Tridenti komentáře u knih
Když jsme knihu dočetla - což bylo tak před 2 minutama - nemohla jsem uvěřit, že je konec. Už takových posledních 40 stránek jsem si uvědomovala, že právě končí jedna z mých neoblíbeněších sérií a já netuším, co teď s tím. Každopádně díl se velmi povedl a byl úplně geniální oproti 4. a 5. dílu série. :))
Na tuhle knížku jsem se moc těšila a musím říct, že naprosto naplnila má očekávání. Leigh má ten svůj Grishaverse očividně dobře promyšlený, národy a jejich zvyky, historii, náboženství a samozřejmě mapy! Postavy dávají smysl a i přesto, že každá je jiná a svým způsobem zkažená, všechny jsem si zamilovala. Podvody, lsti, nečekaná odhalení, plány vymyšlené do posledního detailu... to miluju!
Knihu jsem četla jako materiál pro seminární práci na střední škole. U knihy mě nejvíce zaujala teoretická (první) část, která byla opravdu velmi dobře zpracovaná a podložená důvěryhodnými zdroji. Z druhé části - konkrétní profily sériových vrahů - jsem už tolik čerpat nemohla. Nevím, jestli autor měl nějaké pofidérní zdroje nebo si chtěl příběhy přibarvit, protože se mu nezdály dost zajímavé...
Konec mě trochu zklamal. Ale na druhou stranu jsem nemohla čekat krvák, jaký předvádí Darren Shan, nebo něco krutýho jako u G.R.R. Martina, V. Roth, J. Green a C. Clare :D Každopádně, když už to skončilo takhle, dá se říct "otevřeně", uvítala bych pokračování :D
Teď jsem knihu dočetla. Zpočátku jsem tuhle trilogii začala jen proto, že jsem někde četla, že se líp zorintuju v knize Nástroje smrti:vMěsto nebeského ohně. Ale sérii jsem si už po prvním díle zamilovala a dostávala jsem pocit, že je to snad lepší než série Nástrojů smrti. Epilog byl pro mě naprosto... vyčerpávající. :D Vážně jsem nedokázala zadržovat slzy, takže jsem se málem rozbrečela cestou autobusem ze školy. :D Ale opravdu.. všem fanouškům Mortal Instruments doporučuju. :) Doufám,že někdy si najdu čas a znovu si tak úžasnou knížku - i celou trilogii - přečtu.
Magnus a jeho parta mi budou chybět :/
Jinak jako všechno, co Rick napsal - DOKONALOST! :3
Takhle kniha je náročná. Alespoň pro mě. Fyzicky i psychicky.
Protože. Vás. Doslova. Nenechá. Spát.
Vážně, ještě nikdy se mi nestalo že v pětině knihy mě příběh chytne a sevře v hrsti. Tak pevně a neprodyšně, bez možnosti tomu utéct nebo si třeba jen na chvíli oddechnout. Sevření mi mačkalo všechny orgány v těle. Moudrá hlava mi neustále říkala, že už je tolik hodin a měla bych jít spát. A tělo se vzpouzeno a nařídilo mi, že spát budu moct, až to dočtu, protože bych stejně neusnula. Tak jsem četla a četla...
Kniha je masakr. Je to fakt nářez. Je to bombově napsaný, pořád jsou tam nové a originální způsoby psaní (tentokrát se mi hodně líbil například Hannin deník s malůvkama!). Na každém rohu překvapení, nemáte čas se vzpamatovat z jednoho problému a už je na vás navalena hrouda dalších. Pořád si říkáte “přece nemůžou umřít!” a taky “a jak by asi tak mohli přežít!” a nakonec “to snad není možný!!!”. Chvíli jsem byla vzteky bez sebe, druhou chvíli se mi chtělo brečet, pak zase smát..! Kniha mě udržela v tomhle psychickém stavu a napětí do poslední vteřiny, a když jsem to dočetla, vyčerpaná jsem knihu zavřela a podívala se na hodiny.
Vážně... co je to sakra za knihu, že jsem kvůli ní byla vzhůru DO PUL PÁTÉ RÁNO???!!!
Právě jsem knihu dočetla a ještě se mnou cloumají pocity z konce a myslím, že jen tak neusnu.
Každopádně to pro mě byl nejlepší díl z celé série, od knihy jsem se nemohla odtrhnout a přečetla ji jedním dechem. Tolik se toho v té knize stalo, tolik zvratů, tolik překvapení, emoční horská dráha pro mě (ten konec a pak epilog mě dorazily).
Celkově se mi líbily reálie této trilogie a líbil se mi i svět očima Nathana. Soucítila jsem s ním a chápala jeho chování a činy, od začátku až do konce. Všechno jsem to Sally Greenové sežrala i s navijákem a těším se, až se ke mě dostane její nová kniha.
Tak tahle kniha mě po všem tom povyku okolí ní velice zklamala.
