TonyStarkless komentáře u knih

Svět šel do srabu. Pár jedinců, kteří si zachovali chladnou hlavu (možná z důvodu, že v nich měli zelené mozečky) a měli na to dostatečně „vyvinuté“ koule, vzali vládu a zbraně do svých rukou. Konečně se Brno stalo důležitým mezníkem ve světě a pár nadšenců pod vedením plukovníka Michálka jsou ještě ochotni pro něj a pár lidiček položit své duše. Připravte si pořádný flákot prokrvené „kotlety“ a s ní i několik důležitých ingrediencí: Zemi po výbuchu několika jaderných hlavic, blátem obalenou nasranou Japonku s malými ňadry, krabici doutníků, pnutí v rozkroku, maníky s vyholenými hlavami ve stylu šíleného Maxe, hodně, hodně deště, plné kapse věnečku do pythona a akcičky podobné starým dobrým westernům, hromady čubek, bandu Amazonek, sila plná nabuzených „Satanů“, pohaslou rockovou hvězdu, gladiátorské arény. Nezapomeňte to vše pořádně zamíchat, přidat pár lžiček radiace, zpestřit dávkou antibiotik a špetkou erotiky. A nebojte se, kromě neohroženého plukovníka, Japonské špionky a nebezpečné Alice je tu také Ryan, který je vynikající stopař a ze zlomené větvičky dokáže vyčíst, jak „velkýho“ ho dotyčný měl. Prostě… Však si to přečtěte, nebudu spoilerovat :D

15 18.09.2017

Nevím, proč jsem si napřed přečetla recenze, než jsem se rozhodla napsat tu svou. Přiznávám se, že se bojím hajtu a hrozně uznávám názory Tervy. Takže mi odhodlání napsat svůj názor trvalo dost dlouho. Takže… Většinu mrzelo, že autor nedokázal rozepsat svět, ve kterém se František Moravec alias kapitán Bouchač, jako kapitán Bezpečnostní informační služby choval jako hlupák. Taky nedokážu rozepsat univerzum, a proto mě ten příběh tak bavil. Beru to tak, hlavně kvůli ich formě, kdy je autor dokonale v souznění se svou postavou. Mohl být bůhví jaký Bond 007, ale skončil v žebříčku trochu vejš, než ostatní. Což znamená jako separát. Zničehonix má před sebou několik matkychtivejch pocházející z různých planet. Na to ho nejspíš nikdo nepřipravil. Prostě dokáže rozeznat, jestli má někdo 4 ruce, nebo vocas. Jestli chčije rovně nebo se při tom musí postavit na hlavu. Je to vypravěč, který o vetřelcích ví docela hov… nic. Prostě byl vycvičen, připraven na nějaký odboj, ale realita je trochu jiná. Na tuhle vás nikdo nedokáže připravit. Máte tak málo času, abyste vymysleli plán. Většinou se akce rodí v momentě, kdy se prostě naskytne příležitost. Čtenář přece tohle nemůže hlavnímu hrdinovi vyčítat. To je blbost. Prostě jedná. Proto se dokážu absolutně vtáhnout do příběhu a procházet jím v podobě stalkera, kterého si nikdo nevšimnul. Úžasný Gerasim. Prostě je to Rusák. Kotletův Rusák. Mám ráda Kotletovic Rusáky. Jsou sví. Možná raději než Čecháčky :D Nejspíš se v osmém svazku ukáže, že celou dobu hrál falešnou hru a vytasí na svého nejlepšího přítele ten svůj kalašnikov AK-47 z 3d tiskárny. Protože i když tvrdil, že jeho děd seděl v tanku na Václaváku v 68´ tak on je jinej, pořád je to člověk, který má nějakou hrdost a bojuje za svou matičku vlast. Žeru Agu. Protože je to ještěrka a teoreticky je to jedinej „nedobrovolenej“ člen mise za záchranu Země, který je ženského pohlaví. A za druhý… miluji ještěrky. Protože jsou drsný a i přestože musí čelit blbejm kecům českým odbojářům a ruským dotazům jako: kde tesař nechal díru… drží tak nějak s tou bandou mužských přirození…
Příběh mě bavil také kvůli „ne sci-fi a vědátorskými“ definicemi. Vím, že autor má spoustu přátel mezi astrofyziky, dokonce i já musím snášet vědecké informace svého manžela. Proto jsem vděčna, že tenhle příběh nezatěžuje už tak vytížený mozek a hodí po mě kapitánský můstek hvězdné lodi USS Enterprise, který nemá ochranné štíty, a kapitán Bouchač prostě jen mačká tlačítka v barvách duhy.
„Jednička“ mě bavila také především kvůli „vtípkům“, kteří ostatní čtenáři neunesli a naznali, že jsou v tom „místě“ nevhodné. Ale já našla autora, který píše na vlně mé „potřeby“. Takové… Mé druhé já. Takže odepínání spony na skafandru jsem si fantasticky užila. I když jsem ženská, ten pocit v šestnácti při rozepínání podprsenky akorát bez erekce, jsem si dokázala představit. A co teprve letět uzbeckými státními aerolinkami na Sibiř. Kdy dostanete kaviár a vodku, abyste zapomněli, že vám ze letadla stříká benzín a v podlaze je díra… Prostě… asi stejný ročník :D
Rozjezd byl pro mě trošku těžký. Spousta ras, které jsem ze začátku nedávala. Ale nakonec jsem je shrnula na jednu hromadu, na které skončili vlastně všichni, kteří z „nás“ chtěli udělat separát do konzerv…
Kdyby někoho zajímalo, jestli se ze mě po přečtení prvního dílu, stal vegetarián…

