Thanyss komentáře u knih

Vskutku hodně netradiční kniha a vůbec se nedivím, že nesedne úplně každému. Na Salingerovo dílo musíte být naladěni na té správné vlně, protože to chce trochu času, než si v tom prapodivném tlachání pubertálního výrostka najdete ony pověstné perly.
Kdo chytá v žitě se možná na první pohled tváří jako nezáživná banalita, jenže je to opravdu jen na ten první pohled. Když se podíváte o něco hlouběji, uvidíte hloubkovou a přitom velmi dobře formulovanou sondu do duše jednoho deprimovaného a věčně nespokojeného kluka, který si horko těžko hledá místo na tomhle světě. A k tomu všemu vám ještě stihne popsat setkání s širokou plejádou různých charakterů.
A taky se to celé vlastně strašně lehce čte.
Salinger u mě očividně brnká na tu správnou strunu.

21 27.11.2017

Ernest Cline stvořil legendu jménem Ready Player one, což ho v případě dalšího literárního počinu staví do nelehké startovní pozice, jelikož značně riskuje, že v případě neúspěchu ho jeho fandové utlučou starými VHSkami, videorekordéry a herními konzolemi napříč časovými dekádami.
Armada sice není tak dobrá jako její předchůdkyně, i tak se ale setsakramentsky snaží a do rukou se tak čtenáři opět dostává strhující příběh plný popkulturních odkazů, napětí a zábavy. Dobře, sice sem tam budete muset trošku pošilhávat, aby příběh působil o něco uvěřitelněji, nicméně i tak je to slušná jízda.
Naděje pro všechny pařany, co tráví hodiny u svých oblíbených videoher, že by jednoho dne mohli svým nadáním zachránit svět.
Vítejte ve světě, kde se realita všedního světa střetává s realitou virtuální.

11 05.12.2016

Facebook je fenomén dnešní doby. Kdekdo tam na sebe prozradí veškeré myslitelné i nemyslitelné informace a nikomu to nepřijde divné. Uživatelé se vesele přihlašují do všemožných skupin, které se dotýkají jejich zájmů. Ale co když se přihlásíte do skupiny, jejíž virtuální vody si někdo označil jako svůj lovecký revír? To, co zpočátku postujete jako nevinnou báseň, momentku z procházky, své myšlenky, vás může stát i život.
Slepí ptáci minimálně nutí k zamyšlení, zda je naše domnělá internetová anonymita tak bezpečná. Přečtěte si, zamyslete se a bavte se...

10 25.10.2016

Jedno opoledne, několik popraskaných žilek v oku a neschopnost odložit knihu byť jen na malý okamžik. Coben nezklamal a i tady rozjíždí neuvěřitelnou jízdu plnou mystifikace, paranoie, lží, polopravd a místy pěkně zběsilého tempa.

8 16.10.2016

Tuny sněhu, ledu a nekonečná polární noc. Mrazivá Aljaška a matka s dcerou, které pátrají po manželovi a otci v jedné osobě. Kniha, která vyniká skvělou atmosférou, výborně popsaným prostředím a v níž nejde tolik o finální rozuzlení jako o samotnou cestu k cíli.

6 15.10.2016

Já toho chlapa prostě žeru! Anders stvořil opět něco skvělého a výjimečného a to přesto, že UltiMatum značně dospělo a stalo se sofistikovanějším. Jenže taky mnohem nebezpečnějším. Hra těch nejvyšších v tom nejzběsilejším možném tempu. Pořádně se nadechněte, lupněte si svoje prášky na srdce a vítejte na palubě!