Od samého začátku mi kniha přišla jako blbost. Ale ještě pár desítek stran jsem ji dávala šanci a teď to musím vzdát. Kniha je naprosto předvídatelná, není tam jediná zajímavá věc, přijde mi to jako jedna velká patlanina realií že světa YA knih.
Děj je podán nudně a ve stručnosti. Některé věci nejsou vůbec vysvětleny. Necítím z knihy žádné emoce pokud samozřejmě nepočítám vzrůstající nenávist... k autorce.
Od moderní YA literatury čekám něco víc. Něco více čtivého, méně dětinského.
Možná je zbytek knihy lepší. Možná má zbytek knihy dokonce i děj. Ale to já už zjišťovat nebudu...
S panem Jayem jsme se hledali tak dlouho, až jsme se našli!
Kniha mě bavila od začátku až do konce, nemohla jsem se odtrhnout, líbil se mi nový svět, nová mytologie a kromě toho mě také zaujaly odlišnosti a originalita oproti ostatním fantasy světům (zaujaly mě slova jako je obrat nebo nikdynoc, na která jsem si sice musela dlouho zvykat, ale dávají vlastně smysl!).
Styl vyprávění byl bombový. Včetně poznámek pod čarou. Úplně jsem cítila toho Jaye, kterého jsem poznala v Illuminae.
Bylo to drsné, krvavé, brutální, plné zvratů (i nečekaných!!!), samozřejmě Miu i ostatní jsem si hned zamilovala. Jsem z knihy naprosto nadšená a vrhám se na druhý díl po hlavě!
Na knihu o Nikolajovi se těším od té doby, co se objevil v Prohnilém městě. Následně jsem si ho ještě víc zamilovala v Griša trilogii a nemohla jsem se dočkat dnu, kdy ji začnu číst....
Achjo, achjo.... Teda, nechci tím říct, že kniha byla špatná, ale co se týče kvality, má to blíž ke Griše než k Vranám, které jsou pro mě naprostý masterpiece.
Ani nevím, co jsem vlastně mohla čekat. Tím, že se v celé knize odvíjejí dva na sobě nezávislé příběhy, mi to celé přijde jako dvě delší povídky.
Ale jsem ráda, že jsem trochu lépe poznala Zoju, kterou jsem předtím neměla moc v lásce, Nikolaje, kterého milujuuuu, a taky Ninu, která by bývala byla má nejlepší kamarádka.
Děj není nijak velkolepý, opravdu spíš povídkový, ale za polovinou knihy se to zlepšilo. Stále je tam plno zvratů, které jsem nečekala a musím přiznat, že ten konec mě vystřelil do vesmíru. Ten... konec... *snaží se nespoilerovat* ... ten problém... je podle mě minimálně na trilogii, i když Leigh plánuje duologii, a kdyby se vyřešil hned v další knize, asi bych byla ještě víc rozporuplná než jsem teď. :D
Zbývá mi se jen těšit, co Leigh napíše příště.
Možná teď tu knihu nadhodnocuji, když dávám 5/5, ale ten dojem, který na mě konec této trilogie zanechal, si to zaslouží.
Abych byla upřímná, celou sérii se potýkám s problémem, že střed knihy mě nebaví a vlastně i nudí. Stalo se mi to i tady, ale rozhodně ne v takovém rozsahu. Poslední třetinu jsem dočetla jedním dechem a zanechalo to ve mně moře emocí (i přesto, že jsem díky duologii Šesti vran a jakémusi vlastnímu tušení věděla, jak to skončí) a já jsem za to autorce vděčná.
Griša se rozhodně nemůže kvalitou, poutavostí, akcí atd rovnat Vranám (jde vidět, jak Leigh na Vranách opravdu zamakala), ale i tak myslím, že stojí za přečtení. Má to velké množství postav, které si zamilujete, ani hlavní padouch není špatný (jen se tam na můj vkus vyskytoval žalostně málo) a děj občas určitě taky překvapí.
Záznamy rozhovorů, zdokumentování nahrávek, e-maily, chaty, složky, seznamy, fotografie, nákresy a nakonec i myšlenky samotné AI. Autoři se s tím opravdu vyblbli a mě to bavilo, na každé stránce jsem se setkala s něčím novým, a to se týče formy i obsahu. Jakmile jsem se zorientovala a začetla, nemohla jsem přestat, od půlky knížky už jsem byla nonstop na nervy, jak to #%*$! skončí.
Za mě naprostá bomba!
Mám Johna Greena ráda a na tuto knihu jsem se těšila, bohužel jsem byla zklamaná.
Přišlo mi to celé jako továrna na citáty, občas to bylo až otravné. Chyběl mi tam humor, který v jiných jeho knihách dokonale vykompenzoval tu pomíjivost a beznaděj z filosofických úvah. Děje tam bylo pomálu. Čekala jsem od toho víc.
