Tony86 komentáře u knih

Pan Skoumal si dobře všímá lidí, ale jeho závěry ne nutně musí být správné, navíc je podezíravý a jak sám říká - nevěří nikomu. Tím si však sám škodí, a nejen sobě. Je smířený s tím, kde a jak žije a je spokojený, protože sám si umí dobře a logicky spočítat, že jinde by tomu tak nebylo. Relaxační čtení i s trochou humoru.

1 28.07.2022

Pozitivní a lehce ubíhající čtení. Zčásti se jedná o autobiografii; Teddie, stejně jako Thornton je oblíbený pohotový člověk nad věcí, sečtělý, schopný velmi dobře číst lidi a skvělý v improvizaci. Takový dobrý anděl zasahující do života lidem, které při svém krátkém pobytu na ostrově potkává. Na mnoha místech inspirativní.

1 14.02.2022

Knihu jsem bral do ruky co chvíli a měl ji tak přečtenou v rekordním čase. Nejdřív je třeba přivyknout starší češtině, ale to jde snadno, příběh a postavy jsou tak živé - trpěl jsem společně s Martinem, když býval u Rorejsa, chtěl jsem už, aby byl pryč, ale autor tuto etapu nechce jen tak odbýt, vždyť Žemlu tvářela pět let. Po takových učňovských útrapách očekává zasloužený pěkný klidný život, je to dobrý poctivý člověk, ale proč by tomu tak mělo být? Překvapil mě doslov a podobnost autorova životopisu, evidentně vystavěno na životních zkušenostech.

1 01.02.2022

Můj první Tolstoj, nejedná se o nijak hluboký příběh, na to ani není místo, je to útlá knížka prakticky jen o dvou lidech, které dělí věkový rozdíl a nijak jim nepřijde na mysl, že by někdy žili společný život. Oba jsou si vzájemně ale tak úžasní, že se to stane. Ne všechno má ale věčného trvání. Výborně je vykresleno chování a pocity postav a "dobrá taktika" Sergeje, jestli vůbec to byla taktika.

1 08.12.2021

Od poloviny mě to začalo nudit, autor přepnul do pánbíčkářského módu, navíc má bujnou představivost, příběh a Adamovi a Evě a jiných bere doslova jako historickou událost, takže nám popisuje své představy ze své bubliny. Rozhodně ale na některých místech správně poukazuje na dobrý vztah s otcem nebo jinými muži.

1 27.11.2021

Prvních několik stránek byla klasická motivační věc, kde se opakuje stále to samé a připomíná, kolik lidí se už do výzvy "připojilo". Pak už je to lepší a autor připomíná, že pesimismus a komentování negativních věcí nikam nevede a je třeba to mít na paměti. "Než promluvíš, zvaž, jestli tvá řeč bude lepší, než-li ticho"

1 14.11.2021

Dárek 11leté neteři. Úvod mě tak chytl, že jsem si ji před předáním musel přečíst sám. Geniální. Čtivé, zábavné a to i zásluhou skvělého překladu.

1 13.11.2021

Tento žánr asi není pro mě nebo je to tím, že jsem předtím četl klasiku, co měla hloubku, nebo jsem se nesoustředil a chtěl to mít rychle za sebou - to poslední určitě. Bylo to slabé. Mimochodem autor se prozradil, že automobil viděl jen z dálky - Evelyn na autě svých pronásledovatelů vypustí vzduch na všech kolech, to jí nestačí, vypustí ještě vodu a dokonce i olej! Pak se zjistí, že neumí moc řídit a po žebříku leze poprvé v životě.

1 03.06.2021

Až do poloviny jsem se docela trápil, ztrácel jsem smysl vyprávění a netušil kam to spěje, každopádně jakmile Amélie pokládá svou ručku na Jakubovo rámě, začínají se věci dít. Z toho, co vypadá jako začátek krásného spolužití, tak vytoužený přelom v životě Jakuba, vzplane oheň, ne však lásky. :D Povinná "preventivní" četba pro každého starého mládence. Tento příběh si budu pamatovat.

1 16.03.2021

Můj první Čapek. Styl, jakým je kniha psána, mi nesedl a byl jsem rád za každý obrázek; těmi je kniha doslova napěchovaná, jsou krásné a dotváří nebo vlastně jsou tím hlavním, co mě přeneslo na sever, dýchalo na mě a vytvářelo atmosféru - úžasná země nekonečných lesů a skal, ale už i vytrácejícího se způsobu života Laponců.

