Tereza0107 komentáře u knih

Musím říct, že styl vyprávění Diany Gabaldon mi hodně vyhovuje - jakoby měl v sobě nějaký skrytý uklidňující účinek. Každý večer jsem se těšila na ten odpočinek, kdy si otevřu knihu a vrátím se do poklidné atmosféry Fraserova hřebene.
Bavilo mě sledovat pokusy Brianny, Rogera a Claire o zjednodušení a zpohodlnění každodenního života v 18. století tím, že se snažili do jejich podmínek zakomponovat některé z vynálezů modernější doby, jako třeba potrubí na teplou vodu, sirky, či použití éteru při operacích. Pobavila mě situace, kdy Roger vyřezal malému Jemmymu ze dřeva autíčko a všichni přemýšleli, zda to je dobrý nápad a jestli to není nebezpečné. A mně pořád nešlo do hlavy, proč by mělo být autíčko pro děti nebezpečné, než mi secvaklo, že v 18. století si děti asi s autíčkami nehrály, když lidi ještě ani nevěděli, co to auto je. :D
Co bych tomuto dílu naopak vytkla bylo až moc "zajímavých" situací, které tím, že jich bylo hodně trochu působily jako snaha o nucené ozvláštnění děje. Abych byla konkrétnější a moc neprozradila, mám na mysli, že v knížce bylo až moc těhotenství, potratů, znásilnění, únosů, porodů trpaslíků, cizoložství, vražd, kradení zlata atd. Přemýšlím o čem asi budou další díly, když si autorka vystřílela všechny tyto zápletky v jednom dílu.
Ale dost s negativitou, protože jsem si čtení Ledového dechu opravdu užila i se všemi těmi výše zmíněnými situacemi. Určitě si koupím i další díly!

14 06.04.2020

Po dočtení Tatéra z Osvětimi jsem měla smíšené pocity. Knížka jako taková se mi líbila - hezký příběh, sympatické postavy, hezky se to četlo, ale jakoby chyběly emoce. Měla jsem dojem, že si autorka odbyla povinnost, příběh odvyprávěla a to je vše. Nejspíš to bude tím, že kniha byla původně pouze scénář. Některé pasáže vyloženě působily, jakože život v Osvětimi byl vlastně celkem brnkačka - támhle dostanu diamanty od žen z Kanady, tady je vyměním za jídlo a to pak rozdám mezi ostatní lidi. Ale kromě tohoto pro mě otravného zlehčování se mi knížka líbila a nelituji, že jsem si ji přečetla. Je psaná podle příběhu, který někdo skutečně prožil a to určitě nechci shazovat.

14 24.04.2019

Ze začátku jsem z knihy nebyla moc nadšená, přišlo mi, že některé pasáže jsou zbytečně moc popisné. Ale když jsem se prolouskala začátkem, tak mi kniha začala příjemně odsýpat. Líbilo se mi prostředí příběhu, odehrávající se ve světě celebrit, jelikož zavražděná byla světoznámá, nadějná modelka. Kdo byl vrah jsem netušila až do úplného konce a musím říct, že mě hodně překvapilo jak se vše nakonec vyvrbilo.

14 07.03.2019

Knížku jsem si náhodně vydražila v aukci pro kočičí útulek s tím, že i když nebude dobrá, tak peníze za ní poputují alespoň na podporu zvířátek. Ale ona naštěstí dobrá byla!
Ten nápad na zápletku mě moc bavil. Byl originální a okamžitě mě vtáhnul. Nejedná se sice o ten typ thrilleru s extrémně napínavou atmosféru, ale člověka prostě zajímá, co za těmi zdánlivě nevinnými fotografiemi v novinách je.
Myšlenka na to, jak jsou lidé lehce vysledovatelní a předvídatelní, mě maličko zneklidnila a hned jsem začala přemítat nad svými každodenními rutinami. Budu si muset začít dávat víc pozor, na případná "náhodná setkání".
Navíc jsme se nedávno vrátili z Londýna, tudíž mě prostředí Londýnského metra vrátilo ve vzpomínkách zpět na dovolenou a bylo to úplně jako bych příběhem cestovala také.