5 04.09.2016

Je to Bible a je zcela bez debat jednoduše boží! Po dlouhé době se mi do rukou dostala kniha téměř hraničící s dokonalostí. Strhující příběh plný nostalgických odkazů na počítačové dinosaury, až jsem málem musela zatlačit slzu, když jsem si vzpomněla na naše stařičké Atari 130XE, u něhož jsem strávila nekonečné moře času s hrami, které možná byly primitivní, ale neuvěřitelně zábavné.
A přesně takový je i tenhle příběh. Neuvěřitelně zábavný, návykový a nedá vám vydechnout, dokud se nedostanete na konec hry.
Ready player one je zcela nepochybně velmi povedeným dílem, u něhož radostí zaplesá srdce každého geeka. Já se vznášela v sedmém nebi.

18 23.05.2016

Zase jsem se dočkala a do spárů se mi dostal další Murakami. A musím říct, že mě rozhodně nezklamal. Je sice až s podivem, co tomuhle člověku vydají, ale snad se ještě nestalo, že by se někdy šláplo vedle. Hon na ovci je již tradičně prošpikován všudypřítomnou osamělostí, nostalgií i kratičkými záchvěvy magických a snových okamžiků, proplétajících se pozvolna s realitou, přičemž hranice mezi nimi je stále tenčí a tenčí.
Je čistě jen na vás, jakou úlohu dáte zrovna té vaší ovci, faktem je, že když vás dostane, už se z jejích tenat jen tak nedostanete.
Melancholický příběh o neobyčejně průměrném člověku při cestě za mystickým zvířetem. Tak málo, které však pod povrchem skrývá mnohem víc.

13 25.04.2016

Jednoznačně nejlepší díl z celé trilogie! Dmitry sice opět vsadil na osvědčenou taktiku neustálého cestování z bodu A do bodu B, následně do bodu C atd., ovšem tentokrát přitom naštěstí vynechal všemožné nadpřirozené a rušivě působící elementy a děj tak působí značně uhlazenějším dojmem než třeba první díl.
Tentokrát se budete spolu s Arťomem pídit po pravdě. A že těch pravd na svém putování najdete sakra hodně. Každý má totiž tu svou. Vskutku důstojné ukončení ságy.

11 18.04.2016

Milionkrát omílané téma - láska. Dá se vůbec ještě najít něco, co by bylo zase trochu jiné a nenudilo to svou všedností? Inu, očividně dá.
Přiznávám, že jsem se k Lásce za časů cholery odhodlávala poměrně dlouho a to i přesto, že už jsem se s Márquzem seznámila u několika jeho počinů. Ovšem tady hrála roli má přirozená averze snad ke všemu, co má v názvu tak prvoplánově působící slovo "láska" a je jedno, že tentokrát mu poněkud kazí dojem ta strašidelná cholera.
Mé obavy se však ukázaly jako naprosto liché, jelikož se mi do rukou dostal místy až snově lyrický příběh, který je sice od začátku do konce prodchnut právě tím neustále propíraným citem, ale ne jen láskou jedinou. Přes životní lásku a odloučení se tak čtenář podívá na zoubek lásce mladického poblouznění, lásce manželské, lásce tělesné i té poněkud perverzní. A to vše na pozadí bouřlivého technického pokroku, kdy se od kočárů tažených koňmi dostáváme k motorovým ořům a nebe začínají dobývat malá letadélka.
Asi to nebude příběh pro každého, jelikož v celém příběhu je těch dramatických okamžiků vskutku poskrovnu, ale pro čtenáře jako jsem já, se mezi řádky ukrývá něco těžce definovatelného, co mě drželo u knihy celou dobu, přičemž jsem ji z ruky odkládala jen na nezbytně dlouhou dobu a co nejrychleji se k ní opět vracela.

17 09.04.2016

Taková pohádka pro velké holky, které jsou v hloubi duše stále těmi princeznami, co sní o svém princi. Poměrně banální příběh, který drží nad vodou vypravěčský talent autora a kupodivu příliš nenudí, i když nepřichází s ničím překvapivým ani novým.
Příjemné literární antidepresivum, které přelouskáte vcelku rychle a pokud máte rádi romantické příběhy, rozhodně si přijdete na své. Ovšem nečekejte žádné zběsilé zvraty ani přehnanou akci, i když ten temný mráček se v příběhu taky ukáže. Jen je škoda, že mu bylo věnováno tak málo prostoru, podle mě to byla asi ta nejzajímavější část celé knihy.

