TerkaM komentáře u knih

Byl to moc hezký příběh z prostředí Ruska a já se neskutečně těším, až si přečtu i druhý díl. :)

2 28.05.2019

Tak tohle se mi fakt hodně líbilo. Snad ještě víc než Dívka, která chtěla zachránit knížky. Líbilo se mi, že ten děj nebyl úplně jednoduchý a že v tomto příběhu mohou děti najít třeba i nějaké to ponaučení. Nebo to, že ty ilustrace byly původně nakresleny čokoládou - to je fascinující. Za sebe tuhle knihu opravdu moc doporučuji všem dětem a jejich rodičům.

2 17.06.2018

Nádherná knížka pro všechny milovníky knih - ať už ty malé nebo velké. Vlastně není třeba k ní říkat mnoho slov. Bylo to fajn počtení, rychlé přečteno, možná až moc rychle odbyté... ale líbilo se mi to a je dost těžké hodnotit knihu pro děti, když už nějakou dobu nejste dítětem.

2 17.06.2018

Když jsem od autorky četla Černooké Zuzany, musím uznat, že jsem se nudila. Četla jsem ji dokonce tak dlouho, že jsem v daném měsíci v loňském roce přečetla snad jenom je. Od Papírových duchů jsem ale čekala cosi víc. Netuším proč, ale každopádně mohu potvrdit, že to bylo naplněno. Tenhle příběh mě vážně bavil a hltala jsem ho a ač bych vyjmenovala lepší thrillery, které jsem v tomto roce četla, tenhle se za nimi řadí jen těsně.

Hodně mě například bavilo i to, že vlastně celou dobu nevíte, jak se hlavní hrdinka jmenuje - autorka si z nás všech udělala takového Carla a z ženy, které někdo zabil sestru, blíže neurčitou vypravěčku, kterou si ale i tak můžete zamilovat. Mně se to skutečně hodně líbilo a pokud se vám od autorky líbily Černooké Zuzany (vlastně i kdyby se vám nelíbily, ale máte prostě jen rádi thrillery), jděte do toho.

2 17.06.2018

Eh, nějak nevím, co si o této knize myslet, ale vlastně jsem dost ráda, že se mi ji konečně podařilo dočíst a asi se k ní ani nikdy vracet nebudu. Nijak zvlášť se mi nelíbila. Jako na jednu stranu jsem pociťovala určitou spřízněnost s hlavní hrdinkou, respektive mi připadalo, že je trochu podobná mně samé, ale to bylo tak ze začátku.

Postupem času mě začala štvát jakási její věčná otrávenost životem, neschopnost najít si partnera (přestože na výběr měla, a kdyby trochu zabojovala, určitě by na tom světě nebyla tak sama, jak si namlouvala...) a celkově tím životem prostě proplouvala bez jakéhokoliv smyslu. A když to řeknu hodně blbě a hnusně, tak zkrátka jen čekala na smrt.

Nelíbilo se mi to. Četla jsem i lepší knihy a jen doufám, že tím, jak dlouho jsem i tak krátkou knihu četla, jsem si nevykoledovala nějakou čtecí krizi.

2 08.04.2018

Za mě nejlepší kniha ze série a ode mě má zasloužený plný počet hvězd. Jednak má tento díl nejúchvatnější obálku, jednak má i nejzajímavější děj, všechno už je v tomhle díle jaksepatří rozjeté, takže už jen čtete a čekáte, jak to všechno dopadne. A doufáte, že pro Gianlucu a Sofii to dopadne dobře a že nakonec budou doopravdy spolu. Pořád se tam autorka snaží malinko procpat milostný trojúhelník, ale už je vám jasné, že pouze Luca je ten pravý. (A co je lepší, než knihu začít začíst na Gianlucovi narozeniny? :D)

Líbí se mi, že se v tomhle díle rodina Falconových objevuje daleko víc než v předchozích dílech - už jen díky tomu, že u nich Sofie bydlí. Každopádně to ale znamená víc testosteronu v knihách a to je jedině dobře.

Za sebe jsem vážně ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo a že konečně alespoň tomu závěrečnému dílu ze série můžu dát pět těch krásných pět hvězdiček. Navíc tu získáváme i krásné ponaučení - že každá pomsta něco stojí.

