Písně mrtvých přehled

22.02.2024

V této knize si přijdete na sví povedlo se a dobře se čte

21.09.2022

K četbě první povídky jsem se odhodlávala delší dobu. V recenzích stojí, že jde o hororové povídky. A já měla strach už dopředu. :-)
Ale jakmile jsem začala číst první, Opičí kúru, vtáhlo mě to! Celá knížka je skvěle napsaná. Jazykové příměry, fantastické vykreslení okolí a postav… Jako byste byli u toho!

Povídka Jehláci a Nezapomenutelná Melodie byly možná o něco málo slabší, ale jako celek to bylo parádní čtení! A když míním, že tyhle dva příběhy byly slabší, musím ale říct, že pořád vím, o čem byly a detailně se mi vybavují. Styl psaní je strhující! Chtěla bych vidět snad každou z těch povídek zfilmovanou. Chlap z masovny a Netopýři? Pecka!

Myslel si, kdovíjak není chytrý. Kenny Dorchester neznal kromě sebe nikoho jiného, kdo by měl rád pizzu s ančovičkami. Tyhle malé slané rybičky budou jeho záchrana, myslel si. Jakmile pizzu dostal, rozhodl se zvýšit své šance tím, že ji celou posypal pálivou paprikou tak hustě, že by stačila zažehnout větší požár. Pak se sebejistě vrhl na první kus.
Opička pizzu s ančovičkami a hromadou pálivé papriky horoucně milovala. Kenny Dorchester se málem rozplakal.

Hvězdy a světla města zastínila silueta muže, který dveře otevřel. Byl ohromný, odporně otylý, kůži měl nezdravě houbovitě bílou, v široké odulé tváři malá zlověstná očka zalitá sádlem. Na sobě neměl víc než obrovské trenýrky s pruhy. Kdykoli přešlápl z nohy na nohu, zakolébala se mu na hrudi mohutná prsiska. A když se usmál, zuby mu zabraly půlku obličeje. Veliký půlměsíc zubů. (Opičí kúra)

Tragerův mrtvák, šlachovitý blonďák, stojí a čeká, koule řemdihu leží za ním v pilinách nasáklých krví. Až nastane správný okamžik, Trager dokáže mrtvákem pohnout dostatečně rychle a dostatečně přesně. Druhý poháněč to ví, vědí to i diváci.
Černá mrtvola náhle zvedne meč a rozběhne se, poháněč doufá, že využije délky paže a rychlosti, aby protivníka zabil. Jenže Tragerův mrtvák je už jinde, meč pročísne jen vzduch tam, kde před chvílí stál.

„Máš štěstí,“ říká jí, když se k němu choulí a pokrývá mu hruď lehounkými polibky. „Velké štěstí. Venku hrozně lžou, lásko. Předvedou ti hloupý, zářivý sen a řeknou ti, abys mu věřila a honila se za ním, a řeknou ti, že pro tebe, pro každého se někdo najde. Ale to je všechno omyl. Vesmír není spravedlivý, nikdy nebyl, tak proč to říkají? Honíš se za přízrakem a prohraješ, a oni ti řeknou, že příště to bude lepší, jenže není, nikdy není. Nikdo nikdy toho snu nedosáhne, jenom se obelhávají, klamou se, aby mu mohli dál věřit. Je to prostě jenom snůška lží, zoufalí lidé je říkají jeden druhému a doufají, že se vzájemně přesvědčí.“
Ale pak už nemůže mluvit, její polibky se přesouvají níž a níž, až ho vezme do úst. A Trager se na svou lásku usmívá a něžně jí hladí vlasy.

Ze všech chytrých a krutých lží, které ti namluví, je neukrutnější ta, které se říká láska. (Chlap z masovny)

„Hele, podívej, jsem tvým dlužníkem, ale nevidím důvod, proč bys v tom měla pokračovat. Za vděčnost si nic nekoupíš, takže - “
„Takže co?“ Randi na něho podezíravě hleděla. „Chceš se mě teď zbavit? Když už jsi mě do toho namočil?“ Zase se zamračila. „Něco mi tajíš?“ (Proměna kůže)