TheMajkee komentáře u knih

Jednoznačně nejslabší část celé trilogie. Utápí se v těžké neakčnosti a popisnosti. Druhá půlka už byla zbytečně rozvleklá, vůbec negradovala a byla fakt těžce uzívaná. Celý ten průser zachraňuje aspoň non happy end, bez kterýho by to asi působilo už jako totální fraška. Docela škoda, protože Rezistence byl opravdu svižný díl, Divergence zas přímočarý a předvídatelný, oba dva si však udržely tempo, které nutilo k dalšímu čtení. To Aliance bohužel postrádá.

2 03.06.2014

Mnohem lepší než první díl. I když je knížka pořád dost dějově předvídatelná (možná je to záměr, aby byl čtenář chytřejší než postavy a mohl si to užívat), aspoň se celá nemotá kolem výcviku a kolem popisu pocitů nevyrovnané puberťačky. Tentokrát už dojde na pořádné zvraty, akci a na rostoucí napětí, kvůli kterému se nejde od knížky odtrhnout. Navíc to konečně začalo mít prvky dystopie, který mi u Divergence trochu chyběly.

2 27.05.2014

Zřejmě půjdu opět proti většině, ale Hostina se mi ve výsledku jeví jako nejpovedenější a nejčtivější knížka z prozatímní ságy. A to i přesto, že se zde nachází naprosto nudná, řekl bych až zbytečná linka s Brienne, kráskou z Tarthu - u těhle kapitol jsem opravdu umíral. Oproti tomu celá linka Cersei je naprosto famózní, a i když je to postava, kterou musí každý čtenář zaručeně nenávidět, ve výsledku je to postava neskutečně zajímavá a psychologicky perfektně zvládnutá. Celkově jsem rád, že se dostalo většího prostoru postavám, které byly do této knihy trochu opomíjeny. Hostinu jsem přečetl za dva týdny, nemá sice tolik stran jako třeba Bouře nebo Tanec, ale i tak si myslím, že jsem to zvládl poměrně rychle - to musí svědčit o tom, že se jedná opravdu o velmi čtivé dílko.

2 25.02.2014

Jako snad u každé povídkové knížky, i Žít jako single trpí kvalitativními výkyvy. Spousta autorů k tematice singles přistupuje v podstatě dost rutinně, bez nějaké výrazné invence a s myšlenkami, které v roce 2019 už málokomu přijdou něčím zvláštní. Na druhou stranu je fajn, že se žádná povídka nesnaží prvoplánově šokovat a většina situací se vlastně dost dobře může stát. Osobně se mi nejvíc líbila ta úplně poslední s přesahem ke sci-fi, která měla nápad a byla poutavě napsaná.

1 04.09.2019

Sylvia Plath měla velký dar psát s lehkostí, nezatěžkaně a čtivě - fascinující, že knížka vyšla před nějakými 60 leti a při tom jazykově působí tak současně. Samotný obsah je fajn, ale nezanechal ve mě nic hlubšího, nezpůsobil žádnou úzkost, neznechutil ani nic jiného... Emoce se zkrátka nedostavily, což trochu zamrzí vzhledem k tomu, jak umně je to napsané. Ale postrádal jsem větší hloubku.

1 18.05.2019

Pro mě zatím nejslabší Harry Hole. Předehra k finálnímu vyvrcholení, které se na posledních sto padesáti stranách odehraje, je tentokrát až příliš rozvleklá a na můj vkus málo akční. Bez většího posunu v ději se postavy jen mrskají z jedné situace do druhé. Kriminální zápletka je zde navíc jaksi doplňková, hlavní linie se točí kolem událostí, které začaly už v Července, a hlavně díky nim je poslední třetina knihy tak strhující. Ale doufám, že mě Nesbo dalším pokračováním dostane jako vždy a že si nebude s tou gradací dávat tolik načas.

1 30.12.2015

Naprosté ruinovaní seriálového Trpaslíka, který je jedním z mých nejoblíbenějších seriálů. Knížka jen potvrzuje, že ne každý, kdo je schopný napsat a zrežírovat skvělý seriál, je stejně schopný vytvořit i podobně dobrou knihu. Ten styl je strašně amatérský, nadmíra vulgarit pak zcela samoúčelná - proč je jimi kniha tak napěchovaná, když seriál se bez nich zcela v klidu obešel? Televizní Trpaslík navíc také stojí hodně na hercích a to bylo jediné, co mi alespoň trochu usnadňovalo a zpříjemňovalo četbu knihy - představa, jak by danou věc řekli herci a jak by se tvářili. I tak spousta rádoby vtipů vyšla zcela naprázdno.