13 20.02.2024

Poslechnuto jako audiokniha, namluvená Veronikou Kubařovou. A můj názor, že série bude mít sestupnou tendenci se nezměnil ani po poslechnutí třetího dílu. Sice nám do domácnosti přibyla nová postava možné pratety - psychó, ale jinak asi nepřišlo nic nového. Příjemná odreagovačka, ale na víc, jak tři hvězdičky, to nevidím.

13 04.05.2023

(SPOILER) Už jsem se párkrát přesvědčila, že zlatý štítek s označením světový bestseller není zárukou super počtení. Což se mi potvrdilo i tady. Vzhled obálky je takový temně poutavý, tak jsem čekala mrazivý příběh, u kterého se mi bude tajit dech. To se ovšem nedostavilo. Naopak jsem se místy přistihla, jak se uchechtávám nad klíčovými odhaleními zápletky, které měly způsobit u čtenáře wow efekt.
Rozčilovalo mě, ke kolika policejním informacím se Nora jako pouhá zahraniční novinářka dostala. Určitě se člověk prakticky z ulice může dostat do archivní databáze fotografií nalezených neidentifikovaných mrtvých lidí atd. Dále tu na mě působila hodně velkou roli náhoda. Nora různě pobíhá po půlce Anglie, nepřipadá mi, že bychom se nějak přibližovali odhalení případu, ale jdeme se podívat do domova seniorů a světe div se, zrovna tu narazíme na naši hlavní pohřešovanou osobu - mno.
Myslím, že tři hvězdičky jsou tak akorát.

13 26.10.2022

Do této knížky jsem šla s tím, že to nejspíš bude taková trochu slátanina s pár stránkami, vydaná pouze pro to, aby z toho káply zas nějaké ty peníze. No nevím, kde jsem tento předsudek vzala, ale knížka předčila má očekávání a mile mě překvapila.
Byla to taková nenáročná oddychovka, se zajímavým námětem. Hodně mě zaujal popis uvažování psychicky nemocné Azy. Až jsem si kolikrát říkala, že mě to vlastně nikdy nenapadlo přemýšlet, co se takto psychicky nestálému člověku asi může honit hlavou a jak můžou být jeho utkvělé představy skutečné, vtíravé a nekonečné.
Jako další plus vidím i autorovu schopnost vyjadřovat se. Moc se mi líbil jazyk, jakým popisoval vztah Azy a Davise. Kolikrát jsem se u nějakého odstavce zastavila a četla si ho i několikrát za sebou, jak se mi jeho myšlenka líbila.
Hvězdičku strhávám hlavně za to, že jsem se na začátku, než jsem se do knížky dostala, celkem hodně nudila. Ale nějak se to pak najednou přehouplo a já zbytek knížky slupla jako malinu.

⭐️„Říkala, a ne jednou, že roj meteorů se na nebi děje, přestože ho pro mraky nevidíme. Komu záleží na tom, jestli nemůže líbat? Ona vidí skrz mraky.“ (Davis)

⭐️„Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty.“

⭐️„První lásku si pamatujete, protože vám předvede, protože vám dokáže, že můžete milovat a být milování, že nic na světě si člověk nemůže zasloužit, až na lásku, že láska dělá z člověka osobu, a že je v ní jedno jak i proč. Ale pod tím nebem, když vaše ruka spočívá v jeho, tohle všechno ještě nevíte. Nevíte, že v té krabici na stole je ten obraz se spirálou a na něm je zezadu na rámu přilepený lísteček: Ukradl jsem ho pro tebe ještěrce. D.“

⭐️„Díváte se na stejné nebe a on po chvíli řekne: Musím jít, a vy řeknete: Tak nashle, a on řekne: Nashle, Azo, a nikdo neřekne nashle, když tě nechce zase vidět.“

