tramín komentáře u knih
Prvních padesát stran jsem se ztrácela v textu, než jsem si zvykla na vypravěčský styl pana Mo. Zbytek knihy jedním dechem. I přesto že jsem abstinent, v některých částech jsem byla prakticky našrot. Tak už vím, jaké to je ztratit vládu nad svým tělem :D Kniha si mě osedlala a po přečtení jsem měla trošku problém s realitou. Za mě plný počet. Navíc ten bizarní popis tepelné úpravy malých dětí...
Za mě čtenářské pošušňáníčko. Četla se mi velmi dobře. Hledání své identity je nekonečné téma. Ono ani není tak důležité, jak nás vnímají ostatní... jsem li zrádce, hrdina, slaboch... nejtěžší je obstát sám před sebou.
Veliká spokojenost.... v podstatě nic nového, ale krásně, příjemně čtivé....energií nadupané...
Knihu mi doporučila kamarádka, poté, co mi diagnostikovali rakovinu dělohy. Děsila mě představa dlouhodobého nicnedělání a tahle kniha se tvářila, že mi nejen zkrátí dlouhé nemocniční chvíle, ale také zodpoví otázky PROČ Já?... ap. NE NE NE!!! Vůbec. Napsaná příliš jednoduše, přehnaně zbožně, naivita autorky je už moc.... Cvičení jsou dobrý, pro někoho, kdo má zkušenosti s meditací nic nového. Ale pro jedince, kteří hledají odpovědi sami v sobě prvně je to jistě dobrý návod. Jsem pro hledání alternativní cesty k uzdravení. Také po téhle cestě momentálně kráčím. Ale jazyk této knihy mi vůbec nesedl.
Tak z fantasy povídek jsem skončila asi po pěti stránkách. Ne, tohle není můj šálek kávy. Zato mezi sci-fi povídkami jsou skutečné skvosty.
K téhle knize často vracím. Anekdota s herynkem je geniální, válela jsem se u ní smíchy. A což teprve příběh mladého Kosty, zařizujíce hrob pro svého pokřtěného otce. :-D :-D.....odpovědi rabína jsou inspirující. Chci být také tak dobrým obchodníkem.
Někdy jsem musela přestat a jít to celé zaspat. Drsné, opravdu nepohádkové, stejně jako Mýty lakotů od Jana F. Ullricha. Ale život přece není pohádka....
Kniha velmi intenzivně odkrývá beznaděj a opuštěnost jednoho z potomků původního obyvatelstva Ameriky. Patří k těm, kterým byla násilně vzata a ušlapána jejich kultura a tradice. Jejich domovy obsadila ,,nadřazená´´ rasa s novým náboženstvím. Stejně jako mnoho jeho krajanů se utápí v alkoholu bez vyhlídky na budoucnost. Obtěžkán vědomím, že nejen, že genocida jeho národa nebyla novými obyvateli vůbec přiznána, navíc se stali terčem výsměchu a pohrdání.
Nedokázala jsem se odtrhnout a přečetla ji na jeden zátah, přestože je kniha pěkně bachňatá. Mrazilo mne v zádech a srdce se mi svíralo nad počiny a myšlenkovými pochody vypravěče. Prospěchářství bezcharakterního tvora, který snad nemůže být člověkem. Až na konci knihy se zdálo, že i toto stvoření má svědomí.......ne, nemělo....těsně před smrtí je to pouhý strach z posledního soudu.
Surově tragické povídky ve stylu Maupassanta. Autor se zaměřil převážně na smutné osudy lidí z okraje společnosti, opuštěné, nepochopené, Bohem zapomenuté. Příběh kojné, která byla násilně odloučena od svého vlastního dítěte, aby poskytla své mateřství cizímu bohatému děcku, posloužila domácímu pánu a nakonec se stala štvancem, mě dohnal k slzám. A to se běžně nestává.
I přesto, že jsem si nebyla schopna zapamatovat čínská jména a po pár stránkách už jsem nevěděla kdo je kdo, užila jsem si příjemné čtení. Velmi působivé jsou především pasáže popisující čínskou přírodu a buddhistické chrámy. Pej-chungův vlastenecký boj prostřednictvím umění, jeho odhodlanost a píle jsou inspirativní.