Thanyss komentáře u knih

Mezi vší tou upírskou literaturou se dnes tak těžko hledá kvalitní příběh, u kterého byste netloukli hlavou o zeď, že mě Interview naprosto nadchlo. Kdysi jsem viděla i film, ale to se nedá porovnávat. Kniha je melancholičtější, více k zamyšlení a i když je o upírech, ve finále jde jen o otázku priorit, cti, zásad a lásky v různých podobách.

4 17.06.2013

Na chvilku jsem se odpoutala od světa fantasy a rozhodla se seznámit s mladou a milou Rosemary a jejím manželem. Knížka je ukázkou ideálního soužití amerického manželského páru v 60. letech minulého století. Manžel dobře vydělává, je v práci téměř od rána do večera a krásná a oddaná manželka je mezitím doma, kde obstarává domácnost, nákupy a všechno možné pro pohodlí svého milovaného muže. Tak to je ve zkratce Rose a její manžel Guy, kterým se podaří nastěhovat do vysněného bytu v domě, který má poněkud záhadnou a temnou minulost. Jediné, co Rose chybí ke štěstí je dítě. Někdy by si ovšem měl člověk dávat pozor na to, co si přeje.
Příběh se odehrává pozvolně, autor čtenáře popichuje drobnými narážkami, že se děje něco neobvyklého, ale žádná větší "akce" (snad vyjma početí dítěte) se vlastně nekoná. Až téměř do úplného závěru, kdy všechno nabere pořádné obrátky. Rose a její závěrečná paranoia, která se ukáže jako realita je dobře vykreslená. Co mě však zklamalo, byl úplný závěr knížky. Možná jsem trošku morbidní, ale konečné smíření hlavní hrdinky s tím, že porodila ďábla, který vlastně podle ní nemůže být zase až tak špatný, mi moc nesedl. Závěrečnému tempu by mnohem více sedl dramatičtější konec - možná právě ten, který se Rose honil hlavou.
Celkový dojem díky závěru 3,5/5, takže 4 hvězdy.

4 17.06.2013

Jen víc takových detektivek! Tohle je přesně můj šálek čaje. Někomu se může zdát, že rozjezd je poněkud pomalejší, i já jsem chvilku tápala nad tím, jak se vše bude vyvíjet, ale nijak mi to nekazilo požitek ze čtení a postupně jsem se do příběhu "zavrtávala" čím dál tím víc, až jsem nakonec chodila spát s rudýma očima, protože přece ještě jednu kapitolu zvládnu přečíst.
Skvěle vystavěná zápletka, výborný styl psaní, dobře vykreslené charaktery a mrazivé odhalení z minulosti, to vše z téhle knihy dělá 5-ti hvězdičkové dílo.

4 17.06.2013

Nějak nemůžu najít slova, kterými bych popsala tento příběh. Prach snů mi doslova vzal dech. Na jednu stranu bylo těžké se po několika měsíční pauze vrátit ke čtení Malazské Knihy padlých - dobře, bylo to HODNĚ těžké, měla jsem z toho ze začátku v hlavě pořádný zmatek než jsem si vzpomněla, kdo je kdo, proč je tam, kde je, co je vede k jejich jednání, atd. Na straně druhé mě kniha (opět) naprosto pohltila. Mistrovsky psaný a vyprávěný příběh o sbíhání sil, o konečné bitvě, do které se zapojují živí i mrtví, ascendenti, bohové, smrtelníci i údajně vyhynulé druhy, které znovu kráčí po zemi.
Možná budete mít při čtení pocit, že nedochází k žádným zásadním událostem, možná budete místy zmatení při změně prostředí a budete chvíli tápat, které hlavní hrdiny právě sledujete, ale nevzdávejte to a vydržte. Protože finále za to stojí. Prach snů je korunován epickým závěrem, během něhož prostě nedokážete knihu odložit z rukou. I když je to již devátá kniha, kterou jsem přečetla, stále mě udivuje, jak autor naprosto dokonale zvládá popis děje. Vždycky mám pocit, že spíš sleduji film, tak dobře si dokážu vybavit veškeré psané scény.
Máte tedy odvahu stát se mlčenlivými svědky děsivé bitvy? Potom opět vstupte do Eriksonova světa. A vážení, tohle ještě není konec.

--- V ráji jsme stáli zpříma. A pak nás povolali bohové války, abychom sami sobě přivodili zkázu, svému světu, samotné zemi, jejímu vzduchu, vodě a nesčetným formám života. Ne, neukazuj mi žádná překvapení, žádný nevinný údiv. Teď se dívám očima Propasti. Teď se dívám očima svého nepřítele, a tak promluvím jeho hlasem.
Pohleďte, přátelé, neboť já jsem spravedlnost.
A až se nakonec setkáme, nebude se vám to líbit.
A pokud se ve vás nakonec probudí ironie, uvidíte mne ronit tyto nefritové slzy a odpovíte na ně úsměvem.
Budete-li mít tolik odvahy.
Máte odvahu, přátelé? ---

4 17.06.2013

Naprosto skvělá fantasy ve své temnější podobě. Čtenář je ihned vrhnut doprostřed zuřící bitvy, aniž by se stihnul pořádně nadechnout. A pak už to jede. Co mi utkvělo nejvíce v hlavě a asi hodně dlouho to bude příčinou mého mrazení v zádech, je šílená marioneta Pačes. Duše šíleného mága uvězněná v těle dřevěné loutky, pohybující se v chodbách chaosu. Není co řešit, pokračuji ve čtení Malazské Knihy padlých!

