Tereza0107
komentáře u knih
Člověk v kočičím světě
Klára Nevečeřalová Vodičková
Mile napsaná knižní jednohubka, od které jsem čekala více tréninkový obsah, ale vyklubal se z toho spíše takový sympatický pokec o našich kočičích miláčcích.
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Tak tato knížka pro mě byla opravdu překvapením. Napínavá, strašidelná, záhadná a do poslední chvíle jsem netušila, jak se zápletka nakonec vyvrbí. Místy mi sice přišla až trochu moc natahovaná, za to ubírám půl hvězdičku, ale jinak je pro mne vítaným objevem nové české autorky. Určitě si přečtu i nějakou další její knihu. Kdo má rád Jozefa Kariku, tak tady se myslím najde.
Esterčini otcové
Hana Radulić
Nejprve jsem měla pocit, že mi relativně stručný styl vyprávění moc nesedl, ale v průběhu čtení se to zlepšilo. Příběh byl moc dojemný, ten konec mě samozřejmě úplně rozsekal. Není nic lepšího, než si v jednu hodinu ráno pobrečet v posteli.
Hotel 69
Sonia Rosa
Tuto knížku jsem našla, při akci "rozdáváme letní čtení Knihy Dobrovský". No kdybych za ní zaplatila, tak bych řekla, že to byly vcelku vyhozené peníze. Knížka vám nic nedá, příběh nijaký, protkaný různě poskládanými krátkými příběhy lidí na pokojích hotelu 69.
Jizvy jako křídla
Erin Stewart
To byla tak hezká knížka. Když jsem si přečetla, že se jedna o YA román, tak se má očekávání rapidně snížila. Ale to, že mě knížka odrovná svým originálním a silným příběhem, to jsem opravdu nečekala.
Ava, šestnáctiletá dívka, která přežila požár, ve kterém tragicky uhořela skoro celá její rodina a ona z něj vyvázla s obrovskými jizvami jak na těle, tak na duši, se snaží zapojit zpět do běžného teenagerského života.
Knížka ve mně vzbudila tolik emocí. Naprosto jsem si zamilovala hlavní hrdinky, které se i přes otřesnou nepřízeň osudu nevzdaly a rozhodly se s humorem sobě vlastní najít své "nové normálno". Černý humor Piper, pomocí kterého se snažila alespoň trochu povznést nad situací, mě byl ohromně sympatický a v momentě, kdy přehrávala Avě její "ohnivý playlist" s písničkou "This girl is on fire", jsem se opravdu nepokrytě zasmála.
Komu se líbily "Hvězdy nám nepřály", tak určitě neváhejte s přečtením.
Opuštěný dům
Mirka Skočílková
Knížka má tak hezkou a milou obálku, která přímo vybízí k přečtení. Vůbec jsem nevěděla, co od příběhu čekat. Popravdě jsem očekávala nějaký mysteriózní příběh ve stylu "Prokletí Schwartzovy vily", ale to jsem se tedy spletla.
Je to takový melancholicky protkaný, pomalu plynoucí příběh hlavní hrdinky, která si ve svém dosavadním životě zažila své a po nějaké době truchlení se snaží dostat zpátky do života a najít znovu smysl, pro co ráno vstávat z postele. Maličko mě tam vadila linka "osudové lásky" Aničky a Olivera, které se za mě autorka mohla více pověnovat a rozvinout ji, protože jsem jí vlastně vůbec nevěřila. Takové to "jen co spatřila jeho pohled, ve kterém se zračila stejná bolest, kterou ona sama poznala a téměř okamžitě, se do něj zamilovala" nemám ráda. Nepřijde mi to reálné.
Ale jinak jsem moc ráda, že jsem objevila novou českou autorku, od které se těším, až si opět něco přečtu.
"Dnes jsem slyšela mnoho přání a chytrých slov, ale já to své mám v srdci už dlouho. Žádné dítě na zemi nesmí být nešťastné. Každé má právo na lásku. Už vím, proč mi život vzal jedinou holčičku, kterou jsem měla. Udělal to proto, aby mi jich dal plný dům, Dům Slunce. Zvednu oči k desce s Oliverovou podobiznou. Angeli so v nebesih."
