Tereza0107 komentáře u knih
Musím říct, že knížka mě opravdu překvapila, tohle snad nemělo ani žádný příběh. :D Celá knížka je pouze o jednom, všichni jsou svolní ke všemu a s každým, zábrany zde neexistují. Celkem by mě zajímalo, jak byla povídka ve své době přijata. Jako by autorovým hlavním cílem bylo co nejvíce šokovat čtenáře.
Mě tedy 1. díl ze série o Fabianu Riskovi nikterak nenadchnul, spíš jsem se do čtení musela přemlouvat. Ani postavy to zde nezachránili, přišlo mi, že se je autor čtenáři ani nesnažil nijak zvlášť přiblížit. Další díly si asi nechám ujít.
Děti Anglie - aktuálně téměř nesehnatelná knížka - a proto, když jsem ji uviděla v nabídce jednoho antikvariátu, musela jsem ji mít. Knihy od A.Weirové se mi osvědčily a zatím jsem nenarazila na žádnou, jejíž čtení bych si neužila.
Tentokrát se dozvídáme více o životě potomků Jindřicha VIII, kteří po jeho smrti všichni postupně nastoupili na trůn. Nejvíce prostoru je zde věnováno Edwardovi a Marii. Kniha končí nástupem Alžběty na britský trůn, takže předpokládám, že její vláda bude popsána v nějaké další knize.
Jelikož jsem se o období po smrti Jindřicha VIII. nijak extra nezajímala, překvapilo mě, jak nejistá a proměnlivá doba to byla a to hlavně z pohledu víry a náboženství. Kolikrát jsem si říkala, že v tom množství vyhlášek a neustálých změn, aby se čert vyznal.
"Si Deus est pro nobis, quis contra nos? Když je Bůh na naší straně, kdo je proti nám?" (Marie Tudorovna)
Poslechnuto jako audiokniha a ač zde na databázi má vysoké hodnocení, mě bohužel nijak nenadchla. Vlastně jsem se u nějakých pasáží celkem nudila a nijak zvlášť mě nezajímalo, kdo muže z chatrče zabil. Tak nevím, jestli pro mě bude tato detektivní série ta pravá ořechová. Dám šanci ještě dalšímu dílu a uvidím.
Tak to byla jízda. Už celkem dlouho se mi nestalo, abych knížku zhltla za 2 dny. Ale tato kniha nešla zaboha odložit a musela jsem číst v každé volné chvíli.
Přesně takovouto atmosféru plnou nečekaných (ale uvěřitelných) zvratů a napnutého očekávání, co se z jaké postavy nakonec vyvine, miluju.
Komu se líbila od B.A. Paris "Za zavřenými dveřmi", které mě osobně zas tolik neoslnila, tak po knize skočte, protože Pomocnice je za mě o pár levelů výše. Dokonce i mrazení a husina se se dostavily. A ta krásná obálka?
Hodnocení pět hvězdiček a už se těším, jestli od autorky vyjde i něco dalšího!
Když jsem si přečetla první větu v anotaci knížky - "Příběh lásky mezi slovenskou židovkou a nacistou z Osvětimi inspirovaný skutečnými událostmi...", tak jsem trochu očekávala jen další tuctovku z prostředí koncentračního tábora. Ale kniha mě nakonec hodně vtáhla a dobře se četla. Sice mě trochu otravovaly často se opakující myšlenky hlavních protagonistů, ale nic co by se nedalo snést.
Líbila se mi snaha autora vykreslit "tvárnost jednotlivce", když je dostatečně dlouho pod vlivem okolní společnosti. Postupné změny Franzova náhledu a přístupu k životu byly opravdu uvěřitelné.
Na plný počet hvězdiček mi to sice nepřišlo, ale čtyři hvězdičky si knížka určitě zaslouží.