2 01.04.2018

Nejlepší knihou, kterou jsem od Browna četla, je bezesporu Inferno a Andělé a démoni. Tyhle dva díly s Robertem Langdonem byly jednoznačně pecka. Šifra mistra Leonarda se mi líbila, ale dle mého skromného názoru to nebyla nejlepší Brownova kniha. Spíš nejprofláknutější. A taky byla v hlavní roli Paříž, to leccos vysvětluje.

U Počátku se mi tuze nelíbilo, že se příběh odvíjel v podobném duchu jako Šifra. Jo, mám ráda Brownův styl psaní, ale myslím si, že v Andělech nebo v Infernu předvedl zase něco jiného než v Šifře. (Ztracený symbol nekomentuji, na ten se snažím zapomenout a zatím se mi to i úspěšně daří.)

Po Infernu mi trochu přijde, jakoby Brown s Počátkem udělal krok zpátky. Krom toho jsem trochu doufala, že závěr Inferna trochu víc rozvede v dalším díle, ale takhle mi to spíš případalo jako kdyby Počátek předcházel událostem v Infernu.

Bylo rozhodně skvělé se znovu setkat s Robertem Langdonem, naším starým známým, zcela určitě se jednalo o čtivý román, ale kvalitativně bych ho bohužel zařadila až někde k tomu Ztracenému symbolu, který mě zase tak moc neohromil. Když jsem nad tím, co napíšu do hodnocení této knihy, přemýšlela, napadlo mě, že Počátek je taková Digitální pevnost po letech a ještě navíc s účastí Roberta Langdona. Až na to, že Digitální pevnost se mi líbila víc.

2 03.03.2018

Po přečtení musím říct, že to zase tak slavné nebylo. Ze začátku mě kniha bavila, byla neuvěřitelně čtivá, ale jak jsem ji jednou odložila, už jsem se do ní nedostala tak, jako poprvé.

V každém případě se mi líbilo, jak byl Saliya ambiciózní a jak si šel za svým, přestože byl slepý, jen bylo děsné, že ty práce vlastně střídal jako ponožky...

Ani nevím, komu bych knihu doporučila, ale pokud vás kniha láká, sáhněte po ní a udělejte si na ni názor sami. :)

2 07.02.2018

Tahle kniha byla neuvěřitelně silná. Musela jsem si od ní dávat pauzy, jelikož jde o knihu, která se potýká se závažným tématem a to sebepoškozováním. Vydržet myšlenky hlavní hrdinky a nerozbrečet se při tom všem, co se jí v životě (a to na světě nebyla kdovíjak dlouho) stalo, bylo opravdu těžké. V každém případě i navzdory tomu knihu doporučuji. Vlastně bych ji mohla doporučit vskutku všem, jelikož je neuvěřitelně čtivá - má totiž velmi krátké kapitoly, což je dle mého velká výhoda, alespoň pak u vás nedojde k nějakému přesycení těmi událostmi a nebudete z toho příliš deprimovaní. :)

2 31.01.2018

Tak jo, dočteno. Za otevřený konec jsem nesmírně naštvaná - knihu tu ve čtečce sice mám, ale nějak na ten druhý díl nemám chuť a radši bych se pustila do jiného příběhu... celkově mohu říct, že mi v Univerzitě výjimečných chyběla akce a taky něco, díky čemuž bych si ty Ciiny noční můry lépe vysvětlovala.

Takhle mi to připadalo vynucené. Její otec měl noční můry, tak ona je musela mít zaručeně taky... nevím, prostě mi nepřijde, že by prožila události, jaké se staly jejímu otci.

Tohle byl dle mého názoru slabý odvar a celkem dost velká vykrádačka příběhů Hunger Games a Divergence.

Druhý díl si přečtu, chci vědět, jak to bude pokračovat, ale zrovna teď ne. Zrovna teď jsem naštvaná, že to autorka neusekla na nějakém rozumnějším místě.