10 01.01.2022

Tato kniha mě nesmírně bavila. Chytila za srdce hned na první stránce. Lehký humor. Takové to vyprávění na lavičce, když čekáte na svůj autobus nebo vlak. Jistě by se to dalo přirovnávat k Forestovi, ale je to trochu jiné vyprávění. Trochu konspirační teorie. Vlastně je všechno jinak, než jste se učili v dějepise. Přečetla jsem jedním dechem na dovolené a hrozně se těšila, že shlédnu i film. Manžel mi řekl: to je děsná prča, jsem to viděl 3x… Ale neměl pravdu, film je hodně daleko od knihy, dává tak 20%. Kniha je v tomto případě hodně… hodně jinde.

10 28.11.2019

Doba, kdy lidský život neznamená vůbec nic. Kde je člověk míň než dobytek. Aby mohl přežít, zbývá mu buď sloužit falešným ideálům nebo každou minutu doufat, že ho smrt dožene dřív, než ponížení, utrpení a nesnesitelná muka. Nemá jména. Nevyhledává přátelé, ani rodinu, aby o ni náhodou hned záhy brutálním způsobem nepřišel. Nemá domov. Nemá se kam vrátit. Shořel v plamenech a divoká příroda si podmanila zpět území, které ji kdysi patřilo. Nevěří v nic. Naděje je sprosté slovo. A přesto… Někde tam, v nepropustném závěsu studeného deště, vysílení, hladoví a s jizvami popsanou kůží se blátem a lidskou krví, brodí ONI. Stačí vám jedna ruka, abyste je spočítali. Oni ještě věří. Na domov, na lidi, přátelství a lásku. Na to, že tabákový nikotin je lepší než dávka radiace. Studený kov zbraně je lepší než holub na střeše a pečený v žaludku. Že líbat holku můžete i v momentě, kdy vám kolem hlavy lítaj kulky a RPG. Že Brno je věčné a další přijdou. A že je vlastně fajn bojovat za něco, co máte rádi. O co nechcete přijít. Jo, je fajn umřít… přece jen - došly doutníky…