(SPOILER) Miluju tuhle sérii šesti tudorovských královen a Jindřichova třetí manželka tomu není výjimkou. Moc se mi líbí, jak na sebe jednotlivé díly navazují, prolínají se a doplňují se vždy o další perspektivu, která se mění na základě toho, v jakém prostředí daná manželka vyrůstala, v jaké víře a pro jaké postavení byla vychovávána, či jakou měla povahu a životní hodnoty. Čím dál se posouváme v Jindřichově životě, tím méně toho vím, takže je to pro mě stále zajímavější. Byla jsem opravdu překvapená, jak málo času Jana vlastně měla na to, vychutnat si svůj "triumf", postavení anglické královny a matky tak dlouze očekávaného a vymodleného, mužského dědice trůnu.
A opět, moje představivost jede na plné obrátky. Co by bylo kdyby..? Jak by se Jindřichův a Janin příběh odvíjel dál, kdyby Jana tak brzy po porodu nezemřela? Našel by Jindřich svůj šťastný konec s milovanou ženou a pocitem, že zajistil své nástupnictví?
No nic, je třeba vyrazit do knihkupectví a posehnat Annu Klevskou.
(SPOILER) Moje druhá knížka od autorky, tentokrát poslechnuta jako audiokniha, která mě utvrdila v tom, že se ze mě fanynka Shari Lapeni nejspíše nestane.
Jak v "Manželé odvedle", tak v "Někdo cizí v domě", mi hodně chybělo napětí, což je dle mého způsobeno hlavně tím, že nás autorka připraví o ten mocný moment mrazivého odhalení. Postava nám totiž na sebe všechno vyzradí sama a to ještě hned skoro na začátku knihy. To přeci úplně zkazí napínavou atmosféru, když Marco cca ve třetí kapitole propálí, že svou dceru unesl z domu on.
A to raději ani nezmiňuji tu absolutně zbytečnou a otravnou poslední kapitolu.
Moje třetí knížka od Darcy Coates, tentokráte poslechnuta jako audiokniha a celkem jsem si ji užila, i když nevím, jestli bych ji klasifikovala jako horor. Je sice pravda, že když jsem ji poslouchala po setmění sama doma, tak jsem si šla raději zkontrolovat, jestli mám pořádně zamčené dveře, ale já jsem všeobecně strašpytel, takže to není moc směrodatné.
Hvězdičku strhávám za ten konec, který mi celkový dojem z knihy spíše pokazil. To jak se vše vyřešilo mi nepřišlo moc pravděpodobné a věrohodné. Ale nebudu spoilerovat, posuďte sami.
Hezká knížka, do které jsem se pustila hlavně z důvodu autorčina působení ve Stardance, kde si svým milým vystupováním získala mé sympatie.
Mé pocity z poslechu jsou takové smíšené, občas asi trošku protichůdné. Těšila jsem se hlavně, že se dozvím něco víc z takového toho každodenního života farářky. Toho se mi ovšem dostalo jen pomálu. Ale zase některé pasáže byly popsané tak hezky s nadhledem a humorem, že mi to nedalo a musela jsem se zasmát - třeba kapitola na poště.
Čeho mi tam naopak přišlo až moc, bylo duševní samomluvy. U některých pasáží, namluvených paní Kostkovou, jsem se vyloženě nudila a měla tendenci přeskakovat. Ale když přišlo ke kázáním, namluveným reálným hlasem paní farářky, tak to bylo úplně jiné kafe. Ten její neskutečně uklidňující, pro mě až hypnotizující hlas s krásným přednesem, v kapitole "Kázání vánoční vigilie v pravou půlnoc", byl pro mě opravdu zážitkem. Až do té míry, že jsem zatoužila po účasti na jednom z jejích vánočních kázání. To musí být přímo pohádkové.
Jsem upřímně zvědavá i na autorčinu druhou knížku, která momentálně vychází. Určitě si také přečtu.
"Advent znamená věřit ve světlo, i když nás zatím obklopuje tma."
"Vidí nás svět, když si zakryjeme oči? Vidí nás země, když ji slepí devastujeme a jejích darů si nevážíme? Vidí. Vidí a pláče."
