terka2296
komentáře u knih
Máj
Karel Hynek Mácha
Doporučuji si knihu přečíst i v situaci, kdy nejste nuceni ji číst, třeba kvůli maturitní zkoušce. Na Máj se potom budete dívat jinak.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Ještě jsem asi nečetla žádnou jinou knihu, u které bych mohla prohlásit, že kapitola, kterou jsem právě přečetla byla doslova o hovně. - Je to nejspíš tím, že má knihovna obsahuje zejména brilantní umělecká díla. Nesnesitelná lehkost bytí, bohužel, mezi ně patřit nebude.
Velice pozorně jsem přistupovala k nesnesitelné lehkosti bytí a snažila jsem se nenechat se unést emocemi a jako hodnocení musím říct, že s Kunderovou tvorbou mám lepší zkušenosti (např: Ptákovina). Ráda bych tímto okomentovala své závěrečné hodnocení: Myslím, že zodpovědně jsem studovala každý díl knihy. Mé pocity se během čtení v podstatě pravidelně střídaly a dávala jsem si dobrý pozor, abych k hodnocení přistupovala objektivně, protože jsem věděla, že jisté pasáže mohou čtenáře vyburcovat a donutit knihu odložit, vstřebat, a pak se k ní třeba zase vrátit. Emocemi oploštělá jsem tedy četla dál a dál a utvářela si názor. Počas čtení jsem balancovala na hranici průměrnosti a lepší literatury. Napjatě jsem vyčkávala na závěr, který mne u Kunderových knih nakonec vždy utvrdí v přesvědčení zda byla kniha dobrá či ne. Co se týká nesnesitelné lehkosti bytí, musím být přísná. Dvě hvězdy dávám z těchto důvodů: Z 20% je kniha naprosto geniální. Těch 20% knihy je filozoficky vybroušených a perfektních, týká se to ale jen těch pasáží, které se dají oddělit od výsledného významu. Zbytek díla je bohužel (pro normálního člověka) excentrický a kontroverzní, což by nemuselo být na škodu, pokud by závěrečná pointa byla jiná. Právě závěrečnou pointou autor jisté myšlenkové pochody svých postav ospravedlňuje. - A to mně nějak nesedí. Kunderova závěrečná teorie kýče je totiž paradoxní. Jeho interpretace slova kýč mi evokuje (i vzhledem k příběhu) skoro až nihilistický pohled na svět, jelikož naznačuje, že kýč je ve všem, čemu člověk může věřit. Víra samotná (motivace) přece nemůže být kýčem, jelikož je pro život nezbytná, kýč však nikoli. - Nutno mluvit ale o 80% knihy. Zdá se mi totiž, že kniha je sama o sobě kýčem. V závěru autor ospravedlňuje svůj pohled na kýč, odvolává se tam na těch 80% knihy, které obsahují velice otevřené, upřímné, trapné a v neposlední řadě perverzní pasáže. V závěru mi přišlo na mysl, že kontroverzní a perverzní témata byla záměrná, nezbytná pro pointu se kterou musím nesouhlasit. Hlavní důvod mého závěrečného hodnocení je totiž takový, že jsem se vždy jakékoli dílo snažila hodnotit na základě množství jeho uměleckých a naopak neuměleckých hodnot. V knize nesnesitelná lehkost bytí, je myšlenka postavena, právě na neumělecké formě psaní, nikoli na menšině 20 procent geniálního a precizního autorova talentu, který lze brát zcela vážně. Ta většina, která je základem pro význam celého díla, je mnohdy úsměvná. Těžko spočítat kolikrát jsem kroutila očima, když Kundera podrobně popisoval obscéní a fetišistické situace. - Bylo to k smíchu, bylo to k zastydění, ale rozhodně takové psaní neobsahuje hodnoty uměleckého díla. Protože se takové situace v díle objevují častěji a jelikož je význam směřován zejména na tyto pasáže, vyvolává to v čtenáři bezesporu záměrné a bohužel (falešné) emoce... stejně jako u telenovel, porna,... Je to právě význam, který může v závěru děl, obsahujících podobné kontroverzní pasáže, obrátit celé naše hodnocení - to hodnocení, že po celou dobu čteme škvár, však pointa nám nakonec naprosto změní názor - To se zde nestalo.
Představte si, napadlo mě v polovině knihy porovnat umělecké hodnoty nesnesitelné lehkosti bytí s hodnotami nabarveného ptáčete. Obě knihy mají totiž něco velice společného. - Je to jejich vysoká míra kontroverzit (také někdy říkám: chuť se předvádět) a zatímco v nabarveném ptáčeti, někdo vidí umělecké dílo, já rozhodně ne. U Kunderova románu jsem stejně jako u nabarveného ptáčete čekala na závěr.
Možná jsem se měla více smát, možná jsem se měla více stydět... Kniha chce svým dějem insultovat čtenářův mozek, (to umí ale i reklamy, že?) tato vlastnost knihy převládá nad uměleckými hodnotami. Podle samotné Kunderovy teorie kýče, je tedy jeho kniha také kýčem, jelikož rovněž útočí na emoce. Snaží se, velice se snaží čtenáře přesvědčit svým koncem, svým celkem ale zapadá do autorských paradoxů a tím co chce říct, spíše zase jen vyvolává kontroverzi. Vždyť přece stud je lidská vlastnost a jako jiné lidské vlastnosti nás odlišuje od zvířat, jak už někdo dávno řekl. Proč tedy kniha mylně naznačuje úplný opak?
Jan Werich za oponou
Jiří Janoušek
Neuvěřitelné. Člověk si myslí, že když dokonale zná Werichovu tvorbu zná i Wericha. Tahle kniha mi hodně změnila pohled na autora knihy Fimfárum. Změnila... ale nezkazila. Možná i naopak.
Bratříček
Marek Hnila
Dojemné, upřímné... Každá autorova kniha je úplně jiná, to maximálně obdivuji.
Sviňák
Irvine Welsh
Vždy se u Welshových knih nechám dobrovolně unést dějem. Není to ani těžké, kniha Sviňák je něco jako legální droga.
Božská komedie
Dante Alighieri
Úžasný Dantův road trip o životě po životě. Když na téma Božská komedie vzniknou vědecké práce, které jsou stokrát delší než je kniha samotná je nejspíš komentář zbytečný. Tak se pozná, že dílo je jednoduše UMĚNÍ.