10 08.02.2018

Moje první seznámení s hrdiny pana Kotlety, Po přečtení Asfaltu mi někdo někde poradil, že by se mi mohl líbit i tento autor. A... ano! Líbil! Přiznávám, že jsem to vzala asi od konce, stejně jako v roce 1990 Star Wars na videokazetě díl šestý, Návrat Jedi. Omlouvám se, jestli mi něco uniklo ze Swingers party, ale doufám, že ne! Užila jsem si čtení od začátku do konce! Jsem trošku úchyl, takže sexuální scény, týkající se análu mě rajcly. Taky popis na nic si nehrající, prostě ošoustat a jít. Krásná čeština (miluju češtinu a hraní si se slovíčky, stejně vášnivě, jako jazyk s poštěváčkem ženský!). Jsem úchyl na zbraně... a tudíž jsem se pozastavila nad kanonem BVP vz. 71... což mi nějak uniklo, že v tom roce něco "vydali". Nemám ráda zoombii, ale děsně se mi líbila magie. A katany. A pásy plný nábojů. A odlétavající nábojnice. A sex uprostřed bitvy... a sex v kufru Škoda Sigma... A jsem Bi. Takže, když "Láska je laska", chlapi s chlapama a ženský s ženskejma... dyť o nic nejde! Sem se vosmahnula na srpnovým slunci na koupališti, ignorujíc osvěžující vodu, vřískající puberťačky v bikinách a ponořila se do světa Kotletovy fantazie! Díky! Poločas rozpadu... Zítra du na to!

10 27.08.2017

Tuhle knihu jsem dostala k narozeninám s odůvodněním, že se mi bude líbit. Přiznám se, že jsem ji 2x odložila, že to asi není nic pro mě. I když sám píšu své ubohé povídky v přítomném čase, začátek jsem nebyla schopen přelousknout. Ale pak mě... asi nuda, donutila číst dál. A děkuji nejmenovanému jménu, které neonově stále svítí na černém nebi v pekle, za to. Nesnáším horory. Nesnáším pohled na krev. Stokrát jsem si říkala: Čéče, teď by jsi měl jít obejmout záchodovou mísu a vyzvracet nedělní oběd u tchýně. Ale nestalo se tak. Opravdu jsem se nahlas, až trapně smála na terase, užívající si posledních teplých paprsků zapadajícího slunce. Ten příběh mě pohltil. Stáhl do temných zákoutí pekla. Nakonec zvolená forma psaní působila jako nástřel scénářu k filmu a já se jen vezla. Taky mě napadlo: Jak je ten týpek, co to sesmolil starej? Proč zmiňuje filmy, knihy, hlášky, co sou mi tak důvěrně známé? A "rychtik". Týpek jen o pár úplňků starší a přesně mi sedl do smýšlení. Sem si říkala, že český autor nemůže zaujmout. Ale jo. Fakt jo! Fakt jsem se bavila. A kalhotky s Medvídkem Pú mě straší ve snech dodnes!!! Prostě masakr. A tak velké dík autorovi a člověku, který mi tuto knihu daroval. Určitě nezůstanu u jediné...

10 19.06.2017

Sem se asi zamilovala. Po dlouhé době jsem se opět zamilovala do postavy. To už se mi hodně dlouho nestalo. Je prostě Božan! Jeho jméno je…

Takže vraťme se na začátek. Ta knížka je pěkně tlustá. Je tam několik planet a na každé se děje něco jiného. Je tu spoustu jmen. Nejspíš by ji člověk měl po chvilce odložit kvůli bramborovo maďarskému buřtovým guláši v hlavě. Ale ono to funguje!!! Všechny si je musíte oblíbit. Dokonce i ty parchanty. Dobře, zase mi to ujelo. Takže začnu hlavním tyranem Andrejem Korwarianem, vedle kterého je i led, pokrývající jeho planetu, úžasná vanilková zmrzlina. Zabíjí pohledem. Zabíjí nevyřčenými slovy. Zabíjí i mezi čtyřma očima. Nemá s tím problém. Stále uhlazený, s intonací hlasu jako čára na přístroji, demonstrující smrt pacienta. Píííííp. Žeru ho. Stále jsem čekala, až roztaje, až mu selže hlas, až pozvedne obočí nebo mu zacuká koutek úst. Nic takového se nestalo, ale o to víc na tento okamžik zlomu budu čekat.

