toni-az komentáře u knih
Téma zajímavé, zejména ta protichůdnost, kde nikdo neví jak by se rozhodl. Nicméně na můj vkus dost špatně napsané. Možná by mi ani tak nevadila ta rozvláčnost, ale co mi opravdu vadilo bylo to, jak se pořád dokola omílalo pořád to samé znovu a znovu a znovu. Nebýt pěkného popisu jižanské atmosféry, bylo by to ještě o hvězdu míň.
Bylo tam pár zajímavých myšlenek a momentů (např. že tři zákony jsou přežité), ale hodně mi vadilo, že na to že to má být za několik tisíc let jsou tam technologicky v podstatě hůř než my v současnosti, tedy s výjimkou robotů a létajících aut. Navíc mi to přišlo takové nějaké nudné. Asi tím, jak je tam málo akce a to samé se tam přemílá několikrát z různých stran.
Bylo to sice krátké, ale i tak mi trvalo asi dva měsíce než jsem se tou nudou prokousal. Ale co by člověk neudělal pro ČV. Ono by to možná nebylo tak zlý, ale nějak jsem to vůbec nechápal. A navíc ten překlad byl dost hroznej.
Poměrně si drží stadndardard, i když už to je 10. kniha série. Nápady celkem pořád nové, bitvy pořád stejné, ale se změnou pohledu z vojáka na velitele se mění i popis, což je fajn. Jen už hoši nemají moc kam stoupat.
Dobrá oddechovka za průměrné hodnocení, možná bych dal i víc kdyby se nechovali jako trotlové a nenechali Ajaxe sebou zametat, když se dala spousta věcí řešit mnohem líp. Hlavně krtek byl jasný už půl knihy a oni pořád mu věří...
No z doby vzniku Izraele tam byla jedna poměrně krátká kapitolka, ale stejně se to četlo dobře. Jen na můj vkus to bylo trochu moc rozplizlé v čase a trochu trochu jsem se ztrácel v časové linii. Jako exkurze do jiného způsobu myšlení zajímavé, ale nic dalšího od autora číst nemíním.
(SPOILER) Tento díl mi připadal trochu zajímavější než pár předchozích. Sice už to začíná být trochu jednotvárné, jak se někde brání, čekají na posily, posily dorazí, tadá nepřítel zničen... Ale zemětřesení, zajetí, setkání se starým protivníkem... Docela fajn.
Přečteno na základě doporučení. Kvalita asi tak jak jsem čekal, prostě oddechovka. Bylo to trochu o něčem jiném než jsem očekával, ale nevadilo to, popis Noční strany byl zajímavý, rozuzlení trochu předvídatelné i trochu nečekané. Jen na můj vkus byly jednotlivé epizody tak nějak zrychlené a bylo jich nějak moc, tak nějak jedna akce skončí, začne druhá, dost jí podobná.
Ač nejsem úplně cílová skupina, knížka mě dost zaujala. Prostředí Altiverza parádní, jen jsem čekal, že z toho autoři vytěží víc. Příběh byl fajn, ale dost jednoduchý a zkratkovitý. Dovedl bych si představit jak několik pokračování, tak super film, kdyby se ho zhostil někdo schopný.
Popis výcviku byl zajímavý, po něm už to bylo takové nějaké fragmentovité a nesouvislé, ale pro mě zajímavé vyprávění o tématu, které jsem dosud neznal. Určitě by člověk mohl najít všechny zmiňované informace na internetu, ale tady to bylo spojené dohromady příběhem jednoho člověka. Jestli nepřeháněl, tak ty americké vojenské akce jsou na mnohem profesionálnější úrovni než jsem si myslel.
Hon na Usamu byl pěkné vyvrcholení, to co se odehrávalo po něm už byl jen takový dojezd.
Na jednu stranu fajn, konečně klasická nepřekombinovaná detektivka bez tuny balastu kolem, na druhou stranu jen taková obyčejná klasická detektivka bez další přidané hodnoty. Asi první knížka od Agáty a musím přiznat, že styl mi moc nesedl, Poirot je poměrně nesympatický. Ale jako oddechovka ok.
Za mě jedna z nejlepších knížek od Lukjaněnka. Má to drive, má to spád, má to filozofický podtext, má to sympatické hrdiny a navíc je to trochu i fantasy. Jen mám trochu pocit, že moc nevěděl jak to ukončit. Za mě poslední část, kde se řeší odloučení, mi připadá tak trochu vykrádačka první části s rozsévači a je tam zbytečná. A celkově konec mi přijde takový nijaký. Škoda, protože kdyby tyto dvě věci zmáknul líp, bylo by to pro mě na úrovni, ne-li lepší než Tance na sněhu, které jsou prostě da best.
Název i obálka mě trochu odrazovaly, takže jsem se k poslechu trochu odhodlával, nicméně mě na rozdíl od mnoha jiných kniha chytla od prvních stránek. Úplně něco jiného než ostatní Gaimanovy knihy, zejména Američté bohové, nicméně které dvě jeho knihy se vzájemně podobají, že? Jediná věc spojuje snad všechny, a to jisté odtržení od reality předchozího života hlavní postavy.
Každopádně knížka pěkně ubíhala, postavy se vyvíjely a sem tam se objevil i nějaký nečekaný twist. Kromě tedy romantické linky, kde bylo celkem brzo jasno, jak to dopadne. Styl psaní mi neskutečně připomínal Pratchetta, dokonce víc než Dobrá znamení, které psali spolu. Nečekaně vtipné.
Až bude knižní výzva na knihu o limetě, tak si na ni vzpomeňte, je to v ní nejdůležitější předmět.
