terryaknihy komentáře u knih
Objevovat úžasné české autory je pro mě teď velkým koníčkem. Byla jsem moc ráda, když mi Janča (IG: knihomolka.janca) tuto knihu doporučila.
Hned po dočtení příběhu Nely a Bena jsem měla pocit, že potřebuju víc, daleko více kapitol o nich dvou, protože i když má kniha méně stran, tak mi obě postavy přirostli k srdci. Na začátku jsem měla trochu problém, že to na mě bylo moc rychlé. Přišlo mi, že jsem nestihla postřehnout, kdy došlo k zamilování našich dvou hlavních postav. Přesto, jak si autorka dokázala pohrát s emocemi hned několika postav, rozvinout přátelství na vícenásobnou úroveň a vystihnout strasti lásky, to bylo neskutečné! Za to má u mě autorka obrovskou poklonu a díky tomu byl příběh krásně čtivý.
Konec, kdy se Ben rozpovídal mě velmi dostal a vysvětlil tak to, co bylo ze začátku lehce nejasné. Hodnotila jsem 4,5 hvězdičky :).
Dovolím si ještě napsat, že mě velmi mile překvapilo, že autorka je úžasná a milá osoba, takže jí ještě jednou děkuji, za tak krásný příběh :)!
Tentokrát nás příběh zavádí do města Edinburgh, což vzhledem k upírům mi přišlo jako výborná volba. Obě postavy mi byly sympatické a ráda jsem se přivítala i s Roxy a Shawem z předešlého dílu. Občas jsem měla problém, že jsem se v množství postav ztrácela, ale pokud jste stejně chaotičtí, tak na konci knihy najdete glosář, který mi hodně na začátku pomáhal :D. Příběh je hezky čtivý a chvílemi dost napínavý. Jsem ráda, že v tomto díle byl poznat styl Laury Kneidl, která umí tu počínající romantickou jiskru krásně a detailně popsat, že se člověk může do postav a jejich příběhu jednoduše vžít. Podle mě je tahle série ideální pro fanoušky Cassandry Clare :).
Poezie je podle mě něco, na co tady v ČR nejsou čtenáři připravení, takže takovou knihu málo kdo vezme do rukou. Asi je třeba si u takových textů vždycky uvědomit, že je v pořádku, když se nám nelíbí vše. Já si ty texty či básně, které se mi líbily, začala lepíkovat. Některé mi fakt vyloženě nesedly (narážky na válku, rap, anglická slova..), ale některé byly za mě celkem fajn. Nejvíc se mi líbila poslední část, kde se objevovaly lehce romantické texty. Co se mi ještě fakt líbilo, tak je ta obálka :)
Nemůžu si ale odpustit to, že celá strana v knize je věnována dvakrát (myslím, že si to pamatuju dobře) jednomu slovu - ticho, sám. Úplně mi to bylo líto :(.
Nakonec mi asi opravdu chybělo kompletně propojení, možná vysvětlení, jak tu sbírku uchopit. Většina sbírek, co jsem četla, se vždy točila okolo nějakého úzkého tématu, což mi tady bohužel moc nepřišlo. Dovětek by to vylepšil :).
Zrádné mlhy daly laťku velmi vysoko :). Když jsem však začala číst Mrtvé hlasy, ylo to stejně nadupané! Stahoval se mi žaludek a měla jsem chlupy nahoře. Bohužel v průběhu čtení to místo eskalace mělo sestupný pád. Každopádně pořád to bylo milé a rychlé čtení, že jsem ráda, že jsem s knihou pár hodinek strávila. Všechny hlavní postavy mám moc ráda a ráda jsem se s nimi znovu potkala. Na další díl se těším a jsem zvědavá, čím nás autorka překvapí :).
Dům na Riviéře bylo mé první setkání s autorkou a já byla naprosto unesená! I když jsem knihu četla přesně v období nemoci, tak mi pomáhala přenést své myšlenky do Francie :).
