TitusPullo
komentáře u knih
Pilíře země
Ken Follett
Kniha Pilíře země je příběhem ze středověké Anglie, kde kosatost a rozsah příběhu myslím přesně odpovídá počtu stranám. To znamená, že na skoro 1000 stranách poznáte spoustu postav, které se objevují a mizí, poznáte část ne tak známé historie. Nemá cenu příliš nastinovat dej, zkrátka stačí říct, že si autor vymyslel řadu postav, které nás provazeji reálnými kulisami a středobodem vyprávění je opatstvi Kingsbridge a její svatostánek.
Ken Follet každopádně umí přesně říct to, co chce, umí vykreslit nejednorozmerne postavy a přitom vyprávět a opírat se o historická fakta. Ne vždy je samotný dej úplně strhující, zvláště prvních 400 stran je poměrně pomalych a dlouhé popisy stavby katedrály budou jistě pro některé lidi ubijejici, ale kdo je číst nechce, může je v klidu přeskočit a soustředit se na dej. Komplexnost je pak jistě tím hlavním pozitivum, které bych zmínil. Pilíře země jsou zkrátka komplexním romanem, kde po konci zůstanete dlouhé hodiny jen přemýšlet a přehrávat si v hlavě, co vše se tam tedy stalo. Je to opravdu, jakoby jste to prozili s postavami. Kdekdo navíc bude vnímat za pozitivum, že kniha není vlastně až tak kosata a obestrena filozofii, jako ty od Umberta Eca či Waltariho.
Prostě mate-li rádi velké příběhy z historie o malých lidech, běžte to toho!
Meta
Pavel Bareš
Kniha Meta bere dnes populární komiksovy/superhrdinovsky námět a serviruje jej v netradiční podobě. Veze se trochu na vlně dekonstrukce superhrdinstvi a dává nám hrdinku, která má spoustu chyb, ale i tak ji fandite.
Na knize bych vyzdvihl její provedení i styl psaní, který je primocary ale i osobity. Autor se snaží i o nějaký přesah, byť po této stránce to nijak zvlášť objevne přeci jen není. Stejně tak pro mě některé zvraty byly trochu deus ex machina a nemělo to úplně smysl, stejně jako bych měl výtky ke zde vyobrazenemu světu, který mi ne vždy přišel úplně věrohodný. Zároveň se mi povedlo přijít na hlavní zvrat asi 100 stran před tím, než došlo k odhalení a jen jsem doufal, že to tak nebude, ale věřím, že pokud nad tím nikdo nebude příliš hloubat, o tento zvrat se nepřipraví.
I tak nicméně smekám před Pavlem Barešem, protože v takto mladém věku napsat fungující příběh s přesahem a scifi prvky je na potlesk a já se od něj už těším na Kronos!
Pandořina hvězda – Bariéra
Peter F. Hamilton
Scifi čtu pravidelně, ale do velkých ság se pouštím málokdy. Stejně tak se mi v životě stalo jen jednou, abych nedočetl knihu. Peter Hamilton nicméně dokázal naprosto zbořit mé představy nejen o dobrém scifi, ale i o dobré knize. Zatímco jako scifi to ještě ujde, byť je to chvílemi jen odskrtavani všeho, co tento žánr dnes nabízí a povinně tam hází jednu položku za druhou, jako kniha to už vůbec nefunguje. I kdybych primhouril všechny oči a řekl si, že je to první část jednoho dlouhého románu, tak musím stejně konstatovat, že to není dobrá kniha. V mých očích je neomlivitelne, aby ani po 400 stranách neskončila expozice. Střídají se tu zamenitelne lokace, postavy, kterých je tolik, že vůbec netusite, která je vlastně důležitá, a co je nejhorší, autor téměř nic nevypravi! Stále se jen popisuje a popisuje a tim pádem chybí jakékoli napětí. Když už tam v naznacich je, a já se začínal těšit, co bude dál, postava a planeta je zas opuštěna a vy o ní dalších 200 stran nevíte. Přitom mohu porovnat s jiným romanem rozdělenym na dvě části - 0Tu od Jakuba Hussara, kde též první díl není nijak strhující, ale dokáže ume vyprávět a prokreslit postavy.
Kniha má jediné pozitivum, že až budu učit žáky rozdíl mezi vyprávěním a popisem děje, tady jim ukážu, jak vypadá popis a jak moc to nefunguje na takové ploše.
Abych to shrnul, jako scifi to ujde, jako kniha ne. Dej to skoro nemá, byť hlavní premisa je zajímavá, ale co naplat, když se jí Hamilton skoro nevěnuje a jen nekonečně nastavuje expozici a nikam nesmeruje. V důsledku se mu však nedaří příliš ani představit a vykreslit svůj fikcni svet,což je na takové ploše neodpustitelne.