4 17.06.2013

Stále si pamatuji mrazení v zádech, když jsem jako dítě četla Čarodějnice. A četla jsem tu knížku stále znovu a znovu. Dodneška zaujímá čestné místo v mojí knihovně!

4 17.06.2013

Velevážení, račte vytáhnout a oprášit balíčky karet. Ale ne, nebudeme hrát mariáš ani prší, chystáme se hledat příběhy v kartách ukryté. Pan Calvino se totiž rozhodl vystavět své vyprávění zcela netradičně za pomoci tarotových karet. A vlastně jim to společně nejde zase tak špatně, jak by se mohlo zpočátku zdát. Čtenář sice potřebuje fantazii, aby ve vyobrazených karetních řadách spatřil psané, na pomoc má však veškeré potřebné taroty zobrazeny na kraji příslušné stránky.
Hrad a Hospoda zkřížených osudů je netradiční čtení, kde skupina náhodně se potkavších lidí, sdílí své životní osudy nikoli pomocí slov, ale prostřednictvím pomalovaných kusů papíru, jichž je navíc omezené množství. Příběhy jsou vesměs jednoduché a krátké, ale postupně musíte čím dál více oceňovat autorův talent, protože ty příběhy se z těch karet opravdu dají vyčíst a kromě neznámých, lze v nich spatřit i postavy proslulé jako je Hamlet, král Lear apod.
Pokud chcete zkusit něco nového, dejte Calvinovi šanci.

3 25.10.2013

Kerouacův styl mi zpočátku velmi dobře sedl, čtení byla jedna radost a stránky pěkně ubíhaly... A ubíhaly pořád ve stejném duchu i tempu dál. Bohužel. Všeho moc škodí, Na cestě bych rozhodně o něco zkrátila, mám dojem, že by to mohlo o něco zvednout kvalitu a vyhnout se postupně narůstající nudě, která mě drapla přibližně někde za polovinou zběsilého výletování.
I tak ale hodnotím lehkým nadprůměrem, protože tady rozhodně děj nehraje prim. Jde spíše o pocit svobody, bezstarostnosti a radosti ze života, který si prostě vychutnáváte se vším všudy.

3 10.10.2013

Můj třetí Coelho a mám dojem, že i můj poslední. Vše, co mi mohl tento autor nabídnout, jsem našla v jeho Veronice a dál už mi to připadá jako stále stejné omílání podobných témat a myšlenek, jen zabalených do jiného příběhu.
Na druhou stranu oceňuji jeho snahu podat zajímavé myšlenky, které možná jednou za čas trápí každého z nás, v jednoduše srozumitelné formě, jíž mohou porozumět téměř všichni čtenáři. I když k tomu podle mě stačí dvě knihy od Coelha, mně osobně už jeho třetí dílo nemělo téměř co říct.

3 24.09.2013

Viděla jsem Pána prstenů a tak jsem čekala něco v tomto filmovém stylu, ale Hobit je absolutně jiný. Je to spíše pohádka. Ale pěkná fantasy pohádka, kde se to jen hemží roztodivnými tvory a nechybí ani drak a jeho obrovský poklad. Děj je popsán lehce, nezabíhá do nějakých komplikovaných detailů a čtenář nemusí nikterak přemýšlet nad souvislostmi, což je podle mého vzhledem ke zvolenému stylu psaní jedině dobře.

3 19.06.2013

Časoužrouti... I přes svůj poněkud zvláštní název mě povídka naprosto pohltila, nemohla jsem přestat číst. Prostě jsem se najednou spolu s kapitánem probudila v prázdném letadle, kde po ostatních cestujících zbyly akorát zlaté zuby nebo kloubní náhrady. A ta šílená beznaděj, když přistáli poprvé a došlo jim, že jsou vlastně v minulosti. A pak se objevili časožrouti.
Jak říkám, byla jsem nadšená.
Skryté okno do skryté zahrady - zfilmováno pod názvem Tajemné okno. Přiznávám, že jsem nejdříve viděla film a ten se mi líbil, velkou zásluhu na tom nesl Johny Depp. I když knižní Mort je poněkud jiný chlápek a už mnohem dříve začnete tušit, že mu asi trošku straší na věži, knižní závěr mě překvapil. V povídce se na povrch opět dostaly nějaké temné síly, které nebohého Morta dostaly... Ve filmu Depp prostě zešílel. Obě podání tohoto příběhu se mi líbí, jen je nesmíte doslovně porovnávat.