Růže!! Růže!!!

No nic. Pak je tu jeho manželka Viktorie. Květina uprostřed pouště. Nebo spíš uprostřed ledového království. Jistěže má strach, omdlévá jako nějaká ufňukaná panička, ale je to princezna. Ovládá diplomacii. Ovládá úsměv. Vyzařuje teplo a něco, co na planetě Algoru neznají. Děsí vše okolo. Děsí je až tak, že jsou ochotni za ni položit život, vloupat se k ní kvůli autogramu a poskytnout svůj krk a tím i hlavu jejímu manželovi, který pořádá popravy místo večerníčku.

A pak tu máme její osobní ochranku. Jsou to vyvrhelové. Špína společnosti a pro ponižující řád císaře Korwariana nevhodní. Mají plnou hubu blbých keců, nestydí se za svůj názor a před princeznou už vůbec ne. Její ochranu dělají jen pro prachy. Nebo ne? Všichni mají svou temnou stránku. Pár jich je pozměněných a vylepšených (jooo, jooo… žeru ho!!!) a zbytek jsou totální magoři. Úžasní magoři!

A kohopak tu máme dál? Takovou jednu normální, konečně normální planetu, Menabaran. Ale, tady je opravdu moc hezkých postav. Praštěné sestry zrající k návštěvě blázince. Detektiv, kterému jsem fakt fandila, ale na konci… na konci… Nastává chvíle vyzvednout akční stránku této knihy. Držela sem se jí křečovitě, když aeroplan stoupal vejš a vejš a vejš. A pak ta patová situace. A nedostatek vzduchu a částečky těla vznášející se ve vzduchu… Zatracená Luciena!!!

Intriky. Zrada. Ještě větší zrada. Nejspíš láska. Přátelství. Akce…

Ještě furt nemůžu rozdýchat tu akci na střeše a skok… Budu blinkat!

Tak tohle mě opravdu hodně, dost hodně… Chci druhej díl!!!

9 03.04.2018

Sborník je nadupaný skvělými povídkami a je zdárným příkladem, kolika způsoby se dají chladné dny popsat a kolik příběhů se během nich může stát. Na každý den jeden pohled do života lidí, který jste mohli prožít i vy. Příběhy o ztracených láskách, o láskách ze záhrobí i o těch, které nás teprve čekají. Návraty, beznaděj, naděje, napravení hříšných duší nebo naopak odhalení pravého „já“. Toulky do dob dávno minulých i těch, které máme ještě v živé paměti. O strachu v nás a o temných přízracích plazících se kolem. Budete se smát, ronit slzy, hluboce se zamýšlet a také bát. Všechny příběhy spojuje zima, sněhové vločky a oheň nejenom v krbu.
Sborník se moc povedl. Všechny povídky měly něco do sebe a každá mě oslovila jinak. U srdce mě hřály nejenom skvělé příběhy, ale i nádherná čeština, která je prostě rozmanitá a autoři ji tady uměli fantasticky využít.