Očekával jsem, že se mi dostane kvalitního doplnění seriálu, protože spoustu toho bylo v knize navíc a nebylo to vůbec od věci. Ale styl, jakým byly prezentované mě absolutně znechutil. Autory omlouvá, že kniha vznikala v době, kdy vznikal i seriál, tudíž je nelze nařknout ze snahy oživit legendu a přivydělat si na ní.

1 02.08.2015

Další klasika, která mě ne zcela oslovila, jelikož i takto poměrně staré dílo lehce překračuje lidské chápání, a to i v dnešní moderní době. Právě popisy různých raketových technologií a fyzikálních pouček či teorií, kterých kniha obsahuje opravdu kvantum, mi znesnadňovaly plynulý průběh četby. Oprostím-li se od tohoto aspektu, příběh samotný v podstatě nabízí to nejzajímavější až v poslední třetině. Tato vada jde ovšem na vrub velkému množství sci-fi filmů, které jsem viděl, a které mi značně ztěžují dívat se na Vesmírnou odyseu jako na jakéhosi praotce žánru, ze kterého ostatní už jen čerpají nebo ho vykrádají. V době, kdy kniha vyšla se ovšem muselo jednat o naprostou bombu, která otevírala ty nejhlubší fantazie a představy o vesmíru. Dnes už ji lze jen těžko označit za něco převratného a výjimečného.

1 26.07.2015

Hrozně mě mrzí, že jsem se kvůli škole a jiným povinnostem s touhle knížkou "píp píp" skoro měsíc. Je totiž tak osobitá, že by si zasloužila, abych jí přečetl v závěsu několika málo dní, ne-li dokonce jednoho jediného. A slovo "jiná" vystihuje dílo asi nejlépe - Palahniukův spisovatelský styl je nestandardní a čtivý. Klub rváčů je zábavný, místy trochu chaotický, ale to byl nejspíš záměr. Díky tomu je však tak unikátní.

1 25.12.2014

Závěr jakékoliv série, ať už je to trilogie nebo obsáhlejší ságy, by měl být totálním vrcholem celého díla. Vše z předchozích knih by mělo vygradovat do velkolepého finále. V případě Bubble je to ale naopak. První dva díly gradovaly, ale ve třetím se ta eskalace totálně zbrzdila. Vysvětlení je jednoduché: autor to tentokrát opravdu přepísknul. Je to neuvěřitelně přitažené za vlasy a díky tomu je jakákoliv akce děsně nezáživná. I proto mi třetí díl zabral mnohem víc času než předchozí. Musel jsem se skoro nutit, abych to dočetl, i bez ohledu na to, že mě samozřejmě zajímalo, jak to dopadne.

Je to opravdu škoda, protože celá trilogie Game má/měla slušný potenciál, který se v posledním dílu opravdu zazdil. Nejhorší na tom je, že se z kontextu dozvíme, jak zbytečný byl vlastně druhý díl, který nás de facto zavedl na falešnou stopu. Takže nejen, že se totálně zazdil poslední díl, ale i druhý díl ztratil na serióznosti. A vzhledem k těmto poznatkům hodnotím Bubble ještě dost dobře. Resumé: lehké zklamání!

1 05.11.2014

Parádní! Ze začátku to sice nemá takový tah jako Game, ale ve druhé půlce to nabere neskutečné obrátky, všechno se začne zamotávat a komplikovat a k rozpletení nezbývá nic jiného než číst a číst. Líbí se mi, že ačkoliv je příběh směrován trochu jinam než v prvním díle, na pozadí se události z jedničky stejně promítají a ovlivňují děj.

Autor má fakt skvělý,svižný a čtivý styl psaní. Oproti Game ubylo i anglických frází, za což jsem rád, protože ty mě v jedničce hodně obtěžovaly.

