Terhalta komentáře u knih
Parádní čtení plné akce. Hvězdičku ubírám za !SPOILER! očekávané klišé na poslední stránce.
Neurazí, nenadchne. Je pěkné se podívat do Tibetu a Milarepa je bezpochyby příjemná postava, ale na kvalitě ubírá až příliš volný jazyk. Slyšet tibetského lámu křičet "Bože, to jsem se lek, Ježíši Kriste!" je prostě trochu přes čáru. (Měla jsem ve formě audioknihy.)
Já jsem prostě post-apo osoba a na post-apo mě ulovil i Neff. A ve Tmě všechno šlape, není tu moc křečovitých momentů, postavy jsou "normální" a "vyšinuté" v relativně přirozeném poměru, styl psaní příjemně ubíhá. Nemůžu vychválit desítky odkazů a postav na devadesátkovou a předrevoluční politiku (protože jsem v té době nebyla ve věku, aby mě politika zajímala), ale starší ročníky se na ní popasou. Líbil se mi konec (vývoj společnosti na konci), ale dost mě zklamal osud Katky, který mi přijde přitažený za vlasy.
Mladý student, který se právě vrátil z rozbombardovaného Bělehradu se vrací domů a snaží se dát svému životu znovu nějaký smysl. Projdeme s ním celý jeho život, od nejmenšího dětství až po (jeho) současnost, sentimentální vzpomínky na idylický černohorský venkov střídají ztráty a bolest. Představí nám své sousedy, dobré i špatné, ukáže nám lásky, přátelství, zrady, loupeže i vraždy ze msty, protinacistický odboj, chudobu a celý ten smutný úsek dějin, kterému přísluší. A na konci zbývá jediná naděje, že se mu snad podaří uchránit život, který ještě ani nepřišel na svět.
Postavy jsou trochu plytké a jejich jména jsou pro Čecha v podstatě nezapamatovatelná, ale příběh, odvíjený pomalu ale nezadržitelně, z paměti hned tak nezmizí...
Jako by se mi zastavil čas, když mě Mkrtič Armen přenesl do svého města, kde se střetávají kultury i generace a do polozapomenuté doby, ve které manželství domlouvají rodiče, kde je rodinná čest víc než láska a kde trestem za nevěru je smrt. Ale také do doby prastarých tradic, úcty ke starším a poctivému řemeslu, a do míst, kde ze země vyvěrá čtyřicet pramenů mistra Mkrtiče a jeden zázračný pramen Hegnařin.
Rozhodně to bylo jiné, než jsem čekala. Lepší? Horší? Já nevím - jiné. Styl, kterým autor píše je úžasný, netradiční a... prostě jiný, jiný než co jsem zatím kdy potkala. Je mistrem líčení. Zpětně je mi líto, že jsem knihu louskala v tramvajích cestou do/z práce. Tohle není knížka do tramvaje, je to knížka na klín, do deštivého večera se sklenkou vína v ruce. Takhle mě to neustálé líčení spíše rozčilovalo - užila bych si ho mnohem víc v jedné-dvou pasážích, ale v celé knize mi to přišlo trochu moc namáhavé. Ovšem hloubka knihy a pocit lítosti a zmaru vás bude provázet ještě dlouho po zaklapnutí...
Nevím nevím, nějak mě na téhle knize zkrátka zaujal jen a jen nápad. Absurdita toho, že si jen tak nakráčím do maličkého státu a pokusím se prohlásit za krále je super. Ale moc dalšího mě neoslovilo - děj (dá-li se to tak nazvat) je rozštípaný a retrospektivní pojetí spíše škodí než pomáhá. Vlastně se tak člověk při čtení plácá mezi nepochopením situací, do kterých neví jak a proč se dostal, protože mu to bude vysvětleno až v popříští kapitole. Jinak autor umí celkem příjemně navodit atmosféru, ale ve stostránkové knize se nemůže vyřádit ani na tom.
Wow. Škoda, že mi filmový trailer (trailer, ne film!) odhalil hlavní zápletku. Kniha má ale hned několik velice hlubokých myšlenek. Trochu z toho mrazí... A pro ty, co tvrdí, že je Ender antihrdina: To teda není. Ender je kladný hrdina (skoro) vším...
Už to není to pravé Ember. Na druhou stranu, přečíst jsem si to musela, protože jsem fakt fakt fakt chtěla vědět, jak to dopadlo s těmi, kteří z Ember neodešli. Dozvěděla jsem se a jsem spokojená. Kniha není špatná, jen už není dost dobrá :)