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Tak já půjdu trochu proti proudu, mně se knížka nijak moc nelíbila. Třičtvrtě knížky jsem se opravdu nudila a četla jen ze setrvačnosti. Nepopírám, že konec knihy se četl o poznání "lépe". Vcítit se do psychického rozpoložení hlavního hrdiny je opravdu silné kafe. Až člověku zůstává rozum stát, jak moc dokáže dítě poškodit jeho vlastní rodina. S přihlédnutím na Rudolfovo dětství by s ním snad člověk i soucítil. Kdo ví, jak by se jeden choval, kdyby již od malička dostával do hlavy od svých nejbližších takovouhle nalejvárnu.
Urla
Petra Stehlíková
MI-LU-JU, tenhle díl, i celou sérii ze sklenařského světa. Jediné mínus je za mě, že díly vychází tak pomalu! Přečteno jedním dechem, napínavé, záhadné, originální, nepředvídatelné, čtivé. Už teď je mi líto, když vím, že jak vše dopadne se dozvíme nejdřív tak za dva, tři roky.
Tajemství pomocnice
Freida McFadden
Druhý díl byl stejně čtivý, jako první. Autorka má opravdu schopnost vytvořit napínavou atmosféru, kdy začnu podezírat snad úplně každou postavu, protože se všechny chovají svým způsobem podezřele. První část vyprávěná Millie, byla pro mě bez chyby, nemohla jsem knihu odložit, napnutá jak kšandy. Bohužel mi to trochu pokazila ta druhá půlka, kde se odhalí z pohledu druhé postavy, jak to všechno bylo. Tím, že to byl již druhý díl (kdy první mě naprosto odrovnal), tak jsem dopředu věděla, co od autorky čekat a z rozzuzlení jsem nebyla téměř vůbec překvapená.
U čeho maličko skřípu zuby, jsou závěry, které jsou moc za mě moc jednoduché a přitažené za vlasy, ale i tak se mi autorčiny knížky čtou tak dobře, že mi to po dočtení v celkové rovině vlastně tolik nevadí.
Jablka ze stromu nepadají
Liane Moriarty
Prvních sto stránek jsem se knížkou vyloženě prokousávala. Hromada nudných myšlenek, nezáživných popisů a velké množství hlavních postav, které se mi pletly. Poté se příběh naštěstí rozjel a zbytek knížky jsem úplně zhltla, napnutá jak vše dopadne. Kniha se hodně zabývá propletenými rodinnými vztahy, vědomým či nevědomým předávání rodičovských ambicí na své děti a to, jak je to může poznamenat do dospělosti. A kdo má rád tenisové prostředí, tak se tu taky najde.
"Once you´ve hit a ball there´s no point watching to see where it´s going. You can´t change its flight path now. You have to think about your next move. Not what you shoud have done. What you do now.
She had betrayed him. He chose to still love her.
There was nothing more to say."
Vlaštovčí kopec
Donna Everhart
Knížka se četla úplně sama. Moc hezký a zajímavý příběh, kde se člověk zároveň i něco dozví o prostředí pracovních terpentýnářských táborů a americké historii. Doporučuji!
Její konec
Shari Lapena
S knížkami Shari Lapeny mám pořád stejný problém. Její vypravěčský styl je na mě trochu moc strohý, kapitoly jsou velice krátké a ještě je pomalu každý druhý odstavec vyprávěn jinou postavou, což mi občas přijde matoucí.
Zároveň mám ráda, když jsou v knize pro čtenáře poskytnuta nějaká vodítka, aby mohl přemýšlet a odhadovat, co se vlastně stalo. Shari Lapena dělá ovšem to, že nám naservíruje velké množství vnitřních monologů postav, z nichž všechny působí nevinně a ani jedna nenaznačí, že by s vraždou měla cokoliv společného. A na závěr, dvacet stránek před koncem, udělá jakoby na oko velký bum, kdy se nám postava, jejíž myšlenky pročítáme skrz celou knížkou odhalí, že za tím vlastně byla celou dobu ona. Na mě osobně toto moc nefunguje, i když autorce nemůžu upřít čtivost a velice zajímavou zápletku, i když zahnanou do takového extrému, že jí vlastně vůbec nevěřím.
