ThomasRuhe komentáře u knih
Zpackaný únos mi příběhově přinesl asi to co jsem od něj zhruba očekával. Když jej srovnám s ostatními díly, tak z toho vychází spíše hůř.
Zajímavé je, že Dortmunderova parta použije k únosu jako šablonu, knihu od Richarda Starka, což je pseudonym který občas používá právě Donald Westlake.
Kniha má výborný nástup, jelikož hned od začátku se jde na věc, a je to bohužel taky nejlepší část příběhu. Protože jakmile se začne rozkrývat co se vlastně stalo, spadne napětí jako Jack Taylor z nebe. Zbytek je pak plný akce, až trochu přehnané. Ano, Jack Taylor je sice bývalý příslušník SEAL, ale tady je z něho skoro superman. Takže nakonec jen průměr.
V rámci tohoto žánru mám už pár knih za sebou, a musím říct, že tato je dobrý průměr. Je obtížné přinést do příběhu něco zcela nového, tady je vše co v takovém románu čekáme. Zápletka není omračující, ale ani to není žádné zklamání. Proto za sebe mohu říct, že to bylo dobré počtení.
Hodně brutální popis divokého západu.Žádná romantická máyovka s kladnými hrdiny.Tady žádné kladné postavy nejsou, všichni jsou hrozní a zlí, nebo ještě hroznější a zlejší.
Bohužel se mi kniha moc dobře nečetla, a to kvůli McCarthyho vypravěčskému stylu.Celkem dlouho mi také trvalo, než jsem si zvykl, že McCarthy při rozhovorech postav nepoužívá úvozovky.
Původně jsem chtěl dát knize jen dvě hvězdy, ale myslím,že to si zase nezaslouží, takže tři.
Podle názvu jsem očekával, že Predátor dostane v příběhu hlavní roli, ale do půlky plní roli komparzisty. Myslel jsem, že ho Lebbon detailně představí a umožní čtenáři nahlédnout do jeho uvažování a pocitů, případně nastíní i jejich historii.
To se v druhé polovině knihy sice naplní, protože Predátoři dostanou mnohem vice prostoru,
přesto zůstává kniha za mým očekáváním.
Námět této knihy mě zlákal k přečtení. Špionážní detektivka s historickým podtextem, pátrání po nacistických tajemstvích spojených s astrologií a předpovídáním budoucnosti.
To znělo dobře. A taky první třetina je bezva, příběh šlape, stále se něco děje, a já mám stálou chuť pokračovat ve čtení, abych už věděl co bude dál.
Nevím proč, ale v druhé polovině mé nadšení trochu chladne.Přitom autor udržuje příběh nadále v kondici....že by to bylo trochu dlouhé?
Přesto je mé konečné hodnocení knihy kladné.Příběh mě bavil a milovníkům tohoto žánru ji mohu doporučit.
Po přečtení této knihy není opravdu nad čím jásat. Fitzekova schopnost vyprávět příběh je skoro nulová.Přitom úvodní zápletka je rozhodně zajímavá,ale co s tím pak Fitzek provádí je nudné, místy zcela nelogicky skáče v ději a nedokáže udržet napětí. Postavy se mnohdy chovají nesmyslně. Čas, který má hrát důležitou roli, zůstává po dlouhou dobu úplně nevyužitý, akorát mně ho Fitzek neustále otravně připomínal skoro před každou kapitolou.
A vrahova brutalita? Ženská zabalená v igelitové folii pod kterou jí hnije tělo a vrah ji udržuje při životě umělou výživou!Co je to za blbost?
To jsem měl chuť vyhodit tu knihu z okna. Prostě a jednoduše, tímhle u mně tento autor skončil.
Další případ s Colem a Pikem.Tak jako předchozí díly je to opět dobře napsané,ale samotný závěr zůstává čtenáři něco dlužen....a to odpověd na otázku :proč?
Solidní detektivka, kterou nad průměr zvedá zejména místo a doba ve které se odehrává.K tomu ještě specifické vyšetřovací metody,které musí kapitán Koroljov používat, aby se v případu posunul dále.
Vcelku originální start knihy, když jedna z hlavních postav Charlene přesvědčuje policisty, že bude za čtyři dny zavražděná.To zní dobře....
Pak děj běží, osudné datum se blíží, něco se rýsuje, mám svou teorii jak by to mohlo být. Pořád to zní dobře...
A je tu konec, moje teorie padá....Lisa Gardner vytáhla z klobouku závěr...dost přitažený za vlasy, až překombinovaný.Chtělo to trochu ubrat na závěrečném překvápku...
Přesto jsem spokojený:70%.
První dvě třetiny knihy jsou více špionážní a s popisem nacistických Spojených Států celkem povedené. S odkrytím karet je závěr mnohem akčnější, ale také nejslabší částí příběhu.