1 20.10.2014

Mohl bych zkopírovat svůj komentář k Prázdnému místu a jen ho lehce upravit. Rowlingová je prostě skvělá vypravěčka a Volání kukačky se Prázdnému místu celkem podobá. Obojí spojuje taková napínavá rozvleklost - vždyť tady se na nějakých 300 stranách absolutně nic nestane a naopak na posledních 100 se stane všechno. Přesto se od knížky nelze odtrhnout - tím, jak pořád nevíte, co si máte myslet, stále nepřichází žádné rozuzlení, žádná indicie, kdo by mohl být pachatelem, musíte zkrátka číst a číst, abyste se to už konečně dozvěděli. Právě u nějaké tří sté strany mě to už docela naštvalo, protože jsem už chtěl slyšet nějaké obvinění a ono pořád nic.

Občas mám však dojem, že Rowlingová vaří trochu z vody - kolečka do sebe zapadají jen proto, že to autorka chce a že si to tak stanovila na začátku. Občas mi přijde, že v mysli hlavního protagonisty vytváří totiž překroucené konspirační teorie, které se z ničeho nic vynoří a jako čtenáři vůbec nechápeme opodstatnění. I přesto všechno ale zkrátka nelze Rowlingové upřít ten její čtivý styl. Ať už něco popisuje nebo nechá postavy jít do dialogu, má to tempo, lehkost a švih.

1 09.08.2014

Na knihu z války má Most přes řeku Kwai dost nenapínavý příběh, chybí mu drajv, je málo uvěřitelný a především postrádá emoce, které by přeci jen válečná literatura měla vyvolávat. Nejzajímavější je kniha v samotném finále, ale v napětí by měla čtenáře udržovat celou dobu, ne až na posledních třiceti stranách.

20.04.2019

Pěkná a oddychová knížka, která se na lásku a vztahy dívá s nadhledem, ale i střízlivou dávkou ironie a trpkosti. Přesto není přehnaně sladkobolná nebo moc nadnesená, zkrátka všeho dávkuje tak akorát. A to je fajn. Hlavní hrdina je sympaťák, jako snad všichni, které na svém putování za znovunalezením sebe sama potkává. Trochu mě překvapuje, že taková docela prostá knížka dosáhla až Pulitzerovu cenu, ale je to vlastně příjemná změna.

06.03.2019

Kronika nadchne každého milovníka warcraftího univerza. Z vizuálního hlediska je naprosto úžasná, ilustrace jsou krásné, mapy různých stádií Azerothu obohacující.

Co se týče informací, nejvíce přínosné jsou asi první dvě kapitoly popisující vznik vesmíru a původního Azerothu, další informace jsou už v podstatě jen sesumarizované události, které většina fanoušků v podstatě zná. A u nich se přechází pouze v letmé zmínky, které si čtenáři mohou doplnit už jednotlivými beletriemi. To mě trochu mrzí, něco by šlo rozebrat ještě detailněji a víc do hloubky.

Co se týče logiky, některé věci nedávájí absolutní smysl, popírají se různé zákony azerotského vesmíru a motivace postav pro některé jejich činy se nedají moc vyčíst. Jenže na to vše lze vzít ohled, jelikož tvůrci Warcraftu v průběhu let vytvořili tak rozsáhlé univerzum s takovým kvantem postav, že zasadit je nyní do nějakého souvislého příběhu, je pořádně tvrdý oříšek a sem tam se zkrátka něco musí trochu našroubovat.

Kronika je však jako celek rozhodně velmi obohacující a navíc must-have v knihovně každého warcraftího nerda. Těším se na další svazky, třeba přinesou nějaká další zajímavá odhalení.

06.11.2016

Netknut trilogií Vraní dívka nemůžu Skleněná těla srovnat. Nicméně se jedná o vcelku poutavý thriller, který si udržuje dobrou dynamiku díky častému střídání postav, z nichž každá do děje vnáší vlastní styl, formu i tempo. Ústřední zápletka je sice rovněž zajímavá, ale nestrhla mě vyloženě tak, jak by se dalo s jejím potenciálem předpokládat. Vyloženě napínavá jsou Skleněná těla jen někde ve střední části, kdy se záhady a nejasnosti začnou kumulovat a děj graduje. Kniha sice udrží pozornost i do konce, ale pravděpodobně se nezařadí mezi díla, na která bych si za pár měsíců vzpomněl.

25.08.2016