2 20.04.2017

Velmi krásná kniha. Myslím, že oddechověji jsem nový rok začít ani nemohla... :) navíc už se těším, až si upeču něco z těch receptů, které jsou uvedeny na konci knihy. :)

2 14.01.2017

Tahle kniha se mi hodně líbila. Jak už bylo zmíněno několikrát pode mnou, byla opravdu hodně originální. Stejně jako mnohým dalším čtenářům se i mně líbil onen umělecký styl nekrotismus, to bylo opravdu hodně zajímavé a byla škoda, že ho tam bylo tak pomálu, to by jistě šlo rozvinout ještě do větších detailů. Na konci na mě čekal jeden "wow efekt", po kterém jsem ale hledala další stránky, protože mě okamžitě napadlo, že si ze mě někdo musel vystřelit a vytrhnout mi stránky... :D Za tohle však musím bohužel tu jednu hvězdičku strhnout, jelikož takové závěry v knihách nesnáším... pokud teda nejsou na pokračování a další díl už mám k dispozici, to jsem ještě schopná prominout.

2 14.01.2017

Já vím, že hodnotit bez toho, abych knihu dočetla, je hnusné, ale to se prostě nedá. Já ji prostě nemůžu dočíst. Uvízla jsem v bodě, kde autorka popisuje ony lesbické vztahy, jak vydrží bez chlapů a ty feministické kecy, které se mi ani trochu nelíbí a nepřipadají mi ani trochu správně. Jednoduše - tohle jsou prostě extrémistické feministky. Nicméně jedno se této knize upřít nedá a to je právě čtivost, která je zapříčiněna pravděpodobně zvětšeným řádkováním... :)

Za mě dvě hvězdičky, ale nevylučuji, že by se někomu nemohla líbit...

2 10.12.2016

Panebože, co to je za - omluvte to slovo - hovadinu? Dál než za polovinu se prostě nedostanu, ta kniha je prostě o ničem. Chtěla jsem jí dát ještě šanci a přečíst alespoň sto stránek, končím na 97. Šmitec. Tohle nemá smysl. Důrazně nedoporučuji.

Hodně dobře napsané. Určitě procítěné. Mám ráda příběhy z tohoto prostředí, i když jsem jich zatím tolik nečetla (jen dvě, včetně této).

Myslím si, že v dnešní době je dobré číst podobné knihy, alespoň se člověk nějak vcítí do situace uprchlíků a zjistí, že ne každý je takový, jakého nám ho ukazují média. Jinými slovy: není uprchlík jako uprchlík.

Možná si do knihy něco přikreslili, nemohu říct, že bych věřila všemu a že s nikým nechtějí prostřednictvím této knihy manipulovat, ale je mi to upřímně řečeno jedno. Já vám tuhle knihu každopádně doporučuji. :)

P. S. A víte, co mě děsí nejvíc? Že hlavní hrdinka, a tedy autorka, je stejně stará jako já. Nejsem si tak úplně jistá, jestli bych se dokázala zachovat úplně jako ona a bohužel bych se asi nechala zlomit a bála bych se útěku. Ale nevím, těžko říct, v té situaci jsem se - díkybohu - neocitla, nemůžu tedy v tomhle směru hodnotit.

2 11.09.2016

Kdy jsem naposledy přečetla pět set stránkovou knížku za tři dny? To se mi myslím dlouho nestalo. Ale Společnice byla úžasně čtivá kniha a do děje mě vtáhla hned po první stránce, není taky divu, že bez toho, abych těch posledních dvacet stran dočetla, jsem nemohla usnout.

Sice mi zpětně Belle připadala, že si za některé z těch věci, co se jí staly, mohla sama, ale to nic nemění na tom, že se mi kniha líbila a těch pět hvězdiček si zaslouží. :)

No co, všichni Belle říkali, jak je chytrá a je fakt, že dostat se z takové šlamastyky by hlupák nezvládl, ale nevím no, na to, co prožila, se podle mého názoru chovala pořád stejně naivně a nepřemýšlela...

V každém případě, pokud vás kniha zajímá, ráda vám ji doporučím, jen je možná nasnadě upozornění, že je v knize větší množství ne příliš něžných erotických scén...

