Thanyss komentáře u knih
Nevím jak ostatní čtenáře, ale mě docela vadí počešťování jmen, které se v tomto díle rozeběhlo naplno. Člověk se základy angličtiny si jména přeloží velmi snadno a nemusí si vylámat jazyk nad překlady typu Dubosrdcký. Tak to jen na okraj a nelze to považovat jako snížení kvality příběhu, i když mě to rozčilovalo. Jak už jsem se zmiňovala několikrát předtím, Píseň mě baví hlavně proto, že absolutně netuším, jak to všechno bude dál. Nejdříve sledujete, jak Lannisterská moc prudce stoupá, aby pak Cersei začala prudce padat, zamotaná do svých vlastních sítí. Jaime se také změnil, já bych možná řekla, že "dospěl". Lady Catelyn se tvrdě mstí za Freyovskou a Lannisterskou zradu na Krvavé svatbě a moje oblíbená Arya setrvává v Braavosu, kde se snaží stát Nikým. Ale co mě opravdu potěšilo, je přerod Sansy. Dědička Zimohradu mi byla zezačátku nesympatická, okolnosti ji však donutily změnit se a dospět. A Malíček? Vskutku nebezpečný a inteligentní hráč. Netroufnu si odhadovat, co má v úmyslu, kam míří nebo co v příští chvíli udělá.
Nevím, čm to je, ale do téhle knížky jsem se prostě nemohla pořádně začíst. Děj mi přišel zezačátku dosti povrchní, tuctový a nezáživný. Ale vytrvala jsem a musím říct, že nakonec se vše obrátilo k lepšímu. Příběh dostal patřičný spád a stal se méně předvídatelným. Díky tomu se moje hodnocení nakonec zvedlo na 3 hvězdy a doufám, že ostatní díly nebudou trpět stejným nedostatkem.
Opravdu to člověka nutí, aby se zamyslel nad nesmrtelností. K čemu by nám byla? Veškeré věci, které nám dělají radost mají větší cenu díky své pomíjivosti. V nekonečném životě by vše ztratilo svůj význam. A jak to naznačil Čapek, zbyla by jen bezbřehá nuda, nuda ze života. I přes to se hlavní hrdinka bojí smrti, protože nezná nic jiného než život.
Stavitelé chrámu mě příjemně překvapili. Takovou poezii bych četla i častěji :) Moc totiž nemusím klasické rýmovačky, mně se spíše líbí neveršované básně nebo nepravidelný rým a tady jsem si přišla na své. Nejvíce mě zaujaly dvě básně a to Stavitelé chrámu a Proroci.
Chcete se něco dozvědět o dinosaurech, ale učebnice a odborná literatura vám drásá nervy? Tak si pořiďte tuhle útlou knížečku. A i když patříte mezi starší čtenáře a víte, že kdysi po Zemi chodila obrovská stvoření, klidně si ji přečtěte taky, protože se u ní hezky pobavíte. Kdyby se dějepis vyučoval podle podobných knížek, věřím, že by to děti bavilo mnohem víc.
Jsem ráda, že každý díl je lepší než ten předchozí. Stříbrný trn jsem si opravdu užívala. Autor čtenáře ukolébal tím, že tsuranská invaze je odvrácena, trhlina uzavřena a lidský život běží nerušeně dál. Jenže se zdá, že trhlina za dobu své existence přitáhla pozornost něčeho temného a silného.
Jak jsem byla v rozpacích z prvního dílu, tak moc jsem nadšená z dílu třetího. Tohle je fantasy podle mého gusta. Postavy dospěly a jsou zoceleny po letech války, jejich chování má logiku a děj nepostrádá napětí.
Jediné co mi trochu chybí, jsou nějaké nečekané zvraty. Zatím jsem nenašla nic, z čeho bych si doslova sedla na zadek. Takže za mě 90%. :)
Další ze skvělých detektivek. Případ byl tak svěle zamotán, že jsem absolutně netušila, kdo je skutečným vrahem. Měla jsem sice podezření, aby se nakonec ukázalo, že osoba je sice do zločinu připletená, ale v jiné souvislosti. Nemůžu si pomoct, ale to, že se děj odehrává v Egyptě, přidává na tajemnosti celého děje.
Tak se mi nakonec podařilo Inkvizitorem prokousat a jsem mírně zklamaná. Obermeier je rozhodně vynikající spisovatel, který má historická fakta řádně srovnaná, ale přijde mi, že v téhle knize se chtěl věnovat tolika historickým událostem až se ve vzájemné provázanosti a vysvětlování děje utopila záživnost.
Byla jsem zvědavá na historické popisy španělské inkvizice podbarvené románovým dějem, ale dočkala jsem se jen několika suchopárných pasáží o tom, jak asi probíhaly výslechy. Ani Velký inkvizitor nevyzněl tak strašlivě, jak musel ve skutečnosti působit.