13 11.04.2022

(SPOILER) Zhruba do třičtvrtě knížky jsem si byla jistá, že dám pět hvězdiček - no a pak to začalo jít z kopce a míra uvěřitelnosti začala prudce klesat. To máme jedno zmrtvýchvstání, jednu improvizovanou cestu do Bankoku, jednu extrémně bohatou thajskou babičku, která si naštěstí může dovolit koupit na co si ukáže a každá druhá postava je adoptovaná. Trochu jakoby posledních sto stránek napsal někdo úplně jiný, který se tam snažil napěchovat vše, co šlo. Přitom kdyby autorka tyto "podivnosti" vynechala, tak je to za mě moc hezká, nenucená knížka, kterou jsem si užila.
Co se týče postav, občas mě rozčilovala nelogickost jejich jednání. Julii se navrátí mrtvý, ulhaný manžel a ona s ním zůstane na úkor Kita, kterého do té doby miluje. Kita nezajímá Juliino vysvětlení celé situace, nebere telefony a říká si "Jen buď šťastná miláčku." Ale do Thajska se za ní přiřítí jak na koni se svou bezmeznou láskou.
Každopádně je to moje čtvrtá knížka od této autorky a vím, že jinak se mi její psaní moc líbí. Už se těším, až se pustím do série Sedm sester.

13 12.01.2022

Tak nevím, kde nastala chyba. První díl jsem zhltla za týden, kdežto druhý jsem louskala přes měsíc.
Příběh mi přišel tak nějak bez energie a akce a ani postavy jakoby už neměly čím překvapit. I když vlastně ať nekecám, Nina a její armáda mrtvých mě trošku překvapila, ne že ne. Rozčiloval mě Kaz a jeho neustálé opakování fóbie z jakéhokoliv lidského kontaktu (trošku jako Strikovo stěžování si na bolavou nohu ve Volání kukačky) a štvala mě i Inej, která je děsně loajální a zamilovaná, ale celé dva díly vlastně jenom postává kolem Kaze, sleduje jeho reakce a asi čeká až zahřmí.
Takže moje první kniha v roce 2021 se u mě s úspěchem bohužel moc nesetkala.

13 25.01.2021

Ale jo. Já můžu takovéto fantasy love story. Místy mi kniha trošku připomínala Hunger Games. Chudá dívka, která nadevše miluje svou rodinu a snaží se ji všemožně uživit, protože jeden rodič to po smrti toho druhého nezvládá. Tak si obstará luk a šípy a začne lovit zvěř v lesích. Chvíli mi trvalo, než jsem si dokázala představit tento nový vílí svět, plný různých nadpřirozených bytostí a občas jsem měla zmatky v jeho uspořádání. V některých pasážích jsem si říkala, že by nebylo špatné pro doplnění zařadit vyprávění z Tamlinova úhlu pohledu. Moc mě bavila postava Luciena, u kterého se mi líbil jeho smysl pro humor a drzé průpovídky. Zároveň bych ocenila, kdyby autorka pořád neomílala co by Feyre jak namalovala. Napříč tomu se mi příběh moc líbil, byla jsem zvědavá jak se vše nakonec vyvine a jak Feyre proboha překoná všechny zdánlivě nemožné nástrahy. Už se nemůžu dočkat, až si přečtu další díly, protože jsem hodně zvědavá, z čeho byl Rhysand na konci tak překvapený, když se podíval na Feyre.