Proto nakonec jen 3/5.
Dobře vymyšlené.Správné dávkování otázek(a že jich bylo) a postupných odpovědí( ne na vše).Zkoumání labyrintu a rozluštění jeho smyslu je popsáno taky dobře.Jen ho mohl Dashner lépe popsat,aby vynikla jeho velikost.
Samotný konec je typický pro trilogie,nabízí více otázek než odpovědí....jak jinak.
I tento díl s Mitchem Rappem zapadá do celé série.Znova je to směs bojové akce a politických hrátek.Tady spíše převládají politické pikle : kdo, kdy, proč, s kým a za kolik.
V rámci celé série je tohle solidní průměr.3/5.
I já jsem z knihou naprosto spokojený. Pouze, když se Gurney dostane k případu, následuje poněkud nudnější pasáž, ale pak už příběh šlape až do konce. Samotný závěr zvládl Verdon taky dobře, což není vždy pravidlem.
K tomu musím přičíst zvláštní soužití mezi Gurneym a jeho ženou Madeleine, které dává knize další rozměr. Bavily mě i rozhovory mezi Gurneym a detektivem Hardwickem.
Celkově je pro mě tato kniha o chlup horší než Vražedná čísla, takže 4/5.
Teď čerstvě po dočtení této knihy jsou mé pocity trochu rozporuplné.Tři čtvrtiny knihy jsou v pohodě, Quinn pátrá po sériovém vrahovi, který je dost sadistický a celkem chytrý. K tomu je zde ještě jedna dějová linka z minulosti, která nakonec do příběhu pěkně zapadne.
Ovšem ten závěr...jasně, je logický, důkazně vysvětlený, ale přesto je pro mě nejslabší částí příběhu.Rozumím tomu co se stalo, ale čekal jsem ,že závěrem bude kniha gradovat a to se tak úplně nesplnilo.
Přesto je to další Lutzův kvalitní detektivní thriller.Dávám 80%.
Na tuhle knihu jsem se docela těšil.Nebyla špatná,ale asi bych si příběh vychutnal vice,kdybych jí měl možnost číst jako žák základní školy.
Když se Bastian dozví jednu klíčovou skutečnost,která zvedla dosavadní čtení o jednu úroveň,čekal jsem,že to knihu nakopne do finiše.To se úplně nesplnilo.Měl jsem v průběhu čtení zhruba tři varianty zakončení,nakonec mě spisovatelka doběhla a vymyslela jiné.Jestli nejlepší,to je otázka.
A ještě slovo na závěr,postava Dory byla zralá na pár facek.
Co napsat...prostě všechny možné,ale i nemožné výkony lidských činností.Jsou zde samozřejmě i výtvory matky přírody.
Kniha o slavném soudním procesu s Lizzie Bordenovou je psaná zajímavě ve dvou časových rovinách. Kapitoly vyšetřování, výslechů a soudního procesu střídají kapitoly o cestě L.Bordenové po Evropě, kterou podnikla dva roky před vraždami a která má důležitý vliv na celý příběh.
Výpovědí svědků u soudu je však mnoho a jsou zdlouhavé a trochu nudné. Závěr je zajímavý a překvapivý.
S rozsudkem poroty jsem po všem, co jsem se o případu dozvěděl musel souhlasit, o to překvapivější je poslední kapitola, která se vrací ke dni kdy byly spáchány vraždy a objasní co se ten den ve skutečnosti stalo.
Díky tomuto finále jsem zvýšil své hodnocení na 80%.
Průběh knihy je znovu hodně podobný předchozím dílům. Quinn opět pátrá po sériovém vrahovi, který je celkem brutální sadista.Trochu rozdíl je ,že tady se docela brzy odhalí vrahova totožnost. Pak se pouze čeká, až se Quinnovi podaří vraha chytit. Na to jak je vrah brutální je závěr s jeho dopadením nemastný neslaný. A to není spoiler, protože už od půlky je jasné, že to nemůže jinak skončit. Proto jen 60%.
Kniha popisující jednu bojovou akci z Vietnamu. Sám Mullins aktivně sloužil ve Vietnamu, ale zažít válku na vlastní kůži a hodit to pak na papír to jsou dvě rozdílné věci. Po celou dobu to byl popis historických faktů, to bylo fajn, ale já jsem očekával, že na mě vytryskne spousta emocí, které vojáci zažívali,ale to Mullins nedokázal.Po přečtení jsem si řekl: jo jasně byla to hrůza, děsuplná akce plná strachu, ale tohle jsem si musel sám domyslet. Mullins to tam prostě nedokázal dostat, byl to spíše encyklopedický popis událostí.Tím nechci říct, že je to špatné, ale od bývalého vojáka jsem čekal více.