1 20.03.2016

Neuvěřitelně silný a emotivní zážitek. Skvěle popsaný boj jednotlivce proti systému, kdy touha po životě je natolik silná, že vás neustále nutí vrhat se proti mřížím a lomcovat jimi do té doby, než povolí a pustí vás na svobodu nebo se srdcervoucím křikem padnete na kolena a necháte se zadusit. Ale vždycky můžete říct, že jste to aspoň zkusili. Nevzdávejte se.

14 24.02.2016

Jak mě Dmitry zklamal s Metrem 2033, tak si to u mě vyžehlil s Budoucností. Protentokrát navařil úplně jinou krmi než nám servíroval v moskevském metru. Zřejmě potřeboval opačný extrém, takže místo hrstky přeživších lidí, kteří mají mizivý výhled na dlouhý život, si zahrál na marnotratného boha a rozházel lidi po celé zemi plnými hrstmi. A ještě jim dal nesmrtelnost. Lidé se tak postavili na roveň bohům. Ale tahle světlá budoucnost má i své temné stránky a člověk tak musí činit nepříjemná rozhodnutí. Například volit mezi svým životem a životem svého potomka.
Glukhovsky si se svou novou dystopickou utopií pěkně vyhrál a celá kniha místy děsí svou šílenou pravděpodobností. Přelidněná a nesmrtelná Evropa. Peklo a ráj v jedné věži. V tisících věží po celém kontinentě.
Jakou cenu má vlastně nesmrtelnost?

18 29.10.2015

Královský rubín mi udělal nesmírnou radost a příjemně pohladil mé detektivně naladěné já. Ať už se paní Christie chopila pera za účelem románu nebo, jako v tomto případě, kratších povídek, dařilo se jí povětšinou skvěle. A tahle knížka pro mě vyniká i nad obvyklý vysoký autorčin standard.
Původně kniha vyšla jako povídky pod vánoční stromeček, ale já bych rozhodně s četbou tak dlouho nečekala. Člověk by se zbytečně ochuzoval o tak skvělý zážitek a příjemné čtení.

4 29.10.2015

Inu, co na to říct... Místy zmatené, místy až přehnaně poučné a hlavní hrdinka někdy až přílišně hrdinská. Přesto to spolu dohromady nějakým záhadným způsobem funguje. K tomu nahrává i nevšední prostředí a pro mě spousta zajímavých pouček o ledu a sněhu. Není pochyb, že autor oplývá značnými znalostmi Grónska a vlastně i Dánska, jen mě vcelku mrzelo, že tu počáteční tajemnost a záhadnost ve finále vystřídal ryze akční thriller a rozuzlení tak nepůsobilo tolik dramaticky, jak by si tahle knížka zasloužila. Proto na hodnocení o jednu hvězdu ubírám.

6 29.10.2015

Další povedený výlet do temných zákoutí Eriksonovy duše. Tentokráte tisíce let před události z Malazské říše. Děj je značně syrový, sedřen pomalu na kost, Eriksonův černý humor si vzal dovolenou a před vámi se zvedá šílený vír postav, ať už těch, které znáte nebo těch nových. Hřiště Kurald Galain je otevřené, magie se teprve probouzí a Matka noci pomalu objevuje svou sílu.
Je pravda, že v některých částech se děj docela táhne, filosofování by se tady dalo přehazovat lopatou, ale pak vždycky přijde něco, co vám to dlouhé čekání vynahradí. Mám totiž pocit, že Stvořením temnoty se Steven jenom zahřívá, sem tam pošimrá své brutální já a švihne nám na stránky řádně krvavý flák masa, přičemž nám jemně naznačuje, že tohle všechno je teprve začátek. Bude hůř, milánkové.
Steven je pořád ve formě a jeho pohled na historii, kterou několikrát naťuknul v MKP, je jako vždy originální a nenudí.