Sledujeme dvě časové roviny, kdy jedna se odehrává v současnosti a druhá nás zavádí do minulosti do druhé světové války. Dvě časové roviny mám ráda a i tentokrát máme určité propojení dvou rovin, mimo jiné hlavně dům na Riviéře ️.
Už dlouho se mi nestalo, že bych při čtení milovala obě hlavní postavy (Remi i Éliane), ale autorka je dokázala tak krásně vykreslit a přiblížit čtenáři, že to ani jinak nešlo.
Četla jsem, že se autorka inspirovala skutečnými lidmi, takže naprosto rozumím, že dokázala tak krásně a květnatě postavy představit.
Dům na Riviéře je nádherně čtivý, bolestný, nápaditý a osobitý. Krádeže uměleckých děl jsou výborné téma, které je dodnes tak trochu záhadou. Němci za války zabavili spousty uměleckých předmětů a všechny se asi už nikdy nenajdou.
Nakonec jsem hodnotila 4,5/5 hvězdičky, jelikož konec byl za mě lehce urychlený :)
Karin Lednická je obrovské jméno v rámci české scény a já jsem ráda, že jsem se k její tvorbě konečně dostala. V rámci Velkého knižního čtvrtku vyšly Životice, pro které jsem hned utíkala. Kniha má neobyčejné zpracování, které mě zaujalo na první pohled. Nádherná červená ořízka a pevná vazba jsou krásné plus. Stejně, jako fotografická příloha, která pomáhá dokreslovat příběh. Velmi se mi líbily beletrizované části, které vždy pomáhaly čtenáři přizpůsobit tehdejší dění a byly velmi rychle čtivé, i když bolestné.
Nakonec jsem hodnotila 4,5 hvězdičky proto, že chvilku mi dělalo problém si zvyknout na tu informativní historickou část, jakým stylem byla do knihy řazená. Každopádně tohle je jedno z děl, které by si mohl přečíst naprosto každý. Narovinu přiznávám, že tato tragédie mě předtím zcela minula :(.
Je mi trochu líto, že s druhým dílem půjdu proti proudu. Nové začátky byly neskutečně famózní, takže návrat do Green Valley jsem si hodně užívala. Miluju ty hory a celkové prostředí, kam je kniha zasažena. Přesto pro mě nastalo docela dost okamžiků, které mě na knize zklamaly. Asi největší problém jsem měla s celkovým pojetím trojúhelníku Izzy, Will a Cole. Izzy byla taková praštěná zamilovaná trochu paličatá holka. Cole byl slavný herec, který to podle mě mohl zkoušet daleko důrazněji, ale líbil by se mi k Izzy skoro celou daleko víc, než Will. Will mě upřímně dost zklamal, a to samé musím říct i o postavách z prvního dílu :(.
Takže jo, je to milá čtivá oddechovka, ale já jsem rozhodně větší fanoušek prvního dílu. Každopádně třetí je hodnocen daleko lépe, tak se těším :).
Zatímco Cassie se pere se svou introvertskou a stydlivou povahou, Auri je výborný hráč fotbalu a má nespočet kamarádů. Když se ale sejdou spolu doma, je to jako jejich vlastní uzavřený svět. Sdílí spolu vášeň pro fantasy svět, cosplaye a milují Pána prstenů.
Pro Kneidl je známé, že se ve svých knihách vždy věnuje různým problematikám. Za to, s jakou lehkostí dokáže zapracovat ve svých příbězích tolik "žhavých" témat, má u mě obrovskou poklonu. Kniha Někdo jiný se dotýká například rasismu, cukrovky, pevného přátelství, strachu z odmítnutí a strachu z přijetí. Nebojte se, ty témata jsou zpracována opravdu dobře, a tak kniha je i tentokrát krásně čtivá a stránky ubíhají rychle pod prsty.