8 22.11.2022

Hlavní hrdina má jednu velice dobrou zásadu: "Návštěvy přijímám, až když si stáhnu prezervativ z penisu..." Malý spoiler, aby si mohl každý "nezasvěcený" čtenář představit, do čeho se právě chce pustit a oprášit si tak znalost svého mateřského jazyka, kterým autor opravdu vládne. Musí být připraven na příval sexu, sexuálních praktik a násilí. Jestli si myslí, že sledování porna, domácích freevideí a sexuálních znalostí od svých 14 let z něj dělají "kápa", vyvedu ho z omylu. Démony, pošuky, bohyně se všemi pohlavními orgány, s tím určitě zkušenosti nikdo z nás nemá :D Tady si to může pěkně vychutnat a dokonce nemusí ani opustit stověžatou matičku Prahu. Někdy si říkám, že by z toho mohla cestovka těžit, stejně jako z objíždění Londýna, kde se nachází Baker Street 221b, ukazovat všechny ty hospody, bordely, podzemí a ministerstva, kde není něco v pořádku. Na své si přijdou milovníci zbraní, erotických her, magie, fanoušci Sparty i české Škodovky... a vtipno-drsno-ero Kotletovského "škravopisu"...

8 05.09.2017

Co to bylo?
Jako obvykle jsem si 90% knihy užívala. Hádky, tresty od krále, hltala jsem stránku za stránkou a pak jen "wtf"? Konec silně neuspokojivý, čekala jsem opravdu nějaké odhalení, rozuzlení, ale tohle mě jako čtenáře "urazilo". Bylo to jak koukat na korejskou doramu plnou akce a zvratů a nakonci se ze všech zabijáků stanou majitelé doručovací sužby (Rugal :D)

7 03.04.2021

Mráz se vtírá pod nehty a šedý popílek spálených lidí usedá do mastných vlasů. Mozek už si není jistý, za co bojuje a proč se vrhá mezi střepiny, které drásají kůži na tenké proužky. Je vlastenec, který hájí svou zem, nebo se snaží jen přežít ze dne na den a užít si svou odměnu: chlast a ženskou? Kdo by netoužil být nesmrtelný? Zasvětil svůj nekonečný život vzdělávání, hrou na klavír nebo čekáním v bezpečí na konec. Až si to lidé mezi sebou vyříkají? Proč jsou mezi námi tací, kterým stačí několik láhev vodky, držet horká ňadra v dlaních a usínat v náručí sexem znavené holky? Co pohání tuhle partu vpřed? Plazit se smradlavými stokami, nechat si strkat ostnatý drát do prdele a mít kulky místo očních bulev? Proč jako švábi nezalezou do škvír a tam nepřečkají ruskou zimu, bolševiky, SS, wehrmacht i zradu svých nejbližších? Proč se na všechno nevysrat? Donutit se vstát, jít, předtím vůbec procitnout po velkolepé párty a prodírat se ohořelými sutinami města, které si není jisté vlastním jménem. Hledat si potravu pro přežití, jako prašivá hyena. Zatnout tesáky do měkké kůže a hltat životodárnou tekutinu. Která donutí srdce znovu tlouct. Prsty sevřít zbraň. Ústa vyplnit bojovým výkřikem. Oči zaostřit na nepřítele. Úd dostat do pohotové pozice…
Stalingrad. Švábi. Veronika… Ta čubka…

7 28.11.2019

Nemám ráda horory, ale zamilovala jsem se do Green Blood a chtěla zkusit i tohle. Kresba nezklamala a příběh byl pěkné psycho. Charaktery postav se odkrývaly postupně pomocí flashbacků a všechno, co bylo bílé se stalo černým a to co se ukrývalo v temnotách nakonec nebylo tak zlé. Skrýš dokázala pohltit poslední kousky lidskosti do poslední kapky.

6 04.09.2020

Amerika. Země neomezených možností. Tisíce lidí překonávající tisíce kilometrů, aby si na vzdáleném kontinentě splnili svůj sen. Mezi ně patří i bratři Brad a Luke Burnsovi. Přistěhovalci v nové zemi však nemají žádného zastání. Jsou to stejně špinaví psi jako ti v dalekém Irsku a přísluší jim pouze olizovat boty svých pánů, položit zdraví a život v těžkých pracích v docích a ženám obětovat své lůno pro chlípné hrátky zvrhlých Amíků.