Tohle že napsal King? Popravdě řečeno, vědět o čem to bude, tak bych si asi do Výzvy našel něco jiného. Kniha na mě působila, jako by to napsala nějaká americká ženská autorka spíš než mistr horroru. I přes naprosto nezajímavé téma a hodně experimentální formu, která mi vůbec nesedla, musím uznat, že ten člověk umí psát natolik dobře, že i z toho vykřesal četbu, kdy se člověk nenudil. Popisy Very v senilním období a jazyk, kterým Dolores vypráví, jsou neuvěřitelně realistické.
Bohužel, jediný prvek, který mě v příběhu zaujal, byla ta holčička ve vidinách, která ovšem tak nějak bez konce vyšuměla. Za mě nejslabší King, kterého jsem četl. Pro ty, kteří nejsou příznivci hororů a chtějí zkusit něco od Kinga, to může fungovat, i když i v tom případě bych spíše doporučil něco jiného, jako např. Pan Mercedes nebo Dallas 63.
Nejhumornější prvek - Dolores: Už tu mluvím asi 2 hodiny... Kouknu na stav audiobooku - přečteno 6.5 hodiny. To chlapec trochu netrefil.
Tento díl, stejně jako druhý, mi přijde o krapet slabší. Bavil mě začátek s tréninkem nových kohort, pak už se to příliš zpolitikařilo. Sice se tam Scarrow snažil propašovat detektivní zápletku, což je vítaná novinka, nicméně bylo skoro od jejích začátku jasné, kdo je padouch. Trochu mi nesedí, že Catovi, který je takový génius, by to nedošlo. Taky si dám chvíli pauzu a pak se k sérii zase vrátím. Liché díly byly zatím dobré, tak uvidíme u 5.
Na to, že se jedná teprve o druhý díl mi připadá, že už trochu vaří z vody. Kromě zvýšené bojové aktivity se zvyšuje i konspiračně intrikánská linka, ale vše ostatní postupně mizí. Snad kromě "romantické" linky, která ovšem začíná spíš vadit. Ale stále napsáno čtivě a napínavě, takže jak oddechová četba lze použít. Uvidíme co ostatní díly. V tuto chvíli mi připadá, že budou čím dál řidší, přeci jen jich zbývá minimálně ještě 16. A to je hodně, tak doufejme, že se z nich nestanou pouze popisy jednotlivých bitev.
Akce, napětí místy až k prasknutí a zvědavost co se bude dít dál. Trochu mi vadilo přílišné nimrání v psychice hlavních postav, jak všechno řeší až zbytečně. Taky mi trochu vadil jazyk, tykání nadřízeným bylo opravdu divné, extra moderní výrazy typu okej mi tam taky nesedí. Ale rozhodně už nahrávám do mobilu další díl audioknihy.
Co se týče děje, trochu mi bylo líto těch britských chudáků, kterým do vlasti napochoduje invazní armáda a při pokusu o obranu své země si asi dovedete představit, jak to dopadlo.
Jako audiokniha parádně namluveno, dokonale mi sedlo k obsahu knihy. Sem tam nějaké přeřeky, které bych omlátil o hlavu spíše režisérovi než herci.
Obsahově zajímavé, ale ta forma byla extrémně nudná. Naštěstí jsem poslouchal jako audiobook načtený Martinem Zahálkou, tak jsem si to holt v autě pustil a nějak doposlouchal. Ovšem být to knížka, měl bych fakt problém se ke čtení vrátit.
Na začátku autor prohlásil, že Rota E byla nejlepší vojenská jednotka na světě. Bohužel když se člověk začetl, zjistil, že to až tak pravda nebyla. Věřím tomu, že v té době bylo v různých armádách (a zejména německé) spousta lepších jednotek. Tihle byli nejlepší leda tak v chlastání, kradení a rvačkách. Ale tam by to asi vyhráli zase Sověti.
Každopádně pár hvězdiček si zaslouží zejména proto, že člověk trochu pochopil, jak to funguje v armádě a obzvlášť ve válce. A každopádně velké díky těm vojákům, kteří šli dobrovolně riskovat a mnohdy položit život za obyvatele nejen cizí země, ale úplně jiného kontinentu.
Ač je Lujkaněnko jeden z mých oblíbených autorů, musím přiznat, že tato kniha mě zase tak nenadchla. Nápad s Iročkou byl zajímavý a zjevně na tomto jediném nápadu postavil celou hodně tlustou knížku, ale na mě až moc tlustá. Vyvrcholení nečekané, ale opět příliš roztahané a zbytečně přefilozofované.
Nicméně je třeba ocenit fantazii s níž vykreslil ostatní planety a inteligentní "rasy", které je obývají, i jejich specifika, která řeší na konci. No a samozřejmě spád, průnik do psychologie a motivací hlavních postav a takové vykreslení hlavního hrdiny, že se s ním člověk prostě musí ztotožnit.
Poslouchalo se to celkem dobře, akorát mi to připadalo nějaké jakoby zkrácené.
Co se formy týče, Gaiman ukázal, že umí čtivě podat i poměrně nečtivé téma.
Co se týče obsahu, místy to fakt nedávalo smysl, ale to není chyba autora, zjevně se to takto vypráví odjakživa. Vždy jsem si myslel, že hlavní postava severské mytologie je Odin, ale po přečtení této knihy je jasné, že vše dobré i špatné má na svědomí Loki. Zbytek jen tak přicmrdává.
Musím pochválit perfektní přečtení od Pavla Soukupa.
S Pelíškama to moc společného nemá, ale to nevadí. Je to takové pseudohrabalovské, ale to už si taky začínám u Šabacha zvykat. Škoda přílepku těch povídek na začátku, Voda se šťávou byla tak 4,5*, celkově s bídou 4. A souhlasím, je to knížka spíše pro muže, i když pár holek to asi taky zkousne.