A jestli vám tenhle krátký komentář k tomu, abyste si knihu přečetli, nestačil, počkejte si na mou recenzi na blogu. :)

2 15.08.2016

Řeknu to takhle - byla to parádní knížka, milionkrát jsem se u ní zasmála a lidi se otáčeli, čemu se směji, ale dle mého skromného názoru si myslím, že na Šíleně bohaté Asiaty neměla, tady jsem se občas přistihla, že přemýšlím, co se tam bude dít, když už Rachel prakticky hrozně rychle našla svého otce.

Také mě trochu mrzí větší absence Eleanor a celkově Nickovy rodiny (s výjimkou Astrid). Já vím, že po prvním díle jsem ji měla za mrchu, ale docela mi zde chyběla... ona Rachelina rodina je už trochu jiná vrstva bohatých Asiatů.

Trochu víc se to vleklo, ale četlo se to skvěle, o tom žádná a já už se moc těším na ten třetí díl, který autor podle všeho chystá! :)

Kompletní recenze již brzy na blogu, ale pokud jste četli Asiaty, tenhle díl je pro vás povinnost. :)

2 04.07.2016

Po pravdě? Nejsem si tak docela jistá, co si o knize po přečtení myslet a bohužel musím konstatovat, že z ní nejsem nijak odvařená... upřímně řečeno mě děj, kterým se příběh ubíral, moc nepřekvapil. Určitě bych uvítala mnohem víc pasáží z Havelkovy minulosti, která mě naopak zajímala hodně a nějak mi nestačilo, že se mi jí dostalo jen takhle zprostředkovaně skrze Mikuláše a Lucii.

Ano, v rámci možností to byla dobrá kniha, ale už jen proto, že si za půl roku nebudu pamatovat o čem byla, hodnotím třemi hvězdičkami. Nicméně, třeba ta česká detektivka do třetice vyjde... :)

2 21.06.2016

Trochu jsem doufala v happyend, kór když je kniha z takového prostředí, z jakého je. Jenže to by hlavní hrdinka nemohla být tak oddaná Alláhovi a nemohla by myslet na nic jiného než na modlení a na to, že se svou láskou vzpírá rodině. I ten Chálid mi ke konci přišel sympatický a rozpoznala jsem, proč se tak vlastně cítí a dokázala jsem si ho oblíbit. I když tedy jen na oko, přece jen byl plně oddaný džihádu, což asi není úplně ideální...

Co se týče Šáhida, to byl prostě ten hodný ochranitelský bratr, takové zlatíčko, které by sestře neskřivilo ani vlas na hlavě, čímž vlastně trochu spoileruji, ale snad ne až tak moc. Co se týče Guse, ten mě upřímně dost naštval - tvrdil, jak Áfiju miluje a přitom se tahal s jinými holkami.

Nebyla to tedy špatná kniha, pěkně se četla a já si tak rozšířila obzory v souvislosti s jinou kulturou, která je nám naprosto neznámá a mnozí se jí i bojí. Lucy Ferris se kvůli této knize vydala do Pákistánu, aby tam okoukala zvyky a tradice a je skvělé, že je kniha v tomhle ohledu založená na skutečnosti. Možná by asi ani ten happyend nebyl tak docela reálný.

Pokud se tedy chcete něčemu přiučit, podívat se do jiné kultury, přestat se bát toho, čím nás straší v médiích, zjistit, že jsou Muslimové opravdu lidé jako my (možná jen trochu moc zbožní a to je asi ten největší problém) a že i oni mají své strachy a obavy... zkrátka, přečtěte si ji, věřím, že nebudete litovat. :)

2 23.05.2016

Upřímně? Vlastně nevím, co si o knize myslet. Ano, dávám pět hvězdiček, jelikož se to neskutečně skvěle četlo a autorka má takový styl psaní, který vás vtáhne a nepustí, ale po pravdě musím uznat, že mě zakončení mírně zklamalo... taky jsem doufala, že se budu bát, (asi si fakt přečtu něco od Kinga... chci se bát! :D), takže to lehké zklamání pramení z toho. Nemám ale důvod dávat knize míň než pět hvězdiček, takhle kniha si ho zaslouží a je jen můj problém, že jsem se nebála a na to, že se jedná o autorčin debut, je to dost dobré! (Podívejte se na můj debut! :D)

2 18.05.2016