tez80 komentáře u knih

Myslím, že tato kniha je zapomenutá a nedoceněná. Je to skvělý průvodce historií loutkového divadla a typologií loutek se spoustou inspirativních nápadů, jak si zahrát na divadlo. Nejen pro děti. Měla jsem tuto knížku v dětství moc ráda a později jsem ji používala na střední pedagogické škole i v ZUŠ jako zdroj a pomůcku při výuce.

1 01.12.2021

První kniha, kterou jsem uměla "číst". ("Předčítala" jsem mladší sestře a všem okolo a mohly mi být tak tři-čtyři.) Těch rýmů jsem se nikdy už nezbavila, při různých příležitostech se mi vybavovaly, i s obrázky.
Četla jsem si ji svým dětem asi už od roka. Ta knížka je ideální pro rozvoj řeči a poznávání světa kolem (no, to asi pro městské děti ne tolik, ale ty moje vyrůstají na vsi).

1 03.11.2021

Na první pohled je kniha velice brněnská - o to tu také šlo, o listopadové události v Brně. Příběh je ale univerzální a zcela vystihuje atmosféru konce 80. let v jakémkoli jiném městě v ČSSR. Dětskému čtenáři naprosto přehledně, a na pozadí zajímavého příběhu, zprostředkovává veškeré důležité informace o historických událostech i běžném životě lidí v té době. I dopad totalitního režimu na vztahy v rodině tu je.
Nostalgická procházka Brnem je tu jakousi nadstavbou - dárkem pro každého, koho toto město vzalo za srdce.

1 20.10.2020

Kniha nabízí takřka ucelený pohled na menstruaci a rozhodně může být inspirativní nejen pro matku dospívající dcery, ale pro ženu vůbec. Jde o přínosný počin, který podává v podstatě ucelený obraz problematiky vnímání menstruace. Nedostatky vnímám v místech, které se snaží být praktickým návodem pomoci při menstruačních problémech (což je dáno tím, že autorka radí na základě svých zkušeností a prostředí, že kterého pochází a ono je to co žena - to rada) - postrádám zcela bylinkové čaje (kontryhel je přece základ!), vystudovaného lékaře v oboru nutriční a environmentální medicíny nebo odborníka v oblasti naturopatie u nás příliš snadno nenajdete. Tato nesrovnalost je samozřejmě dána tím, že autorka je Australanka - myslím, že by bývalo bylo velmi přínosné české vydání doplnit o středoevropské babské rady.
Třebaže si jsme vědoma škodlivosti moderních výdobytků naší civilizace na organismus, rady typu: " nebydlete ani nepracujte v blízkosti frekventovaných silnic" nebo "nespěte v blízkosti vysílačů, elektrického vedení ani pojistkové skříně" či "minimalizujte zbytečné neionizační záření z počítačů" mi připadají přitažené za vlasy (navíc v našem malém vnitrozemním státečku zcela nerealizovatelné, tudíž zde vidím opět prostor pro vydavatele k nějaké místní aktualizaci).
Četba knihy je rozhodně obohacující i přes tyto výhrady. Pro hovory s dospívající dcerou mi je velmi užitečná. Mnoho věcí člověk cítí a vnímá aniž by si je potřeboval převádět do slov a pouček. Kniha mi v tom formulování velmi pomohla.

1 25.09.2020

Povídky jsem četla na střední škole a nesmírně jsem se jimi bavila - dodnes mám v hlavě tu o malovodním komplexu a tu o tom, jak z babičky udělat motýla. Autor má svou poetiku do která asi nemusí sednout každému. Promítá se v ní to, že je výtvarník (a asi i to Brno - já byla na střední právě v Brně).

1 19.08.2020

Čtu Hupa a Hopa čtyřletému synovi. Jde už asi o třetí pokus knihu přečíst. Vždy od ní asi po dvou-třech kapitolách utekl k něčemu jinému. Tentokrát vydržel. I když ze začátku chtěl přestat s tím, že jsou opičáci moc zlobiví (evidentně si z předchozích čtení pamatoval jejich rošťárny a necítil se dobře s vědomím podobností se svým vlastním zlobením).