Promiň…

Luke Burns je však kluk, který pro svůj sen udělá vše. Od 50 centů k 50 centům. Odměna za celodenní dřinu. Zavařovačka od okurek se pomalu plní a naděje na lepší život stále hoří v mladistvém srdci.
Brad Burns je jiný než jeho mladší bratr. Nemá práci, povaluje se na slaměném kavalci a přes den vyspává, jako by celou noc nezamhouřil oči. Každý večer musí poslouchat vyčítavé řeči svého brášky.

Není to nic osobního…

Nic ale není takové, jak se na první pohled zdá. Šestý Newyorský okrsek Five Points je plný gangů, zkorumpovaných příslušníků policejního sboru a nenávisti. Temné uličky vrhají temné stíny, orámované lepkavou krvavou břečkou a dřevěná prkna okolních budov jsou provrtané ocelovými kulkami jako od termitů. Válka mezi gangy Iron Butterflies a Grave Piggers je na spadnutí. Vraždí se i za bílého dne. Přesto má viditelná značka GP, vypálená na kůži příslušníků, eso v rukávu. Muže v dlouhém plášti, koženém klobouku, který odhaluje pouze oči smrti a zároveň smutku, s revolverem s ostřím, které ladně a bezbolestně přetíná krkovici a plní hrdlo sladkou krví.

Smrťák…

Lampy osvětlující temné uličky. Vyděšené výrazy postávajícího hloučku lidí nad mrtvolou, jejíž mozek se před několika hodinami vpil do udusané hlíny cesty. Zkažené zuby od žvýkání tabáku. Zlověstný pohled šéfa Grave Piggers a kapesní hodinky, které určují konec celého příběhu. Černá a bílá, splývající do temné šedi. Detail ostří ocelového nože, kdy se vše utápí ve tmě, podtržen rozbitou petrolejovou lampou. Ježíš, který nesmí v takovém příběhu chybět a sepnuté ruce hlavního hrdiny v tichém chrámu Páně, který neprosí Boha o dopuštění, ale…

…aby toho muže, kterého za každou cenu potřebuje zabít, mohl vzít do pekla sebou.

Tahle manga mě uchvátila, protože je to přesně TO, na čem ujíždím. Pominu neuvěřitelnou kresbu, akci a hlučné emoce řvoucí z každého okýnka. Výrazy ve tvářích, vyzařující strach, špetku naděje na přežití těsně před tím, než vyhasne. Oči vraha, které se omlouvají, ale prostě…

Moje cena je deset dolarů…

Vaše mysl při čtení hltá každou stránku a prožívá orgasmus nad černobílými obrázky. Od mang, na které jsem zvyklá, se trochu liší - té temné šedé je tam prostě hodně. Teda tak akorát pro milovníky westernů, dlouhých kožených kabátů a pokřivených charakterů hlavních hrdinů. Ten nůž, prořezávající dlaň a kapky krve dopadající na oběť – sebepoškozování a viditelná omluva – bylo prostě…

Promiň…

Dvoustránky…

Není nic lepšího a nádhernějšího než dvoustránky. Většinou nemají ani prostor na slova. Maximálně na jednu bublinu. A ta se vám prostě zavrtá hluboko do srdce a zanechá hlubokou ránu v podobě rozšklebené nesešité rány bez možnosti vstřebatelných nití. Držíte tu tenkou vrstvu slepených listů v ruce, koukáte na nebe, kde se poklidně pohybují bílé nadýchané obláčky a v duchu si pomyslíte:

Na špinavou práci jsem tady já!

Prdlajs! Pomyslíte si: Nutně potřebuji druhý díl!