Náladu mi poněkud spravila závěrečná část knihy, kde je popisováno Kolumbovo objevení ostrovů u Ameriky a pokusy o následné osídlení. Takže čistě za mě by knížka mohla postrádat dobrých 300 stran a ničemu by to neuškodilo. Kdyby se Obermeier zaměřil převážně na jedno téma, byl by konečný výsledek záživnější.
Za mě tedy 2,5/5, takže 3 hvězdičky. Od tohoto spisovatele jsem čekala mnohem mnohem víc.
Rezistence bohužel nedosahuje kvality prvního dílu, i přesto se však jedná o zábavnou knihu, kde děj odsýpá. Co mi ale opravdu vadilo, byla Beatrice a její místy až absurdní nechuť ke zbraním, přemíra sebeobviňování a šílené stavy, kdy jí bylo vlastně jedno, jestli přežije (přežila). Tato místa v ději mi přišla přetažená až do absurdity, tak jen doufám, že si autorka podobné Trisiny výlevy v dalším díle ušetří.
Ať už Martin píše sci-fi, fantasy a nebo horor, všechno mu jde parádně od ruky a skvěle se to čte. V téhle knížce najdete výběr od každého zmiňovaného žánru, takže si zde přijdete na své. Takže pokud jste fandové kvalitních povídek, tak směle do Písní mrtvých!
Teda já nevím, ale mně kdyby chtěla nějaká cizí ženská odvést mého chlapa, tak ji asi na místě vyškrábu oči :) No vzhledem k tomu, že toto nebezpečí mi momentálně nehrozí, tak se můžu uklidnit a zkonstatovat, že ani další díl Meče pravdy neztrácí tempo ani dech. Což je jedině dobře, protože čtenář se dočká kvalitní zábavy, na kterou už si v předchozích dílech stihl zvyknout. Takže jen tak dál...
Tak se zase vracíme na poušť Raraku, kde zuří Smršť, jež ovládá bývalá otrokyně z otataralových dolů - Felisín. A proti ní netáhne nikdo jiný, než její sestra Tavore, která ji do dolů poslala a nyní netuší, proti komu bude bojovat. Boj smrtelníků, ascendentů a bohů se postupně vyhrocuje, v sázce totiž není nic menšího než existence lidstva.
Jinými slovy - adrenalinová fantasy jízda pokračuje, připoutejte se, prosím! :)
Na Malazskou Knihu padlých už jsem tu napěla chvály více než dost a osmý díl nijak nevybočuje ze zajetého standartu vysoké kvality. Takže knížka ve mně opět zanechala silný dojem a hluboké emoce. Nemluvě o naprosto dechberoucím závěrečném sbíhání sil. Anomander Dlouhý vlas mi bude chybět...
Cosmopolis rozhodně není čtení pro každého. Navzdory nevelkému rozsahu knihy, jsem měla místy problémy se začíst a chápat souvislosti. Je to snové, místy bláznivé a absurdní. Depresivní a sebedestruktivní. Namačkané do jednoho jediného dne. Ráno tu máme úspěšného muže v plné síle, na konci dne ožebračenou trosku a budoucí mrtvolu. Celý den sakum prdum se vším všudy, aniž byste byli nuceni se příliš vzdálit od hi-tech limuzíny.
Zřejmě mi zrovna tohle DeLillovo dílo tak úplně nesedlo, nebo jednoduše nejsem schopná jej plně docenit.
Ideální četba pro chřipkového období. Více v sekci "Recenze".
Pokračování Zavrženého pokračuje ve zhruba stejném duchu jako předchozí díl, tzn., že v první části se téměř nic moc neděje, potom se všechno začne zamotávat tak, že nevíte, čí jste a nějaké pořádné akce se dočkáte na několika posledních stranách. Konec mi přišel příliš uspěchaný, nejspíše proto, jak se autorka snažila vysvětlit tu šílenou motanici, kterou stvořila, v co nejkratším čase.
V celkovém součtu dle mého průměrná kniha pro zabití času.
Moje první kniha od Žambocha a přiznávám, že jsem nečekala, že bude až tak drsná. I když se zpočátku neděje nic moc extrémního a sledujeme "jen" osudy Teka, který se po neočekávané bratrově smrti stává následníkem na trůnu a každý se ho z neznámých důvodů snaží odstranit ještě před korunovací.
To, co se děje po korunovaci je opravdu šílené. Zákon akce a reakce převedený do obludných rozměrů. Každopádně Dlouhý sprint s ozvěnou mě navnadil na další Žambochovy knihy.
Jednoznačně jedna z mých nejoblíbenějších! Edgar v sobě po těžké nehodě objeví skrytý talent. Ostrov mě zcela fascinoval a s napětím jsem očekávala další namalovaný obraz. Závěr knihy jsem četla prakticky se zadrženým dechem, uvolněně nadechnout jsem se mohla až po dočtení.