1 06.06.2020

Považuji knihu za skvělý počin v literatuře pro děti. Oceňuji hlavně práci s původními prameny. S příběhem a hrdinou jsem šla až do chvíle, kdy se Honza dostane do Terezína. Tam to pro mne přestalo fungovat, protože to pro mne není uvěřitelné. Desetiletá dcera tento problém neměla, ale v místě, kde se Honza do ghetta dostal a pak vyplynulo, že je tam už několik týdnů, byla zmatená. (Teprve později se dostala k Báře v Terezínském ghettu od Válkové a jednoznačně vyzdvihuje Transport na věčnost. Před rokem viděla představení DRDS: "A bolelo nebe" - zapůsobilo na ni, líbilo se jí, ale vadilo jí, že tomu moc nerozumí, i když jsme o tom hodně mluvily. Transport na věčnost vychází ze stejných pramenů, objevují se tam stejné postavy a jí četba této knihy velmi pomohla ten divácký zážitek takřka po roce zpracovat.)

1 25.10.2019

Četla jsem knihu asi ve druhé třídě, bavila mě, ale přišlo mi to divné (že ti kluci létají tím letadlem). Po letech jsem ji přečetla dětem a překvapilo mě, že je bavila. Nejvíc na ně asi zapůsobily škubánky s pracharandou - musela jsem pak jim pak strouhat na škubánky alespoň sušený jablka...

1 23.10.2019

Kniha obsahuje bezduché scénáře vhodné tak pro stupidní školkovou besídku. Ačkoliv autorky zmiňují inspiraci dramatickou výchovou, jejich práce jde zcela jiným směrem - ilustrativní gesta, malované kulisy, namodřená oční víčka holky modroké, zvířecí ouška, vypravěč, který nám vše co vidíme i řekne... to nemá nic společného s přirozenou dětskou hravostí a rozvojem představivosti a tvořivosti, o což v dramatické výchově jde. Jedná se o velký přešlap Portálu, který odbornou veřejností velmi hýbal v době, kdy publikace vyšla. Naštěstí od té doby vydal několik publikací, které se opravdu dramatickou výchovu nabízejí.

Velmi špatná napodobenina W.I.T.C.H., které v té době frčely. Inspirace tžím komiksem pro dívky z toho přímo čišela. Prolétla jsem knihu, když vyšla a bylo z ní jasně patrné, že autorka testuje, zda by na té vlně něco nevydělala. Nechápala jsem tehdy, proč to má zapotřebí, když umí psát dobře a zajímavě a je populární. Pamatuji si, že vyšel ještě druhý díl, pak už jsem to nesladovala.

Dle mého mínění jsou Kouzelná dvířka jednou z nejlepších Mikulkových knih. Četla jsem ji s dětmi, když jim bylo mezi 4 a 6 lety - ohromě se bavily a toužily po panáčkovi Emilovi z lahvičky. Je to velmi vtipný, vypointovaný příběh v duchu dětské hravosti (nikoli absurdního humoru, jak je uvedeno výše). Onen větší zlý chlapec se jmenuje Termofór Rumpál a i když je dětem dnes dvakrát tolik, on a jeho bábinka jsou jim dodnes zdrojem zábavy. Škoda, že kniha znovu nevyšla.

1 08.10.2019

Upřímně řečeno, kniha mě velmi zklamala. Kdykoliv se v ní rozjede nějaká napínavá situace, je utnuta koncem kapitoly či stránky a pak se později dozvídáme, že už je po všem a z náznaků si můžeme domyslet, co asi se asi dělo. Díky tomu kniha působí spíše jako koncept a ne hodová záležitost.
Narážky na Star Wars a Stopařova průvodce jsem si užívala, ale ohledně samotného příběhu bych očekávala u Smolíkové více.