6 26.06.2020

Vemte si soudruzi například takovej Gatlingův kulomet z roku 1862. Kontrolní otázka: Jestlipak víte, soudruzi, jakej má takovej kulomet kadenci. Nevíte, co?! Cha! No tak se podívete, já vám to soudruzi řeknu naprosto přesně! Takovej Gatlingův kulomet z roku 1862 má kadenci – TATATATATA!!!

Už jen to, že je vyobrazenej na titulní stránce na bedrech nejhnusnějšího haj…la – vzorného otce – vás musí uvést v mírný orgasmus ještě dřív, než otočíte na první – poslední stránku! Kresba je prostě neuvěřitelná! Smrťák roztřílenej úplně na sračky, hůř než cedník, přes kterýho neprocedíte ani italiánský těstoviny! Svištící kulky skrz hustý déšť – to prostě musíte vidět!!! Tíha vodních kapek, naděje rozdrcená na padrť, žádná budoucnost, jen zmar, smutek, bolest čtvrtící srdce skrz na skrz, to je příběh bratrů Burnsových. Je úplně jedno, jestli jednu bitvu vyhrají, utečou a doufají, že budou v bezpečí. Není nic horšího, když znovu získáte klid v duši, uvěříte, že všechno bude zase fajn a pak se to vše v jeden jediný okamžik znovu roztříští na drobné útržky beznaděje.
Beznaděj…
Bolest…
Výkřiky…
Mám depku, du se něčeho napít.

5 13.01.2021

Ti, kterým se tato „pěkně tlustá bichla“ dostane do ruky, se nemusí bát, že budou zahlceni fakty a podrobnostmi z války. Na druhou stranu je toto varování, aby ji TI, co právě tohle očekávají, do ruky nebrali. Jsou to příběhy odehrávající se hezky v tichosti a ve stínu těchto tragických událostí. Jak už bylo řečeno, každý si přijde na své. Ten, co se vyžívá v akční tankové přestřelce s klaustrofobii na krku zároveň se smrtelným dechem duchů. Na hrůzy v koncentrácích a možnosti pomsty z díry pekelné. Na tajemná stvoření, která se halí do sněhové vánice. Na ty, kteří nejspíš přišli „odněkud“, a i na ty, kteří si jen hráli na Bohy. Své pocity jsem vylíčila pod jednotlivé povídky. Nejvíc se mi pod kůži zahryzl příběh Chlad věčnosti. Já vím, nemám tam komentář. Nenašla jsem prostě vhodná slova, jak tyto pocity popsat. Jasné je, že František Kotleta se svým Dos grojse genereraj vyhrál na celé čáře. Jenže znáte to, jeho psaní je děsně nakažlivé, je jako droga a když už se prostě jednou dáte na prokrvenou flákotu masa, už z vás vegan nebude. Tož asi tak…
Na závěr patří velké dík pánům Kot… teda Kyša a Hokr, že obětovali svůj drahocený čas a tuhle super knihu dali dohromady.

5 10.03.2018

Moje první kniha od tohoto autora. Přiznávám, že jsem české autory objevila až nedávno a začla je číst. Pro tohoto autora jsem sáhla kvůli nakladatelství Pevnost. Příběh mě pohltil hned od začátku i styl psaní. Nenudila jsem se. Hltala jsem kapitolu za kapitolou a čekala na rozuzlení. Téma mi bylo sympatické a modernímu začipovanému městu jsem se v duchu smála. Představa, kolik by mně vyjeli promile alkoholu na každém rohu, mě rozesmála. Věřím, že takhle nějak bude vypadat budoucnost. Podruhé se přiznávám, že jsem čekala něco ne "mimozemského", ale čistě pozemské. Konec mě nějak rozhodil, neuspokojil a trošku zklamal. Ani nedokážu říct proč....