"Jak dokončit práci na celý měsíc během několika minut? Sníst naráz celý čokoládový adventní kalendář."
Úterý 11.prosince 14:02:
"Vole já už tady čekám přes 2000 let", praví kdosi komusi ve frontě na poště. Zpozorním, zdali to není Pán. Není to Pán. Teda asi.
Poslechnuto jako audiokniha. Samozřejmě jsem si předem nevšimla, že se jedná o druhý díl, ale naštěstí na sebe knihy nenavazovaly, takže to tolik nevadilo.
Od autora jsem četla už dvě knížky a po dočtení mám pokaždé stejný pocit - celkem dobré, ale žádné wau. Místy napínavé, místy celkem nudné a zdlouhavé. 4 hvězdičky by mohly být adekvátní.
Knížku jsem začala číst, na doporučení mojí mamky, protože z ní byla nadšená. Ze začátku jsem si říkala, že asi nebudeme sdílet stejný názor, protože ta politická část s Avery mě moc nebavila. Když se však kapitoly překlopily do pohledu Rill a my se ocitly plující s celou její nomádí rodinou na Arkádii, tam mě příběh chytil.
Nestačila jsem zírat, co bylo v té době v Americe možné. Sice jsem četla knihu od K. Rimmerové Utajená dcera, která věnuje podobnému tématu, v trochu jiném kontextu, ale únosy dětí, od milujících rodin, z důvodu aby bylo dostatečné množství "zboží k výběru" pro bohaté a vlivné lidi, to je úplně jiné kafe.
Líbilo se mi, že rozuzlení zápletky nebylo tolik sluníčkové, tudíž působilo realisticky. Autorka však mohla ještě před únosem dětí pověnovat trochu více prostoru vytvoření vztahu Rill a Silase, protože takhle mi ta jejich "první velká láska", jak ji později popsala May, nepřišla tolik věrohodná.
Každopádně knížku doporučuji, líbila se mi moc, moc, moc.
"Odmlčí se, jako by už k tomu nechtěl nic víc říkat, ale v jeho očích se zrcadlí můj vlastní strach. Neseme si vinu za hříchy přechozích generací? A pokud ano, uneseme tíhu toho břemene?"
"Je zvláštní, jak lidé považují za správné to, na co jsou zvyklí, dokonce i když je to špatné."
"Co si hlava nepamatuje, to zůstane v srdci. Láska je to nejsilnější pouto ze všech. Silnější než cokoliv jinýho. Vemte svojí babičku za slečnou May. Srdce bude vědět. Srdce vždycky ví, koho miluje."
"Bez ohledu na to, jak moc milujeme melodii minulých dnů nebo si představujeme písně těch budoucích, tančit musíme na hudbu dneška, nebo navždy ztratíme krok a budeme se potácet za zvuku něčeho, co se pro tu chvíli nehodí."
"Lidé nám nevstupují do života náhodou. Žena nemusí dovolit, aby její minulost určovala její budoucnost. Jestli chce, může tančit na novou hudbu. Na svou vlastní. A aby tu melodii zaslechla, musí přestat mluvit. Tím myslím, sama k sobě. Vždycky se samy sebe snažíme přesvědčit o všem možném."
Poslechnuto jako audiokniha. Knížka mi přišla fajn, zajímavé informace a takový letmý nástin vztahů v císařské rodině. Asi by mi nevadilo, kdyby autor šel více do hloubky, protože takhle to působilo jen tak letem světem.
I druhý díl z tudorovské ságy jsem přečetla jedním dechem. Když jsem jsem ve čtení přecházela z Kateřiny na Annu, měla jsem pocit, že Annu budu muset logicky celou knihu absolutně nesnášet. Zaškatulkovala jsem si ji jako mrchu, kvůli které Kateřina musela projít vším svým utrpením a ponížením.
Ne nadarmo se říká, že každá mince má dvě strany. Autorka dokázala historické události podat natolik přehledně, že do sebe opravdu vše začne zapadat a pohnutky postav dávat větší smysl.