Dovolím si nesrovnávat tento díl s předchozím (Někdo nový), jelikož každý je úplně jiný. Každý díl se dotýká jiných témat, ale co vám můžu říct je, že v obou případech dostáváme skvělé postavy, milé prostředí, čtivost a příjemný vývoj hlavních postav.
Přesto se našlo pár ale, kdy to největší pro mě asi bylo zbytečné natahování. Linka friends to lovers je sama o sobě dost těžká na psaní, aby to nebylo natahované. Ale díky čtivosti tyto protáhlé části aspoň rychle utíkaly. Zároveň mi chování Cassie občas přišlo jako šíleně zastíněné a moc dlouho neviděla očividné náznaky ze strany Auriho :).
Mít seznam, co a jak chci v životě stihnou je fajn. Mít u toho i deadline je ale dost skličující. Amelie je postava, která nemohla mít větší smůlu a vše jí padá na hlavu. Její vztah je v podstatě spíš monotónní záležitost, bydlí u rodičů ve sklepě a její práce je otrava.
Tahle kniha je takový krásný příběh, který vždy zlepší náladu. Je to důkaz toho, že když se obklopíme správnými lidmi, bude nám v životě líp. Má to několik hlubších témat, ale jsou moc hezky zpracované. Navíc ty vystouplé kachničky na obálce jsou nádherný :)!
Prvních 70 stran byla dost bída. Autorky vytvořily hlavní postavu Mal jako alkoholičku, která má ke všemu asi ten nejvíc sprostý slovník, jaký kdy mohl mít. Když se ale tahle první část překlenula, příběh se začal trochu rozvíjet a nakonec se mi povedlo se začíst. O čtivosti určitě svědčí to, že do tří hodinek jsem to slupla jak malinu :D Ocenila jsem hodně retrospektivy, kdy Mal myslela na noc s panem neznámým :). Škoda, že kniha končí otevřeně, ale za sebe můžu říct, že do dalšího dílu půjdu.
Pro mě byla Zachraň nás jednou z nejočekávanějších knih letošního roku. Možná proto, že jsem měla vysoké očekávání, nebo špatným načasováním.. Mě kniha celkem zklamala :(. Kasten je pro mě obrovské jméno v rámci romantiky a její předešlou sérii Znovu by si neměla nechat ujít žádná romantická duše.
Série Maxton Hall je určená spíše pro YA čtenáře, jelikož postavy se tu někdy chovají trochu nelogicky. Překvapilo mě u tohohle dílu, že se snažili vylepšit překlad, přesto však byly někdy použita slova, která bych tam rozhodně pro YA nevolila. Například slova údy mi už po pár stranách pila krev :D...
Těšila jsem se na rozpletení všech příběhů a pro mé překvapení, jsme se zdě dočkali navíc vyprávění z dalších pohledů. Možná proto mě pak mrzelo, že příběh například Alistair a Kesh se vyřešil mávnutím proutku a Ember s Wrenem si zasloužili taky ještě pár stran pro větší emoce a dokončení. Velkým překvapením byla teta Jamese a Lýdie, za to jejich otec byla přesně ta postava, kterou bouchnete dveřmi do nosu :D..
Za sebe bych stále více ocenila, kdyby tato série byla duologie. První díl byl za mě nejlepší a pak to už jsou díl od dílu trochu dolů.
Když kniha vyšla, tak mě okamžitě zaujala. Parta kamarádek, milovaná čokoška a řešení životních strastí, to chci číst..!
Jak strašně moc mě mrzelo, že mi obrovsky knihu zkazila hlavní postava Lucy, která byla neskutečně nesympatická a chovala se často absolutně nelogicky :(... Čeho je moc, toho je moc a v tomto případě i čokolády tu bylo nacpáno až přes míru. Ocenila bych, kdyby měli ten klub, občas si zobli, ale to, jak tam čokoláda byla tlačená na sílu, to mi vadilo :(.