13 08.10.2019

Myslím si, že Přechod je velmi vydařený postapo příběh. Autor si dal práci s komplexním vykreslením situace - žádné bum, je tu virus a celý svět je proměněný ve viráky, ale příběh se začíná odehrávat v relativně dlouhé době před propuknutím epidemie a má více dějových linek. Musím říct, že linka Wolgast, Amy, Lacey mi přišla až moc dlouhá a popisná až jsem se trochu bála, že se celá kniha ponese ve stejném duchu. Naštěstí se tak nestalo a když přišla linka příběhu odehrávající se v Kolonii, tak jsem se nemohla odtrhnout. Byla jsem napnutá - Co jsou vlastně viráci zač? Co má znamenat jejich podivné chování? Mohou opravdu myslet a plánovat? Když se člověk promění, zůstane z něj něco v jeho těle anebo je pryč nadobro? Jsou lidé v Kolonii posledními lidmi na zemi? Tyto otázky mě opravdu sžíraly a poháněly dopředu. V příběhu je sice velké množství postav, ale zároveň to není nepřehledné. Bavilo mě číst si o tom, jak si lidé z Kolonie uspořádali svůj život za branami, o vztazích mezi nimi a o velkých výpravách, které byly pořádány ven za hranice Kolonie. Štěstí, že mám druhý a třetí díl už doma a můžu se rovnou začíst do pokračování.

13 29.05.2019

Kniha se četla moc dobře. Tajemná atmosféra rodinného dramatu, která vás drží v napětí jak se to všechno vyvine. Knihu vyprávějí dvě ženy a je zajímavé vidět stejnou situaci z různých úhlů pohledu. Mě osobně kniha trochu připomínala styl L. Moriarty (Manželovo tajemství nebo Sedmilhářky). Postavy dobře vykreslené a hezky kontrastovaly - praktické a srdečné jednání Maggie a její matky, jejichž bezprostřednost a sarkastické komentáře mě nejednou rozesmály oproti strnulosti, hrané noblese a snobství rodiny Farinellových (samozřejmě kromě Nica, to byla rodinná výjimka). Konec mi sice přišel trošku moc happy endový, ve skutečném životě těžko tak lehce řešitelný, ale nijak mě nepohoršil.

13 07.03.2019

Knížka má tak hezkou a milou obálku, která přímo vybízí k přečtení. Vůbec jsem nevěděla, co od příběhu čekat. Popravdě jsem očekávala nějaký mysteriózní příběh ve stylu "Prokletí Schwartzovy vily", ale to jsem se tedy spletla.
Je to takový melancholicky protkaný, pomalu plynoucí příběh hlavní hrdinky, která si ve svém dosavadním životě zažila své a po nějaké době truchlení se snaží dostat zpátky do života a najít znovu smysl, pro co ráno vstávat z postele. Maličko mě tam vadila linka "osudové lásky" Aničky a Olivera, které se za mě autorka mohla více pověnovat a rozvinout ji, protože jsem jí vlastně vůbec nevěřila. Takové to "jen co spatřila jeho pohled, ve kterém se zračila stejná bolest, kterou ona sama poznala a téměř okamžitě, se do něj zamilovala" nemám ráda. Nepřijde mi to reálné.
Ale jinak jsem moc ráda, že jsem objevila novou českou autorku, od které se těším, až si opět něco přečtu.

"Dnes jsem slyšela mnoho přání a chytrých slov, ale já to své mám v srdci už dlouho. Žádné dítě na zemi nesmí být nešťastné. Každé má právo na lásku. Už vím, proč mi život vzal jedinou holčičku, kterou jsem měla. Udělal to proto, aby mi jich dal plný dům, Dům Slunce. Zvednu oči k desce s Oliverovou podobiznou. Angeli so v nebesih."

12 10.02.2025

Myslela jsem si, že s Alenkou nemůžu šlápnout vedle, protože filmovou verzi této pohádky miluju, ale očividně jsem se spletla. Knižní verze se mi ukrutně vlekla, vůbec mě nebavila a do čtení jsem se musela vyloženě nutit. Docela zklamáníčko.

12 11.03.2024

Poslechnuto jako audiokniha. Samozřejmě jsem si předem nevšimla, že se jedná o druhý díl, ale naštěstí na sebe knihy nenavazovaly, takže to tolik nevadilo.
Od autora jsem četla už dvě knížky a po dočtení mám pokaždé stejný pocit - celkem dobré, ale žádné wau. Místy napínavé, místy celkem nudné a zdlouhavé. 4 hvězdičky by mohly být adekvátní.