31.10.2024

Rovina dětských hrdinů je skvěle napsaná a vystavěná. O to víc je mi líto, že postava otce a její příběh je odfláknutý a není uvěřitelný. Není reálné, aby odešel od rodiny tímto způsobem, když jede na půl roku pracovat do zahraničí. Není uvěřitelné, že by o tom dvanácitletý kluk nic netušil. (Určitě by i byl schopný najít nějaký způsob, jak tátu kontaktovat, ale v tom, jak je situace doma vystavěna není nijak divné, že to neudělá.) Náhlé propuknutí psychické nemoci u matky mi tak nevadí, dřívějších náznaků si Hynek nemusel ve své situaci opečovávaného dospívajícího kluka, všimnout.

24.10.2024

Krátké texty vhodné pro začínající čtenáře nebo malé posluchače kolem tří let. Lobelovy knihy jsem objevila až v dospělosti a mám je moc ráda já i mé děti. V téhle mě zaujaly příběhy o mracích, o malém a velkém myšákovi a nadšená jsem z povídky Myšák a vítr (dala jsem jí číst třináctileté dceři, která v dětství milovala Pana Sovu, a ona se u toho spokojeně a šťastně pochechtávala).

08.09.2022

Tahle kniha na mě zapůsobila v první nebo druhé třídě, kdy nám z ní četli. To, jak se kluci kvůli myši naučili číst a kytka krokus mi utkvělo. S knížkou jsem se setkala znovu až v dospělosti a pořád ji považuji za působivou, zajímavou a zábavnou. Vyzkoušela jsem ji na všech svých dětech - funguje to! Teď ji čtu čerstvému prvňáčkovi a čerstvý středoškolák i terciánka poslouchají také, tajně za dveřmi.

06.09.2022

(SPOILER) Ela jde spát a Eda jde spát - jedno dílo prodané dvakrát. To není příliš sympatické -ani od autora ani od ilustrátorky. Identický text, pouze drobné odlišnosti s ohledem na pohlaví. Obrázky totožné, jen s jinou postavou a občas změnou barvy (ručník, pyžamo, tričko na sušáku - ale to se trochu nepovadlo, na druhém koupelnovém obrázku u Edy je místo modrého trička růžové).

(SPOILER) Ela jde spát a Eda jde spát - jedno dílo prodané dvakrát. To není příliš sympatické -ani od autora ani od ilustrátorky. Identický text, pouze drobné odlišnosti s ohledem na pohlaví. Obrázky totožné, jen s jinou postavou a občas změnou barvy (ručník, pyžamo, tričko na sušáku - ale to se trochu nepovadlo, na druhém koupelnovém obrázku u Edy je místo modrého trička růžové).

POZOR, kniha obsahuje též "upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy" - bez souhlasu nakladatele nesmí být žádná část této knihy šířena. To se patrně vztahuje i na inscenování.

Ideální letní čtení pro začínající čtenáře, dokonce s pracovním sešitem. Kniha i pracovní listy by mohly být skvělým materiálem pro výuku čtení a prvouky na konci první nebo začátku druhé třídy (případně úkol na letní prázdniny?).
Osobně vidím ale problém v přílišné jednoduchosti a v zahazování zajímavých motivů, které by mohyl být vzaty do hry a rozvedeny. Největší škoda je, že klobouková víla je vílou, která se stará o vzpomínky a navíc bydlí u dědečka na půdě plné starých krámů. Připadá mi to jako naprosto zahozená příležitost. Je to jen konstatováno a dál se řeší pořád jen ztracený klobouk, který nemá žádnou jinou funkci, než že v něm víla spí.

17.05.2021

Knihu máme asi tři nebo čtyři roky a neustále se k ní vracíme. Bavili jsme se nad ní dospělí i děti. Předčítala jsem ji i asi tříletému a i on se velmi bavil (asi v tom nacházel mnoho známého vzhledem k tomu, že má dva starší sourozence). Máme dokonce v rodině různé zažité "hlášky".

02.02.2021