Přesto knihu zachraňovaly ostatní vedlejší postavy, jejichž životní cesty mě zajímaly daleko více a nevadilo by mi, kdyby měly větší prostor, oproti Lucy. Díky nim byl příběh i zajímavý a díky nim jsem také knihu dočetla.
Příběh je čtivý, má krásnou obálku a když pominete nesympatickou hlavní postavu, tak je to fajn oddechovka :) Hodnotila jsem 2,5/5 hvězdiček.
Kiera nebyla obyčejnou hloupou naivkou, což se mi na celém příběhu líbilo asi nejvíc. V knihách o boháčích z podsvětí je časté, že se hlavní ženské postavě hned podlomí kolena, ale Kiera byla jiná. Chtěla si jen “odpracovat” svůj dluh a už Lachlana nikdy nevidět. Prosimvás, jméno Lachlan, to mi dalo zabrat asi nejvíc :D. Kdo to četl jako Lachtan? :D
Nemilosrdný král je super čtivý, nabízí nám vyprávění z obou pohledů hlavních postav (toho si u romantik velmi cením), děj rychle utíká, má to dobré postavy a prolíná se tam trochu i cit pro podnikání (pěkná špetka navíc).
Novinářka Ava (současnost) se rozhodla odhalit tajemství starého sídla Overtoun, které se jí postupně zarývá pod kůži.
Vyprávění skrze Marion bylo asi nejzajímavější, ale kapitoly od Konstance mi teda psychicky dávaly hodně zabrat. Knihu bych upřímně nedoporučila nastávajícím maminkám, ani já jsem se občas necítila úplně komfortně.
Už dlouho se mi do ruky nedostal tak ponurý psychologický příběh, možná bych řekla psychologický román, který by ve mně zanechal tolik myšlenek.
Mezi dvěma světy se dotýká tzv. Propustných míst, což pro mě bylo seznámení s tímto keltským termínem a trošičku mě přitom mrazilo.
Bylo to čtivé a ponuré. Kniha se dotýká rodinných problémů, lží, tajemství, období války, novinařiny, lehké duchařiny, těhotenství, zvířat..
Za mě je to velké překvapení a knihu doporučuji. Hodnotila jsem 4,5/5⭐️.
Alice a Leo se společně přestěhují do uzavřeného komplexu dvanácti domů, kterému se říká Kruh. Krásné prostředí, bezpečno a milý sousedé v rámci uzavřené komunity. Proč byl dům tak levný nechává Alici celkem klidnou, než jí pochybnosti dovedou k tajnostem a lžím ohledně bývalých majitelů.
Jak už u Paris známe (např. u knihy Za zavřenými dveřmi), předloží nám velmi zajímavé postavy, kdy některé si zamilujeme a některé nás budou štvát. Já jsem pak postupně při čtení obviňovala úplně všechny, dokonce chvilku i samu sebe :D. Jelikož bylo více postav, tak bylo trochu zdlouhavé, než jsme byli seznámeni s celkovou situací a obyvateli Kruhu, to mě trošičku mrzelo. Asi 100 stran před koncem jsem odhalila zápornou postavu, ale přesto grandiózní konec mě dostal a vůbec jsem to nečekala. Po dlouhé době jsem při čtení křičela neeeee! :D
Podtrženo sečteno, s Paris jsem strávila pěkné dva dny spletitých her, takže 4,5/5⭐️ je krásný výsledek :).
Knihu můžu rozhodně doporučit, ale Za zavřenými dveřmi pro mě je stále o chlup lepší :)
Kniha okolo mě dlouho kroužila a vzhledem k tomu, že spánek je naší nedílnou a velmi podstatnou záležitostí, jsem moc ráda, že jsem se k tomu už v předchozích dnech dostala. Utvrdila jsem se v tom, že pokud si chci něco o spánku zjistit, tohle je ideální čtivo. Walker se detailně věnuje veškerým informacím a snaží se je do nás všechny "nahustit". Nenechte se zmást, je toho fakt hodně, kniha má totiž přes 400 stran. Ale přesto je to neskutečně zajímavé, jelikož fakta rozvíjí i o různé názorné příklady, což nám pomáhá si vytvořit obrázek a věci si lépe pamatovat. Za sebe knihu můžu doporučit, ale nejvíce jsem asi ocenila ten peckový souhrn na konci :D Jednoduchý a jasný.. Spánek prostě je potřeba!