Škoda jen, že se dle dovětku autorky zachovalo tak málo písemných zdrojů o tom, jaký byl Anny skutečný charakter, protože mi to i po dočtení knihy leží v hlavě.
Opravdu Jindřicha vlastně nemilovala a podstoupila celou tuhle "tragikomedii" nad kterou zůstával stát rozum půlce světa, jen kvůli moci, vlivu a postavení? Opravdu byla do určité chvíle tak dobrá manipulátorka, že si vzdělaného a pokrokového Jindřicha, dokázala tolik let vodit? Jaká to musela být rána, když její obrovský vliv přestal na krále platit a jako blesk z čistého nebe se najednou ocitla v hlavní roli vykonstruovaného procesu, s tak nechvalně známým koncem.
Musím říct, že bych si velmi ráda přečetla celý příběh i z Jindřichové strany. Co se mu honilo hlavou, že místo dalšího zapuzení manželky, které by tentokrát bylo relativně jednoduché, se rozhodl pro tak brutální řešení? Byl opravdu přesvědčen, že mu Anna se spoluobviněnými muži skutečně zahýbá nebo to byla jen záminka?
Jsem opravdu zvědavá na Janu Seymourovou a její pohled na celou "královu věc.
⭐️Anna ležela a tiše plakala. Takhle to nemělo být. Co její sny o moci a vládě ctnostných žen? Všechno to byla iluze závislá na vůli mužů. Protože když na to přišlo, závisela moc pouze na tom, že ženu nezklame vlastní tělo.
⭐️"Někdy si říkám, co se to s námi stalo. Kde jsme jeden druhého ztratili?", povzdechl si.
Poslechnuto jako audiokniha. Vyprávění lidí, kteří unikli z KLDR bylo opravdu zajímavé a děsivé. Mnoho různých příběhů z odlišných vrstev společnosti, které člověka nutí si udělat zase maličko jiný obrázek o tom, jak se v KLDR vlastně žije. Poučné.
(SPOILER) Na tuhle tudorovskou ságu jsem se moc těšila a první díl mě nezklamal. Nevím proč jsem měla Kateřinu Aragonskou zafixovanou jako takovou upjatou, "neslanou nemastnou" královnu, která se ploužila po zámku v černém šatu a s křížem na krku. Opak je pravdou - z románu vystoupila silná, zásadová, vášnivá, nezlomná a zbožná plavovlasá Španělka, která si šla za tím, v co věřila a byla rozhodnutá neustoupit ani o píď čemukoliv, co by se příčilo bohu a jejímu svědomí. Až jsem si kolikrát říkala, kolika těžkostí by si ušetřila, kdyby se podvolila a šla Jindřichovi z cesty. A vlastně celkově mě ta nepřízeň Kateřinina osudu, kdy by stačilo, aby se třeba jen jediná věc odehrála odlišně a tím by se nejspíše nikdy nespustilo to nechvalně známé krvavé domino, fascinovala. Zůstal by Jindřich milujícím manželem, kdyby alespoň jeden z jejich narozených synů přežil? Změnila by se i přesto jeho povaha? Přišla by pak na scénu vůbec nějaká Anna Boleynová? A i kdyby přišla, dokázala by u krále takto veřejně získat tak obrovský vliv? A takto bych mohla pokračovat dál a dál.
⭐️"Kate, já nechci být dnes v noci sám," pronesl naříkavě.
Nechtěla ho - ne když byl v myšlenkách u Anny - ale byl to její muž... Dojalo ji, že se na ni obrátil, když potřeboval útěchu. Dnes v noci bude vidět v tom statečném, mocném muži, jenž jí teď v mnoha ohledech připadal cizí, mladého chlapce, nedotčeného životem, jakým býval kdysi.
Ovinula mu paži kolem krku a přitiskla si ho k sobě. A on se k ní přitiskl - ne jako milenec, ale jako ztracená duše. Byl jí tak blízko a přece tak vzdálený, a jí ho bylo hluboce líto - jich obou.