6 16.09.2015

A další Cobenovka, která mě posadila na zadek a nenechala mě od ní odejít, dokud jsem ji celou nepřečetla prakticky na jeden zátah.
Chybíš mi má dvě linie příběhu, přičemž se vzájemně neruší a přitom vám vesele zvládají zamotávat hlavu a přehřívat mozkové obvody, abyste se dopátrali, jak to celé zatraceně je. Opět tu máme člověka, který sice existuje, ale vlastně neexistuje nebo je to vlastně někdo úplně jiný, než koho jste znali. Aaaale, přečtěte si to raději sami, je to slušně zamotané a proklatě chytlavé.
Před čtením doporučuji nakoupit zásobu sirek, budete je potřebovat, až budete sedět nad stránkami hluboko do noci.

6 12.08.2015

Mistr paranoie opět zaválel! Pro Anderse začínám mít vážně slabost, ten kluk mi dělá samou radost. Oproti trilogii Game nám MemoRandom dospělo a zdrsnělo, ale není to rozhodně na škodu, protože jsem si tuhle šílenou jízdu užila od začátku do konce. Anders de la Motte vás posadí na kolotoč, přičemž zjistíte, že se sedačka houpe na pavoučím vlákně a pod nohama vám zeje propast, na jejímž dně si pavouk spřádá své sítě.
Ubylo anglických výrazů, stejně tak tu nenajdete stopy po Henrikově svérázném humoru, zato se vám dostane vrchovaté porce akce, záhad, tajemství, paranoie a stihomamu až si budete chvílemi myslet, že si odpálíte mozkové závity.

5 16.07.2015

Nejsem vdaná, přesto jsem si díky téhle knize dokázala představit, jak hrozné to musí být, když si máte vzít někoho, kdo je vám odporný.
Nikdy jsem na sobě neměla baletní špičky, přesto jsem si při čtení dokázala představit tu bolest a pocítila ten takřka fanatismus, když se balet pro vás stane jediným smyslem života. Co smyslem - životem samým.
Nemám děti a i tak jsem doslova cítila chlad Galiny Petrovny, když se podívala na své nechtěné dítě a zároveň si dokázala vybavit touhu nebohé Lidočky po šťastném rodinném životě s rozesmátými potomky.
Nejsem matematický génius, ale Lazarovy ženy mi ukázaly, že věda může pro někoho být zdrojem zábavy, vášně a celoživotním posláním.
O tom všem Lazarovy ženy jsou. Ale skrývá se v nich mnohem více, co se nedá vypsat na pár řádků.
Jedinečné, silné, bolestné.
Neopakovatelné.

27 28.06.2015

Nejdřív jsem měla problém se do knížky plně ponořit. Někdy mi přišel děj podivně přeházený, nesouvislý, autor skákal sem a tam, někdy měnil vypravěče, místy se opakoval...
A pak se mi nějakým nenápadným, nevtíravým a pro mě zcela záhadným způsobem, dostal pod kůži. Každý den, kdy jsem brala knihu do ruky, měnil se pro mě tento obyčejný úkon pomalu v rituál. Zklidnila jsem se, přestala vnímat okolí a přenesla se do Izraele, do Amosova světa, dětství, dospívání, do jeho myšlenek.
Pořád ještě nechápu, jak se mu to povedlo, že jsem nemohla nakonec přestat číst a strašně jsem litovala, když jsem otočila poslední stránku. Cože? To už je jako konec? No to néééé.
Vzpomínkový výlet do dob, kdy se rodil hebrejský stát a že to byl vskutku krvavý porod. Výlet do doby, kdy se chlapec musí vyrovnat s matčinou sebevraždou, mění se v muže a trhá veškeré své rodinné svazky. Utíká sám před sebou a jak sám autor přiznává - možná ještě utíkat nepřestal.

11 28.06.2015