8 různých povídek od výborné české autorky, které se navzájem prolínají. V každé povídce hraje hlavní roli jedna postava (má dle ní svůj název). Tohle zpracování se mi neskutečně líbilo a jediné, kde jsem našla malý (subjektivní) problém byla povídka o Ivetě. Tam jsem popravdě čekala trošičku více, protože hrála docela zásadní roli v několika předešlých povídkách, tak jsem čekala trochu epičtější životní terno. Nejvíce mě zasáhl příběh Josefa, ve kterém hrála ústřední motiv válka (tohle téma mě prostě vždycky dostane a jo, brečela jsem :(..) Velmi povedené a čtivé dílo o špatných rozhodnutích, která jako domino zasáhnou i lidi v našem okolí... :)
Malá Kiera se ztratila na den díkuvzdání a my sledujeme, jak se rozjíždí obrovské pátrání, které však nebere konce. Nebyl by to napínavý thriller, kdyby nám nenabídl zajímavé postavy a několik zvratů. Kvalitní stránkou tohoto příběhu je několik časových rovin, pohledy od různých postav a když se přidá pohled únosce, tak to nabírá skvělé grády. Popravdě jsem zpočátku dala 20 stran a úplně mě to nechytlo. Další den jsem se ale začetla a už to prostě musela dočíst! Je to výborně čtivé, čemuž napomáhají velmi krátké kapitoly a výborný styl psaní.
Popravdě jsem často měla zadržený dech a někdy i chápala chování postav. Bezmoc rodiny a celková psychologie postav je tu vykreslena velmi dobře, ale upřímně postava Miren mi teda asi jako jediná sympatická prostě nebyla (nechápu).. Zarazila mě autorova “úchylka” :D pro oranžovou barvu a zároveň i obálka knihy. Je nádherná, ale zkrátka mi k příběhu vůbec nesedí..
Penelope Bloom a její sérii Objekty touhy miluju. Jsou pro mě ideálním odpočinkovým čtivem na jedno odpoledne u kafe. Co mě ale zklamalo byl tento (zatím) poslední vydaný díl. Příběh mi přišel absolutně bez nápadu, postavám jsem jejich zamilovanost vůbec nevěřila a kdyby nebyla malá Zoey, tak si ani k žádné nevytvořím nějaký vztah. Jediná Zoey tu byla zajímavé zpestření. Prvních 100 stran mi přišlo celkem ok, ale pak se začaly postavy chovat úplně jinak a já popravdě nějak asi prošvihla ten moment, kdy se to tak změnilo (a hlavně proč?). Stále u mě vedou první dva díly ze série (Jeho banán a Její třešničky), ty mohu moc doporučit.
Neskutečně skličující a smutný pohled do života stárnoucího psychologa, který jen odpočítává svůj odchod do důchodu pomocí počtu zbývajících sezení s klienty. Zabřednutý ve svém stereotypu ztrácí půdu pod nohama, když jeho sekretářka jednoho dne nedorazí z osobních důvodů do práce.
Samotná postava Agathe měla velmi zajímavou minulost a sezení s ní pro mě tvořila velkou míru očekávání. Při čtení jsem občas měla pocit, že to nedává smysl, že autorka občas zaběhne do něčeho úplně jiného… Ale po dočtení se mi v hlavě vyrojilo spoustu otázek a je nesmírnou pravdou, že tenhle příběh má velký přesah. Naprosto skvěle se probírá tématy jako je existencionalismu, stereotyp, nemocí a stáří..