem většinou pokazí nereálný závěr. A nejinak tomu bohužel bylo i tady. Proč tolik překombinovanosti? Za to ta jedna hvězdička dolů.