Tajemství Barunky Panklové
Helena Sobková
Knížku jsem sice četla delší dobu s přestávkami, ale moc jsem si ji užila. Líbilo se mi, jak spisovatelka nashromáždila informace z různých zdrojů, poté je porovnala, k nějakým se přiklonila a nějaké vyloučila. Vše bylo zdrojově podložené.
Autorka se věnovala i mnoho tématům, která mě opravdu zajímaly. Jak to bylo s nejasným rokem narozením Barbory Panklové a jaké mohly být důvody k uvádění rozličných dat narození? Byla Barbora opravdu spjatá se šlechtou vévodkyň Zaháňských? Dokonce se i dozvídáme něco málo o tom, jaká Božena Němcová skutečně byla a jak události ve svém životě prožívala - autorka nám zde dokládá pasáže ze skutečně dochované korespondence Boženy Němcové a to bylo něco, co mě nesmírně bavilo. Opravdu podařená publikace.
"Jaké mocné, nevyzpytatelné kouzlo - ptám se mnohdy sama sebe - spočívá v jistém člověku, že nás jediný jeho pohled, jediný potisk ruky o všecku sílu připravit může, že chvění jeho hlasu jako třtinou námi zmítá? - Proč pokojně bije srdce, když jeden přítel ruku nám stiskne, proč potisk druhého žár do žil vlévá? - Já poznala moc toho kouzla, a podala se mu bezbranně, s celou vroucností své duše!" (Božena Němcová)
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
Nakonec se mi kniha četla nad očekávání dobře a rychle. Zezačátku jsem bojovala s nechutí, že knížek o českém pohraničí vzniká poslední dobou tolik, že to bude jen další "Rozpůlený dům" nebo "Šikmý kostel" v bledě modrém. Ale ve finále jsem si čtení užila a příběh lidí sudetské vesnice mě bavil.
"Bylo to vlastně absurdní. Ona, která nevěděla dne ani hodiny. Nevěděla, kdy ji odsud s celou rodinou odsunou, kdy jí seberou rodný dům a navždy vyrvou ze života, na který byla zvyklá. Právě ona našla dost síly na to, aby mu teď byla oporou. Život je někdy plný paradoxů."
"Všichni čtyři pak měli pocit, že mezi nimi za těch pár týdnů společného soužití vzniklo nečekané přátelství. Nikterak pevné svými kořeny, ale o to upřímnější. To přátelství vyrostlo ze společného údělu, který obě rodiny nesly. Vzešlo ze zoufalství, z prožitých hrůz, ale také z naděje a lásky. Nemuseli o něm mluvit, nemuseli jej dávat na odiv, přesto ho zřetelně vnímali."
"Kdy tohle všechno pomine? Všichni se tak těšili, až skončí ta zbytečná válka. Těšili se na mír. Těšili se, že se život zase vrátí do starých kolejí. Ale normální život se nevracel. Jako by mezi lidmi pořád stála vysoká zeď, která se nedá překonat. Která je dělí na ty dobré a na ty špatné. Jako za války. Jen se role vyměnily."
Anna Klevská: Královna s tajemstvím
Alison Weir
Jedna z opomíjených královen, o které jsem vcelku nic nevěděla, ale po přečtení se stala mojí oblíbenkyní. Líbilo se mi, že to nejspíše měla v hlavě srovnané, nehnala ji dopředu žádná přehnaná hrdost, víra nebo touha po bohatství a postavení. Zachování chladné hlavy a to, že znala všechny ty odstrašující případy z minulosti, z ní nejspíše udělalo jednu z těch šťastnějších manželek.
Moc jsem si čtení čtvrtého dílu užila. Už mám připravenou Kateřinu Howardovou, i když díky tomu, že Anna byla "první přeživší manželka", tak máme už dopředu drobný spoiler z jejího pohledu.
"Pochopila, že náklonnost nemá s vnějším zjevem nic společného. To lidská povaha si získává srdce druhých. Ani na okamžik si nemyslela, že to je láska, ale zdvořilost, s jakou se k ní její manžel choval a jeho laskavost od základu proměnily její city k němu."