12 18.10.2023

Poslechnuto jako audiokniha, namluvená Veronikou Kubařovou. Druhý díl se mi asi tolik nelíbil, jako ten první, u kterého jsem se tolik pobavila. Myslím, že série bude mít sestupnou tendenci, protože se hodně vtipných situací pořád opakuje dokola. Svět je stále nádherný, růžový, béžový, našim vzorem je princezna Diana a Helenka Vondráčková a čekáme, jestli dříve zemře prokletá Marie nebo pan Spock.
Pro ty, kdo hledají vyloženě jednoduchou a vtipnou oddechovku, asi ideál.

12 04.05.2023

Hezká brožurka, kterou jsem si koupila na dnech otevřených dveří zámečku, když byl teprve na začátku své rekonstrukce. Teď už vypadá krásně a mě těší, že se o takovou významnou budovu v naší historii začal někdo konečně zajímat.
U samotného textu mi to přišlo na jednu stranu celkem dopodrobna, ale na druhou trochu letem světem. No prostě je to malá brožurečka, s omezenou stránkovou kapacitou, do které se snažíme vložit co nejvíc informací, jmen a letopočtů. Ale pro někoho, kdo je zběhlejší v historii, by to asi takový zmatek nebyl. No vyzkoušejte sami.

12 19.08.2022

Pokračování příběhu Granelin O´Malleyové, mě bavilo o trošičku více, než první díl. Přišlo mi hodně zajímavé dozvědět se něco nového o přesidlování Irů do Ameriky, jak je tamější obyvatelé vnímali a jaký byl jejich následný život v "novém světě". Vůbec jsem neměla potuchy o tom, že Irové byli Američany vnímáni vlastně jako úplná spodina, která nemohla pomalu ani vstoupit do obchodů.
Do obrazu se dostávají i nové postavy, které jsem si velmi oblíbila. Liam, kapitán Reinders, Lily a její děti, ti všichni byli super. Měla jsem původně koupené tyto první dva díly a byla jsem si celkem jistá, že další již číst nebudu - natolik mě zase neoslnily. Jenomže pak přišel ten otevřený a celkem zajímavý konec, který mi navrtal červíka do hlavy. Takže kdo ví, uvidíme, jestli se mi pokračování někdy dostane do ruky.

12 29.04.2022

Ale ne, to už je opravdu konec? Tenhle svět podivných dětí jsem si opravdu moc zamilovala. Poslední díl se mi četl velmi dobře - zápletka super, děj napínavý, postavy jako vždycky skvělé. Asi jsem byla ráda i za ten sluníčkový konec, protože jinak by se mi série Sirotčince opouštěla ještě daleko hůře. Kdyby to bylo na mě, tak bych ještě nějaké to pokračování brala všemi deseti. Tak třeba autor ještě něco z Podivného světa napíše.

12 10.02.2022

Co by to bylo za rok, bez alespoň jedné knížky od milované Kate Morton. Kniha mě opět nezklamala.
Záhada tří sester, žijících na pohádkovém zámku mě chytla a nepustila. Dostala jsem přesně to, v co jsem doufala. Živý popis impozantního, tajuplného sídla s věží, překrásnými zahradami, jezírkem, vodním příkopem a zapeklité sourozenecké a rodinné vztahy. Jako vždy jsem měla hromadu svých teorií, jak to všechno zaručeně stalo, ale poslední stránky mě vyvedly z omylu. Autorka klasicky rozehrává svou hru, kdy nám narafičí zdánlivá vodítka a že já se pokaždé nachytám. Ale co už, nejlepší je na tom ten pocit, kdy najednou všechny útržky zapadnou na své místo.
Už se těším na další knihu.

12 30.11.2021