⭐️Odmlčela se, aby popadla dech. Úsilí, jež vynaložila na diktování dopisu bylo takřka nad její síly. Přesto se přiměla jej dokončit. "Uzavři list takto, Elizo: " A nakonec slavnostně prohlašuji, že mé oči po vás touží víc, než o čemkoliv jiném."
Eliza vyhlédla, oči zalité slzami. "Mám vám pomoct s podpisem paní?"
"Ano."
Kniha se mi moc líbila, divím se, že o ní není více slyšet. Má krásnou obálku, která člověka hned zaujme a uvnitř se skrývá příběh vesnice, ležící v Sudetském pohraničí, kde večer uleháte s klidným srdcem jako horal a následující ráno se vzbudíte budťo jako Čech, nebo jako Němec - a nic mezitím neexistuje. Jsou zde vidět těžké životní volby, které museli lidé pod nátlakem tehdejší doby činit a až čas vykrystalizoval, jestli se rozhodli správně a jestli dokážou žít se svým svědomím. Ale to už nebylo nic naplat, s následky se musel vypořádat již každý po svém.
Knížka se mi sice četla pomaleji, ale moc jsem si jí užila a doporučuji.
Poslechnuto jakou audiokniha a tím, že jsem si nepřečetla anotaci, jsem byla trošku zaskočena, že Jozova Hanule je relativně krátká novela, vyprávěná takovým pro mě až moc stručným stylem. Někdy dávno jsem viděla i film Želary a na základě toho jsem očekávala srdceryvný alespoň pětisetstránkový román.
Knížka je to milá, poslouchala se dobře, prostředí a historická doba malé horské vesničky za druhé světové války, byly více než zajímavé. Postupný vývoj čistého, láskyplného vztahu mezi Jozem a Hanulí, který se z počátku zdál absolutně nemyslitelný a plynul ze vzájemné úcty, respektu a něhy mě dojímal. Třeba si časem přečtu i další novely z tohoto želarského cyklu.
⭐️"Vypravuj něco, Jozo. Vypravuj mi, co ti povídala maminka."
Díval se na mě zaskočen. "Většinou pohádky."
"Vypravuj pohádku."
Bylo to v dálce, jako všechno, co mi kdy řekl. Dotýkalo se to současnosti jen v magickém předělu, kde všechny světy splývaly v jeden. Dospělý muž vyprávěl pohádku dospělé ženě, v noci před jejich sňatkem, u kachlových kamen, při vůni bylinného čaje."
Krasojezdkyně se mi asi nelíbila tolik, jako autorky předchozí knížky. První půlka se mi vyloženě táhla, asi proto jsem ji četla tak dlouho a za to také ta jedna hvězdička dolů. Druhá půlka knížky to naštěstí vylepšila. Přibylo něco málo děje a to už se knížka dočetla skoro sama.
Ani postavy si mě tentokrát moc nepřitáhly, Sarah mě místy svými reakcemi až vytáčela a ještě navíc jsem se pořád bála, aby se hlavně něco nestalo tomu koni.
⭐️"Myslím, že kdo se stane jezdcem, tomu narostou křídla."
Moje druhá knížka Colleen Hooverové a mám z ní podobné pocity jako z "Námi to končí". Hrozně dobře se to čte, ani se nenadějete a jste na konci. Postavy jsou dobře vykreslené a tím pádem si s nimi rychle utvoříte vztah. Příběh se odehrává v moc příjemném, ostrovním, prázdninovém prostředí, tudíž se psychicky připravte na samou pláž, grilovačku, plážové ohníčky a hlavně letní lásky.
U čeho se vždycky přistihnu se maličko "xiftit" (i když bych řekla, že jsem velikým milovníkem happyendů), je ta sluníčková naivita na konci, která mi přišla hodně nepravděpodobná. Za to ta jedna hvězdička dolů. No, nebudu spoilerovat, posuďte sami.