Krom toho bych ale ráda řekla, že pořád je to skvěle napsaný, dobře se to čte a má to ten Greenův styl, proto také dávám 4 hvězdičky.
Nicméně se budu muset smířit s tím, že Green přesídlil z ya knih na populárně naučnou literaturu. Musím ale uznat, že život s OCD vystihl perfektně (nebo alespoň tak, jak si to představuju já).
Knihu jsem teď četla podruhé a budu číst i zbytek série (chci se naladit na vlnu, než přečtu poslední díl, který nedávno vyšel).
Když vím, jak se děj bude přibližně dál vyvíjet, musím říct, že se mi hrozně líbí náznaky, kterých si člověk podle mě moc nevšímá, když čte knihu poprvé (myslím tím třeba narážky na Celaeninu minulost nebo černé prsteny, které se vždy na čtenáře zaleskly). Zároveň ale musím říct, že Celaena podle všeho trpí nějakou poruchou osobnosti. Chvíli tvrdí, jak by je všechny složila na hromadu malíčkem u nohy, pak se zase rozplývá nad šaty... Našla jsem v příběhu i pár nelogičností...
Na druhou stranu je to super fantasy ya kniha, která určitě stojí na přečtení, ale za mě se to prostě s Dvory od SJM nemůže rovnat.
Knihu jsem dostala loni k narozeninám, bála jsem se, že to bude nějaká ya kravina, tak jsem její čtení stále oddalovala. A musím říct, že kniha mě příjemně překvapila. Není to žádný “návykový pohlcující thriller” jak je řečeno na zadní straně, ale kniha baví, poslední třetina knihy je i napínavá, nechybí ani romantika. Hlavní postavy mi byly i přes své přešlapy sympatické, jsem ráda, že příběh byl vyprávěn očima všech 4 postav. Rozhodně doporučuji, je to super čtení! :)
Vzhledem k tomu, jakou chválu jsem o knize slyšela ze všech stran, docela mě zklamala. Celý reálie se mi zdály špatně propracovaný, sem tam mi něco nedávalo smysl. Nicméně děj poutavý, napínavý, kniha končí otevřeně, tudíž mi nezbývá nic jiného než přečíst i další díly. :D
Knihu jsem přečetla za ne celé dva dny. Moc se mi líbila, bavila mě. :) Trochu mě zarazilo že Darren píše z pohledu puberťačky (čekala jsme kluka), ale nevadilo mi to. :D Doporučuju a těším se na další díly :)
Dlouho jsem přemýšlela, jak knihu ohodnotím, vyvolala totiž ve mně mnoho pocitů a já si nebyla jistá, jestli jsou kladné či záporné.
Kniha má jistě potenciál. Děj je čtivý, samotná zápletka a celý svět je zajímavý a originální... no a dostávám se k onomu velkému ALE...
Od Sally Green jsem byla zvyklá na srdcervoucí scény a hlavně na to, že jsem se do postav zamilovala a dokázala se do nich vcítit. No a tady... Na začátku knihy, kdy jsme se seznamovali s postavami to bylo super. Jenže čím rychlejší byl děj, tím méně řádků věnovala autorka emocím a také takové přirozené logice postav. Ubývalo i popisů, kterých už od začátku bylo po málu. A pak nějaká postava umře a já vím, že by to se mnou mělo nějak zacloumat... ale ono nic. A dlouho jsem přemýšlela, čím to je, že jsem si žádnou postavu neoblíbila, žádný nefandila a že kdyby všichni na konci zemřeli, nijak by mi to nevadilo... je to tím, že každá postava má hrozně málo prostoru. Vemte si, že kniha má PĚT postav hlavních a pak ještě nějaké ty vedlejší. Takže je mi líto, ale podle mě by Zloději dýmu měli mít minimálně o dvě stě stran víc, aby to stálo za to.
Jelikož mám ale autorku ráda, dám ji ještě šanci a zkusím i druhý díl. :)
Naprostá spokojenost! U knížky jsem se nenudila, mělo to spád, akci, napětí, překvapení, objevili se zde nové a super postavy a já si knížku neskutečně užila! Škoda jen, že série tím skončila, klidně bych si dala další díly.
Neskutečně se mi líbí styl, jakým je to napsaný, jakým je celá série napsaná. Miluju to!
A co se týče celé série, nejlepší díl je za mě Gemina, kde jsem si fakt mohla ukousat všechny nehty, jak jsem byla napnutá, plus ta jejich multidimenzionální potyčka, souboje, drogy a vůbec tam toho bylo fakt hodně... :D
//POZOR! SPOILER// Trochu mi vadilo, že vlastně to všechno skončilo tak dokonale, nikdo z hlavních postav neumřel, což bych od takové série, kde vraždí nejen lidé, ale i UI a virus, drogy a hlad, všem tam jde prostě nonstop o život, předpokládala... a ono nic... :D //KONEC SPOILERU//