Pověz včelám, že se nevrátím
Diana Gabaldon
Mám přečtenou celou sérii Cizinky a na tento díl jsem se moc těšila. Bohužel ho musím vyhodnotit jako jeden z těch méně zajímavých. Pasáže které jsou zaměřeny na linku Johna Greye jsem jen prolétávala, absolutně mě nebavily. Snad nejvíc se mi líbily popisy obyčejného života na Hřebeni. Účasti v bitvách už jsou hodně ohrané a myslím, že už nemůžou čtenáře ani zaujmout. Za mě tentokrát jen tři hvězdičky.
"Říká se, že když odněkud odjíždíte, neměli byste se otáčet, neboť to nosí smůlu, ale Rachel se bez zaváhání otočila a dívala se. Jamie se díval také, stál uprostřed cesty jako na stráži. Zvedl ruku a ona také, zamávali si.
Když se s někým loučíte, nikdy nevíte, jestli to není naposled. To nejmenší, co můžete udělat, je říci, že máte toho druhého rádi - a ona si přála aby to udělala."
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
Miluju sérii Hunger games, takže Baladu o ptácích a hadech jsem si nemohla nechat ujít, i když mi to trvalo pěkně dlouho, než jsem se k ní dostala. Asi jsem čekala trošku víc, musím říct, že jsem se místy celkem nudila a knížku jsem odkládala. Každopádně bylo super vrátit se do oblíbeného fantasy světa a dozvědět se více o minulosti prezidenta Snowa. Čtyři hvězdičky si knížka ale určitě zaslouží.
Katastrofa na Bílé Desné
Ladislav Žák
Útlá brožurka sice jen pár stránkami, ale zato bohatá na informace a svědectví lidí, které katastrofa protržené přehrady zasáhla. Obsahuje mimo jiné i velké množství fotek, pro vytvoření představy, jak hrozivé následky po sobě voda zanechala. Člověku se až tají dech.
"Krátce po katastrofě jsem si prohlédl zničenou obec. Byl to ošklivý zážitek a všichni jsme byli hluboce otřeseni nad troskami dlouholeté poctivé práce a neúnavného zápasu o zvelebení obce. V neuvěřitelně krátké době proběhlo tak veliké zpustošení. V hromadách nakupeného dřeva a neuvěřitelných trosek ležících vedle řečiště objevují zoufalí lidé strašlivé nálezy. Zde leží dítě, tam žena a někde jen části těl osob doslova rozervaných. Jsou slyšet zoufalé dotazy, neviděls našeho, naši...? Nekonečné minuty nejistoty a zoufalství." (vikář Eduard Gnendiger)
Měli jsme štěstí
Georgia Hunter
S touto knížkou jsem počítala jako s tutovkou, co se mi bude líbit, ale překvapivě se mi celkem špatně četla. Měla jsem hrozný zmatek v postavách, kterých zde bylo asi trilion a všechny se pořád někam stěhovaly a přesouvaly, že jsem ve finále vůbec nevěděla. Asi za to mohlo i velmi časté střídání vypravěčů kapitol.
Byla jsem překvapená, když jsem si na konci přečetla dovětek autorky, že knížka je inspirovaná skutečným osudem její rodiny, za což knížka nabývá na váze a je to až neuvěřitelný příběh s velmi výstižným názvem, protože takový případ štěstí je opravdu ojedinělý.
Zapletený
Emma Chase
Na to, kolik má kniha hodnocení, jsem asi čekala trochu více. Bylo to takové prvoplánové a ohrané. Jak se z největšího sukničkáře a kariéristy široko daleko stane kompletně jiný člověk, v okamžiku kdy zahlédne tu pravou. Od začátku víte, jak vše dopadne a tak od půlky knížky jsem četla už jen ze setrvačnosti, protože nerada nechávám rozečtené knížky.
"Nikdy nic nepředpokládejte, i když si myslíte, že víte všechno, i když jste si jistí, že máte pravdu. Přesvědčte se. Když to neuděláte, může vás to stát tu nejlepší věc, jaká vás v životě potkala."