Tozbee komentáře u knih
Thoreauovi věřím každé slovo, věřím mu jeho upřímnost. Akorát se míjím s předpokládaným účinkem. A to jsem jeho ideální cílová skupina, která se do Chůze pustila s očekáváním najít podpůrné argumenty pro tezi "chůze je super". Vysvětluju si to tak, že se Henrymu, mistrovi světa v chůzi, pouze nepodařilo nadchnout "začátečníka", kterému je na míle vzdálený. Zkusím přidat do kroku.
"V literatuře nás přitahuje jedině nespoutanost. Co je svázané, je nezáživné. Na Hamletovi i Iliadě i na ostatních dávných eposech a mýtech nás okouzlují právě ony neumělé a neochočené myšlenky, ne ty naučené ze školy. Stejně jako je divoká husa mrštnější a půvabnější než husa domácí, je taková i divoká - neusedlá- myšlenka, jež noří se z mlhy a přelétá slatiny."
Vážně pěkné zpracování! Náhled do dobových dokumentů a tisku poučný, výběr mě bavil. Dvě hvězdy dolů bohužel jít musely, beletristické pasáže jsem prolétal příliš rychle. Neorientuji se totiž v problematice natolik dobře, aby mi všechna jména něco říkala. A motivaci dohledávat si k nim další informace jsem jednoduše neměl – autor se nadmíru věnuje (vyfantazírovaným) myšlenkám postav, jejich neobvyklým postřehům apod.
Vydařené "dialogy". Poněkud mi vadilo, že se jich tolik odehrává na televizní obrazovce, což vyvolává dojem, že se podstatná část rozdělení Československa dojednala v diskusních pořadech.
Jednotlivé kresby nejsou špatné (byť mi styl nesedí). Obrazy na stránce ale plynou nepřehledně, texty mají příšerný font. Příběh je na hranici trapnosti. Totální slátanina. Jako pokus o komiks tohoto druhu nemůžu hodnotit jinak než jako propadák.
Práce na mě působila trochu nedokončeným dojmem. Vyprávění místy trochu drhlo. Na druhou stranu se autorovi podařilo prostřednictvím autentických výpovědí vyjádřit zkázu, zmar a rány, které v závěru války zůstaly po (nepříliš úspěšném) bombardování Prešova, v němž se do té doby žilo relativně slušně.
Ten chlap je neskutečný. Neumím si představit, že bych měl "tohle" v hlavě :-)
Jako člověk mající rád cestování a pronikání navštíveným místům pod kůži závidím autorovi (novináři) schopnost se dobře ptát a pídit po odpovědích, která dělá získané dojmy plastičtější a opodstatněnější. Ve společnosti neodolatelného Rogera se tak Horwitzovi podařilo vylíčit osobnost kapitána Cooka a jeho vliv na historii mnoha zemí světa velmi čtivě, zajímavě a zábavně.
Skvělý námět, opravdu poutavé grafické zpracování, celkový příběh však pro mě byl svou schematičností a předvídatelností poněkud zklamáním.
Poutavé vyprávění i pro čtenáře, pro něhož uváděná fakta nejsou novými informacemi. Ale jejich daní do souvislostí zaujme, až se člověk zastydí – jak je možné, že jsem se nad tímhle jevem nikdy nezamyslel? Naštěstí jsem to s touto knihou mohl dohnat.
Ad absurdum rozvedené představy o vítězství diktatury v jedné zemi, o významu a fungování davu a roli jednotlivce v něm. O kontrastu všeobjímající vřavy a ostrůvků ticha. A o (ne)svobodě volby, kterou si čtenář "na vlastní kůži" v závěru zakusí. Škoda jen, že mě obrazy dystopické společnosti nedokázaly strhnout a nepřipadaly mi tak realistické, jak realisticky se román tváří.