5 03.10.2017

Všechny předchozí komentáře řekly vše a nejspíš bych se opakovala. Takže řeknu asi jen toto:
I když je to jen útlá knížečka, povídky, které obsahuje, jsou nabité emocemi a úžasnými příběhy. Každý měl v sobě něco, co se mi dostalo pod kůži. Povídky od Ondřeje Podeszwy mě vždycky rozbrečely. Musela jsem je číst jednotlivě a s odstupem času. Měly opravdu syrovou atmosféru s ostrými drápy a s vyleštěním zrcadla, které tuto krutou realitu odráželo, si dal autor hodně záležet.
Vyprávění druhého autora této super knížky o válce, Nikol Wolfové, bylo jiné. Vyprávěné v přítomném čase, který mě vždycky přinutí vnímat okamžik právě teď. Příběh se mi otírá o tělo a plyne spolu se mnou. Nejvíc se mi líbil příběh z pohledu Myšáka. Borůvka, Štěstí i Domov měli takové kouzlo, že jsem měla potřebu stát se jejich součástí a prostě jsem vklouzla jako duch bez cíle právě do těla otce. A moc jsem si to zoufalství užila.
Výhodou této kolaborace je nejenom formát do kabelky, čtení po kouskách, ale i to, že „zbytečně“ nezatěžuje mozkové buňky dlouhými popisy okolí, psychologickým profilem jednotlivých hrdinů a širokospektrálním universem (to je pro mě sprosté slovo :D). Čtenář, nebo teda aspoň já, dostal přesně nadávkované množství informací, které ho dohnalo k slzám či hluboké depresi a nebylo zapotřebí dál něco pitvat.
Tahle knížka určitě není pro ty, kteří potřebují příběh vleknoucí se minimálně v deseti svazcích, každý o pětistovce stran. Ale i tak doufám, že by byli mile překvapeni a zjistili, že i v něčem, co by jim připomínalo „tahák“, našli celý „vesmír“.
Líbilo se, moc.

4 01.12.2022

Na začátku jsem se smála :D Zjistila jsem, že všichni chlapi jsou stejní. Pak jsem se z nějakého divného důvodu přestala smát. Vrátily se mi děsivé vzpomínky na své vlastní dvě těhotenství a vychovování dětí. Přemýšlela jsem, jak by tuto knihu vzaly nastávající matky? Něco pro zasmání? Vtip? Nadsázku? Nebo by se navždy dopovaly antikoncepcí? Pro ty, co se po přečtení popadají za břicho a říkají si, že "tohle" se jim nestane...
Ale ANO - stane. Přesně takhle to je. Výstižné. Aspoň pro mě. Jak přes kopírák. Akorát mé druhé dítě je autista a jeho vývoj byl mírný horor! Ale teď je zlatíčko. Mé první dítě ve 23 letech zlatíčko není. Není pravda hlavní motto, že nejhorší je prvních 18 let. Teprve v tomhle "věku" začíná to pravé peklo... Imperium vrací úder... a rodič, co si do tohoto okamžiku připadá, že sežral moudrost vesmíru, najednou uvědomí, že je v prd...

4 13.10.2022

Člověk se nestačil ani rozkoukat a už byl na konci. Všechno vzalo rychlý spád. Doufala jsem, čekala jsem, že se aspoň trošku poodhalí král, ale ono nic. Jen hromadu mrtvolek. Tak nějak tuším, že to bude jen blbej sen...

4 09.12.2020

Královská hra se rozjede hned na prvních stránkách mangy. Napřed je to jen zábava, která vyvolá smích ve třídě. Rozkazy od „krále“ se ale den ode dne stupňují. Vybírá si moc dobře účastníky své zvrhlé hry a rozsévá mezi spolužáky sémě nenávisti, zloby a nedůvěry. Nikdo neví, kdo bude další a kdo se stane obětí, když úkol nesplní. Nesplnění nikoho neomlouvá a vykonání trestu se nedá vyhnout. Ani když dotyčného chráníte nebo jste všichni v jedné místnosti. Začíná panika a nikdo vás nezachrání…

4 15.07.2020