3 18.06.2013

Nemohu se vyhnout srovnání s knihou předešlou, kde mě nadchly oba příběhy. Tady jsem měla z Policajta i ze Slunečního psa dost zvláštní pocity. Povídky nejsou špatné, jsou výborně napsány, ale chybí mi u nich to mrazení v zádech, které King tak moc dobře umí.
Více se mi líbil Sluneční pes, který se kousek po kousku chystá opustit své vězení na fotografii a rozhodně to není milý pouliční voříšek...

3 18.06.2013

Musím se přiznat... Že je kniha o upírech jsem zjistila asi v polovině. Perfektně zpracované napětí, které je ještě umocněno tím, že vlastně pořádně nevíte, co se v tom Salemu děje.
Upírský horor první ligy. Do opuštěného domu nad městem se nastěhuje záhadný cizinec a v Salemu se začnou ztrácet lidé, někteří onemocní...
Myslíte si, že vás Bůh ochrání? Pokud je vaše víra slabá, odvrátí se od vás jako od otce Callahana. Záchrana zůstává na bedrech jednoho spisovatele a malého kluka.
I když je Salem smyšlený, King na něj s oblibou odkazuje i v jiných svých knihách.
A otec Callahan pokračuje svou pouť v 5. dílu Temné věže...

Věděla jsem předem, že je knížka o mimozemšťanech, tak jsem se ní těšila o něco méně než na ostatní kingovky. Nicméně... Žádní zelení mužíčci se nekonali - díky bohu. King to prostě zase vzal po svém a naservíroval nám knížku plnou tajemna a děsivé atmosféry. Myšlenka, že mimozemšťany se postupně stávají obyčejní obyvatelé Havenu mě potěšila. Dobré čtení.

3 18.06.2013

(SPOILER) První část knihy mě opravdu mrazilo, nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Druhá část mi přijde poněkud slabší a závěr, kdy Humbert zavraždí "únosce" své Lo mi přišel dosti vlažný. Ve své době to muselo být dosti šokující a odvážné dílo, v dnešní době toho čtenáři nábídne již o něco méně. To ale neznamená, že Lolita nestojí za přečtení, ona za to opravdu stojí! Líbí se mi styl vyprávění, které Nabokov zvolil i neotřepaný a originální námět, který pro svůj romám zvolil.

3 18.06.2013

Rozsáhlé dílo s velkým množstvím příběhů, které se tematicky opakují a po chvíli jsem měla pocit, že už mi kniha nemá moc co nabídnout. Některé příběhy mě nicméně příjemně pobavily a říkám si, že tehdejší život vlastně zase nebyl o tolik odlišný, alespoň, co se týče lidských vlastností a neřestí.

3 18.06.2013

Tenhle díl Sin City mě nadchl nejvíce. A čím dál tím víc se mi líbí Millerova kresba.

Navzdory tomu, že se jedná o román, je to také hluboká studnice vědomostí, jež jsou nám podány mnohem stravitelněji (a také mnohem obšírněji) než v učebnicích dějepisu. Kniha popisuje Řím ještě před vládou Sully a následně Caesara a člověk si tak dovede utvořit obrázek o historickém dění ještě před příchodem známého velikána.

3 18.06.2013

Jediné, co mě mrzí je, že se nedochoval celý epos. Na druhou stranu můžeme být vzhledem ke stáří tabulek rádi, že se vůbec něco dochovalo. Čekala jsem, že čtení bude náročnější, ale překlad je velmi snadno srozumitelný, jen občas mate absence některých řádků nebo ztráta částí tabulek.

I přes to je příběh o Gilgamešovi, který se po smrti svého přítele rozhodne hledat nesmrtelnost, velmi působivý. Bohužel je nesmrtelnost králi upřena, ale jeho skutky nebudou zapomenuty nikdy.

3 17.06.2013

Je to drsné. Je to surové. Je to pravdivé.
Asi tak by se dala ve stručnosti charakterizovat tato kniha. Samuel Logan v sobě rozhodně novináře nezapře a předkládá nám holá fakta, která občas prodchne nějakou "omáčkou", zřejmě proto, abychom neměli pocit, že čteme novinový článek nebo policejní zprávu. Což ovšem není výtka, vzhledem k tomu, čemu se příběh věnuje, styl psaní jen podtrhuje závažnost vyprávěné autobiografie Brendy Pazové, která se stala členkou jednoho z nejdrsnějších gangů v Americe - Mara Salvatrucha a následně informátorkou FBI. A takový příběh nepotřebuje žádné kudrlinky ani líbivý styl.
Vzhledem k tomu, že v našich luzích a hájích se nevyskytují podobná seskupení, je kniha dobrou sondou do neznámého prostředí plného násilí, vražd, znásilňování, obchodu se zbraněmi, drogami a prostitucí.
Ačkoli je hlavní "hrdinka" velmi inteligentní, díky své naivitě a přecenění svých schopností nakonec končí tak, jak napovídá její gangové tetování, označující, kde nakonec končí členové MS - v nemocnici, v base nebo na hřbitově.

3 17.06.2013