1 19.01.2021

Po skvělém Šťastném Jimovi jsem si myslel, že Amis bude můj oblíbený. Tohle je skoro ztráta času a papíru; jakoby autor prostě MUSEL něco napsat. Nějakou hloubku jsem v tom nenašel a na dovolenou bych to už vůbec nebral.

1 18.12.2020

Skvělá kniha, jen mi nejde do hlavy proč ji tady doposud nikdo nehodnotil a proč je heslo "Ota Hora" Googlu skoro neznámé? Přitom min. v letech 45-48 byl jedním z hlavních, kteří upozorňovali na postupnou komunizaci Československa. Svědectví je rozsáhlé a detailní a je proloženo spoustou citací jiných osob; nejvíc mě dostala 629. interpelace o poměrech v bývalém internačním táboru v Kolíně. Chystám se na druhý díl, až seženu.

1 02.11.2020

Po vzrušujících bojích lásky s kouzelnou Fotis se Luciovi obrátí život naruby a jsa trýzněn svými majiteli mu jde mnohdy i o život a co hůř, jednou i o mužství a to už spíš chce ze skály skočit sám, umřel by "alespoň celý". :D Na mnoha místech mě příběh rozesmál, archaická čeština je výborná. Jen ta poslední kapitola...

1 20.10.2020

Sebráno z knihobudky a rychle i vrátím. Dost ilustrací mě rozesmálo, ale informační hodnota nula! Byla škoda překládat.

1 01.10.2020

"Halucinogenní", tohle slovo pode mnou už někdo použil a objevuje se několikrát i v knize a asi tam není úplně bezvýznamně. Příběh mě upoutal od samotného začátku, ani ne tak co se dálo, ale svým košatým stylem vyprávění. Ovšem jak jsem pokračoval, začaly mi vadit ony bohaté rozbory jak prší a jak fouká a jak toto působí na hlavní postavu - na jeho tělo, na jeho mysl, na jeho duši a na jeho ducha... snad jsem nic nezapomněl. :) Zkrátka čeho je moc, toho je příliš. Místy to autor žene opravdu do extrému, taky si umím představit, jak těžký musel být překlad, najít ta vhodná slova. Jo a mohlo se to jmenovat prostě Malicroix, stejně jako originál; totiž zmínka o dlani a pahorku je jen na jednom zcela nevýznamném místě.

1 28.08.2020

Je to překlad z ruského originálu, primárně pro děti/mládež, často se setkáváte s informací o výskytu na území Sovětského svazu, to by nebyl problém. Problém je, že krom pravdivých informací, je obsah obohacen o autorovu velkou představivost - mečoun usmrcuje svou kořist probodnutím; spačci v Austrálii si umí udělat hnízdo i na hřbetech živých ovcí; mláďata vlaštovek, aby nevypadla z hnízda, jsou na "kšírách" - na nožkách mají namotané koňské žíně, druhý konec je připevněn hlínou ke stěně hnízda. Tady jsem skončil, to mi stačilo. :)

1 26.06.2020

Přečetl jsem tři čtyři kapitoly a zalistoval dál, abych zjistil, v jakém duchu se to odvíjí - stejně. Není to román, jsou to takové detailně popsané paměti; víte přesně kolik oken mělo stavení, co dostali psi k obědu, kolik rýže zůstalo v talíři a která myš si které zrnko odnesla. Pokud jde o dialogy, jsou to vzpomínky a vesměs asi v ostravsko-polském nářečí (ze kterého já osobně rostu).

1 24.06.2020

Příběh z doby a prostředí, které je současnému člověku v našich končinách vzdálené a zapomenuté. Holka už v 8 letech šla do služby jako chůva k dítěti. Jiná doba.

1 19.06.2020

Výborné. V úvodu je pár lyrických pasáží, které mi kazily první dojem, ty se ale dál v knize už neobjeví a autor čtivě popisuje své zážitky v zemi bílých a černých. Richard si jako jeden z mála uvědomuje nespravedlnost ponížení své rasy, nedokáže s bílými "správně" jednat, je podezírán, že "myslí" a to negr na jihu nesmí.

20.09.2024

Ač Herrmanna mám rád, tak soubor těchto povídek je nezáživný a slohově archaický. Skončil jsem někde